Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Horor
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný

Recenze (632)

plakát

Ďábel a Daniel Johnston (2005) 

Zrovna jsem Daniela Johnstona objevila a jeho hudba mi vzala dech. Po shlédnutí dokumentu mi jeho texty dávají ještě větší smysl a cením si ho ještě víc. Krásně zpracovaná pocta umělci, který už bohužel mezi námi není.

plakát

Saigo no bansan (2005) 

Měla jsem velkej problém to dokoukat, protože takhle nudnej kanibalskej horor jsem hodně dlouho neviděla. Bylo to tak oblbující, že jsem skoro měla pocit jako kdybych to sledovala pod doznívajícím účinkem nějakého anestetika. Ani dost špatné efekty to nevytrhly. Jenom dvě relativně krátké scény stály za to (jedné říkám "čínská restaurace" a ta druhá je finále na svatbě). Na Japonsko, ze kterého pochází spoustu kvalitních hororů, velká slabota.

plakát

Očista (2013) 

OBSAHUJE SPOILERY!: Na tomhle filmu je nejzajímavější jen a pouze samotná myšlenka, že kriminalita lze vyřešit tím, že jednou za rok se každej může pustit ze řetězu a dělat si co chce aniž by byl trestán. Jak už zmínil JASM, není to v reálu dost dobře proveditelné. Předpokládat, že někdo kdo má opravodovou potřebu vraždit bude poslušně čekat celý rok, je docela úsměvná. A když se nad tím zahloubáme více, zjistíme, že to má mnohem víc chyb. Například: dejme tomu, že jste manžel a soused vám té noci znásilní a zabije ženu. Zjistíte to bohužel až po uplynutí oněch magických dvanácti hodin, tudíž ten člověk dál v pohodě může žít vedle vás a vyvázl z toho bez trestu. Neumím si moc představit kdo by tohle vydržel a čekal by další rok, než mu to bude moci vrátit. Ale když vezmeme tyhle všechny věci stranou a budeme předstírat, že by to opravdu mohlo fungovat, tak ten nápad je zajímavý a dalo by se na to namotat spoustu zajímavých příběhů. Bohužel však v tomto případě nebyl nápad využit efektivně a místo toho abychom viděli bandy zvlčilých lidí v ulicích, kteří páchají doslova apokalypsu, a všemožné odstíny lidské zvrácenosti utržené ze řetězu, uvidíme jen interiér jednoho baráku a pár magorů v maskách. Člověka opravdu zamrzí, že tohle téma nevytěžili jak by si bývalo zasloužilo. Herecké výkony jsou spíše průměrné a ani napětí není takové, aby příběh zvedlo nahoru. A ten zvrat ke konci byl takovej trošku WTF - sousedé chtěli tu rodinu povraždit, protože fotr prodává bezpečnostní zařízení, bez kterých by však všichni ti lidé byli totálně v prdeli. Ne, oni je místo toho, aby byli rádi, chtějí zabít, protože jim přišlo, že na tom rodina vydělala moc peněz. Tohle jim moc nežeru. Každopádně tři hvězdy jsou i tak zasloužené.

plakát

Kruh 2 (2005) 

První Ring je pro mě naprostej kult a můžu ho vidět kdykoliv znovu. V podstatě bych ho zařadila do první desítky svých oblíbených hororů. Proto jsem se trochu bála druhého dílu, protože všichni moc dobře víme jak to chodí když chtějí filmová studia vytřískat co nejvíc peněz z divácky ceněných filmů. V tomto případě není pokračování vyloženou ostudou, ale na vysokou laťku, kterou první díl nasadil, se pořád dívá z hloubky ne zrovna zanedbatelné. Ocenit jde zejména vizuál a práce s kamerou. I atmosféra zůstává prakticky stejná. Co trochu pokulhává je tempo, které ze začátku je příjemné, směrem ke konci se však rozplizlo na rychlý mišmas, který byl sice technicky dobře zvládnutý, ale místy neskutečně protivný svou urputností a snahou diváka přikovat k židli. Ona urputnost je vidět i ve scéně s počítačovými jeleny, kterou si podle mě mohli zcela jistě odpustit, protože filmu nic nepřidává. Chválím naopak scénu s Rachel a Samarou ve studně (ty pohyby... fuj). Suma sumárum nadšená sice zcela nejsem, ale nasraná taky ne.

