Milý lidský film s hodně černým humorem, který si dělá srandu (i když relativně kultivovanou) jak z černochů, tak z postižených. Chvílemi dojemné, chvílemi k popukání. Výborná hlavní herecká dvojice a navíc je to podle skutečné události, což mě zahřálo u srdce.
Okouzlující film o lásce k příběhům, dětské fantazii a snech. První film, u kterého mi 3D přišlo opravdu smysluplné. Scorsese si vyhrál především s detaily - například množství úžasných hraček v prodavačově krámku nebo mechanika nádražních hodin. Pro plný zážitek by se mělo vidět v kině.
Když jsem před lety stejnojmennou knížku četla, hned jsem si říkala, jaký by to byl dobrý námět pro film. Teď jsem trošku na rozpacích. Zdá se mi, že film život v džungli hodně romantizuje (což ale bylo i v knížce, přece jenom je založená na dětských vzpomínkách) a že se málo věnuje tomu, jaký dopad na hrdinčin dospělý život její dětství mezi domorodým kmenem v Západní Papuy mělo. Filmu také vévodí hodně romantická hudba, která se mi sem absolutně nehodila. Letecké záběry na dešťový prales jsou nádherné, ale to na výborný film bohužel nestačí. Srovnání film/knížka (Sabine Kuegler) - 5/5.
Krásná němá filmová romance z dob, kdy na hollywoodském kopci místo Hollywood stálo ještě Hollywoodland. Hazanaviciusovi se povedlo dokonale oživit dnes už mrtvý koncept němého filmu a vytvořit tak dílo, které se určitě zapíše do filmové historie. Celou dobu v kině jsem se usmívala a naprosto si to užívala. Přesto mi ale do plného počtu něco nedefinovatelného chybělo - tající se dech, méně němého přehrávání, více emocionálně vypjatých scén...uvidíme, co s tím udělá druhá projekce.
Oproti švédskému originálu mi Fincherova verze přišla temnější, napínavější, brutálnější a o kousek lepší, což se týká i hereckého obsazení (postavy Mikaela a Eriky - Robin Wright). Co se týče Lisbeth, Rooney Mara jí dodala punc normálnosti, což nemyslím kriticky. Noomi Rapace se hodně přiblížila Larssonově knižní Lisbeth, jejíž postava ale byla sama o sobě takovým extrémem, až to občas zavánělo parodií. Líbily se mi švédské reálie (názvy knížek a časopisů, výslovnost jmen) a potěšilo mě, že scény z Curychu se opravdu odehrávaly v Curychu. Jásám taky nad úvodními bondovskými titulky.
Tak tenhle film toho možná říká o životě víc, než všechno ostatní, co jsem dosud viděla. Možná to bude tím, že jsem dříve taky všechny vztahy opouštěla já...nebo tím, že na mě leze krize středního věku, kdo ví. Ale určitě to bude tím, že kromě sympatických hereckých výkonů film taky oplývá milými drobnostmi jako jsou Oliverovy nápadité skicy nebo retrospektivní fotomontáže, o nádherné Reitzellově hudbě (kdysi spolupracoval s AIR) ani nemluvím.
Pořádné psycho, o kterém je lepší dopředu nic nevědět. Některé scény (Curtisovy sny, finále) mi svojí atmosférou připomínaly Shyamalanovy ranné snímky. Z příběhového hlediska mě více než hlavní otázka filmu - je Curtis psychicky nemocný nebo jsou to apokalyptické vize? - zaujalo zpracování toho, jaké má podobné chování vliv na lidské vztahy - rodinné i pracovní. Co se týče manželky, éterická kráska Jessica Chastain se své role zhostila na výbornou a ze všech jejích gest úplně sálá snaha nezatratit manžela a stát při jeho boku "v časech dobrých i zlých". Soundtrack je dokonale mrazivý a na celkové atmosféře filmu má lví podíl.
“Pověste ji vejš, ať se houpá, pověste ji vejš, ať má dost…” Napínavé soudní drama o jedné velké justiční nespravedlnosti v dějinách USA. Nejnovější Redfordův režisérský počin oplývá všemi jeho průvodními znaky - dokonalý výběr herců (třeba výborní Kevin Kline a Tom Wilkinson ve vedlejších rolích), chvílemi rozvleklé tempo a zdlouhavé dialogy, vygradované emocionální finále. Já osobně byla spokojená, film si udržel moji pozornost až do konce. Vytkla bych možná trochu nepřehlednou akci na začátku, což se ale s ohledem na počet atentátníků nedalo pravděpodobně udělat jinak.
