Damielka

A to má být co? Může mi někdo vysvětlit, jak TOTO mohlo vzniknout? To se jako pár chytrých hlav na Primě sešlo a řeklo si: "Pojďme natočit originální seriál o jednom zkrachovalým manželství a dvou rozhádanejch dědcích, s moc vážným a seriosním scénářem, obsadíme do toho hodně moc herců z Ordinace a zasadíme to do prostředí nemocnice, protože ty herci z Ordinace už mají nafasovaný nemocniční pláště, tak toho využijme, a celý to natáhneme a zdramatizujeme tím, že ti herci z Ordinace budou mezi jednotlivýma replikama dělat hodně dlouhý odmlky," a někdo přes peníze pak řekl: "Jo, to je dobrý, to se bude líbit, dostanete na to tři miliony a Adamce, ten už bude vědět, jak z toho udělat kvalitní zábavu." Viděla jsem čtyři díly. Hodně, opakuji HODNĚ jsem se snažila vydržet víc, abych byla co nejvíc objektivní, ale FAKT to nešlo. V tomhle beztvarým seriálu není žádná postava, která by mi byla sympatická, se kterou bych se mohla sžít (i kdyby to byl aspoň kompars), žádná scéna, který bych mohla přiznat vtip nebo nápad. Hlavní hrdinka je unylá, Etzler až moc přesvědčivě vyžilej a očividně věčně v lihu i v reálu (co by herec neudělal pro roli, že ano?), Švehlík věčně zpruzelej, což ve filmech s Nicholsonem možná funguje, ale tady to leze na nervy už po deseti minutách prvního dílu (kde udělali soudruzi z Primy chybu?), milenec Roman je sice stejně starej jako hlavní hrdinka, se kterou má jakože poměr, ale vypadá víc jako její pubertální syn, čemuž odpovídá i to, jak se k sobě v seriálu tyto dvě postavy chovají - chybí tomu jakákoli přesvědčivá vášeň (to už je víc vášně mezi hlavní hrdinkou a jejím manželem) a naopak je to prošpikovaný zdlouhavýma úvahama na téma: "Dyk víš, Romane, že tě děsně miluju a chci bejt s tebou, ale můj cholerickej, věčně ožralej manžel, který mi již toliko ublížil, si rozbil stan na zahradě našich a já nemám to serdce ho vyhodit, poněvadž jsem především ta matka našich dětí, a to neni jen tak, tak dneska jenom jednu rychlou pusu na tvář a rychle dom. Já vim, že jsem ti slíbila, že mu o nás řeknu, ale ve scénáři je, že se stejně nakonec vrátím k němu, tak si to nekomplikujme nějakejma zbytečnejma citama, jo?" Potměšil zůstal věrný své roli postaršího, mocinky laskavýho doktora z Ordinace (aby se mu to nepletlo) a Jeníková sice vyměnila zdravotnictví za pohostinství, ale ten svůj karakter hraje taky pořád stejně jako na Nově. Paní Smutná je často smutná, protože jí Švehlík zahejbá se svou pacientkou, ale ne a ne se hnout z baráku, poněvadž mu milenka dala kopačky, na což si záletný manžel nezapomene své smutné manželce večer v posteli postěžovat (za to byl uhozen polštářem do hlavy). Jo, abych nezapomněla na "Kači" Kamily Špráchalové a její zvířátka, což má být asi jakože taková zábavná vložka, něco pro odlehčení v tom seriosním a závažném scénáři, takový stmelující element, který se snaží usmířit ty dva rozhádaný dědky. Trochu mi to připomíná, když Nova po půlhodině katastrofických zpráv dá na závěr televizních novin jednu veselou příhodu a velkém dobrodružství malého hrošíka z pražské zoo, aby lidi viděli, že na světě je pořád hodně dobrého. Ve srovnání s Dokonalým světem, který je taky často hodnocen odpadem, který jsem však s chutí dokoukala až do konce a de facto na jeden zátah, je TOTO opravdu odpad. Ale nebojte se, bude hůř. Nova chystá tureckou telenovelu a lidi na to budou koukat!

Pokud od toho nečekáte oduševnělou zábavu s propracovaným dějem, který nechyběl u původních Terminátorů (1, 2), je to poměrně dobrá akční podívaná. Já od toho nečekala nic, jen jsem se těšila na svého oblíbence Christiana Balea, takže jsem se nenudila a pobavila jsem se i u toho příšernýho americkýho patosu na konci. Ale to k tomu asi patří. Milým překvapením bylo, že se ve filmu nakonec objevil i Schwarzeneger, a taky výběr herce, který hrál Connorova otce. Podařená podoba. A jen tak mezi námi se musím přiznat, že víc než Bale, který byl nějak pohublý (asi z těch tři dny starých kojotů) se mi nakonec líbil Sam Worthington. Ale pšt.

Dalo se to vidět, Sandler mile překvapil, ale jinak jsem od toho čekala víc...přišlo mi to trochu jako Kameňák splácanej dohromady s pubertálníma fórama z Prcy prcy prcičky. Ale narozdíl od Kameňáku jsem se párkrát od srdce zasmála...a ten závěr, ten patos...to už jsem nevěděla, na kolik je to myšleno vážně a nakolik si pořád dělají legraci z amerických happyendů.