Prachobyčejné porno, tvářící se jako obrovská neotřelá artovka, aneb pokus o to, jak z úplného nic udělat něco, z čeho všichni nadšením padnou na zadek. U mě se tahle snaha minula účinkem - porno zabalené v rádobyuměleckém hávu stejně pornem zůstane, i kdyby se snažilo sebevíc. Palec nahoru za
šmrncovní pestrobarevnou zmenšeninu New Yorku, ta jediná byla na tomhle kousku k dívání. Jinak je to nesmyslná ptákovina, u které jsem naprosto zbytečně ztratila hodinu a půl života.
Čirá vizuální fantazie. Podobnost se životem Davida Bowieho je natolik zřejmá a do očí bijící, až je to neuvěřitelné. Jaká škoda, že Bowie nesouhlasil s tím, aby ve filmu zazněly některé z jeho písní - jsem si jistá, že by výsledný efekt dotáhly k naprosté dokonalosti. Jednu hvězdičku však musím strhnout za poněkud zmatené vyprávění, ve kterém jsem se chvílemi ztrácela. Kdyby se děj odvíjel chronologicky, určitě by to celému příběhu jen prospělo, zatímco takhle občas připomínal nepřehledný mišmaš.
Víceméně nedopatřením jsem zhlédla pár epizod a můžu zodpovědně prohlásit, že tak nebetyčnou kravinu jsem snad ještě nezažila. Herci, příběhy, dialogy, to všechno je tak stupidní, nudné a k uzoufání trapné, až mi hlava nebere, co na tom tolik lidí má. Ano, taky mám ráda humor, ale inteligentní formou. Tohle je nekompromisní odpad.
Tenhle snímek mi připadá dost podhodnocený. TO je v mých očích nejvydařenější Kingův román, a převést ho na plátno je hodně velké sousto i pro zkušené filmaře. Svým rozsahem by vydal spíš na minisérii, než na celovečerní film, ale i tak se z něj podle mého názoru podařilo zachytit vše podstatné, byť se někomu tříhodinová stopáž může zdát lehce přepálená. První část byla bezchybná, v druhé polovině děj sice trochu ztrácí dech, ke konci ho ovšem znovu nabírá a spěje k finále, které je sice laciné a béčkové až to bolí, ale do celkového znění filmu skvěle zapadá. V rámci adaptací Kingovek se TO sice nemůže rovnat např. Kubrickovu Osvícení, i přesto to však pro mě byla velice příjemná podívaná, která si 4* určitě zaslouží.
Pixarovky ať se jdou všechny svorně vycpat, s Vodními dětmi se nemůžou ani v nejmenším srovnávat. Takhle má vypadat pohádka pro nejmenší! Viděla jsem ji až v dospělosti, takže mě k ní nepojí žádný sentiment ani nostalgické vzpomínky, ale přesto na mě ve výsledku působí mile, zábavně a neuvěřitelně kreativně - což je přesně ta vlastnost, která dnešním animákům chybí. Sedmdesátá léta jsou v tomhle směru zkrátka nesmrtelná a nepřekonatelná.
Dementní až hrůza, ale TAK zábavné! Dodneška si vzpomínám, jak mě v dětství tenhle animovaný poděs přiváděl k záchvatům smíchu. Primitivní, leč neskutečně povedená legrácka a spolu s Kojotem asi nejlepší, co se Looney Tunes kdy podařilo vyprodukovat.
Lynchovina jak z čítanky. Čistokrevné psycho, které má neskutečné grády a svou působivostí strčí do kapsy leckterý celovečerní film. Lynch opět dokazuje, jak lze i bez zbytečných dialogů natočit mrazivou a sugestivní podívanou, která se člověku zaryje do mozku opravdu hluboko. Brilantní kousek a vyzdvihla bych především scénu "zrození" babičky, to byl opravdu jaksepatří humus.
Nejbarevnější trip, jaký si kdy má chorá mysl dokázala představit :) Fantazie tu opravdu nezná hranic. Poťouchlá kočka Šklíba, mluvící zajíc, šílený kloboučník, Srdcová královna hrající kroket s ježky a plameňáky, barvení bílých růží načerveno... Geniální výtvor, vizuální klenot a naprostá klasika mezi animovanými filmy, která ani po 60 letech neztrácí svůj půvab. A blondýnka Alenka v těch modrobílých šatech byla k sežrání.
