Žádný hit z toho nebude, ale Signál je solidní komedií, kterou řadím do těch světlejších koutů české kinematografie. Scénář není až tak hloupý, naopak je o lidské hlouposti. Mě se to zachycení debility českého národa docela i líbilo. Nečekejte nic sofistikovaného, myslím ale, že ti, co mají alergii na blbost a hrabivost Čecháčků, by se mohli i solidně pobavit. Jo, zaváním to pěkným béčkem, ale cením, že film není nafouknutý hluchými vycpávkami. Je pravda, že mi Eva Josefíková taky nesedla, zejména její pohled vyplašené laně a toporné pokusy o nějaké hraní... Naopak vítám Kateřinu Winterovou!
Nepobavilo mě nic. Jeden z nejvíce nadhodnocených filmů na csfd. Komedie by měla přinést alespoň špetku něčeho nového, tohle byl jen sestřih průhledných, známých a dost suchých scének. Kde zůstal vtip, to opravdu nevím! První čtvrthodina byla nudná a naprosto bez děje, už tam jsem to měla vypnout. Místo toho jsem čekala na zázračný zvrat, který nepřišel. Strčit si do zadku zubní kartáček umí každý! Samotný námět, profily tří šílených šéfů, je super, nabízí se tolik humorných cest, kudy komedii vést. Bohužel tvůrci zvolili tu nejvíc béčkovou, lacinou, bez nápadu.
Brilantní šílenost, která by ale bez ústřední dvojice Bohdalová - Menšík chutnala dost suše. Jídlo prochází žaludkem a každého mužského na tu jeho oblíbenou pochutinu dostaneme! Krásný výtvarný dekor, umělecká kamera a aranžmá. Takovou kuchyň bych si dala líbit! Jen v kmínu bych asi doutníky neskladovala.
33 let práce... neuvěřitelné... na jednu stranu jsem uchvácena alegorickou prosluněnou kamerou, ale značně zachmuřena stylizací lidství do jedné americké patriarchální rodiny, kde je otec generálem a matka němou utěšitelkou. Kdyby si Malick hned od počátku udržel nastavenou audiovizuální levitaci, mohli jsme hlasitě plesat. Ano, asi takhle nějak by se dal zachytit život, tak široce, tak neuspořádaně, tak krásně. Ovšem pominula bych právě tu humanitní složku, jelikož je troufalé a až urážlivé nacpat člověka do jedné fordovské rodiny. A není to trochu rouhání střídat evoluční záběry o vzniku života se životem represivní křesťanské rodiny? Bůh nebo Darwin? To je otázka, která ovšem není v dnešním vědecky orientovaném světě příliš výstižná a dostačující. Pro mě, jako pro ateistu, stála krása života ve stínu křesťanství a imperialistické morálky.
Šťavnatý konec! Ale co jsem si musela vytrpět, než jsem se k němu prokousala! Ne nadarmo se říká, že je Tajemná řeka vysoce nadhodnocena. Nenajde se v ní ani špetka něčeho speciálního, co by oddělovalo snímek od podobně průměrných krimi filmů. Eastwoodovská režie a parta dobrých herců samozřejmě zvedají film o pár levelů výš, ale to stejně nic nemění na tom, že příběh je tak obyčejný, až vás to nudí. Jak jsem řekla, pouze konec je zajímavý a pěkně opepřený, jinak dlouhá bída.
Já říkám naprosto nejvytříbenější herecké obsazení! Bez jediného rušivého elementu! Tématicky neznám jiný snímek, který by řešil gay-vztahy na tak prosté a praktické úrovni. Citlivé, milé, úsměvné, uvolněné a přesto surově reálné. Alternativní kabát by příběhu uškodil, jsem ráda, že tvůrci filmu zvolili právě tento formát, v opačném případě by zpracování marginalizovalo rodinu do tmavých koutů a přesně tam tyhle vztahy už dávno nepatří.
Neskutečně zajímavé životní příběhy, stoprocentně adrenalinové fotografování a revoluční formování dějin Afriky. V jednom okamžiku hltáte dobrodružství 4 fotografů a za několik minut se šíleně nudíte. Na režisérské židli měl sedět někdo úplně jiný! Nevím, proč, ale iritovalo mě aranžmá Carterovi fotky, asi je to tím, že je natolik profláklá, že vás ruší pouhá barva supa (ve filmu šedivý/bílý v originále hnědý). Opravdu velká škoda toho nešikovného zpracování!
