Dvě espressa. Krabička od zápalek. Podivný vzkaz na malém papírku, vždy zapitý kávou a polknut. Vrtulník. Ranní meditační cviky. Návštěva galerie. Různá místa a různě vysoký standard ubytování. Hudba, film, věda, umění, halucinace. Pět různých lidí. V podstatě žádný děj a téměř žádné dialogy. Spíše monology a ze strany hlavního hrdiny slova téměř žádná. Pouze jeho kamenný výraz po celý film. Žádné emoce. Minimalistické, mlčenlivé a přemýšlivé. To je vše. Tak proč mi tento zdánlivě nezajímavý, jednotvárný, bezobsažný a stále dokola se opakující děj přišel tak fascinující? Dokonalá ukázka toho, že i příběh o "ničem" dokáže vyznít jako mimořádné umělecké dílo. Možná mu nebudete ani zcela schopni porozumět, budete přemítat nad jeho hloubkou či skrytou filozofií a významy, ale budete jím uchváceni. Taková je Hranice ovládání. Byla jsem potěšena roličkou Gaela Garcíi Bernala, mého oblíbence již od role v Mexické jízdě. Během sledování jsem přemýšlela nad tím, jaký bude závěr, co se dozvím a jaké bude vyjasnění všech těch podivností. Zároveň jsem však již tušila, že se na konci nejspíš nedozvím vůbec nic. Čekal na mě jen nádherně otevřený konec, který mé mysli nenabídl téměř žádné možné vysvětlení. Byla jsem v sametovém objetí svých dojmů a prožitků a říkala si, že vlastně ani nevím, jestli bych ho chtěla znát. So, WTF was that whole thing about?:) "Občas se mi líbí, když postavy ve filmu jen tak sedí a nic neříkají."
Jak by asi řekl namachrovaný "Kral" Rytmus: "Takto poviem...":) Toto předávání Grammy by se dalo rozdělit na dvě části. 1. Předávání cen Grammy a veškerý ten naleštěný, šoubyznysový humbuk okolo toho. Tribute za Whitney v podání Jennifer Hudson, úžasný duet Alicii Keys s Bonnie Raitt, ne tak hrozné pěvecké výstupy Rihanny a Katy Perry, otřesný Chris Brown, který si hraje na "ultra machra," jak umí božsky tancovat a zpívat (Zpěv? Ha ha!:) a je prostě "mega hvězda." Tohoto týpka prostě nemůžu slyšet ani vidět od doby, kdy jsem viděla klip Next To You, kde předvádí nepochopitelné kreace ještě spolu s Justínkem Kýblem. 2. The Woman. ADELE. Její "vocale performance," ze které až mrazí, ze síly její osobnosti, přirozenosti, mimořádného hlasu, talentu a odlišnosti od všech těch vyumělkovaných, stereotypních rádoby zpěvaček a "zpěváků", kteří mnohdy vytvářejí více "hudební porno" než skutečnou hudbu a bez sračky jménem Autotune by si ani neškrtli. "There's a fire starting in my heart..."
Jedna malá rada na úvod, která může ušetřit případné zklamání. Pokud očekáváte v jedné z hlavních rolí Vlka a myslíte, že hlavní dějová linie se mu bude věnovat ve velkém, mohli byste vy, či Vaši případní potomci, být zklamáni. V tomto příběhu totiž překvapivě nejde v první řadě o vlka, ale hlavně o mimozemšťany:) Vlka zde samozřejmě uvidíte, ale mimozemské tématice, podobné té z Invaze zlodějů těl, se zde tvůrci věnují nejvíce. A to v nápaditém provedení dětské fantazie. Velmi sympatické herecké obsazení a přirozené výkony. Z dětí Dorotka Dědková jako Terezka a Matouš Kratina jako její věrný a nejlepší kamarád Šimon. Ze současné české filmové tvorby nejsympatičtější dětská dvojka, jakou jsem zatím viděla. Krásná Jitka Čvančarová, správný taťka Pavel Řezníček a můj oblíbený, divákům neznámý Martin Hofman (jemuž stále přeji hlavní roli v nějakém filmu:) Aneb jaké můžou mít manželské potíže dopad na dítě a kterak malá Terezka díky působení vlivů okolí (stačí, aby Šimon své kamarádce odhalil tajemství, které viděl ve filmu a ta začne mít podezření o skutečné existenci své maminky) a své představivosti začne nabývat dojmů, že "jsou mezi námi...":) Jedna malá rada na konec: Kdyby Vás dcerka či synek bodli vidličkou, když jim budete číst pohádku, nemějte obavy, to jen zkouší, jestli nejste z jiné planety:)
Pure Arctic Beauty:) National Geographic a BBC nevytvářejí "normální" přírodpisné dokumenty. Je to naprosto jiná liga, jiná dimenze. Jsou schopni nadpozemských a téměř nepochopitelných kouzel s kamerou, záběry, příběhem a pojetím. Jednoduše nádherné, krásné, ohromující, obdivuhodné, kouzelné a hypnotické. Snad jedinou, zcela malinkou výtku bych měla asi ke dvěma mluveným pasážím a několika záběrům, které mi ve spojení s hudbou přišly až kýčovitě dojemné. Ale i přesto, jak na mě zapůsobily, mě stejně emočně dostaly:) Častokrát jsem měla na krajíčku ze vší té nádhery, čistoty, nedosažitelnosti a křehkosti.
To nevyspělé dítě se zárodky naivity, dětinskosti a dobrotivosti byly v Tomu Hanksovi již tenkrát:) Již když byl "Velký" jsme v něm mohli spatřit rýsující se prvky legendární postavy, kterou ztvární o léta později a jež mu i onomu filmu zajistí masovou popularitu a stane se dle všemožných žebříčků jedním z nejlepších a nejoblíbenějších filmů historie. A jehož sláva a obdiv trvá stále. This "Big one" je vtipný a příjemný film, jeden z těch, kdy se díváme na Toma Hankse ještě jako na neznámého herce a ne jako na "Hollywoodskou hvězdu."
Tož to byl nářez:) Film jsem viděla před několika lety, takže jsem si už moc nepamatovala přesný děj. Téměř geniální. Geniálně napsané dialogy, zdrcující síla humoru v dialozích, jednotlivých scénách, pohledech či jednotlivých slovech. Excelující Ivan Trojan a jeho obličeje, civilní Miroslav Krobot, rozjitřený Martin Myšička a energická Klára Melíšková. Jakmile je Trojan na jevišti, jedná se o komedii a "jede" v tom ještě ke všemu Petr Zelenka, záchvaty smíchu jsou zajištěny:)
Pravá italská...:) Svěží, bláznivý, zábavný a mile vtipným způsobem vyprávěný příběh o jedné (ne)obyčejné taliánské rodince. Fešný Luke Kirby nám prostřednictvím svého vyprávění předkládá náhled do svého života a jeho horkokrevné rodiny, jejích vztahů a prudkých charakterů, zejména obou rodičů. Skvělý Paul Sorvino a Ginette Reno a také Mary Walsh coby matinka jeho přítele. Zároveň skládám poklonu jejich fenomenálnímu dabingu v podání Oty Jiráka, Jany Bouškové a Simony Stašové.
Od této komedie jsem očekávala podobný styl humoru i zpracování jako Žhavé výstřely a také jsem, zvláště z počátku, čekala, kdy tam naběhne Topper Harley:) I když se Špióni jako my ubírají poněkud jiným směrem, zábavných gagů a dialogů nabízí mnoho, vévodí zejména fenomenální "představovací" doktorská scéna ve stanu a "chirurgický zákrok." Potěšilo mě sekundové cameo Sama Raimiho. "Doktore?" - "Doktore." - "Doktore?" - "Doktore." :D
Jak zastarale a groteskně a přitom vzácně a raritně působí toto sci-fi z dob pre-digitalně vizuální exploze vyumělkovaných mainstreamových spektáklů a blbosti jménem 3D:) Můj nepřítel má totiž i příběh. Je to příběh o přátelství, které se zrodilo z dvou odlišných a nepřátelských ras a kde uvidíte Dennise Quaida, jak vlastníma rukama odrodí rozkošné dračí miminko:) Ovšem neznámá planeta skýtá také mnoho ústraní a nepříjemných nepřátel. Krásně "viditelné" triky, vydařené masky a hezký závěr.