plakát

Insidious 3: Počátek (2015) 

Kouzlo prvního Insidious vyčichlo už někde v průběhu druhého filmu a na třetí díl už ho zbejvá jen velmi málo. Nejvíc mi asi vadil nedostatek invence, se kterým k tomu řežisér přistupoval. Z předchozích dílů si vzal to nejlepší - zejména vizuální stránku světa mrtvých a základní kostru příběhu. Avšak už jaksi poopomněl přidat něco nového. Takže vlastně znovu dostáváme trochu přepracovaný první díl a chytrej divák si toho všimne poměrně snadno. Finálním zklamáním pak bylo, že jsem se nic nedozvěděla o démonovi s dýchací maskou (taky vám zněl jako Darth Vader?), kterej za tu celou patálii vlastně mohl. Při srovnání s horory, které vyšly po roce 2010 sice slušně tento snímek obstojí, ale s prvními dvěma díly se nedá absolutně srovnávat.

plakát

Čarodějnice (2015) 

V záplavě víceméně nudných, lekačkových a jak přes kopírák obšlehnutých hororů jako je Annabelle je tento nenápadný horor skutečný blaho. Už v prvních záběrech zaujme dokonalou vizuální stránkou. Autenticitu dodává i archaický způsob jakým postavy mluví (tohle bych fakt bez titulků nedávala). A hudební podkres, minimalistický a zároveň propracovaný, dotváří depresivní prostředí, které byste rozhodně nechtěli zažít na vlastní kůži. Příroda zde zobrazená je na první pohled statická a klidná, ale zároveň je z ní cítit nehostinnost a číhající nebezpečí. Do hlavních rolí se podařilo obsadit herce, kteří nezklamali, a zejména představitelé dětských rolí (hlavně Caleba a Thomasin) odvedli pořádný výkon. Mnoho lidí filmu vyčítá, že se tam toho děje málo a že je vyplněn spoustou vaty v podobě náboženskejch kydů. A jindy bych si možná taky stěžovala, že se dlouho nic neděje, ale v tomto případě mi přijde, že víc nepřirozených úkazů a zjevení čarodějnice by tomu neprospělo, spíše naopak. Nepřijde mi, že děj by se odvíjel pomalu, naopak stále graduje až k velkému finále, které zanechá husí kůži. Nejedná se přitom o horor nějak extra strašidelný, gore tam prakticky žádné není. Spíše se snaží zapůsobit na tu naši vnitřní část, kterou máme už od pravěku, a která nás nutí bát se přírodních sil a nevysvětlitelných entit, které tyto síly ovládají. Plus je tu samozřejmě pocit naprosté izolace a vydání na pospas, který filmovou rodinku nezadržitelně a pozvolna obrací proti sobě, zatímco ztrácí víru v to, že je Bůh zachrání. Závěrem mě ještě napadá, že jak vizuální stránkou, tak atmosférou a symbolikou mi The Witch strašně připomíná Antikrista od Larse von Triera.

plakát

Padesát odstínů šedi (2015) 