Tak tady už Sandler zašel hodně daleko a smrdí to žumpou...citlivějším jedincům by toto mohlo způsobit i nějakou psychickou újmu. Jedna hvězdička jen za cameo Johnnyho Deppa. Al Pacina jsem radši vytěsnila, protože to, jak se mohl do něčeho takového nechat ukecat, je mi opravdu záhadou. Pár vtipných momentů se sice najde (třeba úvodní montáž s dvojčaty), ale jako celek je to opravdu ubohé. Co ten adoptovaný indický chlapeček, co na sebe všechno lepil, včetně živého křečka a papouška? Tomu se říká humor?
Trochu jiný obrázek Los Angeles než nám předvádí BH 90210. Jednoduchý a pomalu plynoucí film o tom, jak sviňský život někdy může být. Především bych vyzdvihla herecké výkony otce i syna - zvláště otcovo (Demián Bichir) úžasné herectví očima, do nich se vešlo opravdu hodně smutku a beznaděje.
Já to nazývám pokryteckým rasismem. Nevadilo jim, že jim "barevná" ruka připravovala jídlo, utírala nádobí a přebalovala děti, ale vadilo jim, že "barevný" zadek seděl na jejich záchodě. Důležitý film, který se zabývá jedním z nejožehavějších problémů Ameriky 20.století. Zpracování je v podstatě bezchybné - dojemné scény s komickými vsuvkami, nádherné dobové kostýmy, účesy, interiéry a auta. Co mě trošku rušilo bylo, že film byl až moc uhlazený a vykalkulovaný. Věřím, že se děly i horší věci, než které byly ve filmu uvedeny. Z hereckých výkonů u mě vyhrála Octavia Spencer a její postava Minnie. Výborná epizoda s koláčem dominuje celému filmu. Určitě si přečtu i původní knížku. Pozdější update - srovnání film/knížka (Kathryn Stockett) - 4/6 - knižní předloha je mnohem rozvětvenější a některé linie jsou tam lépe vysvětlené (např. příběh s Constanine, který se zdá být ve filmu jaksi navíc). Film mi přišel navíc až moc černobílý - v knížce lze nalézt i několik dobrých vztahů s bílými zaměstnavatelkami, nejsou všechny takové jednoznačné krávy jako ve filmu.
Vždycky mě mrzelo, že jsem Pearl Jam nikdy nezažila naživo a po tomhle dokumentu mě to mrzí ještě víc. Cameron Crowe odvedl výbornou práci, narval dvacetiletou historii kapely do dvou hodin, ze kterých nenudí ani vteřina. Dozvíme se hodně intimních věci (Eddie Veder a smrt jeho pravého otce; jak kapelu zasáhla tragédie na rockovém festivalu v Dánsku; jak je ovlivnil Andy Wood, leader jejich mateřské kapely Mother Love Bone apod.) Závěrečný sestřih písně Alive mi nahnal husí kůži a hned poté jsem si šla vygooglovat termíny jejich příštího turné - zatím to vypadá na Berlín ve 2012. Pozdější update - Praha 2.7.2012 to jistí! Díky uživatelce jasse za upozornění :-)
Dobrý nápad, ale poněkud laciné zpracování (což je u Niccola zvykem, viz Gattaca - ale tam mi to zase tolik nevadilo). Hodně chudé exteriéry, všechno je v podstatě černo-bílé, chybí jakékoliv výrazné barvy. O logických kiksech jsem radši moc nepřemýšlela, jen mě překvapila neexistence mobilních telefonů :-) Z herců vyčníval Cillian Murphy, škoda, že jeho postava nebyla hlouběji rozpracována (jeho rodinné pozadí apod.). Amanda Seyfried by si zasloužila nějakou tu "cenu" už jen za to, že to celé odběhala v deseticentimetrových podpatcích.