Ve spoustě komentářích se střídají slova jako "nezajímavé", "nudné", "nevtipné." Nedokážu souhlasit ani s jedním. Mě se tato mlčenlivá, avšak svým způsobem velmi výmluvná cesta "Na sever" velmi líbila. Pokud se mluví o komedii v souvislosti se severskými filmy, nemůžete od nich očekávat klasický a výrazný humor, na jaký jsme zvyklí. Severský vtip je specifický v tom, že se v melancholicky posmutnělém příběhu na pozadí drsné, zimní krajiny snaží ve vší té vnitřní bolesti, pocitu odloučení, osamění a citového strádání vykrojit nějaký kousek a "posypat" ho trochou, zcela sotva viditelného, či vnímatelného vtipu. Já zde pár takových momentů objevila, a vykouzlily mi lehký úsměv na tváři, pod kterým se však i tak skrývala ona melancholie. Milá dívka s deníčkem, mladý bagrista a jeho fígl s tamponem na hlavě a starý muž čekající ve stanu s řetězem na noze. A samozřejmě nádherná, mrazivá příroda bez hluku, davů spěchajících lidí a stísněnosti urbanizovaných metropolí a velkoměst. Bez všech těch banálních a plytkých hovorů okolního světa, které se nám v mysli slévají do jednoho nesmyslného bzukotu. Bez pocitu nepříjemných pohledů, které nás sledují, když projdeme kolem zástupu lidí. Bez prostor zastavěných moderními nákupními komplexy a lidí, kteří se jako šílení ženou, aby kupovali "nezbytné" "super značkové" výrobky a oblečení, aby byli "in". Bez všech těch skupinek povrchních dívek řešících "nehty, vlasy, krásu, módu" a podobné banality, kupujících si sračkoidní ženské časopisy. Bez skupinek mladistvých smradů a vygumovaných kreténů, jejichž jedinou slovní zásobou jsou slova jako "chlastat, vole, debile, p*čo" doprovázené hýkavým primitivním smíchem. Bez mládeže s nezájmem o jakékoliv skutečné hodnoty, na níž je prováděn brainwashing pomocí současné přetechnizovanosti a vyumělkovanosti světa. Bez doby, v níž se často city a tolerance ztrácejí v sociálních sítích, drahých mobilech a značkových hadrech. Bez vší té povrchnosti, bezohlednosti, nezájmu, lží, odsuzování, předsudků a svazujících konvencí. Na sever je chladivým pohlazením proti všem těm místům, kde máme pocit, že na nás vše padá, lidí je příliš, hluk moc výrazný a kde bychom se radši schovali na místo, jako je v tomto filmu.
Kde je Uma, tam je veselo:) Pokud zrovna nebojuje v motorkářském oblečku a "krví zbrocená" s "Crazy 88," oddechové pobyty v průměrných, nenáročných romantických komediích jí velmi prospívají:) Klasický, obehraný formát, v němž se setkávají všechny známé postupy, od vznikajícího citu k jinému, vášnivému podlehnutí citům, přes vnitřní rozpory vůči snoubenci, štěstí a harmonie nalomena zdrcujícím zjištěním a pocitem zrady a konče uvědoměním si, komu mé srdce skutečně náleží. Průměrné, ale vtipné a milé. "Právě sem vešla rozhlasová rozvracečka rodinné pohody."
Velmi originální, přitažlivé, vizuálně, obsahově i celkovým zpracováním vysoce podmanivé dílo. Herecká garda v podání Dustina Hoffmana a Alana Rickmana, zajímavý Ben Whishaw, někdejší "holka, co to chce taky", Karoline Herfurth a neskonale nádherná, čistá a panenská Rachel Hurd-Wood. Již syrově realistická a "brutální" úvodní sekvence s porodem na odpudivém rybím tržišti mě ohromila a úžas a obdiv mě neopustil do konce snímku. Při závěrečných masových sexuálních orgií občanů zdrogovaných "vůní ženy" jsem si říkala, že je to příliš neuskutečnitelné na to, aby se to skutečně dělo. Nabyla jsem dojmu, že se jedná o známý fígl alias "jenom si to představuju." Mýlila jsem se. Nejmocnější parfém světa skutečně fungoval a dokázal okolí okouzlit a omámit silou nevídanou a téměř nadpozemskou. Konec filmu je velkolepým činem skutečného génia a zároveň mistrovskou "kapkou" za celým jeho dílem:) Přemýšlela jsem: "Šlo by skutečně? Vyrobit dokonalý parfém s onou třináctou esencí?" Pokud ano, jednalo by se možná o tu nejdokonalejší biolgickou zbraň s devastujícími účinky na obyvatelstvo:) "Ty si myslíš, že tě nechám ve své dílně bryndat mé esence, které stály doslova celé jmění?"
Excelentní politické konverzační drama. Snímek vyniká a stojí především na propracovaném scénáři. Velmi podnětné, obsažné a úderné dialogy se zajímavými myšlenkami a neobtěžující mírou amerického patriotismu klasicky Hollywoodského "Bojuji za svou vlast" formátu. A přitom je vše zvládnuto tak, aby se v situaci orientoval i člověk, jehož politika nezajímá či se jí nijak hluboce nezaobírá. Kromě známé herecké elity mě ještě více zaujal Andrew Garfield a jeho postava.
A půl. Excelentně a velmi výmluvně zpracovaný snímek na téma "když se nemluví." Robert Redford je skvělý herec a pro mě možná ještě lepší režisér. Touto svou prvotinou již tehdy všem dokázal, že jeho ambice a talent jsou nesporné a nám zase to, že už ve svém prvním filmu projevil velký cit pro režii, hloubku a důležitost vyprávění a svůj styl. A vše dokázal i svou další režisérskou tvorbu udržet na stejně kvalitní úrovni. Skvělé výkony celé "rodiny." Mě však nejvíce dostal Timothy Hutton. Jeho výkon je výborný a jako Conrad mě zkrátka dostal. Jeho bolest, výčitky, strach, vše, co udělal, neudělal, nebo měl udělat, všechno, co ho uvnitř sžírá a pronásleduje. Takové postavy jsou mi velmi blízké. Situace mezi samotnými manžely je rovněž vystavěna mistrovsky, ale když už rozbroje mezi nimi začínaly být značně ostré a vyhrocené (manželské hádky o vině a nevinně, kdo za co může) uvažovala jsem, že je to naprosto vynikající, ale už jsem čekala, kdy bude na scéně opět Timothy:) Myslím, že děj stál hodně právě na něm. Obyčejní lidé mi dopřáli velmi silný zážitek.
K hercům, kteří se rozhodnou usednout na režisérské křeslo zaujímám tři postoje. 1.) Jsem zvědava, jaké jejich dílo bude. 2.) Jsem na rozpacích a v obavách. 3.) Zkrátka jim věřím, vím, že mě nezklamou, a že od nich dostanu snímek, jaký jsem dle jejich osobnosti a daného tématu očekávala:) Richarda Berryho jsem prvně poznala v genialitě Drž hubu, kde se snažil polapit vychytralého Jeana Rena. Když jsem zjistila, že 22 výstřelů režíruje on, zaplavil mne pocit klidu, že tato "mafie po Francouzsku" bude vydařenou krutou a ponurou cestou do podsvětí, a to už jen proto, že drsného mafiána ztvární Jean Reno v roli, která mu sedí nejlépe. A to i navzdory tomu, že jsem pana Berryho viděla zatím jen ve dvou rolích převážně humorného charakteru. Mé dojmy byly více než správné. Mně se film moc líbil. Skvělý, správně gangsterský scénář, těžknoucí vzduch prosycený vystříleným olovem a pachem krve, temná atmosféra a velmi působivé barevné ladění celého snímku, ve kterém jakoby se odrážela všechna ta špína, chladný beton, zamračená obloha, prolitá krev, zrada, touha po pomstě a utrpení. Pokud by měl někde existovat jeden z těch nejlepších filmových mafiánů, přeju si, aby byl jako Charly Matteï.
Na tento film jsem se chtěla podívat hlavně kvůli Martinu Freemanovi, který mě naprosto uchvátil svým Dr. Watsonem. Ten je zde jako drsný raper kouzelně rozkošný a já prostě miluju ten jeho FreemanFace:) Sacha Baron Cohen, ani celý ten kult okolo jeho Borata mě absolutně nebere. Předpokládala jsem, že Ali G Indahouse bude zřejmě poněkud trapná blbost s křečovitým humorem, kterému se nejspíš smát nebudu. A ono hle:) V takový obrat jsem ani nedoufala. Ali G v sobě dokázal spojit typický americký, vulgárně sexuálně nevkusný "rádoby" humor se suchým, nenásilným a originálním anglickým vtipem. Vznikla tak dokonale zábavná a sprostá capina, která dokázala namíchat dva zcela odlišné typy komedie a vychrstnout nám je v proudech přímo do ksichtu. Já se v něm vykoupala, a moc ráda:) Možná kdyby Ali G trochu ubral ze svých sprostostí, byl by výsledek ještě lepší. Ale jako jinak: "RESTEKP!" :D
Při Setkání v červenci mě napadlo, že malý Tomáš Holý by v dnešní době s úspěchem dokázal strčit do kapsy všechny ty rádoby vypucované dětské "hvězdičky." Jo, ten klučík uměl:) Krásný, příjemný, nenuceně vtipný příběh tak, jak to Karel Kachyňa umí. Oldřicha Kaisera jsem nikdy moc nemusela, ale jako černovlasý mladík mě okouzlil, a s Tomášem Holým vytvořili povedenou dvojku. Skvělá Daniela Kolářová jako profesorka, která se se svým studentem sblíží. A já jim pak jen přála, aby všichni tři zůstali spolu:) "Natrhali jsme je s jedním klukem." - "S Jakubem?" - "Já nevím, jak se jmenuje, my si říkáme vole.":)
Jeho fotr, to je lotr, aneb setkání hereckých legend:) Opálený, až přepálený Dustin Hoffman se setkává s, opět se nehorázně ksichtícím Robertem De Niro:) Jako podporu má s sebou Dustin excentrickou postavu své ženy v podání Barbry Streisand a Robert zase malého Jacka, jež je nekompromisně vychováván v plenkách s vyraženým vzorem CIA:) Jack Barnes svému vnoučkovi dopřává tu nejlepší a nejprofesionálnější výchovu, jakou může člověk jeho formátu dítěti nabídnout:) Zábavných situací i dialogů je zde přemíra, ale ani to a "hvězdné" obsazení nestačí, aby se film vymanil z průměru.