Animákům Looney Tunes jsem nikdy moc nefandila, nicméně zde jsem nucená udělat výjimku. Nápadité, vtipné, svižné, ale hlavně konec, ten konec! Myslím že právě takovéhle zakončení si spousta lidí (včetně mě) přála u originálu. :)
Sequel ke klasické Disneyho Sněhurce, který mám ovšem raději než originál. Zajímalo by mě, na čem tvůrci jeli, protože tolik bizarností v jedné jediné pohádce se jen tak nevidí :) Trpaslinky místo trpaslíků, přiblblý Vejr (hlavně jeho hláška "Hej, jsem zlej!" neměla chybu), strašidelný princ-záporák a hlavně Matka Příroda coby ujetá hippie dáma středního věku - to zkrátka překonává úplně všechno :) Nádherná srdcovka mého dětství, ze které se ani po letech nevytratilo její původní kouzlo.
Jeden z mých oblíbených večerníčků - milý příběh, hezká stará kresba a především jedinečný a nezapomenutelný dabing Františka Filipovského. Viděno znovu po letech a byl to moc krásný chvilkový návrat do dětství.
Na první pohled tuctový a ničím nezajímavý kousek, který z šedi průměru vytahují pouze Jodie Foster a Dennis Hopper. Díkybohu za ně, jinak by to byla podívaná, která se člověku z hlavy vykouří snad ještě dřív, než dojedou závěrečné titulky.
Perfektní ukázka toho, jak lze i z naprosto minimalistického námětu vytřískat maximum, aneb strejda Spielberg opět dokazuje, že prostě UMÍ. Netradiční kvalitka (byť zcela mimo můj žánr), kterou si jednou za čas dám ráda znovu.
Tragicky krutý příběh o zbytečné smrti a touze po odplatě, který Jodie Foster svým hereckým výkonem zvedá minimálně o level výš. Její přerod ze zranitelné křehké ženy na chladnokrevnou mstitelku je sice možná v reálu lehce nevěrohodný, ale v každém případě tak dokonale zahraný a prožitý, že jí divák zákonitě uvěří každý pohyb, gesto i výraz tváře. A že se někomu zdá konec zpackaný a klišovitý? Možná. Nicméně výsledný dojem byl pro mě natolik silný a intenzivní, že jsem schopná tuhle drobnost přejít bez povšimnutí. V mých očích nevšední, ponurý a intenzivní zážitek, který si plné hodnocení určitě zaslouží.
Knihu jsem nečetla, ale pokud jde o adaptace, u mě nejslabší King. Tenhle Carpenterův pokus nestál za nic; celé to byla jen bezbřehá nuda, u které jsem se musela sakramentsky přemáhat, abych ji v polovině nevypnula. Do konce jsem se dokoukala s jen velkým sebezapřením a celkem mě to mrzí, jelikož z tak originálního nápadu mohli tvůrci vytěžit mnohem víc. Velké zklamání a pochybuju, že se jednou doberu i přečtení Kingovy předlohy (ač mám jinak jeho tvorbu v oblibě).
Nejděsivější čtvrthodina v mém dosavadním životě, aneb hranice mé zvědavosti byla opět pokořena a posunuta o něco dál. Tenhle skvost si budu pamatovat ještě dlouho.
Zhovadilost neuvěřitelných rozměrů, kterou bych svému dítěti pustila snad nanejvýš v případě, kdy bych mu chtěla způsobit psychickou újmu. Ať žije osvěta.
Ano, vážení přátelé, dno duše je hnus. Merhige musí být ďábel, když se mu ho podařilo tak dokonale zhmotnit a zachytit na filmový pás. Begotten není nic jiného než čirá hrůza, surovost a deprese ve své nejryzejší formě. Krutá hříčka, která si sadisticky pohrává s divákovou psychikou. Živoucí LSD trip, který svou intenzitou jde až na kost a nenechá vás ani na okamžik vydechnout. Vizuální perla v kombinaci s nejděsivějšími sny. Jedinečná a nezapomenutelná zkušenost. (Malá poznámka na závěr - za střízliva vyzní mnohem syrověji a brutálněji, než po flašce oblbováku. Vyzkoušeno.)
