Beer Ceps

- 05.04.15 - Při sledování jsem si vzpomněl na Listerovi slova: Pane Bože, ufouni? Tím vysvětluješ všechno, co je naprosto normální, že jo? Ztratíš klíče - jsou tu ufouni. Ze zdi spadne obraz - jsou to ufouni. A když jsi vypotřeboval celou roli toaleťáku - taky jsi to svedl na mimozemšťany.

- 24.12.13 - Už je to pomalu zvykem, že opět půjdu proti proudu, ale naštěstí se tentokrát jedná o velice slabý potůček, u kterého jsem si jist, že mi nohy mého tvrzení nepodrazí. Možná je opět problém velkého očekávání po té, co jsem slyšel až přemrštěné chvály. Možná po přečtení knižní předlohy bych mohl zjistit, kde se stala chyba, zatím ale hodnotím pouze film. Parfém je až do očí bijící průměrný snímek, který se zakládá na jednoduchých bodech. Tím prvním je marná snaha vykřesat z rádoby inovativních záběrů něco víc, než dokážou nabídnout. Třicetkrát zpomalený záběr na detail květu růže, nebo kapku oleje žádnou vůni nepřinese, ba ani nějaké hlubší pochopení jeho smyslu. Tím vyplývá jejich smutná bezúčelnosti. Navíc díky těmto záběrům a celkovému natahování je první polovina velice zdlouhavá místy až nudná, ale přitom vraždy dívek a jejich pozdější (ždímání) do lahviček parfému se skrouhne do pěti minut, přitom by pomalu vystačil na celou stopáž filmu a mohlo by se jednat alespoň o detektivní příběh. Tím dalším bodem je povrchní snaha šokovat, která je tak viditelná, až to bolí. To vše ještě není tím nejhorším, dokud nepřijde samotné vyvrcholení, které ve mně vzbuzovalo škodolibý smích. Tykwer chtěl vyprávět příběh o kráse vůni a případné posedlosti, která v nás dokáže vyvolat, místo toho konec čpí, jako když se ženská přelije lacinou voňavkou a páchne až na okraj ulice. Jedno musím ale přiznat, konec opravdu předčil mé očekávání a z původně plánovaných tří hvězd Tykwer podrazil sám sobě židli, která ho chránila před oprátkou a dopadá pomalu na samé dno jedné hvězdy (pomalu až odpadu). Čtu zde mnoho oslavných komentářů a já se snažím marně najít na parfému něco pozitivního, ale opravdu se mi to nedaří. Co naplat každý jsme jiný a líbí se nám různé věci, ale se slovy jako umělecké nebo geniální dílo bych zde opravdu brzdil…

- 07.12.13 - Ze začátku jsem si nemohl nevzpomenout na Enther the void, na rozdíl však od něj je 4 počítačovými efekty doslova přeplácaný a tak bariéra mezi divákem/filmem zůstane nepřekonána a vy máte pouze pocit, že sledujete reklamu na novou počítačovou hru.

- 07.12.13 - http://www.youtube.com/watch?v=nQuS8P3TAA8 Skvělý způsob jak přimět diváka aby sledoval s napětím až do posledních titulků.

- 19.11.13 - Tak tohle byl opravdu nehorázný sranec. Těžko uvěřit, že člověk který natočil Faunův Labyrint má na svědomí takovýhle bezduchý škvár. Toro musel polovinu rozpočtu vyhodit za opravdu kvalitní matroš, když svými tlustými prackami stvořil něco takového. Jediné mé štěstí, že jsem na to nešel do kina a jednalo se pouze o domácí projekci, jinak bych se asi teď mlátil prázdnou peněženkou do hlavy. Vím, že se jedná o POP-kornovou zábavu u které je doporučeno předem vypnout mozek, ale takovýhle výsměch do očí opravdu nepřekousnu. Naposled, kdy jsem měl podobný pocit že si tvůrci o mě myslí, že jsem slintající debil a neumím napočítat do pěti bylo u nejmenovaného filmu s modrými obludami na cizí planetě s anti-hercem Worthingtonem. Tento rozbředlý pudink nemá jakýkoliv nosný bod. Dialogy? žádné, jen ty stupidní a těch bylo opravdu hodně. Neopodstatněné souboje s klackem, které asi měly napodobit Matrix. Propojení myšlenek, které měly být marnou snahou vnést do filmu něco hlubšího než megalomanské efekty (které ani ty nebyly uspokojující, jelikož trvají 22 minu z celkové stopáže) nebo konečný výšlap Elbi na kus kovu, kde se pokusí vyblekotat něco, co mělo být hrdinským proslovem. Nemám mu to za zlé, i já bych v tu chvíli stěží něco vyslovil, protože bych měl co dělat abych se nepoprskal smíchy. Co více dodat než jen You can always find me in the drift!!!

