Osobně mě film zklamal, anebo spíše nepřekvapil. Vše, co v tom filmu je nacpáno, tak už jsem někde viděl. Jediné, co si rád zopakuji, tak je scéna blízko konce, kdy se opakuje ona známá pravda, že po jistých životních událostech už člověk je jimi natolik ovlivněn, že je má v palici po zbytek života, jako hlavní zářez...Kdo ale začíná, nemám nakoukáno tolik filmů, ten se tím může nechat unášet, může to být pro něho špičkový film...Hodnotím pochopitelně osobně, takže vyjma pár scén a hlavně dialogů, které si ještě někdy snad pustím, tak jinak to nebylo pro mě zajímavé pokoukáníčko. Spíše opáčko toho, co už jsem viděl v jiných filmech, a mohl jsem si vybavovat v kterých.
Nevýrazné, bez šťávy, jen tak běžící hovory o životě, kdy lidi řeší stále cosi, ale nic není jasné. Slátanina....A já si s takovou důvěrou ten film pustil,a myslel jsem si, že se něco dozvím o zajímavé, nezaměstnané umělkyni, která má třeba jen smůlu, nebo něco ji brzdí v rozletu, a o tom něčem se dozvím, ale není tomu tak... Škoda, tak jsem si přál tenhle film velice dobře ohodnotit! A nejde to. Nejde.
Film na mě dýchl trochou zvláštní poetičnosti (hudby, některé scény, ale i celkový ráz vypravování). Tím hlavním tématem, který se filmem táhne je hledání vraha, po kterém se pídí hrdina, a je si jistý, že je jím jeden z korytárov, kteří žijí po svém, a mezi nimiž vyniká mladá žena neobyčejně racionálním vývojem svého uvažování, násobeným dívčím půvabem, který ale hlavní hrdina ponechává stranou, neb jde stále za svým cílem, ačkoli v jeho situaci je značně těžké, prakticky nemožné najít a především usvědčit vraha....Jak to nakonec dopadá - věří se pouze lidským slovům. Ty mají váhu největší...Těžko uvěřit, že by lidé někdy byli tak pravdomluvní a jen to stačilo k objasnění činu.
Kdyby se hodiny s kukačkou neobjevily v lese, tak by krtek nevěděl co má ten den v lese dělat. Takhle se naučil býti hodinářem a to prosím za pár minut, bez výučního listu a potřebné praxe.
Zvláštní priority mají hrdinové tohoto filmu. Vznikl těsně před změnou režimu, a mě nejvíc zaujala krize umělce-skladatele, který neví jak dál, když není hrán, a tak se jede rozptýlit na rodný venkov, kde si žije po svém jeho bratr a umělec se pokouší pochopit jak to vlastně žije a čím. Vedle dramatické krize skladatele je to příběh o tom co dělat, když mají lidi peníze, kam je vrážet a jak shánět stavební materiál.
Ruben Gonzáles-Gallego vyrostl v sovětském sirotčinci zcela odkázán na pomoc jiných. Očekávalo se, že zemře. Přežil a vyrostl z něho díky své zkušenosti a nezlomnosti člověk s velkou vypovídající hodnotou o lidském utrpení, které způsobují jiní lidé...Dalším cílem tohoto člověka bylo najít svou matku...Film má pro mě svou sílu právě v té bezbrannosti, v jaké se hlavní hrdina dokumentu na roky ocitl, a podává svědectví i o jiných, podobných osudech.
Jednu hvězdičku dávám jenom za to, že mě zaujalo, kolik lidí se při divadle bavilo, a já ne, protože mě to přišlo nevýslovně naivní a trapné. Už tolikrát jsem tyhle kousky viděl a smát se jim ? Pro mě nebylo čemu. Ve své době (snad tu a tam i po ní) mohla tahle divadelní hra vyvolávat smích, dočasně, jako každý dobrý vtip. Ale opakovaný vtip, některý, se přejí.