Film, který bezezbytku naplňuje podstatu slova horor a který mě dosud jako jediný zástupce svého žánru dokázal vyděsit až k smrti. Běhal mi mráz po zádech, seděla jsem bez hnutí a téměř bez dechu, aniž bych jedinkrát odlepila pohled od obrazovky, a nechala se strašit jako malé dítě. Atmosféra byla tak hustá že by se dala krájet, nesmírně krásná Naomi Watts v hlavní roli předvedla vynikající herecký výkon, a ze všeho nejstrašnější mi na tom všem připadal surrealistický minifilm, který jako by vypadl z tvorby Davida Lynche. Zkrátka horor jak má být - s absencí krve, brutality či explicitních vražd, a přesto maximálně děsivý a temný. Tvůrcům patří poklona, tohle je opravdu kus dobře odvedené filmařiny. Všechna čest a Japončíci se svým originálem se můžou jít schovat.
Drsné vtípky v kombinaci s ne zrovna líbivou animací slibují vydařenou zábavu - pro vyznavače černého až morbidního humoru (mezi které se hrdě hlásím) opravdu luxusní večerníček. Ovšem jako pohádku pro nejmenší rozhodně nedoporučuju. :)
Před zhlédnutím tohoto braku doporučuju něčím se sjet, nebo přinejmenším aspoň opít, protože střízlivý divák u toho pravděpodobně nevydrží víc než 5 minut. Nemám nic proti parodiím, pokud jsou dobře natočené, nápadité a vtipné, ale tohle je opravdu nehorázně špatné, absolutní vrchol trapnosti a "humoru" ve své nejnižší formě. Než tohle, to se radši dívat z okna. Zbytečná ztráta času.
Moje oblíbené béčko. Tohle je prostě tak špatné, až je to dobré, a Geena Davis byla pro roli pirátky jako stvořená - i kdyby na tomhle filmu nebylo k dívání nic jiného, ona za to prostě stojí. :) Už se těším na nějakou z dalších televizních repríz, tuhle podívanou si čas od času dám s chutí znovu.
Tenhle horůrek jsem zbožňovala, když mi bylo něco kolem 10 let, a ani dneska bych ho úplně nezatracovala. Samozřejmě že to není kdovíjak děsivé, chvílemi mi to spíš připadalo jen jako duchařina pro odrostlejší děcka (takže skutečně nečekejte bůhví co), ale i při opakovaném zhlédnutí po několika letech jsem z něj měla podivný a ne zrovna příjemný pocit. Možná to bylo vzpomínkami, kdoví, ale v každém případě jsem si to náramně užila a nedám na tuhle podívanou dopustit. Zkrátka nostalgie ve své nejčistší podobě. :)
Za tejden je Halloween, Halloween, Halloween... Tahle děsivá odrhovačka v podání jakéhosi dětského chorálu mi v hlavě straší ještě teď, a to jsem tenhle kousek viděla už pěkných pár let zpátky. Bohužel kromě té ujeté písničky z reklamy na masky, kterou cituju v úvodu a která se mi zaryla do paměti opravdu řádně, a pár (ne)chutných mordů nemá tahle slátanina co nabídnout. A že má ke všemu tu drzost honosit se názvem Halloween (navíc s pořadovým číslem III., ačkoli s Myersovskou sérií nijak nesouvisí), je skutečně výsměch, a to nejen Carpenterovu originálu.
