VenDulin85

Mám ráda slečnu Marplovou (Vraždit je snadné S04E02, 2009), ale není dobré, když ji do nějaké detektivky od Christie naroubují násilím (to třeba funguje pěkně v Sittafordské záhadě, ale tady ne). Vznikl tam sice fajn příběh, ze kterého dýchá stará dobrá Anglie plná nevinných vražd a i herci jsou bez chyby, ale... chvíle, kdy někdo natočil příběh série nehod ve Wychwoodu, tak jak to napsala Agatha, měla očividně přijít až v roce 2023, zde. A navzdory násilné úpravě jiného druhu (která byla rušivá jen na začátku, pak už se to dalo) je toto věrná adaptace, které tleskám a nechápu nízké hodnocení. A jdu si to znovu přečíst, protože postava vraha je zde skutečně úžasná.

Vlastně mi to přišlo zábavné... většinou se mezi postavami v romantické sérii stihne takový ten twist ala "je to nesnesitelný pitomec >>> miluju ho a nemůžu bez něj žít" pouze JEDNOU, ale v Sanditonu to zvládli otočit hned NĚKOLIKRÁT (jak říká Sherlock u 'zloděje' vypadlého z okna "I lost count"). Oproti knižní předloze je to moderní, odvážné, líbivé a závěrečný tah na branku je drtivě totožný s jinými sériemi (chybí, protože to je teprve 1. řada). Váhám, co dál napsat, abych nespoilerovala... Asi takto: jako romantická série z regentské éry to není vůbec špatné, protože Britové UMÍ (detaily, dialogy, scenérie). Jenom asi člověk musí zapomenout na knihu a její jemné, vtipné, ironické a zároveň laskavé narážky spisovatelky, která ze svých postav nedělala blbce. ___ Edit_2023: jako úvodní řada to nemohlo být lepší.

Myslím, že (minimálně po prvním díle) to výstižně pokryl TroiMae. Otázka zní, chci se na to dívat? Scénáristi mě opět vytočili a to už vůbec nemluvím o tom, co řekne nějaká ta sněhová vločka, až se nadšeně vrhne po zkouknutí tohoto seriálu na knihu Sanditon od Jane Austen... ta bude čučet minimálně hodinu do prázdna, možná týden bude knihu namátkově otvírat na různých kapitolách... a stále nechápajíc, nastreamuje nám svůj názor, bez kterého netuším, jak doteď můžeme existovat. ___ Edit: bohužel se zdá, že ráda zaujmu stanovisko, jen abych ho o krátkou chvíli později vyvrátila. Tím nemyslím, že bych se sekla v tom odhadu na mladou dámu, která se teď pustí do čtení skutečného Sanditonu, ale sekla jsem se v sobě. Nicméně mě utěšuje to, že i hlavní postavy spolu s vedlejšími se tu sekly ve svých pocitech, udělaly splašená rozhodnutí a pěkně se v tom vymáchaly, než přišel THE END.

Ostravské Minikino nepraskalo ve všech švech, přesto jsme dali dohromady suitu, kde se každý smál jinde a jeden pán občas zachrochtal, takže pocit sounáležitosti tam byl. Po této sociologické vsuvce bych už jen ráda dodala, že mě Grand Prix bavilo od začátku do konce, občas jsem měla příjemné dežaví z Kober a užovek a celkově mi přišlo, že si kluci sedli. Každá postava je dobře jetá (ta Tánina teda sjetá :D), ale hlavně skvěle zahraná. Top všeho je dvojjazyčná hádka mezi Štětkou (Kozub) a tou francouzskou věstonickou Venuší, to mi vhrkly slzy od smíchu. Sečteno podtrženo to vidím na kvalitní 4*, ale jak tu vidím 64 %, tak zkrátka musím jít výš.

Nebojme se toho a pojďme do plných! Když jsem včera viděla ostravské kino Luna plnící se nejrůznějšími typy a hlavně věkové kategorie, které bych tam nečekala, říkala jsem si, co to bude. Průšvih nebo úspěch? Povede se z improvizačních pětiminutových skečů dosáhnout na celovečerák? Podle mě se jim to povedlo, po celou dobu jsem se bavila a některé fórky možná vstoupí do historie (nepůjdu radši teď nějakou dobu na jakoukoli křížovou cestu, bo...). Scénář, postavy, animované vsuvky, akční scény, všechno bylo vymazlené tak, až se jeden skoro plácal po rameni za tvůrce z toho, že se dívá na český film, za který se nemusí stydět. A nebo jsem jen podjatá ovlivněná fanynka, jejímuž hodnocení nepřikládejte vůbec žádný význam ;-).

Přeskakujíc z Komorní scény Aréna k National Theatre Live jako bleška z kabátu na kabát jsem si užila další hru, neuvěřitelnou. Přilákalo mě jméno Ivo van Hove a opět nezklamal. Gillian Anderson obdivuji čím dál víc, její práce s hlasem je fantastická. A pak tu máme "šedou myšku " Lily James, která mě u filmu musela dlouho přesvědčovat o svých kvalitách a na prknech divadla mě přinutila kecnout na zadek jen to hvízdlo. Délka něco málo přes dvě hodiny a na konci perfektní double zvrat, tuš All About Eve mohu než vřele doporučit. [viděno díky National Theatre at home.]

Ze začátku takové lehké špičkování letitého páru, které se stále přiostřuje a pak najednou... napětí by se dalo krájet na nudličky! Nemyslela jsem si, že se budu tolik bavit u politických vtipů, ale stalo se. Herecký koncert Lindsay Duncan a Alexe Jenningse, kteří opět jednou způsobili, že jsme všichni tři měli na konci nefalšované slzy v očích. Tuhle hru přidávám do Top10 dramat. [viděno díky National Theatre at home.]

Nádherná hra, skvostně obsazená (Zoë Wanamaker rulez!), o kulisách nemluvě. Určitě doporučuju, pokud se chcete seznámit s panem Čechovem důkladně a přitom bezbolestně. Myslela jsem, že si to stejně jako Hamleta budu muset nadrobit na víckrát, ale překvapivě jsem to dala na skoro jeden zátah. [viděno díky National Theatre at home.]

Se Snem jsem ze všech Shakespearových her měla vždycky tak trochu problém, ale tímto ztvárněním se to vyřešilo, mohu dát s klidným svědomím za 5*. Originálnější scénu jsem dosud neviděla. [viděno díky National Theatre at home.]

Existuje několik dramat, která způsobila, proč mám tento žánr tak ráda a mají místo i v mé knihovně. Na Millerovi obdivuji úspornost slov. Tam můžete zabloudit do textu s nůžkami a nenajdete nic nadbytečného, co byste mohli odstřihnout. Hutné drámo jak bič, které vás dostane, ať už to chcete nebo ne. Budu se muset podívat na další jeho dílka, protože evidentně stojí za to. Dvě hodiny utečou mrknutím oka a vy během té doby prožijete cizí život: těžkou dřinu italského přistěhovalce, který se snaží žít svůj americký sen, stará se o osiřelou neteř a teprve příchodem dalších ilegálně přistěhovavších se příbuzných si začíná uvědomovat pocit narušení a nelibosti (to je eufemismus, pod kterým se schová hodně nečekaného vtipu. “On umí i vařit??” apod.). Pod taktovkou Iva van Hove zažije divák nádhernou show, kdy všechno spěje k nevyhnutelnému a přesto katarzujícímu konci. [viděno díky National Theatre at home. Pandemie způsobila, že jsem nemusela cestovat do Londýna, ale hru zhlédla online díky předplatnému]