Čistokrevný uličník Francie je malá zrzavá časovaná bomba! Každá bomba ale musí mít svou rozbušku, přece jen tak nebouchne sama? Nebo ano? Bravurní balancování mezi lítostí nad jedním zpackaným dětským osudem (vždyť je to přece dítě!) a odsouzeníhodnou brutalitou skrývající se v malém parchantovi. "Malý řezník" není jen úsměvným poohlédnutím za rošťárnami jednoho nezbedníka, ale naopak psychologickou sondou odkrývající nejeden patologický exces.
Aranžmá je tak dokonalé! Každá vlna ve vlasech nádherné Charlie, telefonní sluchátko, manžetové knoflíčky i přehoz přes pohovku! Vysoký styl a vkus! V ideálech krásy, dokonalosti a harmonii se skrývá temná hlubina. Tichá bolest a samota dotíravě rezonuje, graduje, mlčí, hučí a volá po spáse. Sáhnout po revolveru je snadné, ubohé a tak prosté. Každá hlubina má své dno, co takhle se odrazit a žít? Přirovnávat bolest ke kráse?! V tomto případě ano.
Nebýt to Lynch, tak to tady všichni zodpadujou... Jednička za hlubokou mysteriózní atmosféru. Nicméně na mě tahle minuta působila asi tak, jak když si veverka v Happy Tree Friends škrabkou na brambory likvidovala ruce.
Bad trip! Vtip to nepostrádá, jen kdyby to nebyla taková magořina! Naturalisté si jistě budou libovat, pro mne to však znamenalo pouze ubohé volání o podtržení dramatičnosti. Zvířecí souložení a oddávání se psychedelii je najednou probodnuto šípem neskonalé zoufalosti a spíše touze než lásce, po něčem, co člověk nemůže mít... A takový pocit znamená záhubu a zoufalé omotání telefonního kabelu okolo krku? Řekla bych, že ne.
Moc milá pohádková zápletka, jen ty postavy byly neuvěřitelně sterilní. Nebyl tam nikdo, snad až na roztomiloučkou Adrianu, ke komu by si divák našel cestu. Snobské móresy jako je nakupování starožitného nábytku či degustace archivního vína v nejdražších domech Paříže, se mého srdce ani trochu nedotkly. Ukazovat současnou Paříž jako útočiště pro nabubřelé zazobance je dokonce až urážlivé.
Kdyby to nebyla vykrádačka True Blood, dala bych i ****, jenomže je... Do toho ten sladký odér americké střední alias nekončící party večírky a slaďácké pohledy. Můj milý upíří deníčku, kdyby ses jen dokázal okleštit od klišovitých kýču, které jsou tak sladké, že se mi z toho kazí zuby, byl by tento seriál pecka. Protože bez těch růžových mašliček to má spád, má to říz.... ale upíři s mašličkami, to ne!
Téma šťavnaté jak svíčková z argentinského býka, ale provedení gumové jak podešev z jídelny. Filmy z latinskoamerické produkce s reggaetonovým pozadím jsou vzácné. To je jediný důvod, proč stojí Talento de barrio za zhlédnutí. Hrdiny z ulice nám na plátno zatím servírovala jen Brazílie, ale prozatím si s tím vystačím. Daddy Yankee s filmem určitě díru do světa neudělá. Milovníci latinských filmů se na to asi dívat vydrží, o zbytku filmožroutů dost pochybuju.
Krásný, moudrý portrét opuštěné babičky. Líné tikání hodin vyruší jen bláznivá fenka Fila nebo falešná trubka sousedských uličníků. Trpkému humoru chyběl jen dramatičtější spád, jenomže stáří není blbnutí na houpačce... anebo je?
No entiendo nada! Překolážovaná spleť reflexí, idejí a vzpomínek. Říci všechno... tomu se přece každý správný scénarista vyhýbá! Dát si dohromady hromadu náznaků, podtextů a reálií prostě není možné. A pokud to možné je, chápeme to správně? Tady je zkrátka překomunikováno!
První scéna, která předchází úvodní titulky, byla jako pročítání fejsbuku náctiletých nevybouřenců. Nechybělo málo a spláchla bych film do útrob hluboko pod zem. Vyčkala jsem a pak jsem se nechala unášet kýčovitým slzeprolitím. Krásné okamžiky byly v cuku letu smeteny těmi lacinými. No co dodat? Snad jen, že závěr dělá film a tohle zakončení bylo opravdu nešťastné! Nějakým záhadným způsobem má však snímek v sobě nějakou zvláštní přitažlivost, a tak ho škatulkuju trochu výš, mezi ty průměrné.
