Vynikající koncept. Už první minuty mi připomněly skvělou německou Ponorku , kterou mám spojenou s jednou z nejlepších filmových atmosfér vůbec. A tank se pro tenhle uzavřený, klaustrofobický zážitrek hodí minimálně stejně. Trochu mě pak mrzí (a možná do toho promítám i své hodnocení), že jsem dostal něco jiného. Pokud čekáte "život" v tanku tak nečekejte. Spíše psychologické drámo, vyjadřující se k jedné konkrétní události. A i o té mám pocit, že jen tak povrchně. Přišlo mi že Maoz nakonec nevěděl ani tak moc, co vlastně chce říci, co chce točit - jestli kritiku války, jestli rutinu skupiny z tanku, jestli válečné drama... Tak trochu ze všeho něco a vlastně pořádně nic. Na mě opravdu nekompaktní, nesourodé. Navíc i tu tankovou atmosféru mi pořád něco narušovalo. Na druhou stranu, má to své specifické kouzlo a rozhodně nejde o špatný film. Jen jsem čekal více. Nebo možná jen něco jiného. Man is steel. The tank is only iron
Dobře silná facka. Ještěže Daniels sem tam používá některé fresh prvky, inovativní kameru, a snaží se situaci zlehčovat tím málem pěkného, které můžeme v tomhle příbéhu najít. Jinak se ale jedná o koncentrovaný hnus, který je o to horší že ho napsal život. Pokud toužíte po filmu, který vám svět znechutí zase o něco více, Precious je správna volba. He looks just like his father.
Nemám rád, když se za filmem hledá něco jiného než co ve skutečnosti je. Pokud ale za Rozchodem Nadera a Simin vidíte skrytý kritický pohled na íránskou společnost, máte nejspíše pravdu. Kromě silné životní situace a dobře napsaného příběhu tady totiž jdou vypozorovat motivace plynoucí s ne-tak-úplně skvělé situace, ve které se současný Írán, respektive jeho občanská společnost nachází. Vždyť samotný problém, který způsobí odchod Simin, je způsoben touhou emigrovat do jiného státu. Všudy přítomný je tady i rozpor dnešní mederní společnosti s poměrně striktním výkladem práva šária. I pokud se ale divák nezaměřuje na pozadí, nabízí Rozchod Nadera a Simin hodně silný a hodně zamotaný příběh, který graduje až do závěrečného finále. Nominace na Oskara zcela zasloužená. What is wrong is wrong, no matter who said it or where it's written.
Tak "dobrý" a hodnotný námět to byl. Jak ho ale dokázal Sahwn Ku odstřelit, to je panečku na pováženou. Nevím jestli to je mnou, mým cynismem, špatnou náladou, PMS či něčím jiným, ale dodívat se na Beautiful Boy mi dalo zabrat jako málo co v poslední době. To že by tenhle snímek mohl uspávat hady ani tak neřeším. Tohle téma je spíše na zobrazení reakce a pocitů rodiny. Vždyť na to jsem se taky těšil a očekával. To, by ale někdo nesměl stříhat tak nesystematicky, že dokáže narušit jakoukoli atmosféru, přerušit jakoukoli ucelenou - delší scénu, která dá vyniknout tomuhle námětu. Co z toho že Sheen a Bello hrajou skvěle, když dostanou vždy chvilku prostor a šup, už je tady úplně jiná situace, úplně jiné rozpoložení. No nevím. Ostatní to podle místního hodnocení zaujalo, já bych to zavedl jako medikament při insomnii.
Béčko na silných steroidech, které diváka rozhodně neurazí. Za prvé svým námětem - přehlížený rusko-gruzijský konflikt není tak dávný a většina z nás si ještě dodnes pamatuje Putinovu ignoranci při snaze o ovládnutí tohoto regionu. A i když se jedná stále o film, který vždy bude potřebovat přetvářet realitu tak aby na plátně fungovala, je tahle konfrontace sil zobrazena poměrně citlivě. Za druhé - Renny Harlin je béčkář jak vyšitý a za svou kariéru nasbíral spoustu zkušeností jak udělat přeslazené scény. Kupodivu ty tady fungují. Harlin totiž děj vyplňuje většinou nějakým tím jezdícím tankem, střílejícím komparzem a tak si může dovolit sem tam nějakou tu prvoplánovou citovku, která jednou za čas na škodu není. Navíc námět válečného reportéra prostě funguje a baví. Za třetí - kamera a střih. Pěkné záběry, svižně sestříhané. Sečteno podtrženo úspěch. Jen je to pořád celé takové nějaké "umělohmotné". P.S. málem bych zapomněl. Andy Garcia je bezchybný Saakashvili.
Proč fungoval prví díl? Protože skvěle pracoval s anglickým prostředím - s MI7, s Bondem, místním humorem a celkově s reáliema. Jasně, že Atkinson je komik a Johny English sám o sobě vtipný je, ale tímhle zasazením to celé mělo smysl a bavilo o hodně víc. Navíc film ve kterém se objeví Malkovich prostě nemůže být špatný. A to je vlastně můj celý problém s Rebornem. Je tady více Englishe ale méně Englandu. Bohužel tím pádem to pro mě postrádá to kouzlo a dostávám tak "jen" parodii na akční filmu s postavou, u které je vlastně jedno odkud pochází či že je z MI7. Pár narážek to sice má, několikrát jsem se usmál, z toho jednou (scéna s křeslem) jsem se smál jak už dlouho ne, ale celkově to není ono. A není tady Malkovich. You mean there's a mole AND a vole?