Po Malých ženách další filmová adaptace románu od Luisy Mary Alcottové, tentokrát v kanadské a ještě televizní produkci. Příběh se skládá v podstatě ze stejných prvků jako Malé ženy - život chudé rodiny na americkém Východě v 19.století, převaha ženských hrdinek, složité rodinné vztahy, boj se spálovou horečkou, první láska. Film je to příjemný, s nestárnoucí Jacqueline Bisset v hlavní roli, ale na Malé ženy mu přece jenom něco chybí - lepší herecké výkony, větší šmrnc a spád, vrstevnější scénář.
Film s hodně vážným námětem - jak se člověk má vyrovnat se ztrátou blízkého, který navíc zemřel násilnou smrtí? Michelle Pfeiffer jako vždy velmi krásná a křehká, Ashton Kutcher - no, sice ho mám zařazeného v kategorii neherce, ale této role se kupodivu zhostil docela dobře. Role mladého kluka, který do svých dvacetičtyř let žil jenom studiem a zápasením a najednou zažívá poprvé velké emocionální otřesy (smrt sestry, vztah se starší ženou), mu docela sedla a to, jak se to v něm pere, bylo vidět hlavně v jeho očích. Osobně mě ale nejvíce zaujala Kathy Bates, její smutek mi dával hodně zabrat. Hollander si libuje v dlouhých a detailních záběrech (obličeje herců máme před sebou téměř přes celou obrazovku), Jóhansson sestavil výborný soundtrack, ale přesto to jako celek nevybočuje nad průměr.
Mně osobně více vyhovovalo estetické pojetí 300 a ohledně příběhu nedám dopustit na čsfd uživateli nenáviděné nové zpracování Souboje titánů. Válka Bohů nám nabízí jen hodně slaboduchý příběh s černobílými charaktery, kde se něco začne dít až s nalezením luku (tzn. zhruba po hodině). Poslední bitva je výborně zinscenovaná, ale to je asi tak všechno. Viděno v 3D.
Opěvovanou knižní předlohu jsem nečetla, ale film na mě zapůsobil jako milý způsob, jak přiblížit dospívajícím svět filosofie a historie. Hodně povedené bylo ztvárnění renesance, trochu mě zamrzelo, že mýty a pohádky zde byly jen povrchně zmíněny a hodně mě zamrzelo zjevné levicové zaměření autora (kapitola o ruské revoluci). Doufám, že moje dcera bude jednou tak zvídavá jako Sofie.
Filmů o smrti dítěte už bylo natočeno hodně, ale Redfordův neobyčejný režijní debut patří asi mezi ty nejlepší. Mrazivé psychologické drama o tom, jaký rozklad v rodinných vztazích taková ztráta způsobí. Kromě výborně napsaných dialogů mu v tom hlavně pomáhají herecké výkony - zvláště Mary Tyler Moore v roli manipulativní, chladné a egoistické matky si budu pamatovat ještě hodně dlouho. Je to drásavé, je to smutné, ale na konci to na mě přece jenom dýchlo závanem naděje.
Křesťanská agitka, která se začne zajídat už po půl hodině. Ježíšovo utrpení a Bůh na diváka vykouknou každých pět minut (dokonce i dětské obrázky na lednici obsahují kříž) a nevěřícímu skeptikovi to až nahání husí kůži. Pár policejních honiček a dva povedené vtipy (Snake King a I love you, boss) to bohužel nezachrání.
Jediná hororová (a to ještě zubařská scéna - což je u mě vždy zárukou zavřených očí) se odehrává ještě před úvodními titulky, potom už to jde ale bohužel kvalitativně hodně dolů. Jedná se o hodně otřepaný příběh s ještě otřepanějšími logickými kiksy (mrtvoly příšerek zmasakrovaných malou Sally se po domě hromadí, ale natvrdlému tátovi to pořád ještě ne a ne dojít). Jediné, co se na tomhle filmu povedlo, je ten dům a jeho přilehlé zahrady. P.S. A nikdo mi nevymluví, že by na ty tajtrlíky nezabral plamenomet.
Tento film nám servíruje jedno klišé za druhým - předčasně vyspělé dítě, chytré jako rádio (a které mimochodem vypadá úplně stejně jako Carla Bruni), natvrdlý, ale cool táta, majitelka robotího šampióna mluvící východoevropským přízvukem, trapný a hrdý Japonec a k tomu několik soubojů, u kterých už je dopředu jasné kdo vyhraje, protože stejné schéma se objevuje ve všech ostatních boxerských filmech. Nejhorší na tom ale je, že je to hrozně nudné. Jedna hvězdička za soundtrack a druhá za souboj v aréně ZOO, která si sem jakoby odskočila ze Šíleného Maxe.