Kdo ví, jak těžké je vše ukočírovat z pozice režiséra, který za výsledek odpovídá, tak si myslím, že z filmařské stránky film ocení a uvědomí si, že nelze filmu z té stránky nic vyčíst. Je to pro mě po delší době jeden z českých filmů, který ve mě vyvolal jistý pocit mrazení a napětí, což od filmu očekávám a na co se i těším.***Méně mi vadí, nakolik se filmaři drželi známé skutečnosti o rozhodnutí proč právě Lidice byli Němci vypáleny jako hlavní msta zda atentát na Heydricha. Ale díky tomuhle filmu si může pak divák dohledat další fakta. Film má rovněž ten význam, že pro mladší diváky mohl vyvolat zájem o historii země, ve které žijí.*** O druhé světové válce se natočilo dost filmů za posledních dvacet dva let od změny režimu (Tmavomodrý svět, Musíme si pomáhat, Protektor atd.), ale osobně mě nejvíc zaujal právě tento film a považuji ho za nejvydařenější. A jsem za to rád, že mě ten film dostal, protože fandím českému filmu, ale nemám rád, když je špatný.
Medailon Vladimíra Kiseljova mě překvapil a to hlavně ze tří důvodů. Prvním je, že ten člověk, tedy Vladimír Kiseljov je zjevně duchovně laděný, že co kreslí či maluje, tak nad tím dlouze přemýšlí, nedělá tedy na náhodu. Druhým důvodem je můj vztah k Brnu, kde jsem 13 let žil a stále v něm pár dnů v roce, někdy i týdnů jsem, nažil jsem tam toho ve svém životě hodně a zdá se mi, že by si to město zasloužilo víc přes mladší lidi propagovat, než přes ty zažité a starší zajímavé obyvatele, kteří už jen mapují co bylo. A třetím důvodem proč se mi dokument líbí, tak je ten fakt, že filmaři potlačili sebe, a dali víc prostoru, aby se vyjádřil Vladimír Kiseljov jak si přál, což je základem dokumentu, ale někdy se stává, že je dokument víc o filmařích, a méně o člověku, o kterém je a já pak jen čekám, kdy konečně ten, který má mluvit začne.
Film mě zaujal jen tím, jak je nepřirozený. Jak si lidi notují, jak se jeden zajímá o druhého, a přece to nejde do absurdna, čímž by se to stalo komickým....Film ale odpovídá pokusu doby - vylepšovat lidi, které ale v reálném životě člověk sotva potká...Časem mě to celé začalo nudit a ba co víc, bylo mi ze sledování tohoto filmu špatně. Napadá mě, že je to i výzva. Zkusit ho vidět znovu a jen ať si mé psyché zvyká, ať tou hrůzou projde znovu, aby byl odolnější na podobné filmy, kterých je víc než dost...Za klad považuji, že je z českého prostředí, pro české diváky, kteří ale příliš těmhle filmům nehodují.
Čekal jsem víc. Dokumenty o Frídě jsou nadupaný jejím akčním životem a dílem a tenhle film je proti nim průměrný.
Navíc mi vadí i pro mě už hodně okoukaní herci, znám je z jiných filmů, takže mi pak vadí, když hrají někoho, koho z dokumentů a náhle se mám koukat na herce, co předstírají skutečné postavy? I to bych opomenul, kdyby děj měl grády, a to tedy nemá. Co mám na tom filmu obdivovat? Těžko to hledám. Snad jen, že to může vyvolat zájem o život pozoruhodné a reálné Frídy.
Nevěděl jsem zajímalo mě, než jsem na film dostal náladu - kudy ten příběh autorka a hlavně O. Kaiser povedou, jen se o tomhle filmu dost psalo v době natáčení v novinách. No jestli je to tak, že film se natáčel v bytě O.Kaisera, no tak to tedy bydlel v hrozným prostředí. Ale co si budeme namlouvat, takových bytů je po Praze, Brně i Ostravě a dalších menších městech spousta...Film je to - pro mě - o lidské osamělosti - ta hlavní postava neví čím se v životě zabavit, postavy které potkává, tak jsou nepřirozené, ale ne tak moc jako jiné v českým současným filmu, nejlepší je ale pestrost mimiky a gest Jany Krausové, o níž se ale jako divák nic nedozvím, jen že má dceru, že občas jde na mejdan, a že soucítí s Oldou... Oldova "schizofrenie" je poněkud obyčejná, to je hodně ohraný, a že by v dnešní době někdo o takové osoby stál v domově důchodců? To by jich tam byli desítky tisíc... A stát by to utáhl, jo? ...Podívám se na to ještě, uvidím jak se mi to bude zamlouvat podruhé...Jinak ale Olda Kaiser je pro mě pozoruhodný herec, která sám suše film utáhl, ale znám ho z lepších výkonů, i když tenhle film není komedie, ani satira, spíše o smutcích života a lidské samoty, takže kde jsem začal, tak i tuhle úvahu ukončuji.
