Elwin1

Ten soundtrack! Stejně dobrý jsem snad slyšel jenom u Llewyna Davise. Ve zbytku jsem zajedno s golfistou, cítil jsem to úplně stejně. Díky za tyhle malé filmy s velkou duší.

Drhnoucí soukolí Habrmannova mlýnu Koprodukční drama Habermannův mlýn jako první český film vůbec ukazuje období během druhé světové války a těsně po ní. Období pro česko-německé vztahy tak důležité a třaskavé. Film Juraje Herze měl úžasnou možnost stát se filmovou biblí odsunu německého obyvatelstva z Československa. Nastavit zrcadlo inkriminované době a ukázat vše bez příkras v surové realitě. A ne ve stylu: zlí Němci, dobří Češi. Místo toho vznikl jakýsi galimatyáš, ze kterého si těžko současná generace něco odnese. Téma poválečného odsunu Němců bylo od svého zrodu až do nějakých 90. let silně tendenčně a jednostranně vykreslované. Nepřipouštěla se diskuze. Odsun byl brán jako spravedlivá odplata. A většina lidí jej vnímala jako konečné vítězství nad mnohaletým německým útlakem. Velké naděje v nestrannost a nadhled vzbuzoval také fakt, že produkce se rozdělila mezi českou, rakouskou a německou stranu. Snímek byl zároveň uváděn jak v českých, tak německých kinech. Byla zde vidět ochota domluvit se, aby nešlo o čistě pro nebo protiněmecký film, což dokumentuje i obsazení dobrých a zlých Němců a dobrých a zlých Čechů. Ale to je bohužel z pozitiv asi tak všechno. Ve většině případů se stává, že film na zakázku stojí za starou bačkoru. Přitom pro Herze šlo v tomto případě o vysněné dílo. Bohužel zde platí, že i když se sejde vynikající režisér a skvělé téma, není to vždy zárukou dokonalého výsledku. Přitom Herz má za sebou takové majstrštyky jako Splalovač mrtvol nebo Petrolejové lampy. Ne že by Habermannův mlýn byl nudným filmem, ale rozhodně nepřináší takové emoce a nepůsobí natolik silným dojmem, aby v lidech po jeho zhlédnutí zanechal dostatečně silné stopy. Film začíná v dnešní době až příliš využívaným vrhnutím do děje, kdy sledujeme poslední záběry celého filmu. Napětí, které scéna měla způsobit se ale nekoná, protože nám chybí právě to vysvětlení proč litovat ženy s dítětem. Následně se vracíme do roku 1937, seznamujeme se s Augustem Habermannem – Němcem a majitelem mlýna. Za ženu má Češku, která má židovské předky, ale neví o tom. Což nebyl problém do začátku druhé světové války. S rokem 1938 přijíždí i vojáci SS v čele s velitelem Koslowským, který si okamžitě v severomoravském městečku Bludov, kam je film umístěn, sjednává respekt. Habermann se během války snaží všemožně uchránit své pracovníky před německou tyranií, řeší spory s Koslowským, strachuje se o svého bratra Hanse, který se stal skvělým příkladem propadnutí propagandě, chrání odbojáře z mlýna, jak jen mu jeho německá krev dovolí. Paradoxně je to nakonec právě on, kdo po válce nejvíc trpí za zemřelé, které tak dlouho chránil. Vůči příběhu nemám žádné zvláštní výhradu. Je silný, s potenciálem oslovit. Bohužel, to co nejvíc pokulhává a sráží celý příběh dolů, je režie. Prakticky každá postava, Habermanna nevyjímaje, je zde vykreslena v černo-bílých barvách. Buďto je dobrá, nebo zlá. Žádné mezi, žádné pochybnosti o svém jednání, žádné výčitky a nulový osobnostní vývoj. Přijde na plátno, odvykládá si svou část a zase odejde. O nějakém backgroundu nemůže být řeč, takže divák může jen těžko chápat některé skutky, které postavy vykonávaly. Jedinou herecky výraznější postavou je pak největší kamarád mlynáře – Březina (Karel Roden), samotář věčně uzavřený do sebe. Roden je spolu s Janem Hrušínským, který hraje majitele hotelu, jediným, který ve filmu zanechal alespoň jakousi stopu. Hlavní hrdina Mark Waschke je nevýrazný a právě ve scénách s kamarádem Březinou tahá vždy za kratší konec. Až během filmu čím dál víc vyvstává otázka, zda-li by nebylo lepší Rodena s Waschkem prohodit. Ostatní hrají jednolité charaktery bez vývoje. Žádného překvapení se zde nedočkáte. Pokud se na začátku filmu daná postava zapsala negativně, bude se tak jevit po celý zbytek snímku a naopak. S trochou nadsázky můžeme říct, že Herz vylíčil postavy buď jako černé nebo jako bílé. Nic mezi tím. A to přitom měl k dispozici ideální podmínky. Skvělé herce, solidní scénář Josefa Urbana, po celou dobu natáčení zamračené počasí dokreslující tíživou atmosféru. Z mlynářova dilema, kdy se s Koslowským dohaduje o počtu Čechů, které může zachránit, se mohla stát velmi silná scéna. Zde však působí jaksi prázdně. A to se pořád bavíme o muži, který tak mistrně ztvárnil pana Kopfrkingla. Kdo by si nevzpomněl na větu: „Lakmé, co kdybych tě, drahá, oběsil?“ Jen při představě té scény mi pořád běhá mráz po zádech, což se u Habermannova mlýna mělo dít několikrát. Další ne úplně šťastnou volbou bylo míchání němčiny s češtinou. Skvělý výkon Bena Beckera v roli velitele SS shazuje právě český dabing. Vždyť snad celou první třetinu filmu mluví německy (s českými titulky), a to samé vyžaduje i od Čechů. O pár chvil později už šišlá nesmírně nepříjemnou češtinou, a to dokonce i se svými německými kumpány! Proč tomu tak je, netuší snad ani sami tvůrci. Možná nejlepší scénou je až ta úplně poslední, kdy Herz mistrně využil pohled na ženu s křížkem kolem krku, židovskou hvězdou na kabátci a „enkem“ na ruce. Ani při nejlepší vůli nelze tvrdit, že Herz vytvořil nadprůměrné dílo, na které se bude dlouho vzpomínat. Ano, film má silný příběh, jehož potenciál však bohužel režisér nedokázal využít. Jako pluse snad dá uvést, že se Herz vyvaroval tendenčnímu přiklonění se na jednu stranu. Dokázal udržet až dokumentární linku sledující neutěšenou pasáž českých dějin, která by neměla být zapomenuta. A že je to dokumentování dosti povrchní? Díky alespoň za něj! Známka: 6/10

Dokument, který alespoň částečně otevírá monstrózní proces Armstrongových pavučin lží. Pokud chce někdo do detailu a se všemi souvislostmi pochopit Lancův příběh, musí přečíst všechny jeho knížky, knížky D. Walshe, knihu T. Hamiltona, projít si spisy USADA, pochopit 90. léta v cyklistice, cyklistickou omertu a především Lance. Lidé, kteří Texasana odsuzují, a přitom neviděli jedinou etapu cyklistického závodu, jsou směšní. Stejně tak příživníci firem, které na Armstrongovi během jeho úspěšné kariéry vydělávaly a během procesu rázem otočili a nyní po něm žádají odškodné. Neobhajuji tady Lance ani cyklistiku jako takovou. Ale nic není černobílé a pokud chci něco nebo někoho soudit, musím znát background. BTW. skvělý dokument Alexi.