Arsene

Buďto je Vladimír Vladimirovič naprosto výjimečný, osvícený a rozumně uvažující panovník (prezident) nebo jde o dokonalé PR režírované možná samotným Stonem, nabízející alternativní pohled na světovou politiku a její směřování. Je to ovšem pohled, který se mi zamlouvá mnohem více, než jak vidí svět a jeho vývoj vlády USA. A přestože se realita od Vladimírových proklamovaných názorů mnohdy značně liší nebo je zcela opačná, stojí za to si ho vyslechnout a pokusit se jeho svět pochopit.

Hledá se prezident, aneb nakoukání do české kultůry... Nejdřív spolu posedíme s cigaretkou u vínečka, pak se vzájemně trochu pošpiníme v diskuzi, ale v důsledku jsme vlastně kamarádi, kteří hrají svou hru a kterým jde o totéž. Zajímavá zkušenost doprovázená neuvěřitelnou mediální masáží, horečnatým přesvědčováním koho volit a koho nevolit více či méně nepodstatnými argumenty, a povolebními deklaracemi o emigraci těch, kteří se stydí za svého prezidenta. Díky bohu, že už je to za námi.

Zajímavý cyklus s u nás nepříliš zaběhlým formátem. Zatímco diskuze spíše pokulhává a často bývá rozmělněna do ztracena nebo proměněna ve one man show jako v Duškově případě, porovnání českého a slovenského dokumentárního pohledu na věc je záživné i podnětné. Slovenské dokumenty shledávám jako většinou příměji k jádru jdoucí, ostřejší, naproti nim jsou české více nadhledové, nedomýšlející do konce, netradičněji pojaté. Pro českého diváka přínosnější seznámení se se slovenskými problémy, avšak někdy výstižnější český známý a stejně překvapivý dokumentární styl. Za mně obohacující pokládám: Kríza slovenských elít, Máme dvacet, Súsedia, Naši vedle nás, Naši vedľa nás, Uzdravme Česko, Anatomie Bezvěrova, Sametová revoluce, Pridaj sa k nám, keď si rebel, Útočiště interiérového člověka, Ruky v hlave, Ježkovy voči, Referendum, Můj proces s TGM, Výstrelky ropnej éry, a možná další. Česko - Slovensko 6:9

Rozhodně zajímavý pořad, jehož cílovou skupinou nejspíš nebude běžný divák TV Nova, se zpověďmi šílených i méně šílených architektů, ale zejména samotných staveb, které nejsou kompromisem, nýbrž vyvolávají kontroverzi ve vnímání svým okolím. U mně vedou díly Klusáka a Remundy, nicméně líbil se mi i Otevřený dům, Huť architektury stavěná Sedláckou metodou zaručující Přidanou paměť domu, Most nad Ústím nad Labem, také baZEN nad Brnem a výrok paní Šrámkové, že Baráky jsou vážná věc. Svatá pravda.

Namlsán Casinem Royale mi tento díl přišel o třídu horší. S odstupem však můžu říct, že je zde kvantum prvků utěšujících diváka vším tím, čím je tvořen bondovský žánr: honičky v autech, na člunech, v letadlech, přestřelky, pěstní souboje, výbuchy, šarmantní dámy i organizace, která má své lidi všude, s padouchem typu Zorina. Jednotlivé sekvence jsou kvalitativně vyrovnané, přestože u mně vede Sienna, zavzpomínáme si s lehkou obměnou zlata za ropu na starého lišáka Goldfingera, tudíž jsem s 22. dobrodružstvím 007 spokojen.

Jdou po mně, jdou, jdou, jdou... Poprvé jsem měl tu čest s českokrumlovským kinem a hned mě tu dostalo typicky severské drama se skvěle vystavěnou chladnou atmosférou udržující stálé napětí. Z hlavní postavy sálají pocity bezmoci, co mám teď sakra dělat, když jsem se stal vyvrhelem ve vesnici, kde se lidé vzájemně znají a kde žili generace mých předků, přestože jsem nic neprovedl. Po uběhnutí jednoho léta je při závěrečném honu přese vše zřejmé, že sejmou buďto jelena nebo Madse, protože mu někdo už navždy nevěří. Potvrzení pravidla, že všichni lžou - i malé holčičky.