Asi každý by se chtěl prakticky bez námahy dostat do kruhů, kde se točí těžké miliony dolarů a být mozkem a hnací silou velkých korporací. Klíčem k úspěchu je pouze pravidelné polykání chytré tabletky. Téma všem velmi sympatické, to bez pochyby. Nájezd velmi příjemný, zábavný, ale dojezd těžkopádný a prázdný. Jak film ukončíme? Prostě ho někde usekneme, prásk, jak rána do zdi! Hlavu to má, ale pata chybí.
Film jsem lehce nadhodnotila, a to právě proto, že je velmi těžké zpracovat tolik námětů tak, aby to nevyznělo povrchně či trapně. Laís Bodanzky v širokém úhlu zabírá problémový svět dospívajících bez jakýchkoli mělkých míst či hluchých momentů. Musím říct, že dílko bylo po této stránce opravdu vyrovnané, dětské role výborné, kamera na brazilské poměry neobvykle profesionální a celkový dojem velmi pozitivní. Scéna s vejci je skvělá!
Cayetana, osmiletá slečna, prožila mnoho času v samotě. Od svých rozvedených rodičů a zejména psychicky narušené matky se mnohého nedočkala. Když se dozví, že se stane starší sestrou, vnímá den narození svého bratříčka jako den své smrti. Snímky z Peru jsou vzácné, mnoho jich nevzniká... Tento psychologický portrét uzavřené dívenky posedlé hrdinstvím ale velké pozdvižení nepřinese. Je originální, krásný, zajímavý, avšak na mne příliš sterilní a bez emocí.
Neskutečně skutečný příběh plný krásy, zloby, čistoty a zášti. Padám na kolena před nezkrotnou fantazií Hayao Miyazakiho. Svět princezny Mononoke mě pohltil s takovou silou, která se dá přirovnat snad jen k velkoleposti Ducha lesa. Pořád nemůžu uvěřit této dokonalé skladbě vizuální nádhery, hudby, emocí, adrenalinu, přírody, lidské rozpínavosti a ničím limitované umění animace. Mocné.
Debut překypující talentem! Je to ale dílko velmi mladé a potřebuje ještě trochu uležet. Spousta chytrých nápadů, ale trochu amatérský způsob uchopení. Rozhodně neodpisuji a těším se na vyzrálejší počin.
Po 5 letech jsem konečně překonala zděšení z Ostrova a dostala jsem se k této geniální záležitosti. Východní filozofie ve své nejhlubší a nejčistší podobě. Soužití s přírodou a láska k ní se zrcadlí v každém záběru. Stále nerozumím Ostrovu, v němž naopak dominovala zvrácenost a brutalita.
Jakýkoli náznak hlubšího smyslu šel naprosto mimo mě. Snímek je hrozně hlučný a při tom nic neříkající. Dialogy vyplněné táhlými a ukňouranými 'ehm' 'ohhh' 'yeah' 'hmmm' jako dominantní vyjadřovací prostředek mi cuchaly nervy. Jak říct nic mnoha slovy, to je pro mě Annie Hall. Woody Allen mě natolik zahltil švitořivým vykecáváním, že jakákoli špetka humoru byla ta tam.
Pane Iňárritu, těšila jsem se 4 roky a jsem v rozpacích! Milovníci vašeho roztříštěného vyprávění ústícího v nejednu ukápnutou slzu by mohli být zklamáni jako já! I přes vysoký standard, který si držíte, svou pomyslnou vysoko nastavenou laťku jste z mého pohledu bohužel nepřekonal.
Moje komentáře
Signál (2011)
Žádný hit z toho nebude, ale Signál je solidní komedií, kterou řadím do těch světlejších koutů české kinematografie. Scénář není až tak hloupý, naopak je o lidské hlouposti. Mě se to zachycení debility českého národa docela i líbilo. Nečekejte nic sofistikovaného, myslím ale, že ti, co mají alergii na blbost a hrabivost Čecháčků, by se mohli i solidně pobavit. Jo, zaváním to pěkným béčkem, ale cením, že film není nafouknutý hluchými vycpávkami. Je pravda, že mi Eva Josefíková taky nesedla, zejména její pohled vyplašené laně a toporné pokusy o nějaké hraní... Naopak vítám Kateřinu Winterovou!
