Výborné giallo, které v hodnocení sráží snad jen to, že „vrah neskrývá svoji tvář“, takže to dost pomáhá v rozluštění celkové zápletky. Africká příroda sice z filmu nedělá temnou záležitost, ale ta změna prostředí je příjemná a příběh k vybraným lokalitám sedí perfektně. Fajnové herecké výkony, zábavný krimi-příběh, prostě dobrá zábava.
Poliziotteschi? Spíš naprosto normální béčkový akčňák, který si v nesmyslnosti a nechtěné srandě nezadá s lecjakými kultovnějšími a uznávanějšími kousky. (Např. chlápek střelí do ženy a škubne sebou muž ležící opodál.) To ale neznamená, že to byla nuda, nebyla, jen je to… blbost…
Jediné, čím Argento - opravdu mrazivě - potěšil, je, že policista na konci daruje foto utopené dívky... Jinak měl herce více nutit, aby se drželi věty, kterou jedna z postav pronese: "Musíš to zahrát perfektně, rozumíš?" Zkrátka průměr...
Zpracováním (kamerou) je film určitě zajímavý, nakonec je to pro mne bohužel jen další krásně/umělecky ztvárněná nuda. Hippie hudba a komiksové prostřihy dodávají filmu odlehčenou atmosféru, i když je to krimi (giallo asi jen opravdu okrajově). Čekal a doufal jsem, že režisér v čas zatlačí na pilu, bohužel se tak nestalo a film hned od skvělého začátku neustále ztrácí na tahu a zajímavosti. S klidným svědomím 1*.
Film lze rozdělit na dvě části. První část bych označil za tajemnější, příběh záhadnější (a také zábavnější), jenom pozvolna se můžeme dohadovat, o co tu přesně půjde. Jakmile vypluje na povrch docela vtipné, i když nijak originální dílčí rozuzlení (samozřejmě vyvstává ihned otázka: je to tak doopravdy?) film se docela promění. Tato druhá část už nese klasické znaky gialla, i když určitě lze také říct, že tak trochu jde o sci-fi. Čím více akce, tím větší se z toho stává blbost, závěrečných deset minut už bylo i trapně vtipných (byl to snad záměr?) a úplný konec už je naprosto zbytečná a scestná volovina, která mé hodnocení ještě snižuje; posuďte sami, zda kvůli tomu závěru a pár dalším scénám nechybí mezi žánry uvedenými k filmu také “komedie”. Jo, a v komentářích na IMDB jsem se dočetl samou chválu na herce hlavní postavy Michaela Moriartyho, mně ale přišel jeho výkon naprosto nijaký, bezvýrazný.
Jasně, z dnešního pohledu to chce asi i trochu toho nadhledu, ale třeba takový Argento v té době „děsil“ už leda tak hlasitou metalovou muzikou, tohle je prostě hezký a uvěřitelný tajemný příběh, zkrátka pohoda.
Romantické dobrodružství mladého zamilovaného páru v jeskyni, kde žije gigantický pavouk. Že se tvůrci opravdu bavili dokazuje plakát na předchozí Gordonův film The Amazing Colossal Man a také menší reklama na další film, právě promítaný v kinech (i ve filmu): „My dad just got in a new picture, and I haven't even seen it yet. Something about puppet people. It sounds pretty wild!“ Samozřejmě, je to sice naivní, ale přesto poctivě udělané zábavné sci-fi béčko, oproti např. podobnému filmu The Giant Gila Monster jde opravdu o zábavný počin.
Odpad už jen za to, že jako autor hudby je uvedený jakýsi Tom Jonson, přičemž většinu doby zní hudba Dmitrije Šostakoviče. To neznamená, že bych neměl rád hudbu Šostakoviče, právě naopak. Jo a na Leonarda Nimoye se také moc netěšte...