Tak tohle byl z mé strany vrcholný masochismus. Věděla jsem, že jdu do filmu, kterej se mi zcela určitě líbit nebude, ale všechen ten hejt kolem toho byl prostě tak lákavej, že jsem se musela přesvědčit na vlastní oči. Ještě větší masochismus by byl přečíst si knihu a film s ní srovnat, ale myslim, že to je hranice, kterou nejsem ochotna překročit. Dvě hodiny s tou debilní pipinou Anastázií mi bohatě stačily. Vim, že to není chyba herečky, že hraje úplnou krávu, z jejíhož chování dostávám osypky a epileptické křeče, ale myslim, že i kdybych ji viděla v jiném filmu a v lepší roli, už nikdy mi díky téhle pitomé roli nemůže přijít sympatická. Předsudky? Ano, ale who cares. Avšak i přes odpor k její postavě musím uznat, že svoji rolik zvládla dobře, stejně jako herecký kolega Jamie Dornan. Za každýho dávám jednu hvězdičku. Tu třetí dávám za krásné interiéry a kostýmy. Myslim, že jsem se k té pizdovině snažila být extrémně férová. Osobně asi chápu, co na tom spousta ženskejch vidí, přeci jen po deseti letech manželství se soustružníkem Lojzou, jehož vrcholná erotická představa je být vykouřen při čumění na fotbal, je představa namakaného milionáře se záhadnou minulostí a sexuální úchylkou, která nepůsobí vysloveně odpudivě, docela lákavá a sexy. A koneckonců z toho mohou mít benefit i někteří pánové, jelikož partnerky, které doteď byly v posteli jako prkna, najednou chtějí zkusit něco nového a tak v Erotic City koupí plyšový pouta a nějaké sexy prádlo. Poslední poznámku chci věnovat takovému zamyšlení nad tím jak jsou dneska erotické filmy trapné. Neříkám, že erotickej film nutně musí mít obří čuráky a kozy vyplňující 2/3 stopáže. Od toho máme porno. Ale přijde mi, že dřív se toho tvůrci báli tak nějak míň a ukazovalo se toho mnohem víc a s větším naturalismem. Zde vlastně po celou dobu nevidíme vůbec nic, co nevidíme v každém druhém filmu, akorát možná o něco častěji. Sakra, když už to je film podle knihy kde erotika hraje zcela zásadní roli, mohli se tomu přizpůsobit a aspoň toho ptáka nebo šlinc na prdeli od bičíku sem tam ukázat. Vzpomínáte na film Nymfomanka a na sado maso scény ze druhého dílu? Když to srovnám s 50 odstíny hnědi, je to úplně jinej level.

plakát

Kmen (2014) 

Snad poprvé v životě mě mrzelo, že neumím znakovou řeč, ačkoliv její znalost není ke sledování filmu nutná. Film mě zaujal na první pohled nejen zemí původu (poslední dobou se hodně zaměřuju právě na filmy z východní Evropy), ale hlavně nezvyklým formátem, který režisér zvolil. Je jasné, že tenhle film díky tomu nemá šanci stát se kasovním trhákem pro masy, zároveň se ale nejedná o čistej art, kterej by pochopilo jen pár kavárenských inteleguánů. Žánrově se pohybuje někde mezi dramatem a thrillerem, nejlíp k němu však sedí slovo naturalistický. Bez jakéhokoliv hudebního podkresu a řeči slyšíme pouze zvuky okolí a tak se můžeme lépe zaměřit na děj samotný, který je nám prezentován v dlouhých kamerových záběrech téměř bez střihu. A ačkoliv byli do hlavních rolí zvoleni neherci, kteří nikdy před kamerou nestáli, odvedli výkon velmi nadpůrměrný, zejména pak Yana Novikova v roli mladičké hluchoněmé prostitutky. I prostředí samotné je bez problému uvěřitelné, stejně jako chování postav. Za mě velký palec nahoru a ve znakové řeči pravím "děkuju".

plakát

Creed (2015) 