Šéfové na zabití (2011)
Nepobavilo mě nic. Jeden z nejvíce nadhodnocených filmů na csfd. Komedie by měla přinést alespoň špetku něčeho nového, tohle byl jen sestřih průhledných, známých a dost suchých scének. Kde zůstal vtip, to opravdu nevím! První čtvrthodina byla nudná a naprosto bez děje, už tam jsem to měla vypnout. Místo toho jsem čekala na zázračný zvrat, který nepřišel. Strčit si do zadku zubní kartáček umí každý! Samotný námět, profily tří šílených šéfů, je super, nabízí se tolik humorných cest, kudy komedii vést. Bohužel tvůrci zvolili tu nejvíc béčkovou, lacinou, bez nápadu.
Vražda Ing. Čerta (1970)
Brilantní šílenost, která by ale bez ústřední dvojice Bohdalová - Menšík chutnala dost suše. Jídlo prochází žaludkem a každého mužského na tu jeho oblíbenou pochutinu dostaneme! Krásný výtvarný dekor, umělecká kamera a aranžmá. Takovou kuchyň bych si dala líbit! Jen v kmínu bych asi doutníky neskladovala.
Pokušení (2009)
Miluju Julianne Moore, miluju Amandu Seyfried.
Strom života (2011)
33 let práce... neuvěřitelné... na jednu stranu jsem uchvácena alegorickou prosluněnou kamerou, ale značně zachmuřena stylizací lidství do jedné americké patriarchální rodiny, kde je otec generálem a matka němou utěšitelkou. Kdyby si Malick hned od počátku udržel nastavenou audiovizuální levitaci, mohli jsme hlasitě plesat. Ano, asi takhle nějak by se dal zachytit život, tak široce, tak neuspořádaně, tak krásně. Ovšem pominula bych právě tu humanitní složku, jelikož je troufalé a až urážlivé nacpat člověka do jedné fordovské rodiny. A není to trochu rouhání střídat evoluční záběry o vzniku života se životem represivní křesťanské rodiny? Bůh nebo Darwin? To je otázka, která ovšem není v dnešním vědecky orientovaném světě příliš výstižná a dostačující. Pro mě, jako pro ateistu, stála krása života ve stínu křesťanství a imperialistické morálky.
Stůj při mně (1986)
Let the good times roll! Kluci jsou úžasní a celý film taky! Opravdu nejlepší adaptace Stephena Kinga.
Tajemná řeka (2003)
Šťavnatý konec! Ale co jsem si musela vytrpět, než jsem se k němu prokousala! Ne nadarmo se říká, že je Tajemná řeka vysoce nadhodnocena. Nenajde se v ní ani špetka něčeho speciálního, co by oddělovalo snímek od podobně průměrných krimi filmů. Eastwoodovská režie a parta dobrých herců samozřejmě zvedají film o pár levelů výš, ale to stejně nic nemění na tom, že příběh je tak obyčejný, až vás to nudí. Jak jsem řekla, pouze konec je zajímavý a pěkně opepřený, jinak dlouhá bída.
Děcka jsou v pohodě (2010)
Já říkám naprosto nejvytříbenější herecké obsazení! Bez jediného rušivého elementu! Tématicky neznám jiný snímek, který by řešil gay-vztahy na tak prosté a praktické úrovni. Citlivé, milé, úsměvné, uvolněné a přesto surově reálné. Alternativní kabát by příběhu uškodil, jsem ráda, že tvůrci filmu zvolili právě tento formát, v opačném případě by zpracování marginalizovalo rodinu do tmavých koutů a přesně tam tyhle vztahy už dávno nepatří.
Bang Bang Club (2010)
Neskutečně zajímavé životní příběhy, stoprocentně adrenalinové fotografování a revoluční formování dějin Afriky. V jednom okamžiku hltáte dobrodružství 4 fotografů a za několik minut se šíleně nudíte. Na režisérské židli měl sedět někdo úplně jiný! Nevím, proč, ale iritovalo mě aranžmá Carterovi fotky, asi je to tím, že je natolik profláklá, že vás ruší pouhá barva supa (ve filmu šedivý/bílý v originále hnědý). Opravdu velká škoda toho nešikovného zpracování!