Zaujal mě příběh toho hocha, ale moc se mi líbil D. Bowie jako Andy Warhol....Je zajímavé, že hodně lidí co "něco" v této době tvořili, a taky se mezi sebou více či méně poznalo osobně či přes svá dílo, tak skončilo své životy předčasně, často na následky drog, tedy vzali si život skrz hluboké deprese a úzkosti, jako následek rajských zážitků, které drogy přinášejí. Každý, kdo se o tomhle období chce dovědět víc, tak ať si přečte knihu "Můj život s Andy Warholem", či "Andy Warhol od A po Z a zase zpět" a podobnou literaturu.
Ve filmu o filmu je málo vysvětleno to hlavní - proč zrovna takové pojetí a co má ten film mít společného s Lvem Myškinem z Dostojevského Idiota. Nemá nic, jen úvodní cestu vlakem. Idiot od Dostojevského je dramatické dílo, plné svárů, vnitřních bojů, zatímco tenhle Idiot není žádný filozof, neumírá na důslednost své filozofie, a neprochází ani sám, ani jeho okolí zásadními dramaty. Takhle zneužívat název klasický, to se prostě nedělá.
Ale tak pokud to má sledovanost, tak proč takové pořady nedělat? Lidi chtějí zábavu, sami si ji vytvářejí, ještě se zdokonalují ve vaření a ukážou v telce. Co tohle píšu, tak je zde 3 380 hodnocení. To už má jasnou vypovídající hodnotu o tom, že tolik uživatelů ví, o čem pořad je a občas na něj koukli.
Zjevná dobová snaha bleskově natočit nějakou hru od Václava Havla.
A tak se do toho Ivan Rajmon a televizní štáb pustili naplno. Daniela Kolářová s neváhala ani obnažit, neb co by pro kvalitu televizní inscenace neudělala. Jiří Ornest je návštěvník, jde se podívat jak si žijí lidé za socialismu, a všichni tři herci plácají, aby ukázali, co Havel jako absurdní dramatik vlastně sepisoval v době, kdy nemohl psát. Repríz se tato komedia a drama nedočkala, takže i když je to už dvacet let a bylo to šité horkou jehlou, tak ani kdyby to někdo dneska znovu nastudoval, tak by to moc diváků nenadchlo.
Hoch, na kterého se vydržím okouzleně dívat celý film. Jeho matka je taky skvělá, ale nemá si s ní co říct. První autoritu proto potkává Harold v Maude. A tak se mezi nimi odehrává pěkný vztah, kterému fandím, těší mě. Bohužel vše jednou končí, vždy jeden odchází a druhý musí žít dál.
Kdo se nenaučí konverzačku, ten nikdy filmařem nebude...A atributy, které jsou zde používané jako fór, to už je dávno obnošená vesta...Na začátku je klasika a pak až experiment, ale u amatérů je to vždy přesně obráceně. Jak chaoticky žijí, tak chaoticky i tvoří a často nedají dohromady ani jedinou stránku povídky a myslí si, že kamera jejich neum zakryje. Inu hodně je těch, co si hraje kamerou, ale minimum neopakuje co už dělal jiný, jen o sobě často ti podobní neví.
Příliš mladí na lásku už nebyli. Ale praktické záležitosti neměli vychytané, mentálně nebyli zralí, takže se vše odehrálo jen v milostných oblastech, na ty už zralý byli, ale co dál? Vtom už měli velké problémy. Dívka otěhotní a je na dítě sama, kluk bere roha. Takže vše je jinak pro dívku, kluk jede v životě dál jako by se nic nestalo.
O komedii nemůže být ani reči. Jde o film ve fantaskních kulisách, ale je napsán skvěle, je radost se nechat unášet vážným tématem o jedné lidské existenci, hledající co v životě stojí za to a začíná pěkně od sebe.***Hledá lásku a nalézá smrt. Hledá podsttu života, ale tu nikdy nemůže najít, s ní nikdy nedokáže zcela splynout. Díky tomu, že většina lidí nepotřebuje až tak hledat lásku, tak jsou jen patvary a divochy, bez kultivace ducha a jen jsou, a právě takové si je i smrt jednou sebere.
O ežiséru J. Jirešovi se říká, že jeho filmy jsou nepřesvědčivé skrz vykonstruovanost. V tomhle filmu ale jako by vybočil ze své tvorby a natočil poetický, dojemný film o mezilidských vztazích, na konci roku 1918. Film jsem si pustil už několikrát, a dosud se mi nezprotivil. A podobně i hudba - stále se mi líbí, stále jsem se jí nepřebažil. A výtvarná stránka filmu je rovněž "nejirešovská". Vše klape tak, jak od filmového vyprávění očekávám.