Píšu komentář ještě začerstva, pár hodin po skončení promítání, tudíž asi jsem trochu pod vlivem prvních dojmů a je možné, že komentář časem upravím. Zatím beru tenhle film jako ukončení celé dlouhé série filmů o Rockym a svým způsobem doufám, že skutečně bude filmem posledním. Ne ani tak proto, že by to byla naprostá katastrofa. Spíš naopak - je to vcelku důstojné rozloučení s příběhem trvajícím několik desetiletí (jak těch ve filmu, tak reálných). Nechybí tomu ten správný druh nostalgie, takže film dokáže místy navodit stejnou atmosféru jako měly staré díly. A opět dochází ke konfrontaci dvou světů, resp. dvou generací boxerů. Ovšem neděje se tak násilně a konfrontačně jako tomu bylo v pátém a šestém díle. Zde se oba světy, resp. obě éry, prolínají ve společné snaze dosáhnout vysokého cíle, mladší se učí od starších a naopak. Sly předal žezlo mladšímu kolegovi a sám sebe pasuje do role laskavého mentora, který už má všechno za sebou, ale pořád se necítí natolik starý, aby nadobro odešel z boxerské scény do ústraní. Role trenéra mu sedí skoro stejně jako role boxerského šampiona a koneckonců je s ohledem na Slyův věk vhodnější. Co se svěřence týče - než začnete s kritikou, vzpomeňte si na Tommyho Gunna a zkuste si je srovnat. Myslím, že Michael B. Jordan odvedl poměrně dobrou práci a v roli Apollova syna mi byl velmi sympatický. Jasně, není to Rocky (toho jako hlavní postavu v této sérii nemůže nikdo nahradit), ale je jeho velmi obstojným nástupcem. Abych však jenom nechválila, nesmím opomenout i nedostatky. Prvním z nich je hudba. Obyčejně si hudby u filmů zas tolik nevšímám, proto mě překvapuje, že jsem si toho vůbec všimla, ale na můj vkus to až moc přeháněli s hip-hopem. Jasně, hlavní postava je černoch, ale to sakra neznamená, že by měl hrát hip-hop pokaždý když trénuje nebo si jde zaběhat. Možná jsem sama koho to rušilo, každopádně k filmu kde je jednou z hlavních postav Rocky mi přemíra hip-hopu moc nesedí. Dalším nedostatkem je nekonzistence co se dynamiky děje týče. Přibližně druhá třetina se poněkud táhne a zaobírá se příliš podružnými motivy a zbytečnými dějovými vložkami (jasně, Adonis si našel holku, ale toho cukrování a vrkání bylo místy trochu moc). Posledním velkým nedostatkem je finální zápas a příprava na něj. Ne že bych očekávala dlouhé tréninkové montáže plné lesknoucích se svalů a potu na tvářích obou budoucích soupeřů, těch jsme si užili ve čtyřce dost, ale chybí mi takové to pumpování napětí do diváka, které ústí v to, že když konečně dojde na zápas, sedíme napnutí jak struny a těšíme se jak to dopadne. Tady se oznámí zápas a pak už jenom čekáme a pozornost od něj je neustále odpoutávána někam jinam, takže nakonec zapomeneme, že nějakej zápas vůbec měl bejt a vzpomeneme si na něj zase až když Adonis leze do ringu. Jinak ale nemám moc co vytknout. Čekala jsem něco mnohem horšího a proto mě Creed velmi příjemně překvapil.

plakát

Návrat do domu hrůzy (2007) 

Podle některých je pokračování lepší než první film, ale já si to nemyslím. V jedničce sice byla většina postav absolutně nesympatická, ale i tak jsem si tam dokázala najít své oblíbence, což se o tomto nedomrlém pokračování říci nedá. Řečeno na rovinu, bylo mi úplně jedno co se s těmi lidmi stane a to je vždycky špatně. I příběh pokulhává ve snaze vše vysvětlit a svést zlo v domě na nějakou divnou satanistickou sošku, čímž se vytrácí kouzlo původního filmu. Je to stejný efekt jako mělo ve Star Wars vysvětlení Síly pomocí midichlorianů. Proč se snažit vysvětlit něco, co vysvětlování vůbec nepotřebuje? Ale chápu, na něčem tu zápletku museli postavit (jako kdyby neexistovalo víc způsobů jak do baráku postavy dostat). O tragických hereckých výkonech a ještě horších efektech se snad radši ani zmiňovat nebudu... Ani bych se o tom tak nerozepisovala, ale jednička je jeden z mých nejoblíbenějších hororů, ačkoliv zde na ČSFD nemí vysoké hodnocení. Mám pro ten film zkrátka slabost a mrzí mě, že někdo cítil potřebu si do něj kopnout takovým slabým pokračováním.