Totální ptákovina, při které jsem se ale překvapivě zas až tolik nenudil, ani hlavou nad nesmyslností děje či zpracováním nechápavě nekroutil; asi si ještě stále tyhle mizerné sci-fi dovedu tak nějak užívat, což mi dodává sil k shlédnutí dalších perel ze zlaté éry sci-fi filmů ;-)
Bohatá dědička lady Susan zruší zasnoubení se sirem Morganem, neboť je zamilovaná do jiného člověka, Pierre Brissaca. Ten ale – jaké to překvapení – jednoho dne zmizí v mořských vodách a Susan si tak přeci jen vezme sira Morgana. Novomanželé bydlí na starém velkém hradě, služebnictvo se obměnilo a to Susan nejde k duhu, její psychika začíná být narušená, má halucinace, slyší různé hlasy a ty jí jednou zavedou až na samotný ochoz hradu… Zápletka sice táhne film do vod gialla, ale zpracováním jde přeci jen o klasický gotický horor a režisér Massimo Pupilo (v titulcích uvedený jako Max Hunter), mne rozhodně potěšil pěkným koncem. La vendeta di Lady Morgan je těžké hodnotit; k mání je akorát hodně nekvalitní tv rip a ta špatná kvalita zkrátka nedovoluje si atmosféru hradu, spiknutí (ačkoliv to je snad až příliš jednoduše podáno a působí tak docela naivně) a později i pomstu lady Morgan.
Zvláštní film. Hlavní kostru příběhu tvoří jedna noc strávená na starém hradě skupinkou mladých lidí, kteří nemají zrovna vybrané chování a spustí se i té noci. Christopher Lee, který na hradě bydlí, je požádá, aby mu našli dívku, kterou miluje a kvůli její věčné kráse zaprodal svoji duši. A na návštěvníky hradu tak čeká spousta nástrah, které jim přichystá sám ďábel… V tu chvíli přichází zajímavé scény, které jakoby byly určeny spíše pro divadelní prkna, než před filmovou kameru, při těchto scénách plných iluzí se herci před kamerou pohybují opravdu teatrálně. A tato část, očistec, je také nejlepší a prakticky to jediné, kvůli které stojí za to film vidět.
SPOILER: když si ale člověk vezme, že celá ta událost na hradě je vlastně retrospektivně vyprávěna jenom proto, aby jedna paní vrátila ukradené dokumenty, tak to mi připadá hodně nedomyšlené… a aby film neměl jen lehce přes hodinku, tak je natažený zbytečnými pěvecký a tanečními scénami v jednom baru.
Ranný Miike v tomto akčním filmu z prostředí yakuzy nenabízí zrovna originální příběh: podřadný člen gangu ukradne peníze z loupeže a tím se dostane do problémů. Pro někoho to bude zábavný film, pro někoho nesmyslný, prázdný a trapný akčňák. Mě bavila hlavně první půlka, kde akce nenarušovala plynulost vyprávění děje, tu druhou už jsem si tolik neužil. Přesto se podle mě Miikemu už i tady částečně povedlo docílit zvláštní nálady, která z jeho dalších podobně laděných filmů přímo vyzařuje.
Italská kriminálka o bandě zlodějů, kteří ukradli diamanty a jsou na útěku, zajímavý je tu snad jen lehký nádech nadpřirozena, tedy hororového prvku, ale jinak je tento film už zoufale zestárlý.
Naprostá zoufalost hraničící s odpadem, úvodní dvacetiminutovka je jak eroťák kříženej s komedií, samotný „detektiv“, který na kole vypadá jak přerostlý malý klučina je taky k smíchu a „drama“ se zamčenou motorkou definitivně pasuje tenhle film mezi Argentovi největší průšvihy… Na tento film mne nalákal sám Argento v jednom dokumentu, kde o příběhu tak moc hezky vyprávěl a já mu na to skočil. Rozhodně nedoporučuji. A to, že film natočil pro TV, ho absolutně neomlouvá.
Příběh je to pestrý až... přeplácaný? Nicméně jde o film jako stvořený pro ospalé nedělní dopoledne, nudit se nebudete a když vám něco z děje uteče, asi se také nic nestane...
Tak vzhledem k tomu, že film je oproti jedničce hned od začátku jasným béčkem a na nic si tak nehraje, můžu s klidným svědomím hodnotit o trochu výš. Ale stejně to byla nebetyčná blbost.