O podstatě lidského života, a je jedno jestli se odehrává společensky "nahoře" nebo "dole". Co musí každý je chodit, jíst, potřebuje teplo, mít kde spát a pak to další.
Film má víc předností, než nedostatků. Ne nadarmo se kdosi vyjádřil, že jestliže v tom roce nezískal českého lva, tak je něco divného v hlavách českých akademiků, kteří nominují a udělují české lvi.
Z cyklu dobových filmů "Tak se ptám?". Cyklus byl snahou tvůrců upozornit na společenské problémy a mezi hlavní patřil jak tehdy, tak i nyní alkohol, který bývá udávám jako jeden z hlavních důvodů rozpadu vztahů. Často je to ale důvod sekundární, tím primárním je nenaplněný život. A alkohol je rychlé antidepresivum, rychlá droga, ale jako u všeho, tak i u něho platí že v rozumné míře prospívá, ve větší ničí.***Příběh "Kvůli mě přestane" je prostý příběh o víře ženy, že její chlapec kvůli ní přestane pít, že si ho k sobě připoutá a nebude mít na alkohol, který konzumuje s kamarády čas. A jak už to chodí, tak chlapec má raději alkohol, než vztah. Co je ale naivní a tedy nepropracované, tak jsou povahy postav, ty vyznívají spíše komicky, než aby je bral člověk vážně. A osobnost každého člověka má jasnější rysy, než jen ty v tomhle příběhu ukázané. Vše je jen v náznaku, a ta neúplnost mi přijde nechtěně groteskní.
Film vystihuje část atmosféry ve společnosti v době, kdy byl natáčený. Zážitky v války na jedné straně a potřeba se s nimi vyrovnat (M. Vančurová), touhy a cíle pozemské na druhé straně, kolem kterého jen válka a její traumata šla (mladý režisér V. Preiss).***Rozhodně nejde o film, který by byl špatný, ale po změně režimu je třeba najít ty osoby, co za špatnost minulého režimu mohli, zde režisér Jaroslav Balík, ale skoro vždy to dělají lidé, kteří jsou pasivní v každé době, ale s velkou potřebou někoho lynčovat, ačkoli jim podstata života a mechanismus společnosti neustále unikají. Chyby vidí u druhých, sebe z nich vyjímají. Tak to bylo a i bude.
Právě při tomhle filmu mě napadlo, že někdy filmy hodnotím podle množství zajímavých, filozofických vět, které obsahují. Každý člověk je charakterizován větami, které sám od sebe vyslovuje. To je známá věc, i když ne pro každého. No nebudu to rozpitvávat, film mě překvapil právě tím počtem zajímavých vět. A v některých žádanějších filmech nezazní ani jedna filozofická věta, takže jsou jen jak říkal E. Kant - kratochvilné, takže nepovznášejí, ani neoznačují realitu přesnými slovy, jsou jen vycpaným show, zatímco v tomhle filmu tyhle záblesky jsou. A to není málo.
Zde jde vyloženě o snahu chytit ještě nějaké diváky na monstrózní úspěch nadgeniálního triku autorky a filmařů, díky němuž se nyní koupají v největších penězích, jaké kdo vydělal za filmy a knihy.***Jde to mimo mě, všechny postupy a triky už byly použité jinde, než v téhle filmové sérii. A totéž platí i o knihách. Co je ale třeba vyzvednout, tak že knihy přitáhly ke čtení velké množství lidí, kteří by v životě přečetli jen tak tak učebnice, co po nich chce škola.
Moje komentáře
Drive (2011)
Osobně mě film zklamal, anebo spíše nepřekvapil. Vše, co v tom filmu je nacpáno, tak už jsem někde viděl. Jediné, co si rád zopakuji, tak je scéna blízko konce, kdy se opakuje ona známá pravda, že po jistých životních událostech už člověk je jimi natolik ovlivněn, že je má v palici po zbytek života, jako hlavní zářez...Kdo ale začíná, nemám nakoukáno tolik filmů, ten se tím může nechat unášet, může to být pro něho špičkový film...Hodnotím pochopitelně osobně, takže vyjma pár scén a hlavně dialogů, které si ještě někdy snad pustím, tak jinak to nebylo pro mě zajímavé pokoukáníčko. Spíše opáčko toho, co už jsem viděl v jiných filmech, a mohl jsem si vybavovat v kterých.