Upírský seriál, u kterého přívětek "love sucks" opravdu sedí. Co začíná jako seriálová verze Twilightu vhodná jen pro -náctileté se brzo změní v docela slušný masakr, kde se upíři navzájem mučí a vraždí a kde by se erotické dusno mezi trojkou hlavních představitelů dalo krájet. Vyčnívá Ian Somerhalder, kvůli kterému bych se stala upírem i já. Po první sérii jsem natěšená na druhou, takže mírně nadhodnocuju.
Mrazivé psycho za zvuků Čajkovského. Mám ale takový pocit, že bez Aronofského režie, bez Natálie Portman a bez baletu by to bylo jen obyčejné béčko o paranoidní holce s lesbickými sklony.
Drsná romantika v prostředí nehostinné Anglie 19.století. Na rozdíl od přiblbých Austenovských příběhů sestry Brontëovy do svých románů vsadily taky bídu, zimu, násilí a smutek a Fukunaga toto vše převedl na plátno s bravurností hodnou obdivu, velké plus je i výběr hlavních představitelů včetně Judi Dench ve vedlejší roli. Pro neznalce literární předlohy nebo některého předchozícho filmového zpracování se možná bude zdát Janina a Rochesterova zamilovanost příliš překotná nebo těžce uvěřitelná, ale jinak to ve dvouhodinovém filmu asi ztvárnit nejde. Srovnání film / knížka (Charlotte Brontë ) - 5/5.
"Forget it Jake, it's Chinatown." Hořký konec temného filmu, ze kterého sálá atmosféra Ameriky 30. let tak neuvěřitelným způsobem, až se tají dech. Hláškující Jack Nicholson bez chyby, úžasný filmový plakát bych si klidně pověsila doma do obýváku. Na DVD stojí za zmínku taky dokumenty o natáčení, byly udělané teprve nedávno a je zajímavé vidět záběry mladého Polanského nebo starého Nicholsona komentující film starý skoro 40 let.
Trapně zábavné. Dá se to taky použít jako společenská hra "Kdo objeví více pražských reálií" nebo "Kdo objeví více slavných tváří ve vedlejších rolích" - mě zaujal především Matt Damon (vsadila jsem se se svým partnerem o stovku, že je to fakt on a vyhrála) a bojovnice Xena jako velitelka sexuálního salónu. Na American pie to ale zdaleka nemá.
Chvílemi neotřelé a vtipné, chvílemi zdlouhavé a plné planých řečí o tom, "jak lze v životě milovat jen jednoho člověka". Milá byla vedlejší linie se synem a jeho chůvou. Trochu mě ale naštvalo to, že padesátiletá Julianne Moore byla v tomto filmu vydávána za pětatřicátnici - bylo to opravdu nutné? Mám jí jako herečku hodně ráda, ale sem se moc nehodila.
Freude, Freude, vždycky na tě dojde...netušila jsem, že John Lennon měl takové dramatické dětství a dospívání. Film je to milý a sympatický, ale jakoby se nemohl rozhodnout, jestli hrát na smutnou nebo na komickou notu. Výborný výkon Kristin Scott Thomas, i Aaron Johnson si získal moje sympatie (po Kick-Ass už podruhé).
Prázdné...i když mi hlavní hrdinka hodně připomínala samu sebe, film mě donutil popřemýšlet akorát o tom, kolik tak asi stojí letenka na Bali. V knižní podobě by mě to pravděpodobně zaujalo mnohem více. Velkým plusem byl Javier Bardem, jeho Brazilec Felipe by si zasloužil vlastní filmový příběh.
Moje komentáře
Intouchables (2011)
Milý lidský film s hodně černým humorem, který si dělá srandu (i když relativně kultivovanou) jak z černochů, tak z postižených. Chvílemi dojemné, chvílemi k popukání. Výborná hlavní herecká dvojice a navíc je to podle skutečné události, což mě zahřálo u srdce.
Hugo a jeho velký objev (2011)
Okouzlující film o lásce k příběhům, dětské fantazii a snech. První film, u kterého mi 3D přišlo opravdu smysluplné. Scorsese si vyhrál především s detaily - například množství úžasných hraček v prodavačově krámku nebo mechanika nádražních hodin. Pro plný zážitek by se mělo vidět v kině.