Žasnu nad českým názvem - Louie aka Matýsek, to je vážně úlet. :) Megainfantilní, neskutečně barevné a kýčovité až hrůza, ale aspoň dá dětem jednoduché základy kreslení a ve srovnání s ostatními pohádkami pro nejmenší určitě jedna z lepších věcí. A moje dvouletá dcera to miluje, tak co. :)
Co příběh, to klenot, ať už z pera K. J. Erbena, nebo v režii F. A. Brabce. Filmové adaptace jsou vždycky ošidná záležitost, ale Erbenovy skvělé balady se podařilo převést na plátno opravdu mistrovsky. Děsivé, temné, vizuálně úchvatné a především plné jedinečných hereckých výkonů (hlavně Karel Roden a Bolek Polívka byli ve svých rolích naprosto úžasní). Jeden z mých TOP 5 českých filmů a opravdu důstojná pocta knižní předloze. Erben by měl radost.
Další horor (nebo by se spíš hodilo napsat "horor"), který patřil k mému předpubertálnímu období a na který po letech vzpomínám s úsměvem na tváři. Všechno je tu tak naivní, amatérské a nevěrohodné, až se mi z toho chce smát, tím spíš když si vzpomenu, jak jsem to kdysi žrala ve vší vážnosti. Z nostalgie 3*, tohle je prostě v rámci žánru naprostá pecka. :) Ať žijí duchové. :)
Hurvínek? Nenáviděná noční můra mého dětství. Ohyzdné loutky v kombinaci s příšerným dabingem a příběhy tak stupidními, že i můj jedenáctiletý synovec by byl schopen napsat kvalitnější. Sice je to možná mezi českými loutkovými pohádkami kult, ovšem v mých očích naprosto nekoukatelná záležitost, kterou do odpadu házím opravdu s velkou chutí.
Moje komentáře
O Kanafáskovi (TV seriál) (2004)
Uspat kočku, uspat bratra, uspat Jonáše :)
Shortbus (2006)
Prachobyčejné porno, tvářící se jako obrovská neotřelá artovka, aneb pokus o to, jak z úplného nic udělat něco, z čeho všichni nadšením padnou na zadek. U mě se tahle snaha minula účinkem - porno zabalené v rádobyuměleckém hávu stejně pornem zůstane, i kdyby se snažilo sebevíc. Palec nahoru za šmrncovní pestrobarevnou zmenšeninu New Yorku, ta jediná byla na tomhle kousku k dívání. Jinak je to nesmyslná ptákovina, u které jsem naprosto zbytečně ztratila hodinu a půl života.
Sametová extáze (1998)
Čirá vizuální fantazie. Podobnost se životem Davida Bowieho je natolik zřejmá a do očí bijící, až je to neuvěřitelné. Jaká škoda, že Bowie nesouhlasil s tím, aby ve filmu zazněly některé z jeho písní - jsem si jistá, že by výsledný efekt dotáhly k naprosté dokonalosti. Jednu hvězdičku však musím strhnout za poněkud zmatené vyprávění, ve kterém jsem se chvílemi ztrácela. Kdyby se děj odvíjel chronologicky, určitě by to celému příběhu jen prospělo, zatímco takhle občas připomínal nepřehledný mišmaš.
Poslední tango v Paříži (1972)
Nuda, nuda, nuda, Brandovo nulové charisma, nějaký ten sex a opět samá nuda, až je to ubíjející. Dvě hodiny ještě nikdy nebyly tak dlouhé.
Přátelé (TV seriál) (1994)
odpad!Víceméně nedopatřením jsem zhlédla pár epizod a můžu zodpovědně prohlásit, že tak nebetyčnou kravinu jsem snad ještě nezažila. Herci, příběhy, dialogy, to všechno je tak stupidní, nudné a k uzoufání trapné, až mi hlava nebere, co na tom tolik lidí má. Ano, taky mám ráda humor, ale inteligentní formou. Tohle je nekompromisní odpad.
To (TV film) (1990)
Tenhle snímek mi připadá dost podhodnocený. TO je v mých očích nejvydařenější Kingův román, a převést ho na plátno je hodně velké sousto i pro zkušené filmaře. Svým rozsahem by vydal spíš na minisérii, než na celovečerní film, ale i tak se z něj podle mého názoru podařilo zachytit vše podstatné, byť se někomu tříhodinová stopáž může zdát lehce přepálená. První část byla bezchybná, v druhé polovině děj sice trochu ztrácí dech, ke konci ho ovšem znovu nabírá a spěje k finále, které je sice laciné a béčkové až to bolí, ale do celkového znění filmu skvěle zapadá. V rámci adaptací Kingovek se TO sice nemůže rovnat např. Kubrickovu Osvícení, i přesto to však pro mě byla velice příjemná podívaná, která si 4* určitě zaslouží.