Svatba podle Margot (2007)
Nevýrazné, bez šťávy, jen tak běžící hovory o životě, kdy lidi řeší stále cosi, ale nic není jasné. Slátanina....A já si s takovou důvěrou ten film pustil,a myslel jsem si, že se něco dozvím o zajímavé, nezaměstnané umělkyni, která má třeba jen smůlu, nebo něco ji brzdí v rozletu, a o tom něčem se dozvím, ale není tomu tak... Škoda, tak jsem si přál tenhle film velice dobře ohodnotit! A nejde to. Nejde.
Letokruhy (1972)
Film na mě dýchl trochou zvláštní poetičnosti (hudby, některé scény, ale i celkový ráz vypravování). Tím hlavním tématem, který se filmem táhne je hledání vraha, po kterém se pídí hrdina, a je si jistý, že je jím jeden z korytárov, kteří žijí po svém, a mezi nimiž vyniká mladá žena neobyčejně racionálním vývojem svého uvažování, násobeným dívčím půvabem, který ale hlavní hrdina ponechává stranou, neb jde stále za svým cílem, ačkoli v jeho situaci je značně těžké, prakticky nemožné najít a především usvědčit vraha....Jak to nakonec dopadá - věří se pouze lidským slovům. Ty mají váhu největší...Těžko uvěřit, že by lidé někdy byli tak pravdomluvní a jen to stačilo k objasnění činu.
Krtek hodinářem (1975)
Kdyby se hodiny s kukačkou neobjevily v lese, tak by krtek nevěděl co má ten den v lese dělat. Takhle se naučil býti hodinářem a to prosím za pár minut, bez výučního listu a potřebné praxe.
Skřivánčí ticho (1989)
Zvláštní priority mají hrdinové tohoto filmu. Vznikl těsně před změnou režimu, a mě nejvíc zaujala krize umělce-skladatele, který neví jak dál, když není hrán, a tak se jede rozptýlit na rodný venkov, kde si žije po svém jeho bratr a umělec se pokouší pochopit jak to vlastně žije a čím. Vedle dramatické krize skladatele je to příběh o tom co dělat, když mají lidi peníze, kam je vrážet a jak shánět stavební materiál.
Dopis mé matce (TV film) (2002)
Ruben Gonzáles-Gallego vyrostl v sovětském sirotčinci zcela odkázán na pomoc jiných. Očekávalo se, že zemře. Přežil a vyrostl z něho díky své zkušenosti a nezlomnosti člověk s velkou vypovídající hodnotou o lidském utrpení, které způsobují jiní lidé...Dalším cílem tohoto člověka bylo najít svou matku...Film má pro mě svou sílu právě v té bezbrannosti, v jaké se hlavní hrdina dokumentu na roky ocitl, a podává svědectví i o jiných, podobných osudech.
Sluha dvou pánů (divadlo) (2000)
Jednu hvězdičku dávám jenom za to, že mě zaujalo, kolik lidí se při divadle bavilo, a já ne, protože mě to přišlo nevýslovně naivní a trapné. Už tolikrát jsem tyhle kousky viděl a smát se jim ? Pro mě nebylo čemu. Ve své době (snad tu a tam i po ní) mohla tahle divadelní hra vyvolávat smích, dočasně, jako každý dobrý vtip. Ale opakovaný vtip, některý, se přejí.
Lady Chatterleyová (TV film) (1993)
Už jsem těch verzí televizních či filmových viděl víc a tahle mi nepřijde nic extra.
Lidice (2011)
Kdo ví, jak těžké je vše ukočírovat z pozice režiséra, který za výsledek odpovídá, tak si myslím, že z filmařské stránky film ocení a uvědomí si, že nelze filmu z té stránky nic vyčíst. Je to pro mě po delší době jeden z českých filmů, který ve mě vyvolal jistý pocit mrazení a napětí, což od filmu očekávám a na co se i těším.***Méně mi vadí, nakolik se filmaři drželi známé skutečnosti o rozhodnutí proč právě Lidice byli Němci vypáleny jako hlavní msta zda atentát na Heydricha. Ale díky tomuhle filmu si může pak divák dohledat další fakta. Film má rovněž ten význam, že pro mladší diváky mohl vyvolat zájem o historii země, ve které žijí.*** O druhé světové válce se natočilo dost filmů za posledních dvacet dva let od změny režimu (Tmavomodrý svět, Musíme si pomáhat, Protektor atd.), ale osobně mě nejvíc zaujal právě tento film a považuji ho za nejvydařenější. A jsem za to rád, že mě ten film dostal, protože fandím českému filmu, ale nemám rád, když je špatný.