Vědec hluboce zapálený pro výzkum neviditelnosti podlehne nejnižším pudům a neviditelný vyrazí vočumovat holky do města… no teda, seriózní sci-fi to bylo tak 20 minut, zbytek snad dělali úplně jiní lidé a nakonec je z toho jen trapná řežba. Možná ještě popřemýšlím o odpadu, to kdybych se k tomu snad někdy chtěl vrátit…
Na sklonku milénia se režisér Sergio Martino vrátil k žánru, kterým se proslavil, k giallu. A natočil giallo prakticky se všemi těmi potřebnými ingrediencemi, které ani netřeba jmenovat… Proč tedy jen průměrné hodnocení? Musím přiznat, že mi zde tak nějak chyběl feeling 70. let, i když je mi jasné, že to vlastně nelze požadovat. Na druhou stranu na mne pár scén zapůsobilo, jakoby určitá vzpomínka, pocta žánru… Martino ale přeci jen hranice trochu posunul a to v samotné zápletce. Pochopíte až po shlédnutí, jakékoliv naznačení by mohlo prozradit pointu… Pravděpodobně film osloví jen fanoušky gialla, i když proč - je to prostě dobrá detektivka a to i přes několik nelogičností.
Devadesátkový trash, z kterého 70. léta smrdí na sto honů. Natáčení v bezútěšné a špinavé Budapešti tomu dost napomáhá, ale tak si i říkám, jestli tam netočili jenom proto, že to prostě bylo levnější, než točit v demokratických a komunismem neutlačovaných zemích, kde ceny rostly strmě vzhůru, tohle nás, porevoluční „výchoďáky“, teprve čekalo…
Po pomalém rozjezdu přijde najednou scéna ceremoniálu, která mi přišla svým zpracováním dost romantická: prostředí zámku bylo až klišovitě „mysteriózní“ (spousta středověkých předmětů, chodby plné špíny a pavučin), zpomalenými záběry se snaží o emoce až do morku kosti, přehnaně, ale i dosti lacině udělané gore a to vše znásobuje hudba, která jinak, než jako romantická být označena nemůže (a tady to s tím klišé platí dvojnásob). SPOILER: Je to dost v rozporu se zbytkem filmu, před touto scénou je ono pomalé (a vydařené) budování atmosféry, potom již jen vyšetřování toho, co se při ceremoniálu stane. V hodnocení jsem dost na rozpacích, nejlépe to asi vystihl Kangax větou, že film je „typicky nevyvážený“…
S menším nadhledem nakonec za 4*, neboť jsem se prostě bavil. A určitě i díky director´s cut, scény, které byly původně vystříhané dnešního diváka zvyklého na luxusní digitální zpracování nechá v klidu, ale je zábavné si všímat, proč že ty scény asi byly vystřiženy; některé jsou skutečně násilné, ale někde je jen „krvavý“ flíček na tváři, oblečení...
Odkaz tvorby (draculovské série) Hammer Film Productions je evidentní, což není překvapivé, neboť režisér John Hough pro Hammer natočil Twins of Evil. K tomu připočtěme dobře známý typ hororu „Haunted house“ a o zábavu by mělo být postaráno… A v tomto případě to i platí.
Moje komentáře
Legend of the Werewolf (1975)
Toto zpracování vlkodlačí legendy je po všech stránkách průměrná podívaná, snad jen někteří herci jsou extra oškliví :-)
Flesh and Blood Show, The (1972)
"Flesh" ano, "Blood" nikoliv. Ukecanej rádoby horror...
Uomo più velenoso del cobra, L' (1971)
Výborné giallo, které v hodnocení sráží snad jen to, že „vrah neskrývá svoji tvář“, takže to dost pomáhá v rozluštění celkové zápletky. Africká příroda sice z filmu nedělá temnou záležitost, ale ta změna prostředí je příjemná a příběh k vybraným lokalitám sedí perfektně. Fajnové herecké výkony, zábavný krimi-příběh, prostě dobrá zábava.
Uccidete il vitello grasso e arrostitelo (1970)
Neuvěřitelně pomalá a zasněná freudovina. Na poprvé jsem to nedokoukal, na podruhé za 4, ale umím si představit i odpad...
