Vilg

Vlastně ne zase tak typická trierovská úchylárna, obohacená o závěrečný nadhled a pár opravdu mrazivých scén (oběť, kde figuruje značkovač), i až tarantinovských momentů (celoplášťová střela).

Definice toho, jak by měla vypadat zábavná, dobrodružná fantasy pro mládež i stářež. Nadhled, super akce, krásná podívaná a tuna expozice, která ale působila dojmem, že tam zapadá. Lepší a svižnější než průměrná Marvelovka, u Snyderovského DC obrovský nadprůměr. A k tomu hrdinská atmosféra devadesátkových dobrodružství ala první Mumie. Od popcornovky víc nechci.

Zcela průměrná, nepravděpodobná a místy tak tupá nuda, že ji nerozhýbává ani Hardy. Komiksový film může být jednodušší, ale alespoň trochu vnitřní konzistence mít musí. Teleportující se postavy. Symbiont ex machina. Nevěrohodnější buddies než Brock a Venom jsem neviděl.

Nicku Cave, jsi boží.

Slovy nesmrtelného Bernarda Blacka: It was everything I expected. And less. Pominu Hollywood a scénář pro děti, pominu voice-over, doslovně popisující věci, které divák v tu chvíli vidí na plátně. Pominu dřevěnou Johansson, její robo-boobies, i dřevěnějšího Kitana, který tu vůbec nemusí být. Přímé odkazy na původní film, naroubované naprosto bez kontextu do nového materiálu, pominout nemůžu. Stejně tak scény s matkou, které jsou tak útrpně přiblblé, že vypadají jako dotáčky v reakci na whitewash. A taky fakt, že ve mně bezmála dvouhodinový film nevzbudil jakoukoliv, nejtitěrnější emoční odezvu. Nula, nic, nada. Stupidní, nudný a nic nepřinášející bazmek, jehož název je výstižnou parodií sebe sama.

Tady je hodnocení k ničemu. Můžu dát odpad anebo milión hvězd. Cokoliv jiného je humbuk. Drogy vám pomůžou, ale ne úplně. Vypíchnutí očí vám nezabrání v apoteóze. A jaká by asi byla ta Duna...

Když se to tak vezme, od očí k prdeli vede taky přímá linka. Příběh tohoto filmu patří na její konec. Směšnej průměr, který se nevyrovná ani polovině jediného snímku, na který odkazuje. Pohádka o tom, jak šla kauzalita na vandr a že Micheal Biehn byl jenom jeden.

Kdybych mohl, dám deset.

Český debing. Bez debaty. Stěpnička vládne na zemi i na nebesích. A Lynch servíruje tuny své přesně aranžované psychopatie bez jediného pomrknutí nebo zaváhání v koncertu, který by měli promítat dětem místo Arabely, aby si brzo uvědomily, jak to na tom světě chodí. Bobby Peru možná nezná oddechu, ale Dennis Hopper jde píchat a pije svůj bourbon. Když padne tma. A tma je celý tenhle film.

Ne úplně špatně natočené, ne úplně špatně zahrané (kromě Rachel McAdams, která je skutečně bolestivá). Ale scénář, který má emocionální hloubku a zvraty asi jako leporelo, to celé posílá do nejhlubších klišé sraček na dně temně hučící Niagáry. Rocky Blboa říznutý podivným, vyhoněnými city narvaným pseudo-dramatem o single-fotrovi s vymláceným mozkem, jehož papírová žena zemře po čtyřech minutách nesrozumitelného blábolení a slintání poté, co jí mistr Houdini (protože tak zvu člověka, který v Americe dokáže propašovat na benefiční večírek střelnou zbraň) prostřelí špek. Jenom aby svou smrtí zázračně odčarovala manželovi i všechny finance, takže člověk, který do té doby žije v multimilionovém sídle, náhle sedí na chodníku s taškou. Což je pořád větší zábava, než dosledovat zbytek filmu do konce. Nope.