Purpurové řeky 2 stojí na dvou aspektech. Na Jeanu Renovi a tajemných mniších v kápích bez tváře. Charismatický Francouz opět v postavě se slušivou bundou a zbraní ruce, která stojí na straně zákona na honbě za nepolapitelnými "Nazguly," kteří svými akrobatickými dovednostmi možná spoustu z Vás kromě obdivu přivedou k myšlence, že v Purpurových řekách je skryto něco velmi mysteriózního:) Nenechte se však mýlit, vysvětlení je mnohem prostší. Pro ty, co chtějí přijít o jakékoliv iluze o téměř nadpřirozených schopnostech mnichů, nechť čtou dále:) SPOILER Za všechno může vojenský amfetamin, který jim dodal nadlidskou sílu hodnou Hollywoodských akčních hrdinů a neschopnost cítit bolest:) To však nevysvětluje, proč jsme jim nemohli pohlédnout do tváře:) KONEC SPOILERU. Stačilo by trochu zapracovat na scénáři a toto pokračování se klidně mohlo kvalitou vyrovnat prvnímu dílu.
Výraznou tvář Filipa Garbacze jsem prvně zaznamenala v zajímavém snímku Matka Tereza od koček. Proto jsem byla velmi potěšena, kdy v rámci Filmového klubu na ČT, vysílali tento snímek. Musím říct, ten kluk je opravdu zatraceně dobrý:) Ale těm, kdo od Sviňek čekají brutální, šokující a drsný pohled do prostředí dětské prostituce, raději doporučuji zaměřit svou pozornost jiným směrem. Snímek je totiž pojat více odlišnou formou. Příběh dospívajícího Tomka zpracovává více civilně, než se snahou šokovat a přitáhnout pozornost na otevřené scény, kde je všechno to násilí, špína a sex vidět. Nechává diváka přemýšlet a představit si, co se ve scénách, které nám jsou jen naznačeny, asi odehrálo a jaký dopad to na Tomka mohlo mít. Anna Kulej, která ztvárnila roly Marty je rovněž skvělá. Na první pohled milá, krásná dívka, která velmi účinně začala využívat Tomkovy náklonnosti k ní a dokonale si ho omotala k prstu. I poté, co jej začala zneužívat pro své povrchně hmotné zájmy, jsem stále měla pocit, že je i přes to všechno pořád nevinná a vlastně dobrá dívka. Její rozkošný vzhled mi jakoby bránil připustit, že je to jen manipulativní mrcha, která se s tou nejlepší elegancí kryje právě za svou tvářičku. Takže si dokážu představit, jak dokázala Tomka oblbnout. Sice jsem byla na pochybách ve scéně, kdy se Tomek díky svému skutku "zmocní" pasáckého žezla, aby se z pubertálního kluka v jednom okamžiku jen tak stal hlavní pasák, který svým "zákazníkům" vodí do aut ještě mladší kluky. Silné scény, když párek brutálních kreténů Tomka a ještě dalšího chlapce zmlátí a poté zcela zničený Tomek se slzami ve vaně či scéna, kdy přijde na párty a jeho milá Marta, v alkoholovém opojení, se válí na klíně jinému. Ten kluk má fakt talent a doufám, že bude víc rolí, kde by jej mohl ukázat.
Očekávala jsem, že Báječní muži na létajících strojích kolem mě budou prolétávat s poněkud více bláznivější a údernější sílou humoru. Tato komedie však nenabízí žádné bláznivé eskapády a nebude vás nejspíš ani "trápit" zničujícími záchvaty smíchu. Humor je podáván prostřednictvím milých příhod, které Vám vykouzlí úsměvy na tváři. Takže, pokud očekáváte salvy úderné britské komiky, nejspíš budete zklamáni. Ani samotný příběh se během filmu příliš nikam nevyvíjí a vše v podstatě stojí na létajících strojích, lehké komice a dobových kostýmech.
Opět jeden z těch filmů, od jehož zhlédnutí mě málem odrazilo zdejší podprůměrné hodnocení. Naštěstí jsem se odhodlala a do Zámku hrůzy se nakonec vydala. S očekáváním, že buď bude pobyt v něm tak špatný, jak většina píše, nebo zklamána nebudu. Vyhrála druhá varianta. Podoba Hill House připomíná minisérii Dům v růžích, a pokud je na tomto snímku něco, co si rozhodně zaslouží mé uznání, je to právě tato gotická stavba a atmosféra, kterou je prosycen. Je pravda, že ač se má jednat o horor, bát se u něj rozhodně nebudete. Já se lekla asi jednou. Jinak Zámek hrůzy nabízí spíš velmi efektní atmosférickou podívanou, která pro mě velmi slibně dokázala zastínit celkovou slabost samotného příběhu i scénáře. Catherine Zeta-Jones je nádherná žena a její lehké svody Lili Taylor byly velmi lákavé:) Lili předvádí skvělý výkon a role "myšky," která musí zachránit zotročené a umučené duchy dětí jí výborně seděla. Tolikrát zde zmiňovaná přehnaná, trapná a směšná závěrečná čtvrthodina mi vůbec nepřišla natolik hrozná, abych měla pocit, že jí za to musím poděkovat smíchem a kroucením hlavou:) Přehnaná jistě je, ale i tak se mi závěr líbil. Velmi mě však popudilo, že osoba, která to dokázala přestát ze všech nejlépe, by si za své pátrání, odvahu a obětování zasloužila cenu a zatím se na konci vydala na "jinou stranu...":) Takže, pobyt v Hill House mě nevyděsil, ale díky "přátelské" atmosféře jsem zažila příjemně strávené chvíle:)
Nezaměnitelný rukopis, bizarně bláznivý styl a humor, tvořivost a fantazie Terryho Gilliama jsou poznávacími prvky jeho osobnosti:) Po filmech 12 opic a kultovnímu Brazil jsem od něj jako třetí film zhlédla Krále rybáře. Ten chlapík se mi začíná opravdu líbit:) Skvělé výkony Jeffa Bridgese, Robina Williamse a také Amandy Plummer. Bizarní příběh s údernou silou originálního scénáře, dialogů, vtipu a celkového zpracování. Během sledování filmu jsem čekala, jestli se fantaskní představy bláznivého Perryho nějak prolnou do skutečnosti a jeho, myslí stvořená legenda o Rudém rytíři a Svatém grálu umístěném na 5. avenue nabude realistické podoby. Pak mi došlo, že se jedná pouze o jeho vlastní "svět" a že vlastně to hlavní, o co zde jde, je hledání, naděje a láska. Vždyť, kdo je vlastně bláznem? Člověk, kterého ostatní takto můžou nazývat, může mít mysl více uspořádanou než člověk, který se nám jeví jako naprosto "normální." Mám ráda filmy, kde se, my, co si připadáme často jako "blázni" nebo "jiní", můžeme zachumlat do vytříbeného, správně bláznivého, avšak až důležitě pravdivého smyslu pro lidskou odlišnost, představivost a fantazii. Thanks, Terry:)
Myslím, že Ed Wood by byl poctěn, kdyby věděl, že osobnost kalibru Tima Burtona o něm natočila životopisný snímek:) Geniální úvodní titulky identické s těmi v Plánu 9. Johnny Depp jako "nejhorší režisér všech dob", Martin Landau jako legendární Bela Lugosi a Lisa Marie jako Vampira. Jo, Ed byl maník, ten by to dneska ještě všem natřel:)
Nejsou to zcela čisté čtyři hvězdičky, ale o naprostý průměr také rozhodně nejde. Slabou stránku jsem shledala především v tom, že postava Roberta De Nira nebyla tak šílená a nebezpečná, jak jsem očekávala. Doufala jsem v Nirovskou bláznivou hereckou excelenci, podobně jako v Přeber si to, ale Fotr je lotr byl prezentován spíše jako klidný, vyrovnaný, nicméně svým zásadám, práci a kočce stále pevně oddaný muž. Bena Stillera mám ráda, role milých, dobrotivých a trotlovských chlapců mu skvěle sedí. Lehce mne znechutila scéna se spláchnutým záchodem a pojmenování letušky v letadle, to si Ben vážně mohl odpustit:) Zábavných a nechtěně komických scének pro nás, stejně jako trapných a nečekaných "drobných" nehod pro hlavního hrdinu, je zde mnoho, takže já měla o úsměv na tváři vystaráno. Jen ten Robert mohl být více démoničtější:)
Mladý Matty Broderick se nevědomky chystá vyhodit planetu do vzduchu:) Válečné hry sou velmi realistickou ukázkou toho, co by se v dnešní době klidně a bez problémů mohlo stát. Když se spojí hry a realita, co je vlastně skutečné? Nebo, co si může hrát na realitu, ač jde jen o hru? A obráceně. Kdo si hraje s kým? Tam, kde lidé stvoří strojům jejich vlastní vědomí a rozhodování, se linie mezi realitou a hrou smazává. Pár pochybných dialogů se lehce ztratí a hru tak vyrovnávají ty vtipné a napínavý děj. Potěšil Mikey Madsen v malé roličce.