U filmů s podobnou tématikou mám většinou problém, protože mi příjde že jich autoři často prvoplánově využívají a tlačí strašně moc na pilu v touze šokovat - prolítostnit diváka. U maďarského Člověka bez osudu jsem ten pocit vyjímečně neměl. Nejspíše to dělá ono evropské pojetí, které stříhá trochu jinak a narušuje tak vyprávění. Výsledek pak je o něco méně příběhový, ale za to více atmosférický. Když k tomu navíc přidám vizuálně skvěle natočené záběry a Morriconeho, dostávám krásné čtyři hvězdy. Však já se ještě budu jednou procházet po peštských ulicích.
Hororů, kterých jsem viděl, moc nebude. A ty, které se mi navíc líbily bych dokázal spočítat na prstech jedné ruky. Proto když řeknu, že REC je jedním z těch nejlepších, moc věrohodné to asi nebude. Přesto za mě když se chce nékdo bát, doporučuju REC. Jeho pokračování jsem se dlouho obával. Tyhle "malé" filmy, které překvapí, to mají s pokračováním daleko složitější než velké blockbustery a i u nich to už je docela velký problém. A přišlo to, čeho jsem se obával. Je to větší, více tady straší bubáci, má to dějové zvraty, stříli se jak o život, no prostě je tady toho více. Na druhou stranu to už ale nemá tu atmosféru, která pro mě je u původního filmu to nejdůležitější. Navíc na mě je REC 2 moc tmavý a místry hrozně zmatený. Plusové body ovšem za odvahu, zapojování dalších lidí, "kamer", pohledů. Tvůrci si byli vědomi že přišli z něčím zajímavým a pokud chtějí uspět musí to zopakovat. To se sice povedlo, ale znovu - tu atmosféru to už nemá.
Přes to všechno co mi na tomhle filmu vadí u mě vždy zvítězí ta Keruacková atmosféra, kterou z Pláže pokaždé cítím. Ač možná místy trochu unylý, "divný" a naprosto chápu většinově slabší hodnocení, pro mě je tak nějak správně Boylovsky ujetý, že to prostě funguje. Za čtyři s dodatkem, že koukám pokaždé, když je možnost. No offence an' all, but, you're fucked in the head, right?
Wilder ve své nejlepší formě. Jeho noirovky - to je prostě lahoda a já je můžu daleko více, než režisérovy přetažené komedie. Double Indemnity je navíc skvěle promáknutý příběh se vším všudy - se skvělým roztrhaným hrdinou MacMurrayem, oslnivou femme fatale v podání Barbary Stanwyck i s pátrajícím očkem Robinsonem. Pokud chcete vědět, co to znamená film noir, je Wilder a jeho Bouble Indemnity tím nejlepším možným přikladem. Yes, I killed him. I killed him for money - and a woman - and I didn't get the money and I didn't get the woman. Pretty, isn't it?
Na první pohled silný film, který je schopen svým dobrým řemeslným provedením oklamat diváka, zvláště když ho takhle podporuje silně prvoplánový scénář. Ve skutečnosti jde ale "jen" o lehce nadprůměrné sportovní drama, které sráží zejména přehnaná patetičnost. Gavin O'Connor vlastně na obyčejný film používá všechny osvědčené metody žánru, přidává, přidává, a místy to už na mě hodně přehání. No na 90%, to vám vážně nevím nevím. Zahráno je to však bezchybně o tom žádná. I think I liked you better when you were a drunk.
Vůbec nevím co si mám o tomhle myslet. Ten film šel docela silně mimo mě, nebavil mě McGregor, nebavil mě Plummer, prostě špatný. Ale co hůř, je to už několikatý "indie" film u kterého jsem absolutně netrefen, a to to býval můj oblíbený žánr. Takže buď to je (horší varianta) mou změnou, nebo s tím, jak se tyhle filmy stávají poslední dobou trendy a upisujou se jim i větší herecké jména klesá kvalita. Uvidíme, třeba jen blbě kecám a na podruhé mě to třeba chytne. I've always wanted to have a phone call with somebody who doesn't talk.
Ač původně točený jako TV film, pro mě je Romeo, Julie a tma jeden z nejsilnějších snímků české kinematografie. Samotný Otčenáškův příběh je silný, ale to jak s ním pracuje Weiss, to je teprve pastva. Od budouvání vztahu Pavla a Hanky, vykreslení atmosféry ve společnosti, po samotný příběh, až do grandiozního finále... Paráda. A ty herecké výkony - Mistrík, Smutná, Šejbalová, Smolík. Jasných pět hvězd. Hanko. Hanko!
Přes všechen respekt k osobě Václava Havla, přes to že jeho hry, nevyjímaje Odcházení, mě baví, přesto, že jsem mu fandil jak málokdo - tohle se prostě moc nepovedlo a s filmem to nemá moc společného. Film je pro mě film a divadlo divadlo. A pokud má být film divadlo, tak by to měl přiznat popřípadě se na to nějak alespoň trochu adaptovat. Tohle bylo něco mezi. Netuším ale k čemu ta filmová podoba byla... Snad jen aby se absurdní humor V.H. dostal k více lidem. A to si zase myslím, že v tom případě si mohl vybrat i jinou hru, které bude filmové prostředí sedět více. No nic, dvě hvězdy, bohužel. Slečno Weissenmütelhofová
Přiznám se, že jsem musel dát tentokrát Allenovi čas uzrát, a pustit si ho podruhé, než si udělám závěrečny obrázek. Čekal jsem totiž klasickou Allenovku a tentokrát dostal něco trochu jiného. Byl to sice menší šok než například Interiéry, ale i tak... No a napodruhé to na mě dýchlo tak jak mělo a já byl v sedmém nebi. Paříž, nosná myšlenka generací, umělci let minulých, hudba... V těch odkazech snad Woody překonal i můjí nejoblíbenější Lásku a Smrt. No prostě zážitek jak má být. Znovu Woody -Děkuji! You can fool me, but you cannot fool Ernest Hemingway!