Vladimír Kiseljov: Obrazy srdeční hudby (amatérský film) (2011)
Medailon Vladimíra Kiseljova mě překvapil a to hlavně ze tří důvodů. Prvním je, že ten člověk, tedy Vladimír Kiseljov je zjevně duchovně laděný, že co kreslí či maluje, tak nad tím dlouze přemýšlí, nedělá tedy na náhodu. Druhým důvodem je můj vztah k Brnu, kde jsem 13 let žil a stále v něm pár dnů v roce, někdy i týdnů jsem, nažil jsem tam toho ve svém životě hodně a zdá se mi, že by si to město zasloužilo víc přes mladší lidi propagovat, než přes ty zažité a starší zajímavé obyvatele, kteří už jen mapují co bylo. A třetím důvodem proč se mi dokument líbí, tak je ten fakt, že filmaři potlačili sebe, a dali víc prostoru, aby se vyjádřil Vladimír Kiseljov jak si přál, což je základem dokumentu, ale někdy se stává, že je dokument víc o filmařích, a méně o člověku, o kterém je a já pak jen čekám, kdy konečně ten, který má mluvit začne.
Lidé z metra (1974)
Film mě zaujal jen tím, jak je nepřirozený. Jak si lidi notují, jak se jeden zajímá o druhého, a přece to nejde do absurdna, čímž by se to stalo komickým....Film ale odpovídá pokusu doby - vylepšovat lidi, které ale v reálném životě člověk sotva potká...Časem mě to celé začalo nudit a ba co víc, bylo mi ze sledování tohoto filmu špatně. Napadá mě, že je to i výzva. Zkusit ho vidět znovu a jen ať si mé psyché zvyká, ať tou hrůzou projde znovu, aby byl odolnější na podobné filmy, kterých je víc než dost...Za klad považuji, že je z českého prostředí, pro české diváky, kteří ale příliš těmhle filmům nehodují.
Frida (2002)
Čekal jsem víc. Dokumenty o Frídě jsou nadupaný jejím akčním životem a dílem a tenhle film je proti nim průměrný. Navíc mi vadí i pro mě už hodně okoukaní herci, znám je z jiných filmů, takže mi pak vadí, když hrají někoho, koho z dokumentů a náhle se mám koukat na herce, co předstírají skutečné postavy? I to bych opomenul, kdyby děj měl grády, a to tedy nemá. Co mám na tom filmu obdivovat? Těžko to hledám. Snad jen, že to může vyvolat zájem o život pozoruhodné a reálné Frídy.
Žralok v hlavě (2005)
Nevěděl jsem zajímalo mě, než jsem na film dostal náladu - kudy ten příběh autorka a hlavně O. Kaiser povedou, jen se o tomhle filmu dost psalo v době natáčení v novinách. No jestli je to tak, že film se natáčel v bytě O.Kaisera, no tak to tedy bydlel v hrozným prostředí. Ale co si budeme namlouvat, takových bytů je po Praze, Brně i Ostravě a dalších menších městech spousta...Film je to - pro mě - o lidské osamělosti - ta hlavní postava neví čím se v životě zabavit, postavy které potkává, tak jsou nepřirozené, ale ne tak moc jako jiné v českým současným filmu, nejlepší je ale pestrost mimiky a gest Jany Krausové, o níž se ale jako divák nic nedozvím, jen že má dceru, že občas jde na mejdan, a že soucítí s Oldou... Oldova "schizofrenie" je poněkud obyčejná, to je hodně ohraný, a že by v dnešní době někdo o takové osoby stál v domově důchodců? To by jich tam byli desítky tisíc... A stát by to utáhl, jo? ...Podívám se na to ještě, uvidím jak se mi to bude zamlouvat podruhé...Jinak ale Olda Kaiser je pro mě pozoruhodný herec, která sám suše film utáhl, ale znám ho z lepších výkonů, i když tenhle film není komedie, ani satira, spíše o smutcích života a lidské samoty, takže kde jsem začal, tak i tuhle úvahu ukončuji.