Dschungelkind (2011)
Když jsem před lety stejnojmennou knížku četla, hned jsem si říkala, jaký by to byl dobrý námět pro film. Teď jsem trošku na rozpacích. Zdá se mi, že film život v džungli hodně romantizuje (což ale bylo i v knížce, přece jenom je založená na dětských vzpomínkách) a že se málo věnuje tomu, jaký dopad na hrdinčin dospělý život její dětství mezi domorodým kmenem v Západní Papuy mělo. Filmu také vévodí hodně romantická hudba, která se mi sem absolutně nehodila. Letecké záběry na dešťový prales jsou nádherné, ale to na výborný film bohužel nestačí. Srovnání film/knížka (Sabine Kuegler) - 5/5.
The Artist (2011)
Krásná němá filmová romance z dob, kdy na hollywoodském kopci místo Hollywood stálo ještě Hollywoodland. Hazanaviciusovi se povedlo dokonale oživit dnes už mrtvý koncept němého filmu a vytvořit tak dílo, které se určitě zapíše do filmové historie. Celou dobu v kině jsem se usmívala a naprosto si to užívala. Přesto mi ale do plného počtu něco nedefinovatelného chybělo - tající se dech, méně němého přehrávání, více emocionálně vypjatých scén...uvidíme, co s tím udělá druhá projekce.
Muži, kteří nenávidí ženy (2011)
Oproti švédskému originálu mi Fincherova verze přišla temnější, napínavější, brutálnější a o kousek lepší, což se týká i hereckého obsazení (postavy Mikaela a Eriky - Robin Wright). Co se týče Lisbeth, Rooney Mara jí dodala punc normálnosti, což nemyslím kriticky. Noomi Rapace se hodně přiblížila Larssonově knižní Lisbeth, jejíž postava ale byla sama o sobě takovým extrémem, až to občas zavánělo parodií. Líbily se mi švédské reálie (názvy knížek a časopisů, výslovnost jmen) a potěšilo mě, že scény z Curychu se opravdu odehrávaly v Curychu. Jásám taky nad úvodními bondovskými titulky.
Začátky (2010)
Tak tenhle film toho možná říká o životě víc, než všechno ostatní, co jsem dosud viděla. Možná to bude tím, že jsem dříve taky všechny vztahy opouštěla já...nebo tím, že na mě leze krize středního věku, kdo ví. Ale určitě to bude tím, že kromě sympatických hereckých výkonů film taky oplývá milými drobnostmi jako jsou Oliverovy nápadité skicy nebo retrospektivní fotomontáže, o nádherné Reitzellově hudbě (kdysi spolupracoval s AIR) ani nemluvím.
Take Shelter (2011)
Pořádné psycho, o kterém je lepší dopředu nic nevědět. Některé scény (Curtisovy sny, finále) mi svojí atmosférou připomínaly Shyamalanovy ranné snímky. Z příběhového hlediska mě více než hlavní otázka filmu - je Curtis psychicky nemocný nebo jsou to apokalyptické vize? - zaujalo zpracování toho, jaké má podobné chování vliv na lidské vztahy - rodinné i pracovní. Co se týče manželky, éterická kráska Jessica Chastain se své role zhostila na výbornou a ze všech jejích gest úplně sálá snaha nezatratit manžela a stát při jeho boku "v časech dobrých i zlých". Soundtrack je dokonale mrazivý a na celkové atmosféře filmu má lví podíl.
Konspirátor (2010)
“Pověste ji vejš, ať se houpá, pověste ji vejš, ať má dost…” Napínavé soudní drama o jedné velké justiční nespravedlnosti v dějinách USA. Nejnovější Redfordův režisérský počin oplývá všemi jeho průvodními znaky - dokonalý výběr herců (třeba výborní Kevin Kline a Tom Wilkinson ve vedlejších rolích), chvílemi rozvleklé tempo a zdlouhavé dialogy, vygradované emocionální finále. Já osobně byla spokojená, film si udržel moji pozornost až do konce. Vytkla bych možná trochu nepřehlednou akci na začátku, což se ale s ohledem na počet atentátníků nedalo pravděpodobně udělat jinak.