Mistr napětí tentokráte bez napětí:) Okno do dvora je výborným snímkem, skvěle budujícím atmosféru. Která je však pro mě zatím tou nejméně Hitchcockovskou. Nejedná se o nijak dramaticky vršený příběh s šokujícím rozuzlením. Okno do dvora spíše než sílející napětí a strach nabízí pohled na značné množství humorných vsuvek, dialogů a krásnou, noblesní Grace Kelly. Největší strach jsem měla v jedné ze závěrečných scén, kdy "dotyčný" vstoupil do potemnělého pokoje Jamese Stewarta a na okamžik tak vstoupila do hry pověstná Hitchcockova hra se stíny a tmou. Během sledování jsem se ani jednou nepodívala na hodiny, zdařile postupující děj bez slabého místa mi nedovolil upřít zraky jinam, zato jsem však často přemýšlela nad tím, kam se poděl Alfredův styl. Nejsem zklamána, jen to byl jiný Hitchcock.
Before Rain Man, before Forrest Gump, there was this man. Charly. Cliffa Robertsona si budu vždy pamatovat jako strýčka Bena ze Spideyho. Charly v podstatě neobsahuje nic z toho, co si jistě spousta z Vás představuje pod pojmem sci-fi. Jedná se o nenápadný, civilně zpracovaný snímek, kde vědecko-fantastický námět funguje spíše jako podklad. Ale funguje velmi účinně a ukazuje možnosti a nebezpečí vznikající při hrátkách s lidskou myslí.
Al Pacino je ten nejkrásnější feťák, jakého jsem kdy viděla:) Jak už tu někdo psal, ani feťák by to nedokázal zahrát lépe. Aneb zde, v Panice v Needle Parku, započal svou cestu jeden z nejgeniálnějších herců filmové historie. Kitty Winn je sympatická, i když v některých scénách bych jí nejradši vlepila. Krásná scéna na ulici, když jí Al vezme hlavu do dlaní, podívá se jí do očí a zeptá se, kdy si vzala poprvé.
Mé první setkání se Sherlockem rozhodně nebyla láska na první pohled. Když jsem ho prvně poznala, zrovna pracoval na případu "The Blind Banker." Setkala jsem se s ním na AXN. Ještě před tím jsem si říkala, že zmodernizovaný Sherlock prostě nemůže fungovat a že to vůbec není dobrý nápad. Po zhlédnutí "Slepého bankéře" byly mé dojmy značně rozporuplné a měla jsem pocit, že toto prostě "není" ten pravý Sherlock, jak má být. Že mu chybí něco z té dobové Sherlockovitosti. Pak jsem uviděla "The Great Game" a v tu chvíli jsem již měla pocit, že se uvnitř mě rodí nějaký velmi silný cit. Tímto dílem jsem byla nadšena. K úplnému dokončení první série jsem nakonec zhlédla první díl, který jsem na AXN prošvihla. A tehdy se to asi stalo. Jako, když se člověk zamiluje. Martina Freemana jsem do té doby znala jen podle fotky na csfd a nezvyklé jméno Benedict Cumberbatch mi neříkalo už vůbec nic. A od té doby se už vezu:) Začala jsem si denně přehrávat množství videí na Youtube, pročítat velmi podnětné a zajímavé komentáře fandů a hledat na netu všechno, co jen se dalo o tomto seriálu najít. Benny je naprosto geniální herec, má zcela jedinečný, až skoro aristokratický vzhled a jeho úchvatný hlas je dalším unikátním prvkem jeho osobnosti. Pro tuto roli se narodil, tak jako Hugh Laurie pro House. Martin je fenomenální ve svém skromném, zdánlivě jakoby obyčejném hereckém projevu, v němž se však skrývá obrovská síla. Navíc i on samotný na mě působí jako milý a velmi skromný chlapík, který ani náhodou není žádnou "hvězdou." Tento vzrůstem malý, sympaticky, roztomile a nevinně působící muž, který však dokáže být i zároveň nevybíravě upřímný a otevřený, s krásným úsměvem, mě dostal. Vlastnosti jeho povahy byly stvořeny pro roli Dr. Watsona. Často zaskočený a rozpačitý, nejistě působící, jinak však chytrý a pohotový Watson skvěle kontrastuje s geniální a komplikovanou povahou Sherlocka. The greatest friendship was born:) To, co mě prvně zaujalo, byla chemie hlavních postav. Něco tak silného jsem mezi hlavními mužskými postavami ještě nikdy neviděla. Ani v seriálu, ani ve filmu. Jejich vzájemný, hojně diskutovatelný vztah, je ztvárněný s magnetizující, elektrizující a jiskřivou silou. V diskuzích a komentářích k videím se neustále probírá jejich vztah, každý detail jednotlivých scén, jeho podtext, skryté myšlenky, pohledy. Já říkám, je to láska v přátelství a přátelství v lásce. Veškerý cit, obdiv, nezničitelné pouto a možná i nějaká forma touhy. Vše v nesexuální podobě. Ale v té duševní. Láska a vztahy, to je přece mnohem složitější, než aby vše existovalo jen v té jedné sexuální rovině, kde se vše škatulkuje. Skrývá se v nich všechno to nevyslovitelné, co nedokážeme vyjádřít, ale zatraceně dobře to cítíme. A nechceme to ztratit. Jejich "relationship" je tím nejúžasnějším, co jsem kdy v seriálu a možná i ve filmu poznala. A ačkoliv, jejich eye-sex funguje téměř orgasmicky:) a spousty divaček jistě sní (i já často:) o bližším kontaktu Sherlyho a Johna, tak si zároveň myslím, že by to k nim nepatřilo. Čím to, že nás geniální seriáloví asociálové a sociopaté tolik přitahují? Je to snad tím, že jejich absence vztahů a citů je právě proto dělá tolik přitažlivými a když se naskytne nějaký možný cit či vazba k někomu, je to natolik silné a mimořádné, že nám to přijde chemicky "konstantnější" než většina klasických milostných scén či vztahů. Stejně nemohu všechny své dojmy obsáhnout do jednoho komentáře, takže tuto část končím:) Sherlock is British! Typicky anglický, deštivý feeling a akcent. Dokonalé. Vizuální podoba seriálu je jako vybroušený, vypilovaný diamant. Chladné barvy kontrastují s pošmourným, zimním počasím a vytvářejí tak porcelánový nádech na tvářích hlavních hrdinů. Scénář a dialogy - Toto už není ani genialita, to je daleko za hranicí geniality. Scénář a samotné dialogy jsou již teď kultovními a už jen jednotlivé scény se dají obsáhle rozebírat. Sherlockovy dedukce - Pasáže, kde okolí i diváky šokuje a ohromuje svými dedukčními schopnostmi a detailními rozbory osobností jedinců a míst činu mě přikovávají do sedadla stále dokola. Od teď už se nedokážu na okolí, lidi a věci dívat stejným způsobem:) Hudba - Fenomenální. Včetně množství fanouškovských videí, díky nimž jsem začala milovat songy, na které bych jinak asi ani netrefila. Oblečení - MILUJU Sherlockův oděv. Jeho dlouhý kabát, modrou šálu, černý oblek, naleštěné boty a elegantní rukavice. Miluju jeho havraní vlasy, jeho chůzi a jeho "mysterious cheekbones and cool coat tricks":) Miluju Johnovu černou bundu a jeho džíny. Miluju jeho "Watsonovské" obličeje a výrazy. Nechápavé, překvapené, obdivné a roztomilé. Miluju jeho lehce zastřený hlas. Vedlejší postavy - Lestrade v podání Ruperta Gravese, jež je stále krásný muž se svým osobitým hlasem:), Mrs. Hudson coby "Landlady not Housekeeper," roztomilá a dobrotivá Molly, forenzní Anderson, Irene Adler coby "The woman of the women" a Moriarty. Jeho "Evil face" je kapitola sama pro sebe, že:) Druhá série se od první hodně liší. První byla spíše odlehčená a poznávací. Ve druhé se vztah Sherlocka a Johna se ještě více utužuje a sílí, vše nabývá na důležitosti, uvědomují si, co jeden pro druhého znamenají. Poslední díl třetí série je doslova emocionální orgasmus. Shrnuto: Sherlock je asi jeden z těch nejgeniálnějších seriálů vůbec. Mám své oblíbené seriály, mám je ráda, miluji je, ale pak si klidně přijde tento kudrnatý, vysoce funkční sociopat s hypnotickým pohledem a jen tak je všechny smete bez zájmu ze stolu. Člověk, jehož Mr. Cumberbatch vytvořil, se rodí jednou za dekádu. Zrodila se jedna z nejgeniálnějších, nejvýraznějších, nejkultovnějších a nejlepších postav televizní obrazovky. Na Sherlockovi miluju všechno. Každou scénu, každé slovo, každý detail, každý pohled a pohyb. Napsala bych o něm esej, pouze komentář je příliš málo. Takže, nyní mě omluvte. I am SHERlocked in my Mind Palace:) "What is it like in your funny little brains? It must be so boring," "Shut up everybody, shut up! Don't move, don't speak, don't breathe, I'm trying to think. Anderson, face the other way, you're putting me off," "I'm in shock, look I've got a blanket," "Wanna see some more?" - "Oh, god, yes!":)
Moje komentáře
Hranice ovládání (2009)
Dvě espressa. Krabička od zápalek. Podivný vzkaz na malém papírku, vždy zapitý kávou a polknut. Vrtulník. Ranní meditační cviky. Návštěva galerie. Různá místa a různě vysoký standard ubytování. Hudba, film, věda, umění, halucinace. Pět různých lidí. V podstatě žádný děj a téměř žádné dialogy. Spíše monology a ze strany hlavního hrdiny slova téměř žádná. Pouze jeho kamenný výraz po celý film. Žádné emoce. Minimalistické, mlčenlivé a přemýšlivé. To je vše. Tak proč mi tento zdánlivě nezajímavý, jednotvárný, bezobsažný a stále dokola se opakující děj přišel tak fascinující? Dokonalá ukázka toho, že i příběh o "ničem" dokáže vyznít jako mimořádné umělecké dílo. Možná mu nebudete ani zcela schopni porozumět, budete přemítat nad jeho hloubkou či skrytou filozofií a významy, ale budete jím uchváceni. Taková je Hranice ovládání. Byla jsem potěšena roličkou Gaela Garcíi Bernala, mého oblíbence již od role v Mexické jízdě. Během sledování jsem přemýšlela nad tím, jaký bude závěr, co se dozvím a jaké bude vyjasnění všech těch podivností. Zároveň jsem však již tušila, že se na konci nejspíš nedozvím vůbec nic. Čekal na mě jen nádherně otevřený konec, který mé mysli nenabídl téměř žádné možné vysvětlení. Byla jsem v sametovém objetí svých dojmů a prožitků a říkala si, že vlastně ani nevím, jestli bych ho chtěla znát. So, WTF was that whole thing about?:) "Občas se mi líbí, když postavy ve filmu jen tak sedí a nic neříkají."