Vodní děti (1978)
Pixarovky ať se jdou všechny svorně vycpat, s Vodními dětmi se nemůžou ani v nejmenším srovnávat. Takhle má vypadat pohádka pro nejmenší! Viděla jsem ji až v dospělosti, takže mě k ní nepojí žádný sentiment ani nostalgické vzpomínky, ale přesto na mě ve výsledku působí mile, zábavně a neuvěřitelně kreativně - což je přesně ta vlastnost, která dnešním animákům chybí. Sedmdesátá léta jsou v tomhle směru zkrátka nesmrtelná a nepřekonatelná.
Taz-mánie (TV seriál) (1991)
Dementní až hrůza, ale TAK zábavné! Dodneška si vzpomínám, jak mě v dětství tenhle animovaný poděs přiváděl k záchvatům smíchu. Primitivní, leč neskutečně povedená legrácka a spolu s Kojotem asi nejlepší, co se Looney Tunes kdy podařilo vyprodukovat.
Babička (1970)
Lynchovina jak z čítanky. Čistokrevné psycho, které má neskutečné grády a svou působivostí strčí do kapsy leckterý celovečerní film. Lynch opět dokazuje, jak lze i bez zbytečných dialogů natočit mrazivou a sugestivní podívanou, která se člověku zaryje do mozku opravdu hluboko. Brilantní kousek a vyzdvihla bych především scénu "zrození" babičky, to byl opravdu jaksepatří humus.
Alenka v říši divů (1951)
Nejbarevnější trip, jaký si kdy má chorá mysl dokázala představit :) Fantazie tu opravdu nezná hranic. Poťouchlá kočka Šklíba, mluvící zajíc, šílený kloboučník, Srdcová královna hrající kroket s ježky a plameňáky, barvení bílých růží načerveno... Geniální výtvor, vizuální klenot a naprostá klasika mezi animovanými filmy, která ani po 60 letech neztrácí svůj půvab. A blondýnka Alenka v těch modrobílých šatech byla k sežrání.
Carrotblanca (1995)
Animákům Looney Tunes jsem nikdy moc nefandila, nicméně zde jsem nucená udělat výjimku. Nápadité, vtipné, svižné, ale hlavně konec, ten konec! Myslím že právě takovéhle zakončení si spousta lidí (včetně mě) přála u originálu. :)
Sněhurka a jak to bylo dál (1993)
Sequel ke klasické Disneyho Sněhurce, který mám ovšem raději než originál. Zajímalo by mě, na čem tvůrci jeli, protože tolik bizarností v jedné jediné pohádce se jen tak nevidí :) Trpaslinky místo trpaslíků, přiblblý Vejr (hlavně jeho hláška "Hej, jsem zlej!" neměla chybu), strašidelný princ-záporák a hlavně Matka Příroda coby ujetá hippie dáma středního věku - to zkrátka překonává úplně všechno :) Nádherná srdcovka mého dětství, ze které se ani po letech nevytratilo její původní kouzlo.
O klukovi z plakátu (TV seriál) (1969)
Jeden z mých oblíbených večerníčků - milý příběh, hezká stará kresba a především jedinečný a nezapomenutelný dabing Františka Filipovského. Viděno znovu po letech a byl to moc krásný chvilkový návrat do dětství.
Hra s ohněm (1990)
Na první pohled tuctový a ničím nezajímavý kousek, který z šedi průměru vytahují pouze Jodie Foster a Dennis Hopper. Díkybohu za ně, jinak by to byla podívaná, která se člověku z hlavy vykouří snad ještě dřív, než dojedou závěrečné titulky.
Duel (TV film) (1971)
Perfektní ukázka toho, jak lze i z naprosto minimalistického námětu vytřískat maximum, aneb strejda Spielberg opět dokazuje, že prostě UMÍ. Netradiční kvalitka (byť zcela mimo můj žánr), kterou si jednou za čas dám ráda znovu.
