Poslední recenze (1 823)
Jak zachránit draka (2024)
Absolutní čistá nádhera. Animák, který spoustu věcí nedořekne (původ hlavní hrdinky) a nevysvětlí (schopnosti a vazby strážců, jejich vztahy s draky), divák si musí všímat, co se děje a co se postavám odehrálo v hlavě. Vydržela u toho milovnice všech ženských hrdinek (nepřekvapivě) i malý neklid ( šokující), líbilo se to oběma. Poetické, líbezné, nepřeslazené. Užijí si to dospělí i chytré děti.
Encanto (2021)
Vítejte v Domě zázraků a seznamte se s tou nejkouzelnější rodinou široko daleko - jedinou kouzelnou rodinou široko daleko. Každý člen rodiny má svůj dar. Každý, až na: "Mirabel? Ona žádný dar nemá!" Ach, Dolores, kdybys svůj dar použila třeba na poslouchání tepu srdce svých bližních, rozpoznala bys úzkost, kterou jsi v Mirabel vyvolala a příště využila životní příležitost držet zobák, ty jeden tenkouchej netopejre. Písničky jsou chytlavé, barvy jsou oslnivé a má to dobrý konec. Takže nemluvme o Brunovi a, a to hlavně, neberme si příklad s Luisy a nekopejme do oslů!
Přání (2023)
Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly a u Magnifica je to tedy samá dlažební kostka. Ano, při hodně paranoidním náhledu na svět by skutečně některá nesplněná přání mohla mít podvratný a destruktivní dopad, ovšem v případě většiny z nich musel vynaložit hodně energie, aby v nich našel škodlivý potenciál. Asha žije se smutnou vzpomínkou na tatínka, její dědeček doufá ve splnění svého přání a maminka snad ani nedoufá (navíc tedy čert ví, co si maminka přeje). Kozlík Valentino je boží a hvězdička taktéž. Jejich plyšové verze mám moc ráda, i když se jedná asi o milion pátého a milion šestého zbytečného plyšáka, kteří s námi nutně museli bydlet. Nebyla jsem oslněna, ale občas kusy pohádky slyšet a kousky znovu vidět, když se na to koukají děti, mi nevyvolává ani migrénu ani nauseu.
Poslední deníček (4)
Jak je to s anděly
Většina lidí, většina rozumných lidí, věří na anděly. Jak jinak si vysvětlit všechny ty šťastné náhody, kdy člověka nepřejel bagr, v opilosti si nic nezlámal, navzdory chronickému lemplování se mu podařilo prolézt nějakým testem a nebýt superarbitrován pro blbost. Jasně, strážní andělé. A že mají někdy opravdu těžkou práci. Sporné je, jak andělé vypadají. Zpravidla se zpodobňují jako více méně bezpohlavní bytosti s vážným výrazem, mohutnými perutěmi a dlouhé noční košili. Otázkou je, proč by měli vypadat zrovna takhle. Mnohem spíš mají podobu někoho, kdo sám o sobě přináší jen radost. Tušíte správně, andělé jsou ve skutečnosti králíci. Existuje na to důkaz!