Killer Contro Killers (1985)
Poliziotteschi? Spíš naprosto normální béčkový akčňák, který si v nesmyslnosti a nechtěné srandě nezadá s lecjakými kultovnějšími a uznávanějšími kousky. (Např. chlápek střelí do ženy a škubne sebou muž ležící opodál.) To ale neznamená, že to byla nuda, nebyla, jen je to… blbost…
Testimone oculare (TV film) (1973)
Jediné, čím Argento - opravdu mrazivě - potěšil, je, že policista na konci daruje foto utopené dívky... Jinak měl herce více nutit, aby se drželi věty, kterou jedna z postav pronese: "Musíš to zahrát perfektně, rozumíš?" Zkrátka průměr...
Col cuore in gola (1967)
Zpracováním (kamerou) je film určitě zajímavý, nakonec je to pro mne bohužel jen další krásně/umělecky ztvárněná nuda. Hippie hudba a komiksové prostřihy dodávají filmu odlehčenou atmosféru, i když je to krimi (giallo asi jen opravdu okrajově). Čekal a doufal jsem, že režisér v čas zatlačí na pilu, bohužel se tak nestalo a film hned od skvělého začátku neustále ztrácí na tahu a zajímavosti. S klidným svědomím 1*.
Ultima chance, L' (1975)
Těžká nuda. Příběh ztrácí tah asi po 15 minutách, pak už je to prostě jen kecání a láska a kecání a láska...
Vicino di casa, Il (TV film) (1973)
Menší SPOILER: Je fajn, že mladý pár řeší, že nahoře nechali zapalovač, ale že vypli tu vodu... no ale budiž...
Blood Link (1982)
Film lze rozdělit na dvě části. První část bych označil za tajemnější, příběh záhadnější (a také zábavnější), jenom pozvolna se můžeme dohadovat, o co tu přesně půjde. Jakmile vypluje na povrch docela vtipné, i když nijak originální dílčí rozuzlení (samozřejmě vyvstává ihned otázka: je to tak doopravdy?) film se docela promění. Tato druhá část už nese klasické znaky gialla, i když určitě lze také říct, že tak trochu jde o sci-fi. Čím více akce, tím větší se z toho stává blbost, závěrečných deset minut už bylo i trapně vtipných (byl to snad záměr?) a úplný konec už je naprosto zbytečná a scestná volovina, která mé hodnocení ještě snižuje; posuďte sami, zda kvůli tomu závěru a pár dalším scénám nechybí mezi žánry uvedenými k filmu také “komedie”. Jo, a v komentářích na IMDB jsem se dočetl samou chválu na herce hlavní postavy Michaela Moriartyho, mně ale přišel jeho výkon naprosto nijaký, bezvýrazný.
Byt se žlutým kobercem (1982)
Rozhodně jedno z nejlepších giall natočených v osmdesátých letech a k tomu postačil jeden byt, 4 herci a žlutý koberec ;-)
Nido del ragno, Il (1988)
Jasně, z dnešního pohledu to chce asi i trochu toho nadhledu, ale třeba takový Argento v té době „děsil“ už leda tak hlasitou metalovou muzikou, tohle je prostě hezký a uvěřitelný tajemný příběh, zkrátka pohoda.
Earth vs. the Spider (1958)
Romantické dobrodružství mladého zamilovaného páru v jeskyni, kde žije gigantický pavouk. Že se tvůrci opravdu bavili dokazuje plakát na předchozí Gordonův film The Amazing Colossal Man a také menší reklama na další film, právě promítaný v kinech (i ve filmu): „My dad just got in a new picture, and I haven't even seen it yet. Something about puppet people. It sounds pretty wild!“ Samozřejmě, je to sice naivní, ale přesto poctivě udělané zábavné sci-fi béčko, oproti např. podobnému filmu The Giant Gila Monster jde opravdu o zábavný počin.
Alligator People, The (1959)
Zoufalý pokus o seriózní sci-fi.
Brain Eaters, The (1958)
odpad!Odpad už jen za to, že jako autor hudby je uvedený jakýsi Tom Jonson, přičemž většinu doby zní hudba Dmitrije Šostakoviče. To neznamená, že bych neměl rád hudbu Šostakoviče, právě naopak. Jo a na Leonarda Nimoye se také moc netěšte...
