Ouwen

Všeho je víc. Tady se s ničím fakt nikdo nesral. Zamrzí, že herci byli obměněný (i když ti kteří tu jsou, furt super), jsou zde hlášky, nečekaná úmrtí, luxusní twisty, je to opět kurevsky zábavný a i soundtrack je o poznání lepší a nadupanější, nenudil jsem se. U obou to byla zábava, jen to prostě není můj typ filmu. Těším se na ten novej s Taslimem!

Výborná zábava! Trashové efekty, retro-futuristická muzika, fenomenální postavy, nespočet skvělých hlášek a jejich skvostná chemie. Akční scény mají základ zakořeněný v poctivé skladbě, bojových uměních a jen lehounce jsou podepřené, nějakým CGI efektem. Jsou zde pěkné holky, hodně soubojů a celé to působí pestře, dobrodružně, přátelsky a zábavně. Na tenhle film rád budu vzpomínat a odnesl jsem si nezapomenutelný zážitek vzhledem k tomu, v jakých podmínkách jsem to i sledoval!

Nene, tady se nejedná o žádné příjemné překvapení. Hlavní hrdina necharismatický, neumí používat mozek, akce je strašná. Souboje jsou sice kontaktní, ale nemají žádnou solidní choreografii, přestřelky jsou komické, plné základních chyb, prostě au moje oči. Má to sice solidní koncept, ale celé je to předvídatelné, trapné a všechny negativní slova dohromady, kterým by jste to chtěli nazvat. Se sérií Marine absolutně nesrovnatelné.

Kaufman opět válí a natočil fenomenální skladbu stříleček a dynamických soubojů s dravou choreografií. Hlavní tým je plný sympaťáků, dojde na zajímavé twisty a především můj béčkový oblíbenec, Louis Mandylor perfektně odevzdává emoce a v akci se na něj skvěle dívalo. Můj oblíbený typ hrdiny. Ravšana Kurkova je naprostá Bohyně a v akci se mi též na ní krásně dívalo. Nepamatuji si hezčí herečku snad :D jinak se jedná též o chutné Rko a práce s kamerou a střihem je zvládnutá na jedničku s hvězdičkou. Sice se to odehrává v chatrných lokacích, ale střídají se a můj oblíbený rejža z toho tlačí maximum. Příběh má též docela fajn nádech, ale spíš mě nechal chladným.

Nebavila mě moc akce, která je více cílená na efekt bez pořádné pointy, než na taktiku a stealth, pro kterou zde byl prostor. Naštěstí se film může opřít o dobré dialogy, skvostné herce i postavy a chytlavé prostředí. Nenudil jsem se, ale nechalo mě to celé vyloženě chladného a bez zájmu.

Skvělé akční scény. Jsou i výborně nasnímané, sestříhané - C. Miller a jeho skvadra stříhačů, nevím teda zda to stříhal jeden, nebo více lidí - dovolují Aaronovi vyniknout. Tedy, ten cápek v tomhle filmu dostal solidně zabrat. V každý akční scéně to vypadalo, že je on. Přeskakuje ploty, skáče z oken, řídí auta, účastní se bitek. Ten cápek podal naprosto fenomenální výkon a stíhá odevzdávat kvalitní herectví. To mě fakt dostalo. Je zde nespočet solidních soubojů s civilní choreografií, Rkové přestřelky s dobrým nazvučením a pár honiček. Ale pro mě film zabijí ta stupidní postava tý jůtuberky a veškeré scény, kde média jsou nacpaný. Veškerý ty dotykový mobily, tablety..strčte si to do háje. Totálně mi to rozbilo film. Je to nesnesitelný a díky tomu je i plno scén až nechtěně komických a předvídatelných. Mohl to být perfektní, dynamický akční film. Takhle je to jen další výblitek, na kterej chci zapomenout.

Já byl taky fanoušek Linkin Park více, na úkor Limp Bizkit. Až s věkem jsem si však uvědomil, že žádná LP deska se absolutně vůbec nechytá na Three Dollar Bill, Y'all - tedy první solo album týhle party. Když jsem poprvé slyšel Counterfeit, totálně mě to rozbilo. TOHLE je Fred? Takovej emocionální scream? A to neplatí jen pro Counterfeit, pusťte si Pollution a zbytek alba. Ten týpek to ze sebe sype na týhle desce. Určitě v tom hraje i důležitou roli můj oblíbený producent Ross Robinson. Nepřeju si remaster tohohle mixu, takhle to zní garážově, hladově a syrově. Three Dollar můžu v klidu zařadit mezi nejlepší desky, které jsem v životě slyšel. Tvrdé a varibiální basové linky, skvělá práce s bubnama, samplema a Dj-ing, špičkové a dost nechutné vokály Freda a fenomenální riffy Wese. Jop, zdejší outro riff patří mezi ty nejlepší, které jsem slyšel v životě. Další song, u kterého je headbanging v mém případě, zákonitost. Miluju tohle album.