Basquiat (1996)
Zaujal mě příběh toho hocha, ale moc se mi líbil D. Bowie jako Andy Warhol....Je zajímavé, že hodně lidí co "něco" v této době tvořili, a taky se mezi sebou více či méně poznalo osobně či přes svá dílo, tak skončilo své životy předčasně, často na následky drog, tedy vzali si život skrz hluboké deprese a úzkosti, jako následek rajských zážitků, které drogy přinášejí. Každý, kdo se o tomhle období chce dovědět víc, tak ať si přečte knihu "Můj život s Andy Warholem", či "Andy Warhol od A po Z a zase zpět" a podobnou literaturu.
Film o filmu: Návrat idiota (TV film) (1999)
Ve filmu o filmu je málo vysvětleno to hlavní - proč zrovna takové pojetí a co má ten film mít společného s Lvem Myškinem z Dostojevského Idiota. Nemá nic, jen úvodní cestu vlakem. Idiot od Dostojevského je dramatické dílo, plné svárů, vnitřních bojů, zatímco tenhle Idiot není žádný filozof, neumírá na důslednost své filozofie, a neprochází ani sám, ani jeho okolí zásadními dramaty. Takhle zneužívat název klasický, to se prostě nedělá.
Prostřeno! (TV pořad) (2010)
Ale tak pokud to má sledovanost, tak proč takové pořady nedělat? Lidi chtějí zábavu, sami si ji vytvářejí, ještě se zdokonalují ve vaření a ukážou v telce. Co tohle píšu, tak je zde 3 380 hodnocení. To už má jasnou vypovídající hodnotu o tom, že tolik uživatelů ví, o čem pořad je a občas na něj koukli.
Vernisáž (TV film) (1990)
Zjevná dobová snaha bleskově natočit nějakou hru od Václava Havla. A tak se do toho Ivan Rajmon a televizní štáb pustili naplno. Daniela Kolářová s neváhala ani obnažit, neb co by pro kvalitu televizní inscenace neudělala. Jiří Ornest je návštěvník, jde se podívat jak si žijí lidé za socialismu, a všichni tři herci plácají, aby ukázali, co Havel jako absurdní dramatik vlastně sepisoval v době, kdy nemohl psát. Repríz se tato komedia a drama nedočkala, takže i když je to už dvacet let a bylo to šité horkou jehlou, tak ani kdyby to někdo dneska znovu nastudoval, tak by to moc diváků nenadchlo.
Harold a Maude (1971)
Hoch, na kterého se vydržím okouzleně dívat celý film. Jeho matka je taky skvělá, ale nemá si s ní co říct. První autoritu proto potkává Harold v Maude. A tak se mezi nimi odehrává pěkný vztah, kterému fandím, těší mě. Bohužel vše jednou končí, vždy jeden odchází a druhý musí žít dál.
Cyborg Cheerleader: Fuckdown in Hockey Mask Camp (amatérský film) (2007)
Kdo se nenaučí konverzačku, ten nikdy filmařem nebude...A atributy, které jsou zde používané jako fór, to už je dávno obnošená vesta...Na začátku je klasika a pak až experiment, ale u amatérů je to vždy přesně obráceně. Jak chaoticky žijí, tak chaoticky i tvoří a často nedají dohromady ani jedinou stránku povídky a myslí si, že kamera jejich neum zakryje. Inu hodně je těch, co si hraje kamerou, ale minimum neopakuje co už dělal jiný, jen o sobě často ti podobní neví.
Příliš mladí na lásku (TV film) (1980)
Příliš mladí na lásku už nebyli. Ale praktické záležitosti neměli vychytané, mentálně nebyli zralí, takže se vše odehrálo jen v milostných oblastech, na ty už zralý byli, ale co dál? Vtom už měli velké problémy. Dívka otěhotní a je na dítě sama, kluk bere roha. Takže vše je jinak pro dívku, kluk jede v životě dál jako by se nic nestalo.
Hotel pro cizince (1966)
O komedii nemůže být ani reči. Jde o film ve fantaskních kulisách, ale je napsán skvěle, je radost se nechat unášet vážným tématem o jedné lidské existenci, hledající co v životě stojí za to a začíná pěkně od sebe.***Hledá lásku a nalézá smrt. Hledá podsttu života, ale tu nikdy nemůže najít, s ní nikdy nedokáže zcela splynout. Díky tomu, že většina lidí nepotřebuje až tak hledat lásku, tak jsou jen patvary a divochy, bez kultivace ducha a jen jsou, a právě takové si je i smrt jednou sebere.
