campix

Můj nejoblíbenější film, co mě kdy nejvíce zasáhl. Je to tak strašně nemorální a reálné až zamrazí. Legendární role Jareda Leta, Jennifer Connellyové. Opravdu unikátní film, který jen tak nějaký překoná. Já mám jasno. U mě dílo Darrena Aronofskyho těžko někdo překoná.

Cameron si opět podmanil jak divácké masy, tak i většinu filmových kritiků svým technicky naprosto vymazleným dílkem. V roce 2009 mě žádný jiný film nedokázal tolik strhnout jako právě Avatar. Do hlavních rolí byli obsazeny vycházející hollywoodské hvězdy Zoe Saldana a Sam Worthington a myslím si, že tímto výběrem rozhodně neudělali špatně. Jediné co by se dalo vytknout, a je to stěžejním argumentem Avatarovské opozice, by bylo ne úplně dějové terno, ale vše je zapomenuto jakmile vám Cameron naservíruje grafické orgie s podmanivou hudbou a několika velmi emotivními scénami. Cameron vytvořil vzdálený svět planety Pandora a vše je vymyšleno do takových detailů, že kdyby takovýhle svět byl, tak by opravdu ty ekosystémy fungovali.Každý kdo dal méně než alespoň dvě hvězdičky by se měl zamyslet, jelikož už jenom úcta k stylu natáčení a posunu kinematografie, který díky tomuto dílku nastal, se nedá opomenout. Stačí si pročíst jednotlivá čísla, která provází film a nemůže zůstat nic než úcta. Sám jsem si splnil povinnost a navštívil jsem kvůli Avatarovi jeden nejmenovaný multiplex a byl jsem naprosto unešen. Jedním slovem fantazie a všichni škarohlídi běžte se bodnout.

Naprosto velkolepý úvod do trilogie Kmotr. Filmová díla, která už poté nebyl Francis F. Coppola nikdy schopen překonat (vlastně málokdo dokázal překonat). Vynikající herecké výkony v čele s Marlonem Brandem a Al Pacinem, kterého jsem zpočátku ani nemohl poznat. Legendární dialogy a kultovní scény (např koňská hlava v posteli). Film jsem si užil tak, že mi délka ani náhodou nepřišla skoro tříhodinová.

Ron Howard je výborný režisér a když se mu dostane pod ruku skutečně zajímavý životní příběh, kterým ten Johna Nashe bezpochyby je, vznikne něco unikátního. Po všech stránkách nemám naprosto co vytknout Crowe dokazuje ne potřebuje mít ten jeho " hero cool look", ale že mu i tato pozice velmi svědčí a Jennifer Connellyová je naprosto překrásná a vynikající. Nejsilnější částí bych řekl, že je zhruba prostředek filmu, kdy se střetává realita s fikcí a pak ještě bezkonkurenční závěr filmu, umocněný skvělým soundtrackem, ale na to jsem už u Howarda zvyklý. Podobné filmy mám opravdu rád a když se u působivého tématu spojí skvělá režie, výborní herci a podmanivá hudba, tak není co řešit.

Naprostá ptákovina, která mě totálně dostala. To nejde jentak okomentovat, to se prostě musí vidět na vlastní oči.

Krvavý diamant je pro mě nejlepší Zwickův film a také jeden z mých nejoblíbenějších filmů vůbec. Trošku bych ho přirovnal k Hotelu Rwanda, jenž se zabývá také neblahou situací na Africkém kontinentu, jen je oproti němu Krvavý diamant velkolepější a zábavnější. Zwick posunul už tak výborný koncept historických velkofilmů Krvavým diamantem na další level a přidal i velmi emotivní stránku, kdy hlavně v závěru jsem byl emočně rozcupován na ty nejmenší kousky (viz song Solomon Vandy) Návdavkem obsadil Zwick mé dva oblíbené herce Jennifer Connellyovou a Lea DiCapria. Všem moc doporučuji, jelikož není ani náhodou na škodu podívat se i na život těch méně šťastnějších lidí na tom našem kulatém světě.

Je celkem paradoxní, že ačkoliv je Amerika zemí tvořenou výhradně z přistěhovalců ze všech možných koutů, tak v ní vládne spousta rasových streotypů a nenávistí. Už dlouho jsem neviděl podobně rasově předpojatý film, ale svojí výpravností a sílou jednotlivých příběhů mě dostal. Na rozdíl od 21 gramů nebo Magnolie, které také spojují lidské osudy v jeden velký propletenec, jsem se nenudil a místo estetické hodnoty má tento snímek jakousi lidskou výpovědní hodnotu. Dále je lépe stravitelnější a i lehce výpravnější. Herecky jsem byl absolutně spokojen ( Sandra nafintěné paničky umí a Dillon epizodní roličky také). Dále mě zaujalo jak si svým způsobem ať už Haggiis nebo celkově Amerika sype popel na hlavu za svou předpojatost. Smekám.

O Seanu Pennovi všichni dobře víme, že je vynikající herec, ale že se dokáže takto výborně zhostit režisérské stoličky jsem opravdu nečekal. V Útěku do divočiny dokázal perfektně skloubit dokumentární snímek se zajímavým road tripem a výborným životopisným dramatem. I přes vcelku dlouhou stopáž je filmový zážitek velmi intenzivní a to především zhruba ve své poslední půlhodině. Emile Hirsch podává naprosto bezkonkurenční výkon a i díky němu a perfektní hudbě jsem opravdu unesen. Stále jsem podobně jako nedávno ve snímku Buried doufal v jiný než ten nevyhnutelný konec, který nastal. Třešničkou na dortu jménem Útěk do divočiny je skutečnost, že toto se opravdu nějak takhle stalo a to je úžasné. Víc takto intenzivních a výpravných snímků, které zároveň dokazují, jak je naše planeta nádherná a je spousta míst, kde si můžete žít svůj vlastní vysněný život.

Sedm je Fincherův mistrovský kousek a právě díky němu si Finchera neskonale vážím jako režiséra. Výborné herecké obsazení, naprosto famózní atmosféra a zajímavý nápad seriového vraha vraždícího podle sedmi smrtelných hříchů. Závěrečná pointa také skvělá. Stále přemýšlím, co bych vytkl, ale nic mě nenapadá, tak dávám nekompromisní plně hodnocení a řadím Sedm mezi mé nejoblíbenější filmy.

Jsou pro mě jen tři režiséři u kterých vím, že ať natočí cokoli, tak dají svému dílku svůj osobitý a nezaměnitelný styl. Patří mezi ně Darren Aronofski, Tim Burton a samozřejmě také Quentin Tarantino. Ten si vzal na paškál tentokrát 2. Světovou válku a pojal to samozřejmě opět po svém. A díky tomu je to i v celku rozvleklé stopáži opravdu zajímavá a nenudící podívaná. Hlavně pasáže na mlékařské farmě a poté ve sklípku. Christoph Waltz si svého Oskara určitě zasloužil za výkon v roli důstojníka SS Hanse Landi. Prostě zase výborná podívaná, kterou Quentin opět nezklamal, ba naopak.