Ninkaa

Super animák plný sympaticky nekorektního humoru a hlášek, které už člověk poslední dobou v moc filmech neuslyší, ...Exterminate the juice!:-D

Škoda, historicky zajímavá a akční událost atentátu na Heydricha vyznívá spíš jako dražší televizní inscenace, bez stopy atmosféry strachu a teroru. Je chvályhodné, že se Ellis drží dobových reálií, co to jde, ale výsledek je prostě suchý film; převažující scény v interiérech a ta děsivá angločeština mu také moc nepřidá. Většina herců navíc vedle Murphyho působí tak trochu prkenně. Osobně mi vadí přítomnost Geislerové - to už mohla rovnou paní Moravcovou hrát Eva Holubová, otce Ondřej Trojan a Aťu Jiří Macháček - protože bez nich se neobejde snad žádný český film z posledních pár let...

Spíš než akční mysteriózní thriller Hacker chvílemi připomínal spíš parodii a komedii. Hlavní multikulti parta skládající se z blonďatého Amíka, čínského vojáka a jeho sestry, doplněná o černošskou agentku létá okolo celého světa a honí zlého hackera, který chce zničit "vesnice, údolí, tamní lidi a psy" kdesi v Malajsii. V partě zlých samozřejmě nechybí rusky mluvící chlapi se samopaly, kteří kosí každého, kdo jim přijde před mušku. Hodně úsměvná je pak scéna, kdy se Hemsworth alias hacker Hathaway pomocí pdf souboru nabourává do kompu agenta NSA. I když těch úsměvných scén bylo ve filmu dost a dost, pořád zůstává smutným faktem, že to Mann celé myslel naprosto vážně, bohužel.

https://www.youtube.com/watch?v=rWu4te-55Ko

Chápu, co se snažil autor filmem vyjádřit, ale nadšení některých uživatelů sdílet nemohu. Pohled do zad hlavní postavy má u diváka nejspíš navodit pocit, že se v táboře nachází se Saulem - jako jakýsi jeho stín. Toto propojení by mělo posílit soucit s hlavní postavou a jejími pocity - jenže to by hlavní postava nesměla jednat tak s prominutím hloupě a nesmyslně. Saul se potácí táborem, jako kdyby byl někde na internátě, kde si může jít téměř kam chce. Když při vyklízení plynové komory objeví mezi mrtvolami svého nevlastního syna - ale otázkou je, zda to byl opravdu nevlastní syn - celým jeho problémem se stane sehnat rabína, který se nad mrtvým pomodlí. Během svého hledání ale rozsévá zkázu kolem sebe, a to navíc s neuvěřitelně tupým výrazem v obličeji. Sám se vzdal života, ale díky jeho rozhodnutí ohrožuje životy ostatních mužů z jeho komanda - je jasné, že vzhledem k tomu, že se jedná o Sonderkomando, dřív nebo později stejně zemřou, ale umanutá, až idiotská snaha Saula sehnat rabína a neustálé přetahování těla sem a tam mě prostě neoslovilo.

https://www.youtube.com/watch?v=TrnpDk6TdXo

Jak shrnout tento dokument, o němž jsem před jeho shlédnutím věděla pouze to, že jej natočil Dave Grohl? Ačkoliv jsem do této doby o pultu Neve a studiu Sound City neslyšela, film jsem doslova zhltla jako malinu. To nadšení, muzikantské souznění a přátelská atmosféra z něj přímo čiší. Ne všechny kapely a hudebníky, kteří se v dokumentu objevili, jsem znala, což ale nebylo vůbec na škodu. Hlavní poselství, které se film snaží divákovi podat, by šlo parafrázovat na "Kdo umí, ten umí, kdo neumí, ten používá Pro Tools.":-) Zásadní věcí pro mě ale nebyl znatelný rozdíl mezi analogovými a digitálně upravenými nahrávkami, ale upřímný zápal pro hudbu, který z Davea Grohla přímo tryská, a kterým dokáže doslova nakazit všechny ostatní. Tímto se u mě zařadil po bok podobně pravověrného a svéhlavého muzikanta - Lemmyho z Motorhead - "I'm in love with rock 'n' roll, it satisfy my soul.That's how it has to be, I won't get mad."

Asi jsem divná, ale ve dvojici umolousaných vágusů, ke kterým se z jakéhosi záhadného důvodu připletou celkem pěkné holky, jsem nějak žádný romantický podtext nenalezla. Jak zde již napsalo více uživatelů, herecké výkony, až na Schmitzera, jsou otřesné a z dialogů odkapává až přehnaná snaha o hluboký intelektuální rozměr, ve výsledku vyznívající bohužel spíš šroubovaně a trapně. Podobným způsobem na mne ale před pár lety působila i knižní předloha Martina Ryšavého. Ačkoliv mají být Rufus s Čerčilem nahlíženi jako hrdinové revoltující proti ustáleným společenským zvykům, ve výsledku na mne působili mnohem víc jako lidé neschopní přijmout určitou míru zodpovědnosti za sebe nebo dokonce za druhého, neustále utíkající od ničeho k ničemu. Paradoxně stále mluví o svobodě, ale když ji mají (Čerčil), rychle se zase navrací do zajetých kolejí a mantinelů, skončí zavření na psychiatrii (Greta), na drogách (Grety dcera) nebo dokonce ve vězení (malej Rufus)...v souvislosti s touto bezradností postav se přímo nabízí parafráze písničky "Čekání" Visacího Zámku - "Svobodu nehledej než jenom sám v sobě..." Jediné, co se mi na snímku líbilo, bylo samotné prostředí vlakových nádraží, hospod 5té cenové kategorie a průmyslového zakouřeného města.

"To není jako práce s buzolou, děti!", "Nebyl čas lámat si hlavu kdo je kdo..."

Docela by mě zajímalo, kde stihli "upéct" ty dvojčata...že by při té "grilovačce" pod skálou? Nebo při přestřelce a následném pádu do větví stromu? Těch nesrovnalostí v celém filmu bylo bohužel víc než dost a víc než nad samotným příběhem, tvořeným víceméně banální lovestory, jsem neustále sledovala, zda to, co se na plátně děje odpovídá fyzikálním zákonům, které měly v tom kterém světě platit, jako asi většina lidí, co tento snímek vidělo (soudě podle velkého množství zdejších komentářů)...nehledě na to, že si nemyslím, že by jedny dvojčata/vztah smíšené dvojice dokázaly zcela změnit tak radikální členění společnosti, jaké se nám režisér snažil ze začátku vsugerovat.