Ostrov stříbrných volavek (1976)
O ežiséru J. Jirešovi se říká, že jeho filmy jsou nepřesvědčivé skrz vykonstruovanost. V tomhle filmu ale jako by vybočil ze své tvorby a natočil poetický, dojemný film o mezilidských vztazích, na konci roku 1918. Film jsem si pustil už několikrát, a dosud se mi nezprotivil. A podobně i hudba - stále se mi líbí, stále jsem se jí nepřebažil. A výtvarná stránka filmu je rovněž "nejirešovská". Vše klape tak, jak od filmového vyprávění očekávám.
Pět hříšníků (1964)
Film je zajímavý, má ducha, příběh, vše jak má být.
Kráva (TV film) (1992)
O podstatě lidského života, a je jedno jestli se odehrává společensky "nahoře" nebo "dole". Co musí každý je chodit, jíst, potřebuje teplo, mít kde spát a pak to další.
Slečna Golem (1972)
Tříksa a Brejchová, dobová záležitost, takže kdo chce ochutnat kousek z jednoho druhu atmosféry 60. let, tak má možnost.
Postel (1998)
Film má víc předností, než nedostatků. Ne nadarmo se kdosi vyjádřil, že jestliže v tom roce nezískal českého lva, tak je něco divného v hlavách českých akademiků, kteří nominují a udělují české lvi.
Kvůli mně přestane (TV film) (1982)
Z cyklu dobových filmů "Tak se ptám?". Cyklus byl snahou tvůrců upozornit na společenské problémy a mezi hlavní patřil jak tehdy, tak i nyní alkohol, který bývá udávám jako jeden z hlavních důvodů rozpadu vztahů. Často je to ale důvod sekundární, tím primárním je nenaplněný život. A alkohol je rychlé antidepresivum, rychlá droga, ale jako u všeho, tak i u něho platí že v rozumné míře prospívá, ve větší ničí.***Příběh "Kvůli mě přestane" je prostý příběh o víře ženy, že její chlapec kvůli ní přestane pít, že si ho k sobě připoutá a nebude mít na alkohol, který konzumuje s kamarády čas. A jak už to chodí, tak chlapec má raději alkohol, než vztah. Co je ale naivní a tedy nepropracované, tak jsou povahy postav, ty vyznívají spíše komicky, než aby je bral člověk vážně. A osobnost každého člověka má jasnější rysy, než jen ty v tomhle příběhu ukázané. Vše je jen v náznaku, a ta neúplnost mi přijde nechtěně groteskní.
Milenci v roce jedna (1973)
Film vystihuje část atmosféry ve společnosti v době, kdy byl natáčený. Zážitky v války na jedné straně a potřeba se s nimi vyrovnat (M. Vančurová), touhy a cíle pozemské na druhé straně, kolem kterého jen válka a její traumata šla (mladý režisér V. Preiss).***Rozhodně nejde o film, který by byl špatný, ale po změně režimu je třeba najít ty osoby, co za špatnost minulého režimu mohli, zde režisér Jaroslav Balík, ale skoro vždy to dělají lidé, kteří jsou pasivní v každé době, ale s velkou potřebou někoho lynčovat, ačkoli jim podstata života a mechanismus společnosti neustále unikají. Chyby vidí u druhých, sebe z nich vyjímají. Tak to bylo a i bude.
Srpnová neděle (1960)
Právě při tomhle filmu mě napadlo, že někdy filmy hodnotím podle množství zajímavých, filozofických vět, které obsahují. Každý člověk je charakterizován větami, které sám od sebe vyslovuje. To je známá věc, i když ne pro každého. No nebudu to rozpitvávat, film mě překvapil právě tím počtem zajímavých vět. A v některých žádanějších filmech nezazní ani jedna filozofická věta, takže jsou jen jak říkal E. Kant - kratochvilné, takže nepovznášejí, ani neoznačují realitu přesnými slovy, jsou jen vycpaným show, zatímco v tomhle filmu tyhle záblesky jsou. A to není málo.
Harry Potter a jeho 50 nej (TV film) (2011)
Zde jde vyloženě o snahu chytit ještě nějaké diváky na monstrózní úspěch nadgeniálního triku autorky a filmařů, díky němuž se nyní koupají v největších penězích, jaké kdo vydělal za filmy a knihy.***Jde to mimo mě, všechny postupy a triky už byly použité jinde, než v téhle filmové sérii. A totéž platí i o knihách. Co je ale třeba vyzvednout, tak že knihy přitáhly ke čtení velké množství lidí, kteří by v životě přečetli jen tak tak učebnice, co po nich chce škola.