54th GRAMMY Awards (TV pořad) (2012)
Jak by asi řekl namachrovaný "Kral" Rytmus: "Takto poviem...":) Toto předávání Grammy by se dalo rozdělit na dvě části. 1. Předávání cen Grammy a veškerý ten naleštěný, šoubyznysový humbuk okolo toho. Tribute za Whitney v podání Jennifer Hudson, úžasný duet Alicii Keys s Bonnie Raitt, ne tak hrozné pěvecké výstupy Rihanny a Katy Perry, otřesný Chris Brown, který si hraje na "ultra machra," jak umí božsky tancovat a zpívat (Zpěv? Ha ha!:) a je prostě "mega hvězda." Tohoto týpka prostě nemůžu slyšet ani vidět od doby, kdy jsem viděla klip Next To You, kde předvádí nepochopitelné kreace ještě spolu s Justínkem Kýblem. 2. The Woman. ADELE. Její "vocale performance," ze které až mrazí, ze síly její osobnosti, přirozenosti, mimořádného hlasu, talentu a odlišnosti od všech těch vyumělkovaných, stereotypních rádoby zpěvaček a "zpěváků", kteří mnohdy vytvářejí více "hudební porno" než skutečnou hudbu a bez sračky jménem Autotune by si ani neškrtli. "There's a fire starting in my heart..."
Kdopak by se vlka bál (2008)
Jedna malá rada na úvod, která může ušetřit případné zklamání. Pokud očekáváte v jedné z hlavních rolí Vlka a myslíte, že hlavní dějová linie se mu bude věnovat ve velkém, mohli byste vy, či Vaši případní potomci, být zklamáni. V tomto příběhu totiž překvapivě nejde v první řadě o vlka, ale hlavně o mimozemšťany:) Vlka zde samozřejmě uvidíte, ale mimozemské tématice, podobné té z Invaze zlodějů těl, se zde tvůrci věnují nejvíce. A to v nápaditém provedení dětské fantazie. Velmi sympatické herecké obsazení a přirozené výkony. Z dětí Dorotka Dědková jako Terezka a Matouš Kratina jako její věrný a nejlepší kamarád Šimon. Ze současné české filmové tvorby nejsympatičtější dětská dvojka, jakou jsem zatím viděla. Krásná Jitka Čvančarová, správný taťka Pavel Řezníček a můj oblíbený, divákům neznámý Martin Hofman (jemuž stále přeji hlavní roli v nějakém filmu:) Aneb jaké můžou mít manželské potíže dopad na dítě a kterak malá Terezka díky působení vlivů okolí (stačí, aby Šimon své kamarádce odhalil tajemství, které viděl ve filmu a ta začne mít podezření o skutečné existenci své maminky) a své představivosti začne nabývat dojmů, že "jsou mezi námi...":) Jedna malá rada na konec: Kdyby Vás dcerka či synek bodli vidličkou, když jim budete číst pohádku, nemějte obavy, to jen zkouší, jestli nejste z jiné planety:)
Polární příběh (2007)
Pure Arctic Beauty:) National Geographic a BBC nevytvářejí "normální" přírodpisné dokumenty. Je to naprosto jiná liga, jiná dimenze. Jsou schopni nadpozemských a téměř nepochopitelných kouzel s kamerou, záběry, příběhem a pojetím. Jednoduše nádherné, krásné, ohromující, obdivuhodné, kouzelné a hypnotické. Snad jedinou, zcela malinkou výtku bych měla asi ke dvěma mluveným pasážím a několika záběrům, které mi ve spojení s hudbou přišly až kýčovitě dojemné. Ale i přesto, jak na mě zapůsobily, mě stejně emočně dostaly:) Častokrát jsem měla na krajíčku ze vší té nádhery, čistoty, nedosažitelnosti a křehkosti.
Velký (1988)
To nevyspělé dítě se zárodky naivity, dětinskosti a dobrotivosti byly v Tomu Hanksovi již tenkrát:) Již když byl "Velký" jsme v něm mohli spatřit rýsující se prvky legendární postavy, kterou ztvární o léta později a jež mu i onomu filmu zajistí masovou popularitu a stane se dle všemožných žebříčků jedním z nejlepších a nejoblíbenějších filmů historie. A jehož sláva a obdiv trvá stále. This "Big one" je vtipný a příjemný film, jeden z těch, kdy se díváme na Toma Hankse ještě jako na neznámého herce a ne jako na "Hollywoodskou hvězdu."
Příběhy obyčejného šílenství (divadlo) (2009)
Tož to byl nářez:) Film jsem viděla před několika lety, takže jsem si už moc nepamatovala přesný děj. Téměř geniální. Geniálně napsané dialogy, zdrcující síla humoru v dialozích, jednotlivých scénách, pohledech či jednotlivých slovech. Excelující Ivan Trojan a jeho obličeje, civilní Miroslav Krobot, rozjitřený Martin Myšička a energická Klára Melíšková. Jakmile je Trojan na jevišti, jedná se o komedii a "jede" v tom ještě ke všemu Petr Zelenka, záchvaty smíchu jsou zajištěny:)
Mambo italiano (2003)
Pravá italská...:) Svěží, bláznivý, zábavný a mile vtipným způsobem vyprávěný příběh o jedné (ne)obyčejné taliánské rodince. Fešný Luke Kirby nám prostřednictvím svého vyprávění předkládá náhled do svého života a jeho horkokrevné rodiny, jejích vztahů a prudkých charakterů, zejména obou rodičů. Skvělý Paul Sorvino a Ginette Reno a také Mary Walsh coby matinka jeho přítele. Zároveň skládám poklonu jejich fenomenálnímu dabingu v podání Oty Jiráka, Jany Bouškové a Simony Stašové.
Špióni jako my (1985)
Od této komedie jsem očekávala podobný styl humoru i zpracování jako Žhavé výstřely a také jsem, zvláště z počátku, čekala, kdy tam naběhne Topper Harley:) I když se Špióni jako my ubírají poněkud jiným směrem, zábavných gagů a dialogů nabízí mnoho, vévodí zejména fenomenální "představovací" doktorská scéna ve stanu a "chirurgický zákrok." Potěšilo mě sekundové cameo Sama Raimiho. "Doktore?" - "Doktore." - "Doktore?" - "Doktore." :D
Můj nepřítel (1985)
Jak zastarale a groteskně a přitom vzácně a raritně působí toto sci-fi z dob pre-digitalně vizuální exploze vyumělkovaných mainstreamových spektáklů a blbosti jménem 3D:) Můj nepřítel má totiž i příběh. Je to příběh o přátelství, které se zrodilo z dvou odlišných a nepřátelských ras a kde uvidíte Dennise Quaida, jak vlastníma rukama odrodí rozkošné dračí miminko:) Ovšem neznámá planeta skýtá také mnoho ústraní a nepříjemných nepřátel. Krásně "viditelné" triky, vydařené masky a hezký závěr.
Na sever (2009)
Ve spoustě komentářích se střídají slova jako "nezajímavé", "nudné", "nevtipné." Nedokážu souhlasit ani s jedním. Mě se tato mlčenlivá, avšak svým způsobem velmi výmluvná cesta "Na sever" velmi líbila. Pokud se mluví o komedii v souvislosti se severskými filmy, nemůžete od nich očekávat klasický a výrazný humor, na jaký jsme zvyklí. Severský vtip je specifický v tom, že se v melancholicky posmutnělém příběhu na pozadí drsné, zimní krajiny snaží ve vší té vnitřní bolesti, pocitu odloučení, osamění a citového strádání vykrojit nějaký kousek a "posypat" ho trochou, zcela sotva viditelného, či vnímatelného vtipu. Já zde pár takových momentů objevila, a vykouzlily mi lehký úsměv na tváři, pod kterým se však i tak skrývala ona melancholie. Milá dívka s deníčkem, mladý bagrista a jeho fígl s tamponem na hlavě a starý muž čekající ve stanu s řetězem na noze. A samozřejmě nádherná, mrazivá příroda bez hluku, davů spěchajících lidí a stísněnosti urbanizovaných metropolí a velkoměst. Bez všech těch banálních a plytkých hovorů okolního světa, které se nám v mysli slévají do jednoho nesmyslného bzukotu. Bez pocitu nepříjemných pohledů, které nás sledují, když projdeme kolem zástupu lidí. Bez prostor zastavěných moderními nákupními komplexy a lidí, kteří se jako šílení ženou, aby kupovali "nezbytné" "super značkové" výrobky a oblečení, aby byli "in". Bez všech těch skupinek povrchních dívek řešících "nehty, vlasy, krásu, módu" a podobné banality, kupujících si sračkoidní ženské časopisy. Bez skupinek mladistvých smradů a vygumovaných kreténů, jejichž jedinou slovní zásobou jsou slova jako "chlastat, vole, debile, p*čo" doprovázené hýkavým primitivním smíchem. Bez mládeže s nezájmem o jakékoliv skutečné hodnoty, na níž je prováděn brainwashing pomocí současné přetechnizovanosti a vyumělkovanosti světa. Bez doby, v níž se často city a tolerance ztrácejí v sociálních sítích, drahých mobilech a značkových hadrech. Bez vší té povrchnosti, bezohlednosti, nezájmu, lží, odsuzování, předsudků a svazujících konvencí. Na sever je chladivým pohlazením proti všem těm místům, kde máme pocit, že na nás vše padá, lidí je příliš, hluk moc výrazný a kde bychom se radši schovali na místo, jako je v tomto filmu.
