Kuzzie

Když někoho máme rádi, nebo možná dokonce musíme mít rádi, protože ten druhý nemá nikoho jiného než nás. A naše životní volby jsou neustále ovlivňovány jím. Když si i partnera musíme vybírat ne podle našeho úsudku, ale podle úsudku toho, za koho máme (bohužel) zodpovědnost. Přitom svého partnera milujeme. Jenže láska nemá přednost před nutností starat se... Není to zrovna můj případ, to ale neznamená, že mě to neuvěřitelně nedojalo. A možná to nakonec nebylo tak jednoznačné. Ta holka byla sobecká. Nejde přeci dávat ultimáta. Nemůžete opustit potřebné. Ti silnější se musí přizpůsobit, ti slabší to totiž nedokážou, ani nemůžou. A přitom vím, že bych se na jejím místě zachovala stejně. Tak, jak se mi to hnusí. Ten film ani náhodou nebyl o ní. Spíš o dvou skvělých bratrech, kteří dělali, co bylo v jejich silách. Vnímala jsem to, že to je o nich. Okouzlili mě. Ale v mysli mi stejně nejvíc zůstala ta sobecká ex. Nechci být jako ona a taky už nikdy nebudu.Tečka a za tečkou ještě..2..tečky.

Chtěla bych zde vyjádřit názor na každý film, který mám v topce, nýbrž na Pána prstenů nevymyslím už ani jediné slovo, které by tady již mnohokrát nebylo řečeno snad kromě hdrhjlcw( což ale plně nevystihuje mé opravdové pocity)a tak jen dovysvětlím, proč zrovna první a ne druhý, či třetí díl je ten, který považuji za tak nějak srdeční(záchvat). Věc se má asi tak, že nejsem úplně fanoušek velkých bitev, které přijdou později(jakkoliv dobré bitvy to byly) a taky nemám ráda konce, takže třetí (a zároveń konečný)díl jaksi nemohl už ze své podstaty vyhrát. Naopak, když něco hezkého začíná, otvírá to cestu, po které se chci vydat, ačkoliv to už jsme opět v těch zbylých dílech, o kterých tu původně nemělo padnout ani slovo. První díl( tedy Společenstvo prstenu) jsem si tedy nejspíš zvolila kvůli Dvěma věžím a Návratu krále. Takže znovu..právě vyřazuju z topky Společenstvo a nahrazuji ho Dvěma návraty králů.. A jo, jsem ohromě vtipná.

Když se vám nějaký film nečekaně naprosto trefí do nálady, když vám ukáže váš vlastní život, když druhou polovinu filmu probrečíte a skončíte s mírným úsměvem, hlavou nakloněnou do strany a začnete všem psát, že jste zrovna zažili pocit dokonalosti, pak chápete, co jsem u toho zažila já! Logane Lermane- děkuju!

.....-Prý nezfilmovatelný film. Ale to by nejspíš i předloha musela být nenapsatelná-... aby mě film doutil si přečíst knihu, musel by na mě nejspíš udělat velký dojem. Jasně že udělal. Ještě po několika letech si vybavuju své pocity, když jsem odcházela z kina. A když všichni kolem byli znechuceni koncem, já jásala. Bylo to moc. Ale mělo to být moc, mělo! V každém případě podle knihy to dávalo smysl a podle mých tehdejších pocitů taktéž. Vždyť Jean Baptiste byl vrah. Vrah! A vy jste mu fandili. Já taky. To bylo to nejhorší, ne? Ne jedna mohutná orgie. Co by taky mělo vzniknout z vrahova díla, malincí zlataví ptáčci, kteří budou pomáhat nevinným pannám na cestě do kláštera?

"Watching this is better than living my own life" Aspoň na plátně se tajný sen nejedné z " nás" splnil. A bylo nutné, aby Simone dojemně přečítala romantické básně, aby celá katolická škola vypadala tak kýčovitě, aby Annabelle byla stylizovaná šestnáctiletá rebelka, která má piercing, budhistický ružence, hrála na kytaru a kouřila. Tohle drama prostě muselo naplňovat veškeré vžité představy o tom, jak se lidé v určitém postavení, či životní situaci chovají. A tak děj plyne a plyne a když už je čekání natolik nesnesitelné, že o chvíli později by bylo definitivně pozdě, tak city opravdu propuknou a nastane taková omamná katarze, kterou jsem hltala plnými doušky v šestnácti letech i teď a zpětně jsem na měkko z toho, jak jsem byla na měkko..."Do I make you nervous?"

Vždyť je to totální bomba, nebo jste až takoví suchaři? 20.4.2014 musím text editovat- Tak prej že jako dobrý, ale že by to byla až taková bomba, to ne ,a že jsem magor.

To máte tak, když jeden z vašich nejoblíbenějších spisovatelů napíše jednu ze svých nejlepších knih, režie a scénáře se ujme Frank Darabont a do hlavní role obsadí Toma Hankse. A Michaela Duncana. Je to krásnej příběh, dojemnej, smutnej, lidskej i nelidskej. Ale protože Zelená míle na rozdíl od většiny ostatních Kingových knih stojí víc na ději, než na vyprávěcím umu pana Mistra, výsledek stojí za to.