Malý řezník (1997)
Čistokrevný uličník Francie je malá zrzavá časovaná bomba! Každá bomba ale musí mít svou rozbušku, přece jen tak nebouchne sama? Nebo ano? Bravurní balancování mezi lítostí nad jedním zpackaným dětským osudem (vždyť je to přece dítě!) a odsouzeníhodnou brutalitou skrývající se v malém parchantovi. "Malý řezník" není jen úsměvným poohlédnutím za rošťárnami jednoho nezbedníka, ale naopak psychologickou sondou odkrývající nejeden patologický exces.
Single Man (2009)
Aranžmá je tak dokonalé! Každá vlna ve vlasech nádherné Charlie, telefonní sluchátko, manžetové knoflíčky i přehoz přes pohovku! Vysoký styl a vkus! V ideálech krásy, dokonalosti a harmonii se skrývá temná hlubina. Tichá bolest a samota dotíravě rezonuje, graduje, mlčí, hučí a volá po spáse. Sáhnout po revolveru je snadné, ubohé a tak prosté. Každá hlubina má své dno, co takhle se odrazit a žít? Přirovnávat bolest ke kráse?! V tomto případě ano.
Slovensko hľadá SuperStar (TV pořad) (2004)
Nejsilnější ročník, lepší než ta unylá česká superstar.
3 Rs, The (2011)
Nebýt to Lynch, tak to tady všichni zodpadujou... Jednička za hlubokou mysteriózní atmosféru. Nicméně na mě tahle minuta působila asi tak, jak když si veverka v Happy Tree Friends škrabkou na brambory likvidovala ruce.
Pravidla vášně (2002)
Bad trip! Vtip to nepostrádá, jen kdyby to nebyla taková magořina! Naturalisté si jistě budou libovat, pro mne to však znamenalo pouze ubohé volání o podtržení dramatičnosti. Zvířecí souložení a oddávání se psychedelii je najednou probodnuto šípem neskonalé zoufalosti a spíše touze než lásce, po něčem, co člověk nemůže mít... A takový pocit znamená záhubu a zoufalé omotání telefonního kabelu okolo krku? Řekla bych, že ne.
Půlnoc v Paříži (2011)
Moc milá pohádková zápletka, jen ty postavy byly neuvěřitelně sterilní. Nebyl tam nikdo, snad až na roztomiloučkou Adrianu, ke komu by si divák našel cestu. Snobské móresy jako je nakupování starožitného nábytku či degustace archivního vína v nejdražších domech Paříže, se mého srdce ani trochu nedotkly. Ukazovat současnou Paříž jako útočiště pro nabubřelé zazobance je dokonce až urážlivé.
Upíří deníky (TV seriál) (2009)
Kdyby to nebyla vykrádačka True Blood, dala bych i ****, jenomže je... Do toho ten sladký odér americké střední alias nekončící party večírky a slaďácké pohledy. Můj milý upíří deníčku, kdyby ses jen dokázal okleštit od klišovitých kýču, které jsou tak sladké, že se mi z toho kazí zuby, byl by tento seriál pecka. Protože bez těch růžových mašliček to má spád, má to říz.... ale upíři s mašličkami, to ne!
Talento de barrio (2008)
Téma šťavnaté jak svíčková z argentinského býka, ale provedení gumové jak podešev z jídelny. Filmy z latinskoamerické produkce s reggaetonovým pozadím jsou vzácné. To je jediný důvod, proč stojí Talento de barrio za zhlédnutí. Hrdiny z ulice nám na plátno zatím servírovala jen Brazílie, ale prozatím si s tím vystačím. Daddy Yankee s filmem určitě díru do světa neudělá. Milovníci latinských filmů se na to asi dívat vydrží, o zbytku filmožroutů dost pochybuju.
Nádherný holky (1996)
Moc hezké! Bez skrupulí čistý příběh.
Čas umírat (2007)
Krásný, moudrý portrét opuštěné babičky. Líné tikání hodin vyruší jen bláznivá fenka Fila nebo falešná trubka sousedských uličníků. Trpkému humoru chyběl jen dramatičtější spád, jenomže stáří není blbnutí na houpačce... anebo je?
Vzpomínky (1968)
No entiendo nada! Překolážovaná spleť reflexí, idejí a vzpomínek. Říci všechno... tomu se přece každý správný scénarista vyhýbá! Dát si dohromady hromadu náznaků, podtextů a reálií prostě není možné. A pokud to možné je, chápeme to správně? Tady je zkrátka překomunikováno!