Nejlepší basovej riff, co jsem kdy pravděpodobně slyšel. V pořádných sluchátkách se jedná o opravdu destruktivní zážitek a taky jak se Timova basa rozlévá po celé písničce, díky tomu to působí organicky. Zack se svým chraplákem vzbuzuje respekt a autoritu. Tom Morello dělá klasické kraviny se svojí kytarou a Brad celkově na Evil Empire odvádí fenomenální práci. Jeho bicí maj hodně ostrej a bouncy zvuk a to já mám rád. Bulls On Parade je pravděpodobně moje nejoblíbenější písnička od týhle party a jakožto fanoušek basových kytar, lze asi usoudit proč :) můj krk zde opravdu dostává zabrat.

24 s více kriminálním nádechem. Oba seriály pojí hodně syrová a autentická atmosféra, ale Shield působí přeci jen trošku více šablovitě. Což, rozhodně nevadí. Ony ty šablony jsou tak promakaný fenomenálním scénářem, že se tomu nedá nic vytýkat. Rozdíl i mezi 24 a Shield, je taky méně akce a Jack Bauer byl více morálnější, než Vic. Ale to neznamená, že je to úplný zmrd. Nepopírám, že mu rozhodně dělá problém najít balanc mezi tím správným a špatným, ale to považuji za takovou malou daň A VŠAK i za solidní challenge. Máme tu perfektně napsanou postavu, která propadá tomu svému zlému já (něco na styl Waltera Whita z Breaking Bad) a doslova vidím, čeho je schopný. To co si dovolil na konci první epizody, mě nechalo v šoku. Jak mám potom fandit, nebo soucítit s někým takovým? Ale sakra, Chiklis tady hraje tak skvěle, že si vychutnávám každou scénu s ním. Takže se na to podíváme s trošku náročnější optikou: Nelze úplně soucítit konání hlavní postavy a nejednou krát nasere a přesto si divák k němu musí najít cestu. VYPRACOVAT SI TO. Vnímat to. Být v tom a studovat jeho činy. Stát se na chvíli členem Strike Team a pocítit veškeré akce i následky s nimi. Tak tohle beru. Ono totiž, nepamatuji si kdy jsem sledoval něco tak napumpovaného charakterní atmosférou. Ta atmosféra gangů, špíny, syrovosti a všech těch ingrediencí, které tomu patří, zde jsou a nenechávají vydechnout. Musím potom pochválit i vedlejší postavy, protože tak precizně nejen obsazené a zahrané charaktery, ale aj především sepsané, klobouk dolů. Nejsou jen do počtu. Každá z těch postav je ta hlavní a má silné dějové linky, které se každou scénou rozvětví. Takže Shield má i hodně vysokou replaybilitu. I vedlejším postavám (je jedno, zda záporákům, či klaďasům), to hodně pálí a veškeré dialogové přestřelky, maj skutečnou váhu. Dutch je můj oblíbený charakter. Režie prostě nemá chybu, je dynamická, kreativní, nekompromisní a vtáhne do děje, tou buldočí kamerou. Shield je show, pro náročnější diváky, kteří si nechtějí nechat nic usnadnit. Je informativní, pestrá, atmosférická, autentická, nekompromisní a díky všem těmto chuťovkám - ZÁBAVNÁ. Musel jsem posunout svoje nároky a připravit se na něco inovativního, něco co mi bude i trošku proti srsti, takže jsem se musel vzdát některých svých, zaběhnutých limitů, abych si to co nejlépe vychutnal a téhlé investice po první sérii nelituji.

Viděna dabovaná verze. Předně musím říct, že ten kdo chce pořádně syrovou nakládačku, ať sjede originál s titulkama. Protože dabovaná je dost cenzurovaná a hodně osekaná, bohužel. Důvod, proč jsem však zůstal u dabované verze - když pominu "Heart of the cards", tak se jedná o emocionální pecku a především Dan Green předvádí naprosto ale absolutně fenomenální práci jakožto Atem (Faraon/velkej Yugi). Celá partička je fajn, až na věčně nabručeného Kaibu. Našel jsem si plno oblíbených monster, líbí se mi že v určitých momentech se hodně upřednostňuje strategie a logika na úkor efektu. Místy je to i hodně intenzivní, jindy to působí trapně, tuna nepotřebných flashbacků, fillerů a různých podobných chuťovek. Dost hraje roli taky to, že má Yu Gi Oh vzpruhu v podobě mojí nostalgie a taky téma kolem "hledání sebe samotného, učení od sebe samotného", je téma, které patří mezi moje top vyhledávané. Místy mi vadilo, že když se hrálo na efekt, působilo to všechno přepáleně, bohužel. Atem je fakt zajímavá postava a Joey má podle mě nejatraktivnější duely. Celkově mi však tahle show přijde lehce nevybalancovaná, vlastně hodně - ať už přizpůsobení dějových linek a jejich složení, tak přepálenost a plno vaty. Celkově na tohle budu vzpomínat v dobrém, ale třeba s takovým Yu Yu Hakusho se to ani trochu nedá srovnávat - na druhou stranu, mám docela chuť začít hrát stolní a karetní hry a Yu Gi Oh se jeví spolu s dostihy a sázky, jako nejlepší kandidát. A nyní vyvolávám BLUE EYES WHITE DRAGON, ÁÁÁÁ!