Intimní drámo, s nádechem indie - kdo mě zná ví, že to je moje parketa. Navíc niterní téma, v dobrém slova smyslu pošahanců, taky docela můžu, a tak není nečekané, že mnou Restless proplul a potěšil na duši. Co však oceňuji velmi - Gus Van Sant v Restless velmi mile tahá za romantickou linku. Umí ji ale v ten pravý moment narušit tak, aby toho už nebylo moc, a film se tak nestal zbytečně kýčovitým. To se mnohdy nepovede. Tady se ale nepřehání, nechává se to volně běžet a film postupně míří do svého očekávaného konce. Na pět hvězd to není, ale čtyři dám relativně s klidným srdcem. Hodně evropské a docela chápu hodnocení na Rottenu. Enoch, let me go
Kterou chorou mysl dramaturga proboha napadlo natočit prequel k The Thing? Který trotl scénaristický napsal sakra takový plochý zmetek s takovým počtem píčovin na minutu šedesáti-sekundovou? A který manager poslal prosím takovouhle slátaninu v téhle podobě do kin? Tomu filmu chybí snad úplně všechny atributy atmosférického / hororového snímku. Vlastně mu chybí atributy jakéhokoli snímku. Napětí? Atmosféra? Tajemno? Kdeže. Kdyby to mělo alespoň hlavu a patu, tak ještě prosím, nějak to zkousnu, ale to nemá ani náznak nějakého děje, NĚČEHO zajímavého. Banda nezajímavých seveřanů, někde najde emzáka, který je postupně žere. Takhle stroze. Tečka. Fuj. Nic. Nechci už ztrácet ani sekundu přemýšlením o téhle pakárně. Jedna hvězda za Morriconeho. P.S. Doufám že poté, co film viděl někdo vysoce postavený letěl alespoň trotl scénárista. P.S.II - Šedesát dva procent? Se na projekcích něco hulilo? In the three years that I have known him, this is the most excited I have ever seen him.
Rozhodně nejlepší z blockbusterů za poslední měsíce. A to zejména proto, že i když se stále jedná o téźký mainstream, dokázal Wyatt nakonec vystříhat takový výsledek, že za tím prostě nevidím tu umělohmotnou umakartnost, finanční přeplácanost a bezduchou studiovou vypočítatelnost. Ten film mi něco řekl, nějak na mě dýchnul, cosi mi předal. A hlavně mi vyrazil dech svou technickou promakaností. Nefungovaly na mě obří apokalypsy, zmutovaní hrdinové, kreslené autíčka, skládací autíčka, ošoupaní piráti, kouzlící puerťácu ani jiní podobní marketingově promáknutí hrdinové, ale fungovala na mě jedna jediná opice Caesar. Že bych k nim měl fakt jako člověk nějak blíže? Když se pak přidají opice další má F.man o zábavu postaráno. Samozřejmě, že je to pořád blockbuster, který táhne přímo na bránu a který se moc nekouká sám na sebe, na své detaily, svou logiku. Ale to po něm vlastně ani nechci. Kdo mě zná lépe ví, že tyhle velkofilmy moc nemusím. Ale ne protože by byly jednoduché nebo snad pro pána intelektuála dokonce hloupé, ale proto, že jsou prostě špatně udělané. Opice i když jednoduché a nenáročné jsou ale provedeny skvěle a citlivě a za to, spokojené tŕi hvězdy. Více takových popcornů prosím. Look, you have no idea of what you're dealing with!
Od téhlé biografie jsem toho vážně moc nečekal a to zejména proto, že samotný Falco mi jako interpret toho moc neříká. Mám rád když vím o čem zpěvák zpívá a tím pádem má u mě tvrdá němčina útrum. Přiznávám, moje omezenost. Můj vztah k Falcovi byl do tohodle filmu teda takový, že nějakého Falca vnímám, ale desku bych si asi nepustil. O to více mě Thomas Roth a Manuel Rubey překvapili, když mi v těhle 113 minutách ukázali tak zajímavou osobnost Johanna Hölzela. Talent, závislost, láska, strach, to všechno tenhle film docela dobře pokrývá a když k tomu přidám dobře napsaný děj a skvělou kameru dostávám hodně povedený rakouský výsledek za ćtyři. P.S. Díky překladatelům za titulkování písní, mám teď o Falcově textařině alespoň základní přehled.
Skvěle zahráno, dobrý nápad. Ale opravdu platí, že tenhle námět s bobrem nedokáže utáhnout celý film. Jodie tak jen stále přidává více a více deprese, ale samotný film už se cca po hodině nikam neposouvá. Přesto jsem spokojený protože snímek reflektuje určité sociální problémy (a ne jen v rovině Gibsona) a nabízí na ně velmi originální řešení :) This is a picture of Walter Black, who had to become The Beaver, who had to become a father, so that one day this might just become a picture of Walter Black.
Je to sice úplně stejné jako první díl, ale co na tom vlastně měnit když to funguje. Alespoň na mě teda určitě. Kokainová opice, Chow v ledovači, dementní Zach ... to jsou prostě věci, které budou směšné snad pořád. Klíčové ale je koukat na Hangover s někým vedle sebe, nejlépe ve větším počtu. Párty film jako vyšitý! All I wanted was a bachelor brunch.
73%? Tak to já asi viděl jiný film nebo co. Jinak si to fakt nedovedu moc vysvětlit. Asgard a první půl hodina ještě možná ano. Mělo to nápad, zajímavé prostředí, umělohnotní hrdinové fungovali, záporáci taky. Ale když se samotný Thor přesunul na Zemi? Tak akorád nuda. "Kde to jsem" "Dej mi koně"... Obehrané fórky, unuděná Portman, žádný pořádný protivník. Ne, tohle mi vůbec nesedlo. Wait for it.