Zamotané příběhy pár namaskovaných postav, které se prý ovlivňují v čase. Já jsem přitom, po vzdání se vepřových hodů spolu s dalším pivem v hospodě a běhu mlhou Budějovickými ulicemi do kinosálu na poeticky nazvané sídliště Máj, očekával dokonalou přehlídku cirrů, altostrattů a cummulonimbů. Jeden chlapík napíše deník, druhý si ho přečte a zkomponuje nadpozemskou symfonii, jenže jeho zaměstnavatel s nim vyjebe, ale ne doslova, a to ho dovede až do vany se svým mozkem rozuteklým po koupelně. Do toho Halle Berry s Tomem Hanksem něco odhalují, na postapokalyptické Zemi se skrývají před maskovanými jezdci na koních a pak ředí konec na úplně jiné planetě ve vesmíru. Tedy žádný osamělý a umírající Tom u dohořívajícího ohně lidské existence na naší domovské planetě. Jídlonoška z budoucnosti, ve které je otroctví definitivně obnoveno, se stává ústřední tváří odporu vůči vykořisťovatelskému fast-foodovému systému, nakonec je z ní náboženská ikona, takže u mně dobrý. Příběh starého ztroskotance, který spolu se svými přáteli spřádá vychytralý plán na útěk z domova pro odložené seniory, svou komičností mezi ostatní nezapadá, sám o sobě je ale snad nejlepší. Prostě skutky a následky, podtrženo, sečteno.

Kdo mi chce tvrdit, že tohle už je něco jiného než Terminátor, ať to řekne jeho ruce. On se vrátil. Přes tento závěrečný díl jsem se dostal i k předchozím dvěma a netvrdím, že zvláště dvojka, ale i jednička nejsou lepší. Arnold je ale jako stroj stále vybavený dobrými hláškami, přičemž má i znalosti psychologie a procesu lidského rozmnožování. Soudný den konečně nastal, John Connor se stává vůdcem odboje a příběh tak (prozatím) vhodně uzavírá terminátorskou sérii...

Výborný nápad vrátit se v čase a sbalit holku svých snů, protože Eliška je pěkné děvče, akorát je zahraná jako přihlouplá nanynka a Mádl se furt chová jak mimoň a hovádko. To se nemůže chovat alespoň chvílema normálně? Dějová linka v minulosti baví a je celkem nápaditá, přestože tu jsou klasické chyby v cestování časem, k jejichž odhalení nepotřebujete ani Sheldona Coopera. Taky mě napadla otázka jak to ten chlápek dělá, když teda stojí měsíc v časotransportéru, zatímco jeho vědomí je u jeho mladšího já a nejí, nepije ani snad nevylučuje. Proč ho pseudovědec Nárožný neuložil aspoň na nějaký lehátko? O tom, jak je to s jeho vědomím ani nemluvě, protože to musí být po návratu z dovči úplně mimo stejně jako já, nehledě na to, že několik let nejspíše probíhaly v časoprostorovém kontinuu dvě reality současně. No jinak to šlape slušně, jen ta současná dějová linie je přemíru prožvejkaná a prolitá chemikáliemi napajcovaným pitím, spolu s méně vtipnými i nevtipnými scénami.

V časopise o profesionálním hokeji psali, že se jedná o filmovou hokejovou klasiku. Poslední sezona veterána v provinční lize nám ukazuje, jak vypadá americký hokej mimo NHL. Reggieho kariéra je za zenitem a od manželky dostává kopačky (lépe řečeno brusle). Toť úvodní třetina značně nevyrovnaného zápasu. Po přestávce nastává pořádný nářez angažováním legendárních trojčat - bratrů Hansenových, kteří se svými pěstmi vyztuženými alobalem bijí hlava nehlava a nebojí se nějakého toho úderu do skel svých brýlí. Jsou nenávidění od soupeřových fanoušků i hráčů a stávají se postrachem (něco jako Radulov nebo Ruutu). Ve třetí třetině však týmu Šéfů a s ním také filmu dochází dech, při powerplay se v natahovaném happyendu, při němž se v ústech rozlévá chuť jako po zakousnutí té znojemské nakládačky v kyselém nálevu, pro Reggieho i klub vše v dobré obrátí.