Jack a Jill (2011)
Tak tady už Sandler zašel hodně daleko a smrdí to žumpou...citlivějším jedincům by toto mohlo způsobit i nějakou psychickou újmu. Jedna hvězdička jen za cameo Johnnyho Deppa. Al Pacina jsem radši vytěsnila, protože to, jak se mohl do něčeho takového nechat ukecat, je mi opravdu záhadou. Pár vtipných momentů se sice najde (třeba úvodní montáž s dvojčaty), ale jako celek je to opravdu ubohé. Co ten adoptovaný indický chlapeček, co na sebe všechno lepil, včetně živého křečka a papouška? Tomu se říká humor?
Za lepší život (2011)
Trochu jiný obrázek Los Angeles než nám předvádí BH 90210. Jednoduchý a pomalu plynoucí film o tom, jak sviňský život někdy může být. Především bych vyzdvihla herecké výkony otce i syna - zvláště otcovo (Demián Bichir) úžasné herectví očima, do nich se vešlo opravdu hodně smutku a beznaděje.
Černobílý svět (2011)
Já to nazývám pokryteckým rasismem. Nevadilo jim, že jim "barevná" ruka připravovala jídlo, utírala nádobí a přebalovala děti, ale vadilo jim, že "barevný" zadek seděl na jejich záchodě. Důležitý film, který se zabývá jedním z nejožehavějších problémů Ameriky 20.století. Zpracování je v podstatě bezchybné - dojemné scény s komickými vsuvkami, nádherné dobové kostýmy, účesy, interiéry a auta. Co mě trošku rušilo bylo, že film byl až moc uhlazený a vykalkulovaný. Věřím, že se děly i horší věci, než které byly ve filmu uvedeny. Z hereckých výkonů u mě vyhrála Octavia Spencer a její postava Minnie. Výborná epizoda s koláčem dominuje celému filmu. Určitě si přečtu i původní knížku. Pozdější update - srovnání film/knížka (Kathryn Stockett) - 4/6 - knižní předloha je mnohem rozvětvenější a některé linie jsou tam lépe vysvětlené (např. příběh s Constanine, který se zdá být ve filmu jaksi navíc). Film mi přišel navíc až moc černobílý - v knížce lze nalézt i několik dobrých vztahů s bílými zaměstnavatelkami, nejsou všechny takové jednoznačné krávy jako ve filmu.
Pearl Jam Twenty (2011)
Vždycky mě mrzelo, že jsem Pearl Jam nikdy nezažila naživo a po tomhle dokumentu mě to mrzí ještě víc. Cameron Crowe odvedl výbornou práci, narval dvacetiletou historii kapely do dvou hodin, ze kterých nenudí ani vteřina. Dozvíme se hodně intimních věci (Eddie Veder a smrt jeho pravého otce; jak kapelu zasáhla tragédie na rockovém festivalu v Dánsku; jak je ovlivnil Andy Wood, leader jejich mateřské kapely Mother Love Bone apod.) Závěrečný sestřih písně Alive mi nahnal husí kůži a hned poté jsem si šla vygooglovat termíny jejich příštího turné - zatím to vypadá na Berlín ve 2012. Pozdější update - Praha 2.7.2012 to jistí! Díky uživatelce jasse za upozornění :-)
Vyměřený čas (2011)
Dobrý nápad, ale poněkud laciné zpracování (což je u Niccola zvykem, viz Gattaca - ale tam mi to zase tolik nevadilo). Hodně chudé exteriéry, všechno je v podstatě černo-bílé, chybí jakékoliv výrazné barvy. O logických kiksech jsem radši moc nepřemýšlela, jen mě překvapila neexistence mobilních telefonů :-) Z herců vyčníval Cillian Murphy, škoda, že jeho postava nebyla hlouběji rozpracována (jeho rodinné pozadí apod.). Amanda Seyfried by si zasloužila nějakou tu "cenu" už jen za to, že to celé odběhala v deseticentimetrových podpatcích.
Nezlomná pouta (TV film) (2008)
Po Malých ženách další filmová adaptace románu od Luisy Mary Alcottové, tentokrát v kanadské a ještě televizní produkci. Příběh se skládá v podstatě ze stejných prvků jako Malé ženy - život chudé rodiny na americkém Východě v 19.století, převaha ženských hrdinek, složité rodinné vztahy, boj se spálovou horečkou, první láska. Film je to příjemný, s nestárnoucí Jacqueline Bisset v hlavní roli, ale na Malé ženy mu přece jenom něco chybí - lepší herecké výkony, větší šmrnc a spád, vrstevnější scénář.