Vdaná snoubenka (2008)
Kde je Uma, tam je veselo:) Pokud zrovna nebojuje v motorkářském oblečku a "krví zbrocená" s "Crazy 88," oddechové pobyty v průměrných, nenáročných romantických komediích jí velmi prospívají:) Klasický, obehraný formát, v němž se setkávají všechny známé postupy, od vznikajícího citu k jinému, vášnivému podlehnutí citům, přes vnitřní rozpory vůči snoubenci, štěstí a harmonie nalomena zdrcujícím zjištěním a pocitem zrady a konče uvědoměním si, komu mé srdce skutečně náleží. Průměrné, ale vtipné a milé. "Právě sem vešla rozhlasová rozvracečka rodinné pohody."
Parfém: Příběh vraha (2006)
Velmi originální, přitažlivé, vizuálně, obsahově i celkovým zpracováním vysoce podmanivé dílo. Herecká garda v podání Dustina Hoffmana a Alana Rickmana, zajímavý Ben Whishaw, někdejší "holka, co to chce taky", Karoline Herfurth a neskonale nádherná, čistá a panenská Rachel Hurd-Wood. Již syrově realistická a "brutální" úvodní sekvence s porodem na odpudivém rybím tržišti mě ohromila a úžas a obdiv mě neopustil do konce snímku. Při závěrečných masových sexuálních orgií občanů zdrogovaných "vůní ženy" jsem si říkala, že je to příliš neuskutečnitelné na to, aby se to skutečně dělo. Nabyla jsem dojmu, že se jedná o známý fígl alias "jenom si to představuju." Mýlila jsem se. Nejmocnější parfém světa skutečně fungoval a dokázal okolí okouzlit a omámit silou nevídanou a téměř nadpozemskou. Konec filmu je velkolepým činem skutečného génia a zároveň mistrovskou "kapkou" za celým jeho dílem:) Přemýšlela jsem: "Šlo by skutečně? Vyrobit dokonalý parfém s onou třináctou esencí?" Pokud ano, jednalo by se možná o tu nejdokonalejší biolgickou zbraň s devastujícími účinky na obyvatelstvo:) "Ty si myslíš, že tě nechám ve své dílně bryndat mé esence, které stály doslova celé jmění?"
Hrdinové a zbabělci (2007)
Excelentní politické konverzační drama. Snímek vyniká a stojí především na propracovaném scénáři. Velmi podnětné, obsažné a úderné dialogy se zajímavými myšlenkami a neobtěžující mírou amerického patriotismu klasicky Hollywoodského "Bojuji za svou vlast" formátu. A přitom je vše zvládnuto tak, aby se v situaci orientoval i člověk, jehož politika nezajímá či se jí nijak hluboce nezaobírá. Kromě známé herecké elity mě ještě více zaujal Andrew Garfield a jeho postava.
Obyčejní lidé (1980)
A půl. Excelentně a velmi výmluvně zpracovaný snímek na téma "když se nemluví." Robert Redford je skvělý herec a pro mě možná ještě lepší režisér. Touto svou prvotinou již tehdy všem dokázal, že jeho ambice a talent jsou nesporné a nám zase to, že už ve svém prvním filmu projevil velký cit pro režii, hloubku a důležitost vyprávění a svůj styl. A vše dokázal i svou další režisérskou tvorbu udržet na stejně kvalitní úrovni. Skvělé výkony celé "rodiny." Mě však nejvíce dostal Timothy Hutton. Jeho výkon je výborný a jako Conrad mě zkrátka dostal. Jeho bolest, výčitky, strach, vše, co udělal, neudělal, nebo měl udělat, všechno, co ho uvnitř sžírá a pronásleduje. Takové postavy jsou mi velmi blízké. Situace mezi samotnými manžely je rovněž vystavěna mistrovsky, ale když už rozbroje mezi nimi začínaly být značně ostré a vyhrocené (manželské hádky o vině a nevinně, kdo za co může) uvažovala jsem, že je to naprosto vynikající, ale už jsem čekala, kdy bude na scéně opět Timothy:) Myslím, že děj stál hodně právě na něm. Obyčejní lidé mi dopřáli velmi silný zážitek.
22 výstřelů (2010)
K hercům, kteří se rozhodnou usednout na režisérské křeslo zaujímám tři postoje. 1.) Jsem zvědava, jaké jejich dílo bude. 2.) Jsem na rozpacích a v obavách. 3.) Zkrátka jim věřím, vím, že mě nezklamou, a že od nich dostanu snímek, jaký jsem dle jejich osobnosti a daného tématu očekávala:) Richarda Berryho jsem prvně poznala v genialitě Drž hubu, kde se snažil polapit vychytralého Jeana Rena. Když jsem zjistila, že 22 výstřelů režíruje on, zaplavil mne pocit klidu, že tato "mafie po Francouzsku" bude vydařenou krutou a ponurou cestou do podsvětí, a to už jen proto, že drsného mafiána ztvární Jean Reno v roli, která mu sedí nejlépe. A to i navzdory tomu, že jsem pana Berryho viděla zatím jen ve dvou rolích převážně humorného charakteru. Mé dojmy byly více než správné. Mně se film moc líbil. Skvělý, správně gangsterský scénář, těžknoucí vzduch prosycený vystříleným olovem a pachem krve, temná atmosféra a velmi působivé barevné ladění celého snímku, ve kterém jakoby se odrážela všechna ta špína, chladný beton, zamračená obloha, prolitá krev, zrada, touha po pomstě a utrpení. Pokud by měl někde existovat jeden z těch nejlepších filmových mafiánů, přeju si, aby byl jako Charly Matteï.
Ali G Indahouse - Film (2002)
Na tento film jsem se chtěla podívat hlavně kvůli Martinu Freemanovi, který mě naprosto uchvátil svým Dr. Watsonem. Ten je zde jako drsný raper kouzelně rozkošný a já prostě miluju ten jeho FreemanFace:) Sacha Baron Cohen, ani celý ten kult okolo jeho Borata mě absolutně nebere. Předpokládala jsem, že Ali G Indahouse bude zřejmě poněkud trapná blbost s křečovitým humorem, kterému se nejspíš smát nebudu. A ono hle:) V takový obrat jsem ani nedoufala. Ali G v sobě dokázal spojit typický americký, vulgárně sexuálně nevkusný "rádoby" humor se suchým, nenásilným a originálním anglickým vtipem. Vznikla tak dokonale zábavná a sprostá capina, která dokázala namíchat dva zcela odlišné typy komedie a vychrstnout nám je v proudech přímo do ksichtu. Já se v něm vykoupala, a moc ráda:) Možná kdyby Ali G trochu ubral ze svých sprostostí, byl by výsledek ještě lepší. Ale jako jinak: "RESTEKP!" :D
Setkání v červenci (1978)
Při Setkání v červenci mě napadlo, že malý Tomáš Holý by v dnešní době s úspěchem dokázal strčit do kapsy všechny ty rádoby vypucované dětské "hvězdičky." Jo, ten klučík uměl:) Krásný, příjemný, nenuceně vtipný příběh tak, jak to Karel Kachyňa umí. Oldřicha Kaisera jsem nikdy moc nemusela, ale jako černovlasý mladík mě okouzlil, a s Tomášem Holým vytvořili povedenou dvojku. Skvělá Daniela Kolářová jako profesorka, která se se svým studentem sblíží. A já jim pak jen přála, aby všichni tři zůstali spolu:) "Natrhali jsme je s jedním klukem." - "S Jakubem?" - "Já nevím, jak se jmenuje, my si říkáme vole.":)
Jeho fotr, to je lotr! (2004)
Jeho fotr, to je lotr, aneb setkání hereckých legend:) Opálený, až přepálený Dustin Hoffman se setkává s, opět se nehorázně ksichtícím Robertem De Niro:) Jako podporu má s sebou Dustin excentrickou postavu své ženy v podání Barbry Streisand a Robert zase malého Jacka, jež je nekompromisně vychováván v plenkách s vyraženým vzorem CIA:) Jack Barnes svému vnoučkovi dopřává tu nejlepší a nejprofesionálnější výchovu, jakou může člověk jeho formátu dítěti nabídnout:) Zábavných situací i dialogů je zde přemíra, ale ani to a "hvězdné" obsazení nestačí, aby se film vymanil z průměru.