Určitě je chvályhodné, že se autoři v posledních letech nebojí vytahovat tyhle kostlivce ze skříně a zobrazují tragické momenty naší historie. Jen je trochu škoda, že mají potřebu to balit do příběhů vystavěných na nezajímavých postavách a více/méně zapomínají na událost jako takovou. Ano, vypálení Lidic tady zobrazeno je, je ukázaná i motivace proč k tomu došlo, ale vůbec nechápu proč zrovna charakter Františka je tím hlavním a ne třeba jeho žena Anežka. Ideální cestu pro mě ve vyprávění těhto příběhů pak představuje například polská Katyň nebo čínský Nanjing, Nanjing, které pracují s více malými příběhy a dávají tak prostor události samotné. Takhle to je jen takové drama o chlápkovi, který zabil syna a shodou okolností pocházel z Lidic, které byly zrovna v době kdy byl pryč zničeny. Co hůř, Nikolaev si tohle neuvědomuje a snaží se absurdně šponovat atmosféru o národní tragédii, kterou on ale vlastně ani na kameře nezobrazuje. Výsledkem je málo zajímavý kýč, který toho nakonec s Lidicema nemá zase ani tak společnéh. Šlo to rozhodně udělat silnější, citlivější a zároveň méně kýčovité. Promarněná šance. P.S. Plus za technické zpracování, výpravu a respekt k histroriografii. 'Seš magor Šíma
Překvapivě hodně příjemná oddechová komedie na jakoukoli příležitost. Friends with Benefits je totiž natočeno s nečekanou lehkostí, spontáností a nadhledem a je tím pádem o třidu lepší než "vážný" a zkostnatělý tématově spojený No Strings Attached ze stejného roku. Mila i Justin, ač oběma nijak moc neholduju, snímku dodali neuvěřitelnou svěžest, závan té správné mladiskosti a díky tomu téma nazávazného sexu může fungovat. Dokonce jsem si dlouhou dobu myslel, že se Gluckovi povede narušit klasické schéma romantických komedií seznámení, zamilovanost, krize, katarze. Nepovedlo se, ale poslední jmenované příjdou naštěstí realativně pozdě a zarezonují jen tak zlehka, takže i mě, haterovi téhle schámatičnosti, to tady vůbec nevadilo. Spokojenost za lepší tři. Bananas in the refrigerator? What are you, Puerto Rican?
Asi se budu opakovat, ale já prostě tyhle jednoduché, lehce indiem nasáklé, malé-velké filmy můžu. Tady mi režie hraje do noty zábavným, ale taky docela dospělým scénářem, který doplňují kreativními prostřihy, vývojem postav, díky kterému jsem si s "(anti)hrdiny" vybuduval za 101 dostačující vztah a vlastné i prostředím, které díky Kena Keseyho pro mě už asi na vždy bude mít, zváště ne-čtenářům, tu zvláštně nepopsatelnou konotaci. Příjemné překvapení za lepší tři hvězdy. P.S. Zach mě začíná po spackaném Due Date neuvěřitelně bavit. That's not fun. That's propaganda, man. All those Madison Avenue types telling you how to live your life. Fast cars, hot chicks... Reese's Pieces... Gucci... Werther's Original. I don't buy into that bullshit!
Jednou větou? Šokující freska několika příběhů na hrůzostrašném pozadí Nankingského masakru. Více vět? Ta první musí smeknout před režisérem Chuan Luem, že si na téma, které je dodnes z pochopitelných důvodů tak trošku tabu, vůbec troufnul. A ne jen troufnul, ale že ho byl schopen zachytit takhle explictině tzn. reálně. Nejednomu diváku se sice může udělat po chvíli špatně, ale v tom případě je všechno v pořádku. Divák je tím pádem normální, a režisér odvedl vynikající práci. Nic jiného než nevolnost si totiž tohle téma nezaslouží. Smeknout ale musím i před kameramanem Yu Cao, který si vybírá hodně netypické, ale o to více zajímavé záběry, které ještě více podtrhuje volba černobílého formátu. Silný, hodně silný film, který mě dostal jak málo co z poslední doby. Více o filmu tady. She was my wife.
Rozhodně zajímavý "dokument", jehož největším tahákem je jednoznačně Facebook a celá ta komunikace na sociálních sítich současnosti. Asi každý ví o rizicích spojených s anonymitou nicku, ale vše je tak vzdálené že na to často zapomínáme. Catfish však divákovi ukazuje realitu a jak moc do hloubky se dá vlastně něco takového vyvořit. Otázkou sice zůstává, zda se jedná o hraný film či pravý dokument. Autoři sice v každém interview prohlašují, že vše je 100% a každá scéna je reálná, ale já tak nějak po Banskym už moc nevěřím. Každopádně, ať je to tak nebo tak, nic to nemění na tom, že se jedná o silný "film" s aktuálním a trochu "wierd" tématem. Set it up, organise a time with me, put together some materials, emails, we'll get the Facebook conversations printed out and we'll really talk about it.
Jedno z největších děl, které kdy bylo v Hollywoodu natočeno, na kterém se ani těch více jak 50 let nijak výrazně nepodepsalo. Viděl jsem to v roce 2011 znovu a pořád to má to, co mě už jako dítě tak uchvátilo. Pravda, tři a půl hodiny, to už je solidní macek, ale jelikož tady funguje snad každá scéna, nemám s tím žádný problém. Nevím co jiného než pět hvězd. Your eyes are full of hate, forty-one. That's good. Hate keeps a man alive. It gives him strength.