Vzájemná objetí (2009)
Film s hodně vážným námětem - jak se člověk má vyrovnat se ztrátou blízkého, který navíc zemřel násilnou smrtí? Michelle Pfeiffer jako vždy velmi krásná a křehká, Ashton Kutcher - no, sice ho mám zařazeného v kategorii neherce, ale této role se kupodivu zhostil docela dobře. Role mladého kluka, který do svých dvacetičtyř let žil jenom studiem a zápasením a najednou zažívá poprvé velké emocionální otřesy (smrt sestry, vztah se starší ženou), mu docela sedla a to, jak se to v něm pere, bylo vidět hlavně v jeho očích. Osobně mě ale nejvíce zaujala Kathy Bates, její smutek mi dával hodně zabrat. Hollander si libuje v dlouhých a detailních záběrech (obličeje herců máme před sebou téměř přes celou obrazovku), Jóhansson sestavil výborný soundtrack, ale přesto to jako celek nevybočuje nad průměr.
Válka Bohů (2011)
Mně osobně více vyhovovalo estetické pojetí 300 a ohledně příběhu nedám dopustit na čsfd uživateli nenáviděné nové zpracování Souboje titánů. Válka Bohů nám nabízí jen hodně slaboduchý příběh s černobílými charaktery, kde se něco začne dít až s nalezením luku (tzn. zhruba po hodině). Poslední bitva je výborně zinscenovaná, ale to je asi tak všechno. Viděno v 3D.
Sofiin svět (1999)
Opěvovanou knižní předlohu jsem nečetla, ale film na mě zapůsobil jako milý způsob, jak přiblížit dospívajícím svět filosofie a historie. Hodně povedené bylo ztvárnění renesance, trochu mě zamrzelo, že mýty a pohádky zde byly jen povrchně zmíněny a hodně mě zamrzelo zjevné levicové zaměření autora (kapitola o ruské revoluci). Doufám, že moje dcera bude jednou tak zvídavá jako Sofie.
Obyčejní lidé (1980)
Filmů o smrti dítěte už bylo natočeno hodně, ale Redfordův neobyčejný režijní debut patří asi mezi ty nejlepší. Mrazivé psychologické drama o tom, jaký rozklad v rodinných vztazích taková ztráta způsobí. Kromě výborně napsaných dialogů mu v tom hlavně pomáhají herecké výkony - zvláště Mary Tyler Moore v roli manipulativní, chladné a egoistické matky si budu pamatovat ještě hodně dlouho. Je to drásavé, je to smutné, ale na konci to na mě přece jenom dýchlo závanem naděje.
Courageous (2011)
Křesťanská agitka, která se začne zajídat už po půl hodině. Ježíšovo utrpení a Bůh na diváka vykouknou každých pět minut (dokonce i dětské obrázky na lednici obsahují kříž) a nevěřícímu skeptikovi to až nahání husí kůži. Pár policejních honiček a dva povedené vtipy (Snake King a I love you, boss) to bohužel nezachrání.
Nebojte se tmy (2010)
Jediná hororová (a to ještě zubařská scéna - což je u mě vždy zárukou zavřených očí) se odehrává ještě před úvodními titulky, potom už to jde ale bohužel kvalitativně hodně dolů. Jedná se o hodně otřepaný příběh s ještě otřepanějšími logickými kiksy (mrtvoly příšerek zmasakrovaných malou Sally se po domě hromadí, ale natvrdlému tátovi to pořád ještě ne a ne dojít). Jediné, co se na tomhle filmu povedlo, je ten dům a jeho přilehlé zahrady. P.S. A nikdo mi nevymluví, že by na ty tajtrlíky nezabral plamenomet.
Hra o smrti (2003)
Středověká detektivka v divadelním hávu. Paul Bettany a Willem Dafoe jako vždy výteční, z filmu sálala zima a bída. Těžký to život kočovných kejklířů.