Purpurové řeky 2: Andělé apokalypsy (2004)
Purpurové řeky 2 stojí na dvou aspektech. Na Jeanu Renovi a tajemných mniších v kápích bez tváře. Charismatický Francouz opět v postavě se slušivou bundou a zbraní ruce, která stojí na straně zákona na honbě za nepolapitelnými "Nazguly," kteří svými akrobatickými dovednostmi možná spoustu z Vás kromě obdivu přivedou k myšlence, že v Purpurových řekách je skryto něco velmi mysteriózního:) Nenechte se však mýlit, vysvětlení je mnohem prostší. Pro ty, co chtějí přijít o jakékoliv iluze o téměř nadpřirozených schopnostech mnichů, nechť čtou dále:) SPOILER Za všechno může vojenský amfetamin, který jim dodal nadlidskou sílu hodnou Hollywoodských akčních hrdinů a neschopnost cítit bolest:) To však nevysvětluje, proč jsme jim nemohli pohlédnout do tváře:) KONEC SPOILERU. Stačilo by trochu zapracovat na scénáři a toto pokračování se klidně mohlo kvalitou vyrovnat prvnímu dílu.
Sviňky (2009)
Výraznou tvář Filipa Garbacze jsem prvně zaznamenala v zajímavém snímku Matka Tereza od koček. Proto jsem byla velmi potěšena, kdy v rámci Filmového klubu na ČT, vysílali tento snímek. Musím říct, ten kluk je opravdu zatraceně dobrý:) Ale těm, kdo od Sviňek čekají brutální, šokující a drsný pohled do prostředí dětské prostituce, raději doporučuji zaměřit svou pozornost jiným směrem. Snímek je totiž pojat více odlišnou formou. Příběh dospívajícího Tomka zpracovává více civilně, než se snahou šokovat a přitáhnout pozornost na otevřené scény, kde je všechno to násilí, špína a sex vidět. Nechává diváka přemýšlet a představit si, co se ve scénách, které nám jsou jen naznačeny, asi odehrálo a jaký dopad to na Tomka mohlo mít. Anna Kulej, která ztvárnila roly Marty je rovněž skvělá. Na první pohled milá, krásná dívka, která velmi účinně začala využívat Tomkovy náklonnosti k ní a dokonale si ho omotala k prstu. I poté, co jej začala zneužívat pro své povrchně hmotné zájmy, jsem stále měla pocit, že je i přes to všechno pořád nevinná a vlastně dobrá dívka. Její rozkošný vzhled mi jakoby bránil připustit, že je to jen manipulativní mrcha, která se s tou nejlepší elegancí kryje právě za svou tvářičku. Takže si dokážu představit, jak dokázala Tomka oblbnout. Sice jsem byla na pochybách ve scéně, kdy se Tomek díky svému skutku "zmocní" pasáckého žezla, aby se z pubertálního kluka v jednom okamžiku jen tak stal hlavní pasák, který svým "zákazníkům" vodí do aut ještě mladší kluky. Silné scény, když párek brutálních kreténů Tomka a ještě dalšího chlapce zmlátí a poté zcela zničený Tomek se slzami ve vaně či scéna, kdy přijde na párty a jeho milá Marta, v alkoholovém opojení, se válí na klíně jinému. Ten kluk má fakt talent a doufám, že bude víc rolí, kde by jej mohl ukázat.
Báječní muži na létajících strojích (1965)
Očekávala jsem, že Báječní muži na létajících strojích kolem mě budou prolétávat s poněkud více bláznivější a údernější sílou humoru. Tato komedie však nenabízí žádné bláznivé eskapády a nebude vás nejspíš ani "trápit" zničujícími záchvaty smíchu. Humor je podáván prostřednictvím milých příhod, které Vám vykouzlí úsměvy na tváři. Takže, pokud očekáváte salvy úderné britské komiky, nejspíš budete zklamáni. Ani samotný příběh se během filmu příliš nikam nevyvíjí a vše v podstatě stojí na létajících strojích, lehké komice a dobových kostýmech.
Zámek hrůzy (1999)
Opět jeden z těch filmů, od jehož zhlédnutí mě málem odrazilo zdejší podprůměrné hodnocení. Naštěstí jsem se odhodlala a do Zámku hrůzy se nakonec vydala. S očekáváním, že buď bude pobyt v něm tak špatný, jak většina píše, nebo zklamána nebudu. Vyhrála druhá varianta. Podoba Hill House připomíná minisérii Dům v růžích, a pokud je na tomto snímku něco, co si rozhodně zaslouží mé uznání, je to právě tato gotická stavba a atmosféra, kterou je prosycen. Je pravda, že ač se má jednat o horor, bát se u něj rozhodně nebudete. Já se lekla asi jednou. Jinak Zámek hrůzy nabízí spíš velmi efektní atmosférickou podívanou, která pro mě velmi slibně dokázala zastínit celkovou slabost samotného příběhu i scénáře. Catherine Zeta-Jones je nádherná žena a její lehké svody Lili Taylor byly velmi lákavé:) Lili předvádí skvělý výkon a role "myšky," která musí zachránit zotročené a umučené duchy dětí jí výborně seděla. Tolikrát zde zmiňovaná přehnaná, trapná a směšná závěrečná čtvrthodina mi vůbec nepřišla natolik hrozná, abych měla pocit, že jí za to musím poděkovat smíchem a kroucením hlavou:) Přehnaná jistě je, ale i tak se mi závěr líbil. Velmi mě však popudilo, že osoba, která to dokázala přestát ze všech nejlépe, by si za své pátrání, odvahu a obětování zasloužila cenu a zatím se na konci vydala na "jinou stranu...":) Takže, pobyt v Hill House mě nevyděsil, ale díky "přátelské" atmosféře jsem zažila příjemně strávené chvíle:)
Král rybář (1991)
Nezaměnitelný rukopis, bizarně bláznivý styl a humor, tvořivost a fantazie Terryho Gilliama jsou poznávacími prvky jeho osobnosti:) Po filmech 12 opic a kultovnímu Brazil jsem od něj jako třetí film zhlédla Krále rybáře. Ten chlapík se mi začíná opravdu líbit:) Skvělé výkony Jeffa Bridgese, Robina Williamse a také Amandy Plummer. Bizarní příběh s údernou silou originálního scénáře, dialogů, vtipu a celkového zpracování. Během sledování filmu jsem čekala, jestli se fantaskní představy bláznivého Perryho nějak prolnou do skutečnosti a jeho, myslí stvořená legenda o Rudém rytíři a Svatém grálu umístěném na 5. avenue nabude realistické podoby. Pak mi došlo, že se jedná pouze o jeho vlastní "svět" a že vlastně to hlavní, o co zde jde, je hledání, naděje a láska. Vždyť, kdo je vlastně bláznem? Člověk, kterého ostatní takto můžou nazývat, může mít mysl více uspořádanou než člověk, který se nám jeví jako naprosto "normální." Mám ráda filmy, kde se, my, co si připadáme často jako "blázni" nebo "jiní", můžeme zachumlat do vytříbeného, správně bláznivého, avšak až důležitě pravdivého smyslu pro lidskou odlišnost, představivost a fantazii. Thanks, Terry:)
Ed Wood (1994)
Myslím, že Ed Wood by byl poctěn, kdyby věděl, že osobnost kalibru Tima Burtona o něm natočila životopisný snímek:) Geniální úvodní titulky identické s těmi v Plánu 9. Johnny Depp jako "nejhorší režisér všech dob", Martin Landau jako legendární Bela Lugosi a Lisa Marie jako Vampira. Jo, Ed byl maník, ten by to dneska ještě všem natřel:)
Fotr je lotr (2000)
Nejsou to zcela čisté čtyři hvězdičky, ale o naprostý průměr také rozhodně nejde. Slabou stránku jsem shledala především v tom, že postava Roberta De Nira nebyla tak šílená a nebezpečná, jak jsem očekávala. Doufala jsem v Nirovskou bláznivou hereckou excelenci, podobně jako v Přeber si to, ale Fotr je lotr byl prezentován spíše jako klidný, vyrovnaný, nicméně svým zásadám, práci a kočce stále pevně oddaný muž. Bena Stillera mám ráda, role milých, dobrotivých a trotlovských chlapců mu skvěle sedí. Lehce mne znechutila scéna se spláchnutým záchodem a pojmenování letušky v letadle, to si Ben vážně mohl odpustit:) Zábavných a nechtěně komických scének pro nás, stejně jako trapných a nečekaných "drobných" nehod pro hlavního hrdinu, je zde mnoho, takže já měla o úsměv na tváři vystaráno. Jen ten Robert mohl být více démoničtější:)
Válečné hry (1983)
Mladý Matty Broderick se nevědomky chystá vyhodit planetu do vzduchu:) Válečné hry sou velmi realistickou ukázkou toho, co by se v dnešní době klidně a bez problémů mohlo stát. Když se spojí hry a realita, co je vlastně skutečné? Nebo, co si může hrát na realitu, ač jde jen o hru? A obráceně. Kdo si hraje s kým? Tam, kde lidé stvoří strojům jejich vlastní vědomí a rozhodování, se linie mezi realitou a hrou smazává. Pár pochybných dialogů se lehce ztratí a hru tak vyrovnávají ty vtipné a napínavý děj. Potěšil Mikey Madsen v malé roličce.