Mé druhé já (2007)
Tragicky krutý příběh o zbytečné smrti a touze po odplatě, který Jodie Foster svým hereckým výkonem zvedá minimálně o level výš. Její přerod ze zranitelné křehké ženy na chladnokrevnou mstitelku je sice možná v reálu lehce nevěrohodný, ale v každém případě tak dokonale zahraný a prožitý, že jí divák zákonitě uvěří každý pohyb, gesto i výraz tváře. A že se někomu zdá konec zpackaný a klišovitý? Možná. Nicméně výsledný dojem byl pro mě natolik silný a intenzivní, že jsem schopná tuhle drobnost přejít bez povšimnutí. V mých očích nevšední, ponurý a intenzivní zážitek, který si plné hodnocení určitě zaslouží.
Christine (1983)
Knihu jsem nečetla, ale pokud jde o adaptace, u mě nejslabší King. Tenhle Carpenterův pokus nestál za nic; celé to byla jen bezbřehá nuda, u které jsem se musela sakramentsky přemáhat, abych ji v polovině nevypnula. Do konce jsem se dokoukala s jen velkým sebezapřením a celkem mě to mrzí, jelikož z tak originálního nápadu mohli tvůrci vytěžit mnohem víc. Velké zklamání a pochybuju, že se jednou doberu i přečtení Kingovy předlohy (ač mám jinak jeho tvorbu v oblibě).
Femme qui se poudre, La (1972)
Nejděsivější čtvrthodina v mém dosavadním životě, aneb hranice mé zvědavosti byla opět pokořena a posunuta o něco dál. Tenhle skvost si budu pamatovat ještě dlouho.
Krtek a maminka (1997)
odpad!Zhovadilost neuvěřitelných rozměrů, kterou bych svému dítěti pustila snad nanejvýš v případě, kdy bych mu chtěla způsobit psychickou újmu. Ať žije osvěta.
Begotten (1991)
Ano, vážení přátelé, dno duše je hnus. Merhige musí být ďábel, když se mu ho podařilo tak dokonale zhmotnit a zachytit na filmový pás. Begotten není nic jiného než čirá hrůza, surovost a deprese ve své nejryzejší formě. Krutá hříčka, která si sadisticky pohrává s divákovou psychikou. Živoucí LSD trip, který svou intenzitou jde až na kost a nenechá vás ani na okamžik vydechnout. Vizuální perla v kombinaci s nejděsivějšími sny. Jedinečná a nezapomenutelná zkušenost. (Malá poznámka na závěr - za střízliva vyzní mnohem syrověji a brutálněji, než po flašce oblbováku. Vyzkoušeno.)
Kruh (2002)
Film, který bezezbytku naplňuje podstatu slova horor a který mě dosud jako jediný zástupce svého žánru dokázal vyděsit až k smrti. Běhal mi mráz po zádech, seděla jsem bez hnutí a téměř bez dechu, aniž bych jedinkrát odlepila pohled od obrazovky, a nechala se strašit jako malé dítě. Atmosféra byla tak hustá že by se dala krájet, nesmírně krásná Naomi Watts v hlavní roli předvedla vynikající herecký výkon, a ze všeho nejstrašnější mi na tom všem připadal surrealistický minifilm, který jako by vypadl z tvorby Davida Lynche. Zkrátka horor jak má být - s absencí krve, brutality či explicitních vražd, a přesto maximálně děsivý a temný. Tvůrcům patří poklona, tohle je opravdu kus dobře odvedené filmařiny. Všechna čest a Japončíci se svým originálem se můžou jít schovat.
Oggy a švábi (TV seriál) (1998)
Drsné vtípky v kombinaci s ne zrovna líbivou animací slibují vydařenou zábavu - pro vyznavače černého až morbidního humoru (mezi které se hrdě hlásím) opravdu luxusní večerníček. Ovšem jako pohádku pro nejmenší rozhodně nedoporučuju. :)
Někdo to rád studené (1992)
odpad!Před zhlédnutím tohoto braku doporučuju něčím se sjet, nebo přinejmenším aspoň opít, protože střízlivý divák u toho pravděpodobně nevydrží víc než 5 minut. Nemám nic proti parodiím, pokud jsou dobře natočené, nápadité a vtipné, ale tohle je opravdu nehorázně špatné, absolutní vrchol trapnosti a "humoru" ve své nejnižší formě. Než tohle, to se radši dívat z okna. Zbytečná ztráta času.
