Lachyc

Chvilku trvá, než se film naplno rozjede Ale vidět bezradnost dispečerů, kteří ze své věže(nebo alespoň na obrazovkách) sledují náraz do dvojčat, a celková nejistota všech, co se to vlastně děje, to dokáže člověku slušně pocuchat nervy. A jakmile se vše přesune do letu United 93, nabere to úplně neskutečné obrátky. Srdce mi bušilo celý zbytek večera a ten pocit bezmoci zůstává ještě mnohem déle. Asi jen tak někam nepoletím.

Jako malý jsem měl velkou slabost pro seriály z právního prostředí, ale už dlouho jsem žádný neviděl, takže je to pro mě taková příjemná nostalgie. Jde o neuvěřitelně sympatický počin, takže dokážu cítit s téměř každou postavou, a v klidu dokážu přehlížet spoustu aspektů, které jsou i několikrát za díl notně přitažené za vlasy (nejvíc mě dostávala dcerka klienta bojující proti bezohlednému otci, která je chemická expertka a ještě hackerka na úrovni Lisbeth Salander). Každopádně je to ale parádní oddechovka, na kterou se rád podívám. P.S.: Rick Hoffman zasluhuje medaili, protože fakt netuším, kdo by dokázal Louise zahrát takhle dokonale slizce :)

Když jsem to viděl, byl jsem ještě celkem malý kluk. Dnes už nedokážu říct, nakolik to byl kvalitní film, ale velmi dobře si pamatuji, jak mě tehdy hrozně zaujala myšlenka, že by neexistoval záznam z prvního přistání člověka na Měsíci. A tehdy to ve mně probudilo velký zájem o celý vesmírný program.

Spousta lidí říká, že to není o příběhu. A já se ptám, jak to, že ne? Jistě, v Gravity není nějak zázračně komplikovaná zápletka, je to prostě přímočarý příběh o touze přežít, i když člověk zrovna zdánlivě nemá pro co žít. Ale samozřejmě je tu hlavní ten efekt. A ačkoliv jsem jinak silný odpůrce 3D, tak nemůžu popřít, že v tomto případě to bylo neuvěřitelně působivé. (A jakožto hudební cvok musím dodat: Až na ty přehrocené tóny, které fakt nemám rád, byla hudba naprosto dokonalá a ještě násobila neuvěřitelný pocit, který se vám při sledování zažere hodně hluboko.)

Poprvé jsem na to narazil úplně náhodou a nestačil jsem se divit. Film je to tak krásně citlivě natočený, že se vám neskutečně dostane pod kůži a vy se dokážete dokonale vžít do všech postav. Kéž by v naší kotlině vznikalo takových klenotů víc.

Ten film je divnej. Tady nejde říct spisovně divný, protože to nemá ten správný zvuk. Je prostě divnej. Nicméně je taky dokonale originální s perfektním obsazením a několika vtipnými situacemi. A teď už mi zbývá jen přemýšlet o hlubší myšlence a teoretických dopadech. Ale já nevím, je to celý takový divný.

Je mi jasné, že lidem, kteří Springsteena neposlouchají, to moc neřekne. Pro mě to byl ale nejsilnější hudebně-kulturní zážitek od té doby, kdy jsem Bosse viděl naživo v Edenu. A několikrát jsem se i od srdce zasmál.

Opravdu závidím ostatním tady nadšení z filmu. Mě to prostě vůbec nevtáhlo. Bylo mi jasné, že to bude ten samý příběh, jaký tu byl už několikrát, ale od Scotta prostě čekám víc.

V první polovině jsem se nechal naprosto vtáhnout tímhle zajímavým příběhem v Matrix/Minority Report stylu. Ale pak přišel Bay se svýma klasicky přehnanýma akčníma scénama a totálně tím zabil jakéhokoliv ducha a myšlenku, kterou film do té doby měl. Nicméně musím smeknout před Jablonskym, protože My Name Is Lincoln je jedním z nejvyšších vrcholů filmové hudby.

Hvězdné obsazení a námět, který miluju. Ale přesto přišlo ohromný zklamání. Dialogy často váznou, logika ještě víc a zápletka je na můj vkus trochu moc překombinovaná(protože jinak by to ostatně bylo trochu o ničem). Dave Franco vypadá jak Jamesova napodobenina, která neumí hrát; potenciál Micheala Caina je naprosto nevyužitý a Jesse Eisenberg, ačkoliv ho mám rád, hraje pořád stejně jako v Social Network.