Okno do dvora (1954)
Mistr napětí tentokráte bez napětí:) Okno do dvora je výborným snímkem, skvěle budujícím atmosféru. Která je však pro mě zatím tou nejméně Hitchcockovskou. Nejedná se o nijak dramaticky vršený příběh s šokujícím rozuzlením. Okno do dvora spíše než sílející napětí a strach nabízí pohled na značné množství humorných vsuvek, dialogů a krásnou, noblesní Grace Kelly. Největší strach jsem měla v jedné ze závěrečných scén, kdy "dotyčný" vstoupil do potemnělého pokoje Jamese Stewarta a na okamžik tak vstoupila do hry pověstná Hitchcockova hra se stíny a tmou. Během sledování jsem se ani jednou nepodívala na hodiny, zdařile postupující děj bez slabého místa mi nedovolil upřít zraky jinam, zato jsem však často přemýšlela nad tím, kam se poděl Alfredův styl. Nejsem zklamána, jen to byl jiný Hitchcock.
Charly (1968)
Before Rain Man, before Forrest Gump, there was this man. Charly. Cliffa Robertsona si budu vždy pamatovat jako strýčka Bena ze Spideyho. Charly v podstatě neobsahuje nic z toho, co si jistě spousta z Vás představuje pod pojmem sci-fi. Jedná se o nenápadný, civilně zpracovaný snímek, kde vědecko-fantastický námět funguje spíše jako podklad. Ale funguje velmi účinně a ukazuje možnosti a nebezpečí vznikající při hrátkách s lidskou myslí.
Panika v Needle Parku (1971)
Al Pacino je ten nejkrásnější feťák, jakého jsem kdy viděla:) Jak už tu někdo psal, ani feťák by to nedokázal zahrát lépe. Aneb zde, v Panice v Needle Parku, započal svou cestu jeden z nejgeniálnějších herců filmové historie. Kitty Winn je sympatická, i když v některých scénách bych jí nejradši vlepila. Krásná scéna na ulici, když jí Al vezme hlavu do dlaní, podívá se jí do očí a zeptá se, kdy si vzala poprvé.
Sherlock (TV seriál) (2010)
Mé první setkání se Sherlockem rozhodně nebyla láska na první pohled. Když jsem ho prvně poznala, zrovna pracoval na případu "The Blind Banker." Setkala jsem se s ním na AXN. Ještě před tím jsem si říkala, že zmodernizovaný Sherlock prostě nemůže fungovat a že to vůbec není dobrý nápad. Po zhlédnutí "Slepého bankéře" byly mé dojmy značně rozporuplné a měla jsem pocit, že toto prostě "není" ten pravý Sherlock, jak má být. Že mu chybí něco z té dobové Sherlockovitosti. Pak jsem uviděla "The Great Game" a v tu chvíli jsem již měla pocit, že se uvnitř mě rodí nějaký velmi silný cit. Tímto dílem jsem byla nadšena. K úplnému dokončení první série jsem nakonec zhlédla první díl, který jsem na AXN prošvihla. A tehdy se to asi stalo. Jako, když se člověk zamiluje. Martina Freemana jsem do té doby znala jen podle fotky na csfd a nezvyklé jméno Benedict Cumberbatch mi neříkalo už vůbec nic. A od té doby se už vezu:) Začala jsem si denně přehrávat množství videí na Youtube, pročítat velmi podnětné a zajímavé komentáře fandů a hledat na netu všechno, co jen se dalo o tomto seriálu najít. Benny je naprosto geniální herec, má zcela jedinečný, až skoro aristokratický vzhled a jeho úchvatný hlas je dalším unikátním prvkem jeho osobnosti. Pro tuto roli se narodil, tak jako Hugh Laurie pro House. Martin je fenomenální ve svém skromném, zdánlivě jakoby obyčejném hereckém projevu, v němž se však skrývá obrovská síla. Navíc i on samotný na mě působí jako milý a velmi skromný chlapík, který ani náhodou není žádnou "hvězdou." Tento vzrůstem malý, sympaticky, roztomile a nevinně působící muž, který však dokáže být i zároveň nevybíravě upřímný a otevřený, s krásným úsměvem, mě dostal. Vlastnosti jeho povahy byly stvořeny pro roli Dr. Watsona. Často zaskočený a rozpačitý, nejistě působící, jinak však chytrý a pohotový Watson skvěle kontrastuje s geniální a komplikovanou povahou Sherlocka. The greatest friendship was born:) To, co mě prvně zaujalo, byla chemie hlavních postav. Něco tak silného jsem mezi hlavními mužskými postavami ještě nikdy neviděla. Ani v seriálu, ani ve filmu. Jejich vzájemný, hojně diskutovatelný vztah, je ztvárněný s magnetizující, elektrizující a jiskřivou silou. V diskuzích a komentářích k videím se neustále probírá jejich vztah, každý detail jednotlivých scén, jeho podtext, skryté myšlenky, pohledy. Já říkám, je to láska v přátelství a přátelství v lásce. Veškerý cit, obdiv, nezničitelné pouto a možná i nějaká forma touhy. Vše v nesexuální podobě. Ale v té duševní. Láska a vztahy, to je přece mnohem složitější, než aby vše existovalo jen v té jedné sexuální rovině, kde se vše škatulkuje. Skrývá se v nich všechno to nevyslovitelné, co nedokážeme vyjádřít, ale zatraceně dobře to cítíme. A nechceme to ztratit. Jejich "relationship" je tím nejúžasnějším, co jsem kdy v seriálu a možná i ve filmu poznala. A ačkoliv, jejich eye-sex funguje téměř orgasmicky:) a spousty divaček jistě sní (i já často:) o bližším kontaktu Sherlyho a Johna, tak si zároveň myslím, že by to k nim nepatřilo. Čím to, že nás geniální seriáloví asociálové a sociopaté tolik přitahují? Je to snad tím, že jejich absence vztahů a citů je právě proto dělá tolik přitažlivými a když se naskytne nějaký možný cit či vazba k někomu, je to natolik silné a mimořádné, že nám to přijde chemicky "konstantnější" než většina klasických milostných scén či vztahů. Stejně nemohu všechny své dojmy obsáhnout do jednoho komentáře, takže tuto část končím:) Sherlock is British! Typicky anglický, deštivý feeling a akcent. Dokonalé. Vizuální podoba seriálu je jako vybroušený, vypilovaný diamant. Chladné barvy kontrastují s pošmourným, zimním počasím a vytvářejí tak porcelánový nádech na tvářích hlavních hrdinů. Scénář a dialogy - Toto už není ani genialita, to je daleko za hranicí geniality. Scénář a samotné dialogy jsou již teď kultovními a už jen jednotlivé scény se dají obsáhle rozebírat. Sherlockovy dedukce - Pasáže, kde okolí i diváky šokuje a ohromuje svými dedukčními schopnostmi a detailními rozbory osobností jedinců a míst činu mě přikovávají do sedadla stále dokola. Od teď už se nedokážu na okolí, lidi a věci dívat stejným způsobem:) Hudba - Fenomenální. Včetně množství fanouškovských videí, díky nimž jsem začala milovat songy, na které bych jinak asi ani netrefila. Oblečení - MILUJU Sherlockův oděv. Jeho dlouhý kabát, modrou šálu, černý oblek, naleštěné boty a elegantní rukavice. Miluju jeho havraní vlasy, jeho chůzi a jeho "mysterious cheekbones and cool coat tricks":) Miluju Johnovu černou bundu a jeho džíny. Miluju jeho "Watsonovské" obličeje a výrazy. Nechápavé, překvapené, obdivné a roztomilé. Miluju jeho lehce zastřený hlas. Vedlejší postavy - Lestrade v podání Ruperta Gravese, jež je stále krásný muž se svým osobitým hlasem:), Mrs. Hudson coby "Landlady not Housekeeper," roztomilá a dobrotivá Molly, forenzní Anderson, Irene Adler coby "The woman of the women" a Moriarty. Jeho "Evil face" je kapitola sama pro sebe, že:) Druhá série se od první hodně liší. První byla spíše odlehčená a poznávací. Ve druhé se vztah Sherlocka a Johna se ještě více utužuje a sílí, vše nabývá na důležitosti, uvědomují si, co jeden pro druhého znamenají. Poslední díl třetí série je doslova emocionální orgasmus. Shrnuto: Sherlock je asi jeden z těch nejgeniálnějších seriálů vůbec. Mám své oblíbené seriály, mám je ráda, miluji je, ale pak si klidně přijde tento kudrnatý, vysoce funkční sociopat s hypnotickým pohledem a jen tak je všechny smete bez zájmu ze stolu. Člověk, jehož Mr. Cumberbatch vytvořil, se rodí jednou za dekádu. Zrodila se jedna z nejgeniálnějších, nejvýraznějších, nejkultovnějších a nejlepších postav televizní obrazovky. Na Sherlockovi miluju všechno. Každou scénu, každé slovo, každý detail, každý pohled a pohyb. Napsala bych o něm esej, pouze komentář je příliš málo. Takže, nyní mě omluvte. I am SHERlocked in my Mind Palace:) "What is it like in your funny little brains? It must be so boring," "Shut up everybody, shut up! Don't move, don't speak, don't breathe, I'm trying to think. Anderson, face the other way, you're putting me off," "I'm in shock, look I've got a blanket," "Wanna see some more?" - "Oh, god, yes!":)