Moje komentáře
Libanon (2009)
Vynikající koncept. Už první minuty mi připomněly skvělou německou Ponorku , kterou mám spojenou s jednou z nejlepších filmových atmosfér vůbec. A tank se pro tenhle uzavřený, klaustrofobický zážitrek hodí minimálně stejně. Trochu mě pak mrzí (a možná do toho promítám i své hodnocení), že jsem dostal něco jiného. Pokud čekáte "život" v tanku tak nečekejte. Spíše psychologické drámo, vyjadřující se k jedné konkrétní události. A i o té mám pocit, že jen tak povrchně. Přišlo mi že Maoz nakonec nevěděl ani tak moc, co vlastně chce říci, co chce točit - jestli kritiku války, jestli rutinu skupiny z tanku, jestli válečné drama... Tak trochu ze všeho něco a vlastně pořádně nic. Na mě opravdu nekompaktní, nesourodé. Navíc i tu tankovou atmosféru mi pořád něco narušovalo. Na druhou stranu, má to své specifické kouzlo a rozhodně nejde o špatný film. Jen jsem čekal více. Nebo možná jen něco jiného. Man is steel. The tank is only iron
Precious (2009)
Dobře silná facka. Ještěže Daniels sem tam používá některé fresh prvky, inovativní kameru, a snaží se situaci zlehčovat tím málem pěkného, které můžeme v tomhle příbéhu najít. Jinak se ale jedná o koncentrovaný hnus, který je o to horší že ho napsal život. Pokud toužíte po filmu, který vám svět znechutí zase o něco více, Precious je správna volba. He looks just like his father.
Rozchod Nadera a Simin (2011)
Nemám rád, když se za filmem hledá něco jiného než co ve skutečnosti je. Pokud ale za Rozchodem Nadera a Simin vidíte skrytý kritický pohled na íránskou společnost, máte nejspíše pravdu. Kromě silné životní situace a dobře napsaného příběhu tady totiž jdou vypozorovat motivace plynoucí s ne-tak-úplně skvělé situace, ve které se současný Írán, respektive jeho občanská společnost nachází. Vždyť samotný problém, který způsobí odchod Simin, je způsoben touhou emigrovat do jiného státu. Všudy přítomný je tady i rozpor dnešní mederní společnosti s poměrně striktním výkladem práva šária. I pokud se ale divák nezaměřuje na pozadí, nabízí Rozchod Nadera a Simin hodně silný a hodně zamotaný příběh, který graduje až do závěrečného finále. Nominace na Oskara zcela zasloužená. What is wrong is wrong, no matter who said it or where it's written.
Beautiful Boy (2010)
Tak "dobrý" a hodnotný námět to byl. Jak ho ale dokázal Sahwn Ku odstřelit, to je panečku na pováženou. Nevím jestli to je mnou, mým cynismem, špatnou náladou, PMS či něčím jiným, ale dodívat se na Beautiful Boy mi dalo zabrat jako málo co v poslední době. To že by tenhle snímek mohl uspávat hady ani tak neřeším. Tohle téma je spíše na zobrazení reakce a pocitů rodiny. Vždyť na to jsem se taky těšil a očekával. To, by ale někdo nesměl stříhat tak nesystematicky, že dokáže narušit jakoukoli atmosféru, přerušit jakoukoli ucelenou - delší scénu, která dá vyniknout tomuhle námětu. Co z toho že Sheen a Bello hrajou skvěle, když dostanou vždy chvilku prostor a šup, už je tady úplně jiná situace, úplně jiné rozpoložení. No nevím. Ostatní to podle místního hodnocení zaujalo, já bych to zavedl jako medikament při insomnii.
5 Days of War (2011)
Béčko na silných steroidech, které diváka rozhodně neurazí. Za prvé svým námětem - přehlížený rusko-gruzijský konflikt není tak dávný a většina z nás si ještě dodnes pamatuje Putinovu ignoranci při snaze o ovládnutí tohoto regionu. A i když se jedná stále o film, který vždy bude potřebovat přetvářet realitu tak aby na plátně fungovala, je tahle konfrontace sil zobrazena poměrně citlivě. Za druhé - Renny Harlin je béčkář jak vyšitý a za svou kariéru nasbíral spoustu zkušeností jak udělat přeslazené scény. Kupodivu ty tady fungují. Harlin totiž děj vyplňuje většinou nějakým tím jezdícím tankem, střílejícím komparzem a tak si může dovolit sem tam nějakou tu prvoplánovou citovku, která jednou za čas na škodu není. Navíc námět válečného reportéra prostě funguje a baví. Za třetí - kamera a střih. Pěkné záběry, svižně sestříhané. Sečteno podtrženo úspěch. Jen je to pořád celé takové nějaké "umělohmotné". P.S. málem bych zapomněl. Andy Garcia je bezchybný Saakashvili.
Johnny English se vrací (2011)
Proč fungoval prví díl? Protože skvěle pracoval s anglickým prostředím - s MI7, s Bondem, místním humorem a celkově s reáliema. Jasně, že Atkinson je komik a Johny English sám o sobě vtipný je, ale tímhle zasazením to celé mělo smysl a bavilo o hodně víc. Navíc film ve kterém se objeví Malkovich prostě nemůže být špatný. A to je vlastně můj celý problém s Rebornem. Je tady více Englishe ale méně Englandu. Bohužel tím pádem to pro mě postrádá to kouzlo a dostávám tak "jen" parodii na akční filmu s postavou, u které je vlastně jedno odkud pochází či že je z MI7. Pár narážek to sice má, několikrát jsem se usmál, z toho jednou (scéna s křeslem) jsem se smál jak už dlouho ne, ale celkově to není ono. A není tady Malkovich. You mean there's a mole AND a vole?
Člověk bez osudu (2005)
U filmů s podobnou tématikou mám většinou problém, protože mi příjde že jich autoři často prvoplánově využívají a tlačí strašně moc na pilu v touze šokovat - prolítostnit diváka. U maďarského Člověka bez osudu jsem ten pocit vyjímečně neměl. Nejspíše to dělá ono evropské pojetí, které stříhá trochu jinak a narušuje tak vyprávění. Výsledek pak je o něco méně příběhový, ale za to více atmosférický. Když k tomu navíc přidám vizuálně skvěle natočené záběry a Morriconeho, dostávám krásné čtyři hvězdy. Však já se ještě budu jednou procházet po peštských ulicích.
