Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Horor
  • Animovaný

Recenze (703)

plakát

Duna: Část druhá (2024) 

Taky závidíte těm páprdům, kteří vás obtěžují vzpomínkami, jak tenkrát byli u kinopremiéry Jurskýho parku, Star Wars nebo třeba Pána prstenů? Mladá generace strikes back, volové. Za třicet let budeme všichni zasněně šišlat, že jsme tenkrát byli u toho, když v kinech zahřměli pouštní červi. 95%

plakát

Oppenheimer (2023) 

Konečně je zpátky ten Nolan, co mi kdysi připravil tak pohlcující zážitek v Prestige. Tříhodinový životopisný film sice zní jako ten nejpitomější nápad, ale právě pro něj se Nolanův styl rychlého střihu, paralelní montáže a hudebního crescenda během dialogů skvěle hodí. Snímek až na pár mírných zpomalení odsýpá celé tři hodiny. V konkrétních momentech pak dokáže silně zatlačit i na psychiku diváka. A to naštěstí nejen pomocí hudby a střihu, ale také stále cyničtějšího vyznění. Dvakrát během filmu se mi udělalo skoro fyzicky špatně. Oppenheimera je možné vnímat nejen jako tragédii jednoho vědce, ale rovnou celé vědy. Byť je Oppie nejen geniální, ale i organizačně schopný, stejně se nevyhnutelně stane něčím nástrojem bez jakéhokoli práva kecat do toho, jak bude jeho objev vlastně použit. A tak se původně matematický problém řetězové reakce, která po odpálení bomby zničí svět, v samém závěru filmu přesouvá do symbolické roviny, kde rezonuje ještě hrůzostrašněji. Silné. Možná až moc. 90%

plakát

Sisu (2022) 

Finskej Machete Kills, akorát s hezkou krajinou v pozadí. 50%

plakát

Víly z Inisherinu (2022) 

Má vůbec člověk právo ukončit přátelství "bezdůvodně"? Jak může skončit, když se někdo po desítkách let rozhodne odhodit masku, kterou potřebuje k přežití ve své komunitě? Jak vůbec odlišit odvahu od křivé zbabělosti? McDonagh na to sice neodpovídá dokonale, ale v kulisách jednoho pochmurného irského ostrova rozhodně dost působivě, aby ve mně film dozníval ještě pár týdnů. 75%

plakát

Tiché místo: Část II (2020) odpad!

Po prvním díle, který něco skutečně sděloval, je až neskutečné, jak strašně špatná, nelogická a debilní dvojka je.

plakát

Všechno, všude, najednou (2022) 

Nikdy by mě nenapadlo, že nejoceňovanější film všech dob bude něco, co je v akčních scénách horší než Matrix a v magickém realismu a multivrstevnatosti ani se nepřibližující třeba blbému Atlasu mraků, natož pak třeba filmům Jaco van Dormaela. Meh. 40%

plakát

Třináct životů (2022) 

V jednoduchosti je krása. Oceňuju hlavně to, že se Howard nesnížil k lacinýmu dramatizování a odvyprávěl víceméně to, co se skutečně stalo. Filmu chybí jen pořádná emocionální palba, kterou dokázali vykouzlit například Hrdinové ohně.

plakát

Seveřan (2022) 

Reklama na islandskou fotoexpedici zkřížená s Hamletem, povařená s lysohlávkami a servírovaná zotročeným Slovanem. Seveřan místy připomíná Iñárrituova Revenanta, sice s opojnějším vizuálem, zato s mnohem rozpadlejším vyprávěním. Hudba místy dokáže navodit badass pocit, ale jen dokud Taylor-Joy nezačne sekat slovanštinu přízvukem staré Valyrie z GoT. Brutální scény sice zabaví, ale kam se hrabou na jedinou scénu s Nicole Kidman. Na první zkouknutí to baví, ale pak se nevyhnutelně objeví uvědomění, jak strašlivě rozpadlý film to je. Mrzí mě to.

plakát

Avatar: The Way of Water (2022) 

Je vlastně pozoruhodné, že se Cameronovi podařil stejný trik i napodruhé. V cizím prostředí je Jake stejný břídil jako tehdy v jedničce, takže se musí i s dětmi naučit životu mořského klanu a divák může opět skoro hodinu objevovat faunu Pandory. Čert vem, že dějová kostra je totožná s prvním dílem, včetně profláklého MacGuffinu. Funguje to. Na akční scény se nedá vynadívat, ty spolehlivě nakopávají prdel všem řežbám a bitvám, které jsou v dnešních filmech k vidění. Jenom proboha nechápu, proč do nejdražšího filmu všech dob fakt Cameron nemohl pozvat lepší scenáristy. Až po projekci člověku vlastně dojde, že se ve filmu čtyřikrát stane totéž se stejným vyústěním. Slabší čtyři.

plakát

Příběhy vesmíru (2022) (seriál) 

Efektní prázdnota... Dokument se ambiciózně snaží pojednávat o všehomíru a volně skáče ze zoologie a mikrobiologie až k částicové fyzice a nakonec ke hvězdám, vesmíru a vůbec. Vzniklý slepenec jen klouže po povrchu a nepomůžou mu ani tupé metafory, kterými se snaží zalíbit i tomu nejjednoduššímu publiku. Infotainment ve své nejhorší možné podobě, ze kterého se člověk vlastně nedozví vůbec nic.