Narya89

Představte si budoucnost bez zločinu, nebylo by to nádherné? Ano, samozřejmě. Ale co etické aspekty....budeme využívat děti drogově závislých, budeme zavírat lidi za něco, co vlastně ani nespáchali? Thats a good question. Jako žádný doposud vymyšlený systém, ani tento není bezchybný a to proto, že lidé mají svobodnou volbu a když jim ukážete možnou budoucnost, možný "osud", mohou se mu vzepřít. Skvělá myšlenka tohoto filmu s příjemným zpracováním u mě slavila úspěch. Protože kromě smrti není nic předem stoprocentně dáno.

Co kdyby smrt vstoupila mezi nás, v lidské podobě, navíc v podobě Brada Pitta? nejspíš by se do ní zamiloval každý, ale byla by i smrt schopna lásky? A i kdyby, jakou by to mohlo mít budoucnost? O tom je tenhle film, který, doplněn dokonalou hudbou Thomase Newmana, ve vás musí nutně něco probudit. ani závěr nezklame, a komu neukápne slza, toho nechápu.

Neuvěřitelný film, zobrazující jak rodinné prostředí dokáže i z nevinných dětí udělat násilníky a spolupachatele bez rozlišení co je dobré a špatné. Ukázka lidského strachu a skryté krutosti, protože každý máme v sobě určitou křivdu, tak proč si jí nevybít na někom, když je možnost?Vždycky mě fascinuje nejenom že nikdo nic neudělá, ale že i bez přítomnosti matky je vidět, že týrání děti samotné vysloveně baví...Nechápu, že tu někdo píše, že to chtělo víc brutality, myslím že tenhle film mě bude ve své hloubce pronásledovat ještě hodně dlouho.

Námět určitě zajímavý, co se týče připomínek ohledně dobrovolného braní "léku" na potlačení emocí, kdoví kam lidská humanita dospěje. Každopádně nějaký extrém to asi bude a nedivila bych se, kdyby díky rapidnímu technickému pokroku byly v budoucnu emoce na obtíž. I když v tak pokročilé době mohli vymyslet něco na tlumení agresivity, aby se vyhnuli válkám, ale rozhodně ne všech emocí, bez nich je pak opravdu život jenom tikání hodin...

Tak tento snímek me opravdu oslovil a zaujal natolik, ze jsem s nejvyšším hodnocením nevahala. Problematika rasy, která je zde tak názorně ukázána, je něco co i v dnešní době působí mnoho problému pravé proto, ze kvůli jiné barvě pleti se navzájem vnímáme jako ti jini,druzí atd. Samozřejmě pleť není jediným důvodem diskriminace,pojí se s tím i nerovnosti genderoveho, třídního či náboženského původu, což je prave také mozné vnímat v The Help (černobílý svět mi výjimečně přijde jako lepší název).je nepochybně těžké prosadit se a vůbec začít mít jiné myšlenky než většina lidi, mezi kterymi žijeme. A je i nepochybně ukázka obrovske odvahy se tomuto útlaku postavit a promluvit o své zkušenosti a věřit v možnost zmeny, nevzdavat to. Tento příběh ukazoval přesně takovou kolekci silných lidských charakteru a z tohoto důvodu na me udělal takovy dojem a všem ho absolutne doporučuji, protoze tu nejde o nějakou sci-fi z vesmíru nebo nemoznou fantasy, díváme se na sami sebe v historii a doufejme, ze uz novyma očima.

Krásný film o transgenderu aneb když někdo má jiné pohlaví a jiný gender. Skvěle zde bylo vidět, jak je pro společnost totiž důležité, aby si tyto dvě věci odpovídaly, ba dokonce, že to samotné, co máme mezi nohama, je nakonec tím určujícím, co nás má determinovat, a ne to, jak se cítíme. Děti dokážou být hodně kruté a v závěru jsou oni těmi strážci heteronormativního systému. Bohužel je to takový kruh, jací rodiče, takoví děti. Michaela mi bylo neskutečně líto v závěru, když ho matka donutila přiznat své "pravé" pohlaví. Také se v podobných filmech vždy objevuje motiv potřeby lidí si "ověřit", co ten člověk je, čímž samozřejmě myslí fyzicky. Šílenost a hlavně úplná zbytečnost..to vážně neumíme žít mimo binární kategorie muž/žena? Btw. strašně se mi ve filmu líbil vztah mezi Michaelem a jeho sestrou Jeanne, to prostě bylo něco dokonalého a až dospělého.

Tenhle film mě opravdu nadchnul. Ačkoliv jsem už předtím měla tu čest s oběma Dolanovými filmy, tenhle se mi líbil úplně nejvíc. Dolan si úžasně hraje se záběry, využívá pomalých snímků k zachycení detailů či bizarnosti situace, stejně tak perfektně volí i hudební doprovod, oblečení hlavních postav i samotné dialogy. Imaginární lásky tragikomicky zachycují lidskou povahu skrze iluzi zamilovanosti, kterou nemůžeme kontrolovat, ale jsme kontrolováni my jí. A udělali bychom pro ni cokoliv, hodili za hlavu přátele, změnili sami sebe, stali se otroky, jen abychom získali milovaného člověka. Ale samozřejmě máme svou hrdost, přes kterou už to dál nepůjde. Nebo ano?

Můj aktuální dojem z filmu se dá jen těžko zachytit do slov. Jde o něco výjimečného jako hudba, o které také pojednává, která dokonale ladí nebo puzzle, které se přesně doplňuje. Tyto příběhy jsou zdánlivě nesouvislé, ale i propojené, formované všechny stejně nejasným poselstvím, které překračuje čas. Atlas mraků je snímkem s úžasnými herci v krásně ztvárněných mnoha rolích, stejně jako je příběhem o lásce, obětování se, revoluci a podstatě lidské duše.

Nechci nějak generalizovat, ale přijde mi, že severské filmy mají možná podobně jako ty španělské určitou schopnost zachytit realističnost celé zápletky. To se určitě povedlo v tomto Vinterbergově dramatu, které ukazuje, jak funguje sociální stigma a jak prakticky jen získání nálepky "pedofil" samo o sobě stačí k uvolnění obrovské vlny nenávisti. Moc se mi zde líbilo, že Lucasův syn stál za svým otcem, protože když dojde na lámání chleba, je člověk neskutečně vděčný za kohokoliv, kdo mu bez dalších otázek věří. A obvykle se ukáže, že takových lidí moc není a vytřídí se ti rádoby dobří přátelé. Také mi přišlo hezké vykreslení dvojí spravedlnosti a dvou rovin trestu - toho formálního práva, jehož trestem je vězení a určité sociální spravedlnosti, kterou berou do rukou lidé jakožto její vykonavatelé a jejímž trestem je sociální vyloučení a šikana. Film totiž ukázal, že tyto dvě roviny nemusí fungovat nutně v souladu, takže ačkoliv formální vina není dokazatelná, na té sociální úrovni již existuje nálepka a té je skoro nemožné se zbavit. Dokázat, že jste něco neudělali, jde totiž dost špatně, zvlášť když stojíte proti malým nevinným roztomilým dětem, které přece nelžou.