Ocelová pěst (2011)
Tento film nám servíruje jedno klišé za druhým - předčasně vyspělé dítě, chytré jako rádio (a které mimochodem vypadá úplně stejně jako Carla Bruni), natvrdlý, ale cool táta, majitelka robotího šampióna mluvící východoevropským přízvukem, trapný a hrdý Japonec a k tomu několik soubojů, u kterých už je dopředu jasné kdo vyhraje, protože stejné schéma se objevuje ve všech ostatních boxerských filmech. Nejhorší na tom ale je, že je to hrozně nudné. Jedna hvězdička za soundtrack a druhá za souboj v aréně ZOO, která si sem jakoby odskočila ze Šíleného Maxe.
Upíří deníky (TV seriál) (2009)
Upírský seriál, u kterého přívětek "love sucks" opravdu sedí. Co začíná jako seriálová verze Twilightu vhodná jen pro -náctileté se brzo změní v docela slušný masakr, kde se upíři navzájem mučí a vraždí a kde by se erotické dusno mezi trojkou hlavních představitelů dalo krájet. Vyčnívá Ian Somerhalder, kvůli kterému bych se stala upírem i já. Po první sérii jsem natěšená na druhou, takže mírně nadhodnocuju.
Černá labuť (2010)
Mrazivé psycho za zvuků Čajkovského. Mám ale takový pocit, že bez Aronofského režie, bez Natálie Portman a bez baletu by to bylo jen obyčejné béčko o paranoidní holce s lesbickými sklony.
Jana Eyrová (2011)
Drsná romantika v prostředí nehostinné Anglie 19.století. Na rozdíl od přiblbých Austenovských příběhů sestry Brontëovy do svých románů vsadily taky bídu, zimu, násilí a smutek a Fukunaga toto vše převedl na plátno s bravurností hodnou obdivu, velké plus je i výběr hlavních představitelů včetně Judi Dench ve vedlejší roli. Pro neznalce literární předlohy nebo některého předchozícho filmového zpracování se možná bude zdát Janina a Rochesterova zamilovanost příliš překotná nebo těžce uvěřitelná, ale jinak to ve dvouhodinovém filmu asi ztvárnit nejde. Srovnání film / knížka (Charlotte Brontë ) - 5/5.
Čínská čtvrť (1974)
"Forget it Jake, it's Chinatown." Hořký konec temného filmu, ze kterého sálá atmosféra Ameriky 30. let tak neuvěřitelným způsobem, až se tají dech. Hláškující Jack Nicholson bez chyby, úžasný filmový plakát bych si klidně pověsila doma do obýváku. Na DVD stojí za zmínku taky dokumenty o natáčení, byly udělané teprve nedávno a je zajímavé vidět záběry mladého Polanského nebo starého Nicholsona komentující film starý skoro 40 let.
Eurotrip (2004)
Trapně zábavné. Dá se to taky použít jako společenská hra "Kdo objeví více pražských reálií" nebo "Kdo objeví více slavných tváří ve vedlejších rolích" - mě zaujal především Matt Damon (vsadila jsem se se svým partnerem o stovku, že je to fakt on a vyhrála) a bojovnice Xena jako velitelka sexuálního salónu. Na American pie to ale zdaleka nemá.
Bláznivá, zatracená láska (2011)
Chvílemi neotřelé a vtipné, chvílemi zdlouhavé a plné planých řečí o tom, "jak lze v životě milovat jen jednoho člověka". Milá byla vedlejší linie se synem a jeho chůvou. Trochu mě ale naštvalo to, že padesátiletá Julianne Moore byla v tomto filmu vydávána za pětatřicátnici - bylo to opravdu nutné? Mám jí jako herečku hodně ráda, ale sem se moc nehodila.
Nowhere Boy (2009)
Freude, Freude, vždycky na tě dojde...netušila jsem, že John Lennon měl takové dramatické dětství a dospívání. Film je to milý a sympatický, ale jakoby se nemohl rozhodnout, jestli hrát na smutnou nebo na komickou notu. Výborný výkon Kristin Scott Thomas, i Aaron Johnson si získal moje sympatie (po Kick-Ass už podruhé).
Jíst, meditovat, milovat (2010)
Prázdné...i když mi hlavní hrdinka hodně připomínala samu sebe, film mě donutil popřemýšlet akorát o tom, kolik tak asi stojí letenka na Bali. V knižní podobě by mě to pravděpodobně zaujalo mnohem více. Velkým plusem byl Javier Bardem, jeho Brazilec Felipe by si zasloužil vlastní filmový příběh.