Rec 2 (2009)
Hororů, kterých jsem viděl, moc nebude. A ty, které se mi navíc líbily bych dokázal spočítat na prstech jedné ruky. Proto když řeknu, že REC je jedním z těch nejlepších, moc věrohodné to asi nebude. Přesto za mě když se chce nékdo bát, doporučuju REC. Jeho pokračování jsem se dlouho obával. Tyhle "malé" filmy, které překvapí, to mají s pokračováním daleko složitější než velké blockbustery a i u nich to už je docela velký problém. A přišlo to, čeho jsem se obával. Je to větší, více tady straší bubáci, má to dějové zvraty, stříli se jak o život, no prostě je tady toho více. Na druhou stranu to už ale nemá tu atmosféru, která pro mě je u původního filmu to nejdůležitější. Navíc na mě je REC 2 moc tmavý a místry hrozně zmatený. Plusové body ovšem za odvahu, zapojování dalších lidí, "kamer", pohledů. Tvůrci si byli vědomi že přišli z něčím zajímavým a pokud chtějí uspět musí to zopakovat. To se sice povedlo, ale znovu - tu atmosféru to už nemá.
Pláž (2000)
Přes to všechno co mi na tomhle filmu vadí u mě vždy zvítězí ta Keruacková atmosféra, kterou z Pláže pokaždé cítím. Ač možná místy trochu unylý, "divný" a naprosto chápu většinově slabší hodnocení, pro mě je tak nějak správně Boylovsky ujetý, že to prostě funguje. Za čtyři s dodatkem, že koukám pokaždé, když je možnost. No offence an' all, but, you're fucked in the head, right?
Pojistka smrti (1944)
Wilder ve své nejlepší formě. Jeho noirovky - to je prostě lahoda a já je můžu daleko více, než režisérovy přetažené komedie. Double Indemnity je navíc skvěle promáknutý příběh se vším všudy - se skvělým roztrhaným hrdinou MacMurrayem, oslnivou femme fatale v podání Barbary Stanwyck i s pátrajícím očkem Robinsonem. Pokud chcete vědět, co to znamená film noir, je Wilder a jeho Bouble Indemnity tím nejlepším možným přikladem. Yes, I killed him. I killed him for money - and a woman - and I didn't get the money and I didn't get the woman. Pretty, isn't it?
Warrior (2011)
Na první pohled silný film, který je schopen svým dobrým řemeslným provedením oklamat diváka, zvláště když ho takhle podporuje silně prvoplánový scénář. Ve skutečnosti jde ale "jen" o lehce nadprůměrné sportovní drama, které sráží zejména přehnaná patetičnost. Gavin O'Connor vlastně na obyčejný film používá všechny osvědčené metody žánru, přidává, přidává, a místy to už na mě hodně přehání. No na 90%, to vám vážně nevím nevím. Zahráno je to však bezchybně o tom žádná. I think I liked you better when you were a drunk.
Začátky (2010)
Vůbec nevím co si mám o tomhle myslet. Ten film šel docela silně mimo mě, nebavil mě McGregor, nebavil mě Plummer, prostě špatný. Ale co hůř, je to už několikatý "indie" film u kterého jsem absolutně netrefen, a to to býval můj oblíbený žánr. Takže buď to je (horší varianta) mou změnou, nebo s tím, jak se tyhle filmy stávají poslední dobou trendy a upisujou se jim i větší herecké jména klesá kvalita. Uvidíme, třeba jen blbě kecám a na podruhé mě to třeba chytne. I've always wanted to have a phone call with somebody who doesn't talk.
Romeo, Julie a tma (1959)
Ač původně točený jako TV film, pro mě je Romeo, Julie a tma jeden z nejsilnějších snímků české kinematografie. Samotný Otčenáškův příběh je silný, ale to jak s ním pracuje Weiss, to je teprve pastva. Od budouvání vztahu Pavla a Hanky, vykreslení atmosféry ve společnosti, po samotný příběh, až do grandiozního finále... Paráda. A ty herecké výkony - Mistrík, Smutná, Šejbalová, Smolík. Jasných pět hvězd. Hanko. Hanko!
Odcházení (2011)
Přes všechen respekt k osobě Václava Havla, přes to že jeho hry, nevyjímaje Odcházení, mě baví, přesto, že jsem mu fandil jak málokdo - tohle se prostě moc nepovedlo a s filmem to nemá moc společného. Film je pro mě film a divadlo divadlo. A pokud má být film divadlo, tak by to měl přiznat popřípadě se na to nějak alespoň trochu adaptovat. Tohle bylo něco mezi. Netuším ale k čemu ta filmová podoba byla... Snad jen aby se absurdní humor V.H. dostal k více lidem. A to si zase myslím, že v tom případě si mohl vybrat i jinou hru, které bude filmové prostředí sedět více. No nic, dvě hvězdy, bohužel. Slečno Weissenmütelhofová
Půlnoc v Paříži (2011)
Přiznám se, že jsem musel dát tentokrát Allenovi čas uzrát, a pustit si ho podruhé, než si udělám závěrečny obrázek. Čekal jsem totiž klasickou Allenovku a tentokrát dostal něco trochu jiného. Byl to sice menší šok než například Interiéry, ale i tak... No a napodruhé to na mě dýchlo tak jak mělo a já byl v sedmém nebi. Paříž, nosná myšlenka generací, umělci let minulých, hudba... V těch odkazech snad Woody překonal i můjí nejoblíbenější Lásku a Smrt. No prostě zážitek jak má být. Znovu Woody -Děkuji! You can fool me, but you cannot fool Ernest Hemingway!