P.S. Miluji Tě (2007)
První scéna, která předchází úvodní titulky, byla jako pročítání fejsbuku náctiletých nevybouřenců. Nechybělo málo a spláchla bych film do útrob hluboko pod zem. Vyčkala jsem a pak jsem se nechala unášet kýčovitým slzeprolitím. Krásné okamžiky byly v cuku letu smeteny těmi lacinými. No co dodat? Snad jen, že závěr dělá film a tohle zakončení bylo opravdu nešťastné! Nějakým záhadným způsobem má však snímek v sobě nějakou zvláštní přitažlivost, a tak ho škatulkuju trochu výš, mezi ty průměrné.
Všemocný (2011)
Asi každý by se chtěl prakticky bez námahy dostat do kruhů, kde se točí těžké miliony dolarů a být mozkem a hnací silou velkých korporací. Klíčem k úspěchu je pouze pravidelné polykání chytré tabletky. Téma všem velmi sympatické, to bez pochyby. Nájezd velmi příjemný, zábavný, ale dojezd těžkopádný a prázdný. Jak film ukončíme? Prostě ho někde usekneme, prásk, jak rána do zdi! Hlavu to má, ale pata chybí.
Melhores Coisas do Mundo, As (2010)
Film jsem lehce nadhodnotila, a to právě proto, že je velmi těžké zpracovat tolik námětů tak, aby to nevyznělo povrchně či trapně. Laís Bodanzky v širokém úhlu zabírá problémový svět dospívajících bez jakýchkoli mělkých míst či hluchých momentů. Musím říct, že dílko bylo po této stránce opravdu vyrovnané, dětské role výborné, kamera na brazilské poměry neobvykle profesionální a celkový dojem velmi pozitivní. Scéna s vejci je skvělá!
Špatné úmysly (2011)
Cayetana, osmiletá slečna, prožila mnoho času v samotě. Od svých rozvedených rodičů a zejména psychicky narušené matky se mnohého nedočkala. Když se dozví, že se stane starší sestrou, vnímá den narození svého bratříčka jako den své smrti. Snímky z Peru jsou vzácné, mnoho jich nevzniká... Tento psychologický portrét uzavřené dívenky posedlé hrdinstvím ale velké pozdvižení nepřinese. Je originální, krásný, zajímavý, avšak na mne příliš sterilní a bez emocí.
Příklady táhnou (1939)
"Babička v teplákách! To je šlágr!" Krásné, úsměvné ohlednutí do starých časů. Potěší.
Princezna Mononoke (1997)
Neskutečně skutečný příběh plný krásy, zloby, čistoty a zášti. Padám na kolena před nezkrotnou fantazií Hayao Miyazakiho. Svět princezny Mononoke mě pohltil s takovou silou, která se dá přirovnat snad jen k velkoleposti Ducha lesa. Pořád nemůžu uvěřit této dokonalé skladbě vizuální nádhery, hudby, emocí, adrenalinu, přírody, lidské rozpínavosti a ničím limitované umění animace. Mocné.
Já a Ty a všichni ostatní (2005)
Debut překypující talentem! Je to ale dílko velmi mladé a potřebuje ještě trochu uležet. Spousta chytrých nápadů, ale trochu amatérský způsob uchopení. Rozhodně neodpisuji a těším se na vyzrálejší počin.
Jaro, léto, podzim, zima... a jaro (2003)
Po 5 letech jsem konečně překonala zděšení z Ostrova a dostala jsem se k této geniální záležitosti. Východní filozofie ve své nejhlubší a nejčistší podobě. Soužití s přírodou a láska k ní se zrcadlí v každém záběru. Stále nerozumím Ostrovu, v němž naopak dominovala zvrácenost a brutalita.
Annie Hallová (1977)
Jakýkoli náznak hlubšího smyslu šel naprosto mimo mě. Snímek je hrozně hlučný a při tom nic neříkající. Dialogy vyplněné táhlými a ukňouranými 'ehm' 'ohhh' 'yeah' 'hmmm' jako dominantní vyjadřovací prostředek mi cuchaly nervy. Jak říct nic mnoha slovy, to je pro mě Annie Hall. Woody Allen mě natolik zahltil švitořivým vykecáváním, že jakákoli špetka humoru byla ta tam.
Biutiful (2010)
Pane Iňárritu, těšila jsem se 4 roky a jsem v rozpacích! Milovníci vašeho roztříštěného vyprávění ústícího v nejednu ukápnutou slzu by mohli být zklamáni jako já! I přes vysoký standard, který si držíte, svou pomyslnou vysoko nastavenou laťku jste z mého pohledu bohužel nepřekonal.