- 15.11.13 - Už bylo načase, aby se Ron vyhrabal z pochybných kritik a přesvědčil publikum, že ještě nepatří do starého železa. Možná z tohoto důvodu jsou Rush velice opatrným snímkem, který spoléhá na již osvědčené metody (a Zimmer hraje pořád tu svou písničku dokola). Neurazí, ale ani nijak nepřekvapí, asi tak bych celkově zhodnotil Rush. Na druhou stranu jsem ale rád za toto téma, protože jsem naprostý neznalec tohoto sportu, tudíž veškeré nesrovnalosti film vs. realita jsou mi cizí a díky Rush už vím, že nějaký Hunt a Luda byl/je. Bohužel mimo trať závodníci nejsou vůbec vyrovnaní, James Hunt je jen vedlejší figurkou, která nezaujme natolik, aby se Laudovi vyrovnala. O přátelství mezi těmito dvěma jezdci se nedá ani mluvit, což je škoda protože je zvýrazněná jen jedna tvář vztahu mezi nimi a tou je pouze zmíněná rivalita. Věřím, že tento film musí být hororem pro všechny fanoušky F1 ale tím já nejsem a tak mohu hodnotit pouze to, co jsem viděl a ať už je film sebevíce zcestný od pravdy (a po přečtení mnoha článků o realitě skutečně je), tak nemohu mu upřít několik zásluh. Prvním je určitě seznámení s historií F1 a vůbec vzbuzení vnitřní zvědavosti dozvědět se o těchto závodních něco více a další je herecký výkon Daniela Brühla, který nese na úspěšnosti Rush velký podíl, a i když jsem nesledoval tehdejší motoristickou kariéru Laudy (jelikož jsem byl ještě v pytli) tak si troufám říct, že by ho nikdo neztvárnil lépe, než právě Brühl.

- 26.10.2013 - „Do you know difference between justice and punishment?“ Stejně tak, jako Mickey Rourke pro postavu Marva, tak i Thomas Jane jako by se pro svou postavu Punishera narodil. Doufám, že už konečně někdo pevně uchopí tohoto kontroverzního hrdinu ze světa komiksů, sepíše pořádný scénář a natočí kulervoucí celovečerní snímek, jaký si Punisher zaslouží.

- 28.09.13 - „Magicians do not exist.“ Po dlouhé době jsem měl opět to potěšení vidět perfektně zpracovaný animovaný film, při kterém musel animátor vzít tužku do ruky a nečumět jen na monitor a klikat na myš. Díky této propracovanosti není zapotřebí zbytečných slov. Tento film není o iluzionistovy, nýbrž je iluzionistou samotným. Stejně jako on, je představitelem již zastaralých technik, pro které (podle filmu) není v tomhle světě už místo. Jako malá vesnička na břehu Skotska, tak i tento snímek docení jen menší skupina lidí, kteří se rádi ponoří do melancholického příběhu, který svede poslední boj proti dnešním zaběhlým konvencím. Neúspěšně. Zdá se, že ve městě, kde sklízí veškerou slávu afektovaní hudebníci není pro klauna, iluzionistu a břichomluvce místo a jediné vyhlídky do budoucna je buď hodit si mašli, nebo skončit na ulici. Podobně jak u The Artist (2011) tak i Iluzionista je krásnou poctou dřívějším řemeslům (ať už jsou jakákoliv) a já doufám, že toto není epitaf podobně dokonalým animovaným snímkům se srdcem na pravém místě. P.S. Díky iluzionistovi jsem si vzpomněl na mé dřívější přání, aby někdo zfilmoval (podobným způsobem) Machinarium.