Night of the Blood Beast (1958)
To poselství lidstvu, to poselství… ještě stále nejsme připraveni…
War of the Colossal Beast (1958)
Totální ptákovina, při které jsem se ale překvapivě zas až tolik nenudil, ani hlavou nad nesmyslností děje či zpracováním nechápavě nekroutil; asi si ještě stále tyhle mizerné sci-fi dovedu tak nějak užívat, což mi dodává sil k shlédnutí dalších perel ze zlaté éry sci-fi filmů ;-)
Vendetta di Lady Morgan, La (1965)
Bohatá dědička lady Susan zruší zasnoubení se sirem Morganem, neboť je zamilovaná do jiného člověka, Pierre Brissaca. Ten ale – jaké to překvapení – jednoho dne zmizí v mořských vodách a Susan si tak přeci jen vezme sira Morgana. Novomanželé bydlí na starém velkém hradě, služebnictvo se obměnilo a to Susan nejde k duhu, její psychika začíná být narušená, má halucinace, slyší různé hlasy a ty jí jednou zavedou až na samotný ochoz hradu… Zápletka sice táhne film do vod gialla, ale zpracováním jde přeci jen o klasický gotický horor a režisér Massimo Pupilo (v titulcích uvedený jako Max Hunter), mne rozhodně potěšil pěkným koncem. La vendeta di Lady Morgan je těžké hodnotit; k mání je akorát hodně nekvalitní tv rip a ta špatná kvalita zkrátka nedovoluje si atmosféru hradu, spiknutí (ačkoliv to je snad až příliš jednoduše podáno a působí tak docela naivně) a později i pomstu lady Morgan.
Katarsis (1963)
Zvláštní film. Hlavní kostru příběhu tvoří jedna noc strávená na starém hradě skupinkou mladých lidí, kteří nemají zrovna vybrané chování a spustí se i té noci. Christopher Lee, který na hradě bydlí, je požádá, aby mu našli dívku, kterou miluje a kvůli její věčné kráse zaprodal svoji duši. A na návštěvníky hradu tak čeká spousta nástrah, které jim přichystá sám ďábel… V tu chvíli přichází zajímavé scény, které jakoby byly určeny spíše pro divadelní prkna, než před filmovou kameru, při těchto scénách plných iluzí se herci před kamerou pohybují opravdu teatrálně. A tato část, očistec, je také nejlepší a prakticky to jediné, kvůli které stojí za to film vidět. SPOILER: když si ale člověk vezme, že celá ta událost na hradě je vlastně retrospektivně vyprávěna jenom proto, aby jedna paní vrátila ukradené dokumenty, tak to mi připadá hodně nedomyšlené… a aby film neměl jen lehce přes hodinku, tak je natažený zbytečnými pěvecký a tanečními scénami v jednom baru.
Bodigaado Kiba: Shura no mokushiroku (video film) (1994)
Ranný Miike v tomto akčním filmu z prostředí yakuzy nenabízí zrovna originální příběh: podřadný člen gangu ukradne peníze z loupeže a tím se dostane do problémů. Pro někoho to bude zábavný film, pro někoho nesmyslný, prázdný a trapný akčňák. Mě bavila hlavně první půlka, kde akce nenarušovala plynulost vyprávění děje, tu druhou už jsem si tolik neužil. Přesto se podle mě Miikemu už i tady částečně povedlo docílit zvláštní nálady, která z jeho dalších podobně laděných filmů přímo vyzařuje.
Ti aspetterò all'inferno (1960)
Italská kriminálka o bandě zlodějů, kteří ukradli diamanty a jsou na útěku, zajímavý je tu snad jen lehký nádech nadpřirozena, tedy hororového prvku, ale jinak je tento film už zoufale zestárlý.
Ti piace Hitchcock? (TV film) (2005)
Naprostá zoufalost hraničící s odpadem, úvodní dvacetiminutovka je jak eroťák kříženej s komedií, samotný „detektiv“, který na kole vypadá jak přerostlý malý klučina je taky k smíchu a „drama“ se zamčenou motorkou definitivně pasuje tenhle film mezi Argentovi největší průšvihy… Na tento film mne nalákal sám Argento v jednom dokumentu, kde o příběhu tak moc hezky vyprávěl a já mu na to skočil. Rozhodně nedoporučuji. A to, že film natočil pro TV, ho absolutně neomlouvá.