Neklid (2011)
Intimní drámo, s nádechem indie - kdo mě zná ví, že to je moje parketa. Navíc niterní téma, v dobrém slova smyslu pošahanců, taky docela můžu, a tak není nečekané, že mnou Restless proplul a potěšil na duši. Co však oceňuji velmi - Gus Van Sant v Restless velmi mile tahá za romantickou linku. Umí ji ale v ten pravý moment narušit tak, aby toho už nebylo moc, a film se tak nestal zbytečně kýčovitým. To se mnohdy nepovede. Tady se ale nepřehání, nechává se to volně běžet a film postupně míří do svého očekávaného konce. Na pět hvězd to není, ale čtyři dám relativně s klidným srdcem. Hodně evropské a docela chápu hodnocení na Rottenu. Enoch, let me go
Věc: Počátek (2011)
Kterou chorou mysl dramaturga proboha napadlo natočit prequel k The Thing? Který trotl scénaristický napsal sakra takový plochý zmetek s takovým počtem píčovin na minutu šedesáti-sekundovou? A který manager poslal prosím takovouhle slátaninu v téhle podobě do kin? Tomu filmu chybí snad úplně všechny atributy atmosférického / hororového snímku. Vlastně mu chybí atributy jakéhokoli snímku. Napětí? Atmosféra? Tajemno? Kdeže. Kdyby to mělo alespoň hlavu a patu, tak ještě prosím, nějak to zkousnu, ale to nemá ani náznak nějakého děje, NĚČEHO zajímavého. Banda nezajímavých seveřanů, někde najde emzáka, který je postupně žere. Takhle stroze. Tečka. Fuj. Nic. Nechci už ztrácet ani sekundu přemýšlením o téhle pakárně. Jedna hvězda za Morriconeho. P.S. Doufám že poté, co film viděl někdo vysoce postavený letěl alespoň trotl scénárista. P.S.II - Šedesát dva procent? Se na projekcích něco hulilo? In the three years that I have known him, this is the most excited I have ever seen him.
Zrození Planety opic (2011)
Rozhodně nejlepší z blockbusterů za poslední měsíce. A to zejména proto, že i když se stále jedná o téźký mainstream, dokázal Wyatt nakonec vystříhat takový výsledek, že za tím prostě nevidím tu umělohmotnou umakartnost, finanční přeplácanost a bezduchou studiovou vypočítatelnost. Ten film mi něco řekl, nějak na mě dýchnul, cosi mi předal. A hlavně mi vyrazil dech svou technickou promakaností. Nefungovaly na mě obří apokalypsy, zmutovaní hrdinové, kreslené autíčka, skládací autíčka, ošoupaní piráti, kouzlící puerťácu ani jiní podobní marketingově promáknutí hrdinové, ale fungovala na mě jedna jediná opice Caesar. Že bych k nim měl fakt jako člověk nějak blíže? Když se pak přidají opice další má F.man o zábavu postaráno. Samozřejmě, že je to pořád blockbuster, který táhne přímo na bránu a který se moc nekouká sám na sebe, na své detaily, svou logiku. Ale to po něm vlastně ani nechci. Kdo mě zná lépe ví, že tyhle velkofilmy moc nemusím. Ale ne protože by byly jednoduché nebo snad pro pána intelektuála dokonce hloupé, ale proto, že jsou prostě špatně udělané. Opice i když jednoduché a nenáročné jsou ale provedeny skvěle a citlivě a za to, spokojené tŕi hvězdy. Více takových popcornů prosím. Look, you have no idea of what you're dealing with!
Falco (2008)
Od téhlé biografie jsem toho vážně moc nečekal a to zejména proto, že samotný Falco mi jako interpret toho moc neříká. Mám rád když vím o čem zpěvák zpívá a tím pádem má u mě tvrdá němčina útrum. Přiznávám, moje omezenost. Můj vztah k Falcovi byl do tohodle filmu teda takový, že nějakého Falca vnímám, ale desku bych si asi nepustil. O to více mě Thomas Roth a Manuel Rubey překvapili, když mi v těhle 113 minutách ukázali tak zajímavou osobnost Johanna Hölzela. Talent, závislost, láska, strach, to všechno tenhle film docela dobře pokrývá a když k tomu přidám dobře napsaný děj a skvělou kameru dostávám hodně povedený rakouský výsledek za ćtyři. P.S. Díky překladatelům za titulkování písní, mám teď o Falcově textařině alespoň základní přehled.
Pan Bobr (2011)
Skvěle zahráno, dobrý nápad. Ale opravdu platí, že tenhle námět s bobrem nedokáže utáhnout celý film. Jodie tak jen stále přidává více a více deprese, ale samotný film už se cca po hodině nikam neposouvá. Přesto jsem spokojený protože snímek reflektuje určité sociální problémy (a ne jen v rovině Gibsona) a nabízí na ně velmi originální řešení :) This is a picture of Walter Black, who had to become The Beaver, who had to become a father, so that one day this might just become a picture of Walter Black.
Pařba v Bangkoku (2011)
Je to sice úplně stejné jako první díl, ale co na tom vlastně měnit když to funguje. Alespoň na mě teda určitě. Kokainová opice, Chow v ledovači, dementní Zach ... to jsou prostě věci, které budou směšné snad pořád. Klíčové ale je koukat na Hangover s někým vedle sebe, nejlépe ve větším počtu. Párty film jako vyšitý! All I wanted was a bachelor brunch.