Ostrov hrdlořezů (1995)
Moje oblíbené béčko. Tohle je prostě tak špatné, až je to dobré, a Geena Davis byla pro roli pirátky jako stvořená - i kdyby na tomhle filmu nebylo k dívání nic jiného, ona za to prostě stojí. :) Už se těším na nějakou z dalších televizních repríz, tuhle podívanou si čas od času dám s chutí znovu.
Vražedný puls (1988)
Tenhle horůrek jsem zbožňovala, když mi bylo něco kolem 10 let, a ani dneska bych ho úplně nezatracovala. Samozřejmě že to není kdovíjak děsivé, chvílemi mi to spíš připadalo jen jako duchařina pro odrostlejší děcka (takže skutečně nečekejte bůhví co), ale i při opakovaném zhlédnutí po několika letech jsem z něj měla podivný a ne zrovna příjemný pocit. Možná to bylo vzpomínkami, kdoví, ale v každém případě jsem si to náramně užila a nedám na tuhle podívanou dopustit. Zkrátka nostalgie ve své nejčistší podobě. :)
Halloween 3 (1982)
Za tejden je Halloween, Halloween, Halloween... Tahle děsivá odrhovačka v podání jakéhosi dětského chorálu mi v hlavě straší ještě teď, a to jsem tenhle kousek viděla už pěkných pár let zpátky. Bohužel kromě té ujeté písničky z reklamy na masky, kterou cituju v úvodu a která se mi zaryla do paměti opravdu řádně, a pár (ne)chutných mordů nemá tahle slátanina co nabídnout. A že má ke všemu tu drzost honosit se názvem Halloween (navíc s pořadovým číslem III., ačkoli s Myersovskou sérií nijak nesouvisí), je skutečně výsměch, a to nejen Carpenterovu originálu.
Matýsek (TV seriál) (2007)
Žasnu nad českým názvem - Louie aka Matýsek, to je vážně úlet. :) Megainfantilní, neskutečně barevné a kýčovité až hrůza, ale aspoň dá dětem jednoduché základy kreslení a ve srovnání s ostatními pohádkami pro nejmenší určitě jedna z lepších věcí. A moje dvouletá dcera to miluje, tak co. :)
Kytice (2000)
Co příběh, to klenot, ať už z pera K. J. Erbena, nebo v režii F. A. Brabce. Filmové adaptace jsou vždycky ošidná záležitost, ale Erbenovy skvělé balady se podařilo převést na plátno opravdu mistrovsky. Děsivé, temné, vizuálně úchvatné a především plné jedinečných hereckých výkonů (hlavně Karel Roden a Bolek Polívka byli ve svých rolích naprosto úžasní). Jeden z mých TOP 5 českých filmů a opravdu důstojná pocta knižní předloze. Erben by měl radost.
Hra s duchy (1986)
Další horor (nebo by se spíš hodilo napsat "horor"), který patřil k mému předpubertálnímu období a na který po letech vzpomínám s úsměvem na tváři. Všechno je tu tak naivní, amatérské a nevěrohodné, až se mi z toho chce smát, tím spíš když si vzpomenu, jak jsem to kdysi žrala ve vší vážnosti. Z nostalgie 3*, tohle je prostě v rámci žánru naprostá pecka. :) Ať žijí duchové. :)
Hurvínek vzduchoplavcem (TV seriál) (1997)
odpad!Hurvínek? Nenáviděná noční můra mého dětství. Ohyzdné loutky v kombinaci s příšerným dabingem a příběhy tak stupidními, že i můj jedenáctiletý synovec by byl schopen napsat kvalitnější. Sice je to možná mezi českými loutkovými pohádkami kult, ovšem v mých očích naprosto nekoukatelná záležitost, kterou do odpadu házím opravdu s velkou chutí.