Sofia

Když jsem před lety stejnojmennou knížku četla, hned jsem si říkala, jaký by to byl dobrý námět pro film. Teď jsem trošku na rozpacích. Zdá se mi, že film život v džungli hodně romantizuje (což ale bylo i v knížce, přece jenom je založená na dětských vzpomínkách) a že se málo věnuje tomu, jaký dopad na hrdinčin dospělý život její dětství mezi domorodým kmenem v Západní Papuy mělo. Filmu také vévodí hodně romantická hudba, která se mi sem absolutně nehodila. Letecké záběry na dešťový prales jsou nádherné, ale to na výborný film bohužel nestačí. Srovnání film/knížka (Sabine Kuegler) - 5/5.

Krásná němá filmová romance z dob, kdy na hollywoodském kopci místo Hollywood stálo ještě Hollywoodland. Hazanaviciusovi se povedlo dokonale oživit dnes už mrtvý koncept němého filmu a vytvořit tak dílo, které se určitě zapíše do filmové historie. Celou dobu v kině jsem se usmívala a naprosto si to užívala. Přesto mi ale do plného počtu něco nedefinovatelného chybělo - tající se dech, méně němého přehrávání, více emocionálně vypjatých scén...uvidíme, co s tím udělá druhá projekce.

Oproti švédskému originálu mi Fincherova verze přišla temnější, napínavější, brutálnější a o kousek lepší, což se týká i hereckého obsazení (postavy Mikaela a Eriky - Robin Wright). Co se týče Lisbeth, Rooney Mara jí dodala punc normálnosti, což nemyslím kriticky. Noomi Rapace se hodně přiblížila Larssonově knižní Lisbeth, jejíž postava ale byla sama o sobě takovým extrémem, až to občas zavánělo parodií. Líbily se mi švédské reálie (názvy knížek a časopisů, výslovnost jmen) a potěšilo mě, že scény z Curychu se opravdu odehrávaly v Curychu. Jásám taky nad úvodními bondovskými titulky.

Tak tenhle film toho možná říká o životě víc, než všechno ostatní, co jsem dosud viděla. Možná to bude tím, že jsem dříve taky všechny vztahy opouštěla já...nebo tím, že na mě leze krize středního věku, kdo ví. Ale určitě to bude tím, že kromě sympatických hereckých výkonů film taky oplývá milými drobnostmi jako jsou Oliverovy nápadité skicy nebo retrospektivní fotomontáže, o nádherné Reitzellově hudbě (kdysi spolupracoval s AIR) ani nemluvím.

Pořádné psycho, o kterém je lepší dopředu nic nevědět. Některé scény (Curtisovy sny, finále) mi svojí atmosférou připomínaly Shyamalanovy ranné snímky. Z příběhového hlediska mě více než hlavní otázka filmu - je Curtis psychicky nemocný nebo jsou to apokalyptické vize? - zaujalo zpracování toho, jaké má podobné chování vliv na lidské vztahy - rodinné i pracovní. Co se týče manželky, éterická kráska Jessica Chastain se své role zhostila na výbornou a ze všech jejích gest úplně sálá snaha nezatratit manžela a stát při jeho boku "v časech dobrých i zlých". Soundtrack je dokonale mrazivý a na celkové atmosféře filmu má lví podíl.

“Pověste ji vejš, ať se houpá, pověste ji vejš, ať má dost…” Napínavé soudní drama o jedné velké justiční nespravedlnosti v dějinách USA. Nejnovější Redfordův režisérský počin oplývá všemi jeho průvodními znaky - dokonalý výběr herců (třeba výborní Kevin Kline a Tom Wilkinson ve vedlejších rolích), chvílemi rozvleklé tempo a zdlouhavé dialogy, vygradované emocionální finále. Já osobně byla spokojená, film si udržel moji pozornost až do konce. Vytkla bych možná trochu nepřehlednou akci na začátku, což se ale s ohledem na počet atentátníků nedalo pravděpodobně udělat jinak.

Tak tady už Sandler zašel hodně daleko a smrdí to žumpou...citlivějším jedincům by toto mohlo způsobit i nějakou psychickou újmu. Jedna hvězdička jen za cameo Johnnyho Deppa. Al Pacina jsem radši vytěsnila, protože to, jak se mohl do něčeho takového nechat ukecat, je mi opravdu záhadou. Pár vtipných momentů se sice najde (třeba úvodní montáž s dvojčaty), ale jako celek je to opravdu ubohé. Co ten adoptovaný indický chlapeček, co na sebe všechno lepil, včetně živého křečka a papouška? Tomu se říká humor?

Trochu jiný obrázek Los Angeles než nám předvádí BH 90210. Jednoduchý a pomalu plynoucí film o tom, jak sviňský život někdy může být. Především bych vyzdvihla herecké výkony otce i syna - zvláště otcovo (Demián Bichir) úžasné herectví očima, do nich se vešlo opravdu hodně smutku a beznaděje.

Já to nazývám pokryteckým rasismem. Nevadilo jim, že jim "barevná" ruka připravovala jídlo, utírala nádobí a přebalovala děti, ale vadilo jim, že "barevný" zadek seděl na jejich záchodě. Důležitý film, který se zabývá jedním z nejožehavějších problémů Ameriky 20.století. Zpracování je v podstatě bezchybné - dojemné scény s komickými vsuvkami, nádherné dobové kostýmy, účesy, interiéry a auta. Co mě trošku rušilo bylo, že film byl až moc uhlazený a vykalkulovaný. Věřím, že se děly i horší věci, než které byly ve filmu uvedeny. Z hereckých výkonů u mě vyhrála Octavia Spencer a její postava Minnie. Výborná epizoda s koláčem dominuje celému filmu. Určitě si přečtu i původní knížku. Pozdější update - srovnání film/knížka (Kathryn Stockett) - 4/6 - knižní předloha je mnohem rozvětvenější a některé linie jsou tam lépe vysvětlené (např. příběh s Constanine, který se zdá být ve filmu jaksi navíc). Film mi přišel navíc až moc černobílý - v knížce lze nalézt i několik dobrých vztahů s bílými zaměstnavatelkami, nejsou všechny takové jednoznačné krávy jako ve filmu.

Vždycky mě mrzelo, že jsem Pearl Jam nikdy nezažila naživo a po tomhle dokumentu mě to mrzí ještě víc. Cameron Crowe odvedl výbornou práci, narval dvacetiletou historii kapely do dvou hodin, ze kterých nenudí ani vteřina. Dozvíme se hodně intimních věci (Eddie Veder a smrt jeho pravého otce; jak kapelu zasáhla tragédie na rockovém festivalu v Dánsku; jak je ovlivnil Andy Wood, leader jejich mateřské kapely Mother Love Bone apod.) Závěrečný sestřih písně Alive mi nahnal husí kůži a hned poté jsem si šla vygooglovat termíny jejich příštího turné - zatím to vypadá na Berlín ve 2012. Pozdější update - Praha 2.7.2012 to jistí! Díky uživatelce jasse za upozornění :-)