- 08.09.13 - Komentář obsahuje Spoilery! Cestička skrz houštinu filmové neznalosti, k ještě před měsícem pro mě neznámému režisérovi se pomalu, ale jistě začíná prošlapávat. Na některých místech už nevyrůstá tráva a tvoří se hlína, a jak se znám, tak za chvíli tu bude čtyřproudová silnice. Ani ne neznámému režisérovi, o jeho Modré jsem věděl a váhal pár let a přiznám se, že to nakonec bylo správné rozhodnutí. Pochybuji o tom, že bych dřív jeho dokonalou práci ocenil. Po shlédnutí trilogie inspirované třemi barvami francouzské vlajky jsem se v jeho tvorbě pustil dál a musím říci, že s radostí budu pokračovat. Kieslowski je precizní režisér, který vypráví příběhy zdánlivě obyčejných lidí s poetickým nádechem. Jeho smysl pro detail je skutečně kouzelný, ať už se to týká pečlivých záběrů, nebo psychologie hlavních postav. Tyto postavy mají téměř vždy slabost pro hudbu, ať už jsou to pianisté, hudební skladatelé, operní zpěvačky nebo i mužem, který sedí ve stanici metra a fouká do dřevěného hřebenu, aby si přivydělal pár franků. Není divu, hudební doprovod Preisnera je jen další silnou stránkou, která podtrhává atmosféru celého příběhu. Jak již při zmíněné hudbě, při které běhá mráz po zádech, se nelze ubránit podmanivosti všech Kieslowskich filmů. Na rozdíl od výtvarného umění zde perfekcionismus oceňuji. Jak jinak bych dokázal obhájit tu slzu na kraji oka, která se tvoří při sledování loutkového divadla, kdy jen sedíte stejně jako osmileté děti v publiku a napětím ani nedudáte. Jen tiše sedíte a sledujete tu figurku mladé a nadějné baletky, která upadá na podlahu scény. Však není všemu konec a z uzavřené kukly, která pokryla tělo loutky, se vyklube motýl. Znovuzrození, ať už fyzické, nebo duševní. Tento příběh končí dobře na rozdíl od skutečnosti, kdy v jiné zemi upadá operní zpěvačka Weronika na zem a umírá. Nicméně tam, kde Weronika končí, Véronique pokračuje a učí se i byť nevědomě z chyb oné spřízněné duše. Nebýt tohoto magického propojení dvou osob, tak by se Véronique opět spálila o kamna. Kieslowski je pro mě básníkem, který dokáže velice přesvědčivě odvyprávět příběhy těchto lidí kouzelným způsobem, a i když jsem o jeho precizním rukopisu věděl hned po Modré, tak zde jsem si ji vychutnával plnými doušky. Pro mě zatím nejlepší Kieslowski.

- 07.09.13 - Svou pevnou pěstí se hrdinně plácám po prsou, jelikož toto je již třetí odpad, který dnes komentuji. (Pokud to půjde takhle dál, a okomentuji každý film, kterému jsem dal odpad, tak tu budu do zítřka.) Arnee začal svou kariéru velice skvostně a mnohem elegantněji, než jeho kolega Sylvestr s holkami od BOBŘÍ řeky. Arneeho učitele angličtiny bych poplácal po zádech, protože naučit našeho svalouna trochu anglicky muselo dát pořádně zabrat. Tak krásný přízvuk jsem skutečně dlouho neslyšel a to ani od spolužáků na základní škole. (A to je co říct.) Arnee nám po celou dobu představuje svou muskulaturu, která dává na prdel vrcholovým sportovcům, kteří trénují na průlezkách polorozpadlého dětského hřiště. Dále je tu 300 Kg medvěd, který zapomněl na to, že v sobě má člověka a bojové scény, které vystihuje jedno slovo: „Facepalm!“ Toto je jen zlomek z dalších podobně skvostných scén, které však znamenaly pouhou startovní čáru jedné velké kariéry našeho steroidového Rakušana. (Doporučená dávka alkoholu v krvi pro sledování tohoto filmu: 2 promile.)