Herkules ve středu Země (1961)
Příběh je to pestrý až... přeplácaný? Nicméně jde o film jako stvořený pro ospalé nedělní dopoledne, nudit se nebudete a když vám něco z děje uteče, asi se také nic nestane...
Muž bez stínu 2 (video film) (2006)
Tak vzhledem k tomu, že film je oproti jedničce hned od začátku jasným béčkem a na nic si tak nehraje, můžu s klidným svědomím hodnotit o trochu výš. Ale stejně to byla nebetyčná blbost.
Muž bez stínu (2000)
Vědec hluboce zapálený pro výzkum neviditelnosti podlehne nejnižším pudům a neviditelný vyrazí vočumovat holky do města… no teda, seriózní sci-fi to bylo tak 20 minut, zbytek snad dělali úplně jiní lidé a nakonec je z toho jen trapná řežba. Možná ještě popřemýšlím o odpadu, to kdybych se k tomu snad někdy chtěl vrátit…
Mozart è un assassino (1999)
Na sklonku milénia se režisér Sergio Martino vrátil k žánru, kterým se proslavil, k giallu. A natočil giallo prakticky se všemi těmi potřebnými ingrediencemi, které ani netřeba jmenovat… Proč tedy jen průměrné hodnocení? Musím přiznat, že mi zde tak nějak chyběl feeling 70. let, i když je mi jasné, že to vlastně nelze požadovat. Na druhou stranu na mne pár scén zapůsobilo, jakoby určitá vzpomínka, pocta žánru… Martino ale přeci jen hranice trochu posunul a to v samotné zápletce. Pochopíte až po shlédnutí, jakékoliv naznačení by mohlo prozradit pointu… Pravděpodobně film osloví jen fanoušky gialla, i když proč - je to prostě dobrá detektivka a to i přes několik nelogičností.
Vortice mortale (1993)
Devadesátkový trash, z kterého 70. léta smrdí na sto honů. Natáčení v bezútěšné a špinavé Budapešti tomu dost napomáhá, ale tak si i říkám, jestli tam netočili jenom proto, že to prostě bylo levnější, než točit v demokratických a komunismem neutlačovaných zemích, kde ceny rostly strmě vzhůru, tohle nás, porevoluční „výchoďáky“, teprve čekalo…
Estratto dagli archivi segreti della polizia di una capitale europea (1972)
Po pomalém rozjezdu přijde najednou scéna ceremoniálu, která mi přišla svým zpracováním dost romantická: prostředí zámku bylo až klišovitě „mysteriózní“ (spousta středověkých předmětů, chodby plné špíny a pavučin), zpomalenými záběry se snaží o emoce až do morku kosti, přehnaně, ale i dosti lacině udělané gore a to vše znásobuje hudba, která jinak, než jako romantická být označena nemůže (a tady to s tím klišé platí dvojnásob). SPOILER: Je to dost v rozporu se zbytkem filmu, před touto scénou je ono pomalé (a vydařené) budování atmosféry, potom již jen vyšetřování toho, co se při ceremoniálu stane. V hodnocení jsem dost na rozpacích, nejlépe to asi vystihl Kangax větou, že film je „typicky nevyvážený“…
Lovci čarodějnic (1968)
S menším nadhledem nakonec za 4*, neboť jsem se prostě bavil. A určitě i díky director´s cut, scény, které byly původně vystříhané dnešního diváka zvyklého na luxusní digitální zpracování nechá v klidu, ale je zábavné si všímat, proč že ty scény asi byly vystřiženy; některé jsou skutečně násilné, ale někde je jen „krvavý“ flíček na tváři, oblečení...
Legenda pekelného domu (1973)
Odkaz tvorby (draculovské série) Hammer Film Productions je evidentní, což není překvapivé, neboť režisér John Hough pro Hammer natočil Twins of Evil. K tomu připočtěme dobře známý typ hororu „Haunted house“ a o zábavu by mělo být postaráno… A v tomto případě to i platí.