Barghest

The Boys servírují odpověď na otázku, co by se stalo, kdyby byli superhrdinové reální, a dělají to s takovou grácií, že i když vám u toho urvou ruku, flusnou do ksichtu a pošlou vás do prdele, ještě jim za to poděkujete. Jo, přijde mi celkem pravděpodobný, že by Superman byl totální magor a superhrdiny ovládala nenažraná korporace.

Jako vážně? Tohle fakt někdo odklepl jako dobrej nápad? Raimimu ale asi zapomněli vysvětlit, že netočí béčkovej horor. Některý sekvence působily jak úvod lacinýho porna a dialogy byly občas asi tak stejně přirozený. Navíc to trpí neduhem většiny dnešních komiksáren, a to je naprosto nezajímavej digibordel, kterej je tu chvílema extrahnusnej a navíc nataženej prakticky na celou stopáž. Problém tohohle filmu je, že je naprosto tuctovej a nedokáže nabídnout nic navíc. A když už se o nějakou invenci pokouší, tak to zoufale nevyjde. Doktor Strange je fajn postava, ale k čemu mu to je, když ho nacpou do takhle nepovedenýho filmu?

Do dokonalosti má druhej Shazam sice daleko, ale jako neškodná rodinná zábava na líný nedělní odpoledne poslouží víc než dobře. Ano, je to klišé na klišé, nevyhne se to digibordelu a scénář se místy ubírá, řekněme, pochybnými cestami, ale je to barevný, zábavný a hejbe se to. Zachary Levi si toho dětinskýho superhrdinu s neušpinitelným pláštíkem očividně užívá i tentokrát a zase ze sebe sype jednu hlášku za druhou. A ono to zase celkem funguje a místy je to sranda. Čekat od tohohle filmu cokoliv víc, nějaký přepisování žánrových pravidel, by byla blbost.

Kombinace noirový detektivky a kyberpunku se asi nikdy nepřejí. Altered Carbon má výhodu v tom, že stojí na pevných základech knižní předlohy, kterou si sice prej upravuje k obrazu svýmu, ale i tak staví na dobrým příběhu, propracovaným světě a dobře vykreslených postavách v čele s tou ústřední. Takeshi je boží, i když je to vlastně docela zmrd a Joel Kinnaman s nasraným výrazem a růžovým batůžkem je v hlavní roli naprosto skvělej a je to právě hlavně on, kdo seriál táhne. Z ostatních mi zůstal v paměti hlavně Chris Conner jako sympaťák Poe a dekadentní zbohatlík Jamese Purefoye. Dějová linka člověka navíc nenechá v klidu, dokud se ten zamotanej uzel nerozplete, akční scény jsou hodně fajn a vizuál je vymazlený a oku lahodící a je vidět, že do toho Netflix nasypal velkej balík. Jednoduše pecka. Doufám, že podobných vynálezů, jako je čip přenášející vědomí, se lidstvo nikdy nedočká, protože mám pocit, že by to s náma přesně takhle dopadlo. P.S.: Budu se tvářit, jakože druhá série nikdy nevznikla.

Po těch porodních bolestech a průserech, kterýma si ten film prošel, je div, že z toho nevylezla totální sračka. Jasně, do dokonalosti to má daleko, ale koukat se na to dá, aniž by se člověk musel bát, že mu u toho vyteče mozek ušima. Dojem kazí místy ultrahnusný CGI. Ezra byl ze začátku otravnej i pro mě, a to nepatřím mezi ty, co by ho dřív za jeho hereckej projev hejtili. Flash je naprosto skvělá postava a doufám, že se v budoucnu dočká lepší péče. Palec nahoru za naprosto parádního Keatona, sympatickou Sashu Kale, boží překvápko nakonec a fajn potitulkovou scénu. P.S.: Kdo si chce tenhle ikonickej Flashův příběh užít v opravdu dobrým zpracování, tak doporučuju animovanej Flashpoint paradox.

Black Sails je jedna z oněch vzácných výjimek, který s postupujícími sezónami nejenže nepadá řetěz, ale naopak nabírá na obrátkách. Divácky vděčný téma pirátů stojí na pevných základech v podobě dobrýho scénáře a skvěle napsaných postav, mezi nimiž vyčnívá jednoznačně kapitán Flint (pro mě asi nejlepší a nejzajímavější postava, kterou jsem v seriálu viděla za hodně dlouhou dobu). A velkou měrou je to zásluha fantastickýho Tobyho Stephense, kterej si tu roli neskutečně dává a člověk mu toho prohnanýho a nesmlouvavýho pirátskýho kapitána žere i s navijákem. A i když jsem u pár postav měla s jejich obsazením že začátku trošku problém, postupem času si na ně člověk buď zvykne (John Silver, Anne Bonny) nebo si je dokonce oblíbí (Jack Rackham). Jen ten Černovous mohl dostat víc prostoru, protože Ray Stevenson do tý role neskutečně seděl. Přihoďte si k tomu patřičně tučný a šťavnatý bitvy (ať už na moři nebo na souši), atraktivní lokace, úžasný lodě a výbornej soundtrack Beara McCrearyho s naprosto boží úvodní sekvencí a dostanete výživnou pecku, která by si zasloužila podstatně víc pozornosti. V tomhle světě by Jack Sparrow nepřežil ani půl hodiny.

Pecka! Tam kde si jiní vystačí s pár lacinými lekačkami (a projde jim to), tam jde Hill house dál a přimíchává tu trochu psychologie, tu rodinného dramatu, tu ohlédnutí do historie. Výsledkem je hororová laskomina, která je závanem poměrně svěžího větru v trochu zatuchlém žánru. Chef's kiss. Ale do toho baráku by mě asi stejně jen tak někdo nedostal. No možná tak za zlatý prase...

Autoři museli bejt zřejmě na tripu, když tohle tvořili. Zábavná blbina pro děcka, pro dospěláky totální úlet.

Herní předlohu jsem nehrála, což je v tomhle případě asi výhoda, za mě to byla fajnova popcornova oddychovka. Tom Holland je boží i jako Spider-man bez obleku.

Nechápu, co na tom filmu všichni (filmový kritici) vidí. Vždyť je to úplně o ničem a navíc plný nezajímavých nebo rovnou nesympatických postav.