Thor (2011)
73%? Tak to já asi viděl jiný film nebo co. Jinak si to fakt nedovedu moc vysvětlit. Asgard a první půl hodina ještě možná ano. Mělo to nápad, zajímavé prostředí, umělohnotní hrdinové fungovali, záporáci taky. Ale když se samotný Thor přesunul na Zemi? Tak akorád nuda. "Kde to jsem" "Dej mi koně"... Obehrané fórky, unuděná Portman, žádný pořádný protivník. Ne, tohle mi vůbec nesedlo. Wait for it.
Lidice (2011)
Určitě je chvályhodné, že se autoři v posledních letech nebojí vytahovat tyhle kostlivce ze skříně a zobrazují tragické momenty naší historie. Jen je trochu škoda, že mají potřebu to balit do příběhů vystavěných na nezajímavých postavách a více/méně zapomínají na událost jako takovou. Ano, vypálení Lidic tady zobrazeno je, je ukázaná i motivace proč k tomu došlo, ale vůbec nechápu proč zrovna charakter Františka je tím hlavním a ne třeba jeho žena Anežka. Ideální cestu pro mě ve vyprávění těhto příběhů pak představuje například polská Katyň nebo čínský Nanjing, Nanjing, které pracují s více malými příběhy a dávají tak prostor události samotné. Takhle to je jen takové drama o chlápkovi, který zabil syna a shodou okolností pocházel z Lidic, které byly zrovna v době kdy byl pryč zničeny. Co hůř, Nikolaev si tohle neuvědomuje a snaží se absurdně šponovat atmosféru o národní tragédii, kterou on ale vlastně ani na kameře nezobrazuje. Výsledkem je málo zajímavý kýč, který toho nakonec s Lidicema nemá zase ani tak společnéh. Šlo to rozhodně udělat silnější, citlivější a zároveň méně kýčovité. Promarněná šance. P.S. Plus za technické zpracování, výpravu a respekt k histroriografii. 'Seš magor Šíma
Kamarád taky rád (2011)
Překvapivě hodně příjemná oddechová komedie na jakoukoli příležitost. Friends with Benefits je totiž natočeno s nečekanou lehkostí, spontáností a nadhledem a je tím pádem o třidu lepší než "vážný" a zkostnatělý tématově spojený No Strings Attached ze stejného roku. Mila i Justin, ač oběma nijak moc neholduju, snímku dodali neuvěřitelnou svěžest, závan té správné mladiskosti a díky tomu téma nazávazného sexu může fungovat. Dokonce jsem si dlouhou dobu myslel, že se Gluckovi povede narušit klasické schéma romantických komedií seznámení, zamilovanost, krize, katarze. Nepovedlo se, ale poslední jmenované příjdou naštěstí realativně pozdě a zarezonují jen tak zlehka, takže i mě, haterovi téhle schámatičnosti, to tady vůbec nevadilo. Spokojenost za lepší tři. Bananas in the refrigerator? What are you, Puerto Rican?
Last Night (2010)
Malá | velká noční hudba.
Něco jako komedie (2010)
Asi se budu opakovat, ale já prostě tyhle jednoduché, lehce indiem nasáklé, malé-velké filmy můžu. Tady mi režie hraje do noty zábavným, ale taky docela dospělým scénářem, který doplňují kreativními prostřihy, vývojem postav, díky kterému jsem si s "(anti)hrdiny" vybuduval za 101 dostačující vztah a vlastné i prostředím, které díky Kena Keseyho pro mě už asi na vždy bude mít, zváště ne-čtenářům, tu zvláštně nepopsatelnou konotaci. Příjemné překvapení za lepší tři hvězdy. P.S. Zach mě začíná po spackaném Due Date neuvěřitelně bavit. That's not fun. That's propaganda, man. All those Madison Avenue types telling you how to live your life. Fast cars, hot chicks... Reese's Pieces... Gucci... Werther's Original. I don't buy into that bullshit!
Nanjing! Nanjing! (2009)
Jednou větou? Šokující freska několika příběhů na hrůzostrašném pozadí Nankingského masakru. Více vět? Ta první musí smeknout před režisérem Chuan Luem, že si na téma, které je dodnes z pochopitelných důvodů tak trošku tabu, vůbec troufnul. A ne jen troufnul, ale že ho byl schopen zachytit takhle explictině tzn. reálně. Nejednomu diváku se sice může udělat po chvíli špatně, ale v tom případě je všechno v pořádku. Divák je tím pádem normální, a režisér odvedl vynikající práci. Nic jiného než nevolnost si totiž tohle téma nezaslouží. Smeknout ale musím i před kameramanem Yu Cao, který si vybírá hodně netypické, ale o to více zajímavé záběry, které ještě více podtrhuje volba černobílého formátu. Silný, hodně silný film, který mě dostal jak málo co z poslední doby. Více o filmu tady. She was my wife.
iGenius: Jak Steve Jobs změnil svět (2011)
iLove Apple Stay hungry, stay foolish
Catfish (2010)
Rozhodně zajímavý "dokument", jehož největším tahákem je jednoznačně Facebook a celá ta komunikace na sociálních sítich současnosti. Asi každý ví o rizicích spojených s anonymitou nicku, ale vše je tak vzdálené že na to často zapomínáme. Catfish však divákovi ukazuje realitu a jak moc do hloubky se dá vlastně něco takového vyvořit. Otázkou sice zůstává, zda se jedná o hraný film či pravý dokument. Autoři sice v každém interview prohlašují, že vše je 100% a každá scéna je reálná, ale já tak nějak po Banskym už moc nevěřím. Každopádně, ať je to tak nebo tak, nic to nemění na tom, že se jedná o silný "film" s aktuálním a trochu "wierd" tématem. Set it up, organise a time with me, put together some materials, emails, we'll get the Facebook conversations printed out and we'll really talk about it.
Ben Hur (1959)
Jedno z největších děl, které kdy bylo v Hollywoodu natočeno, na kterém se ani těch více jak 50 let nijak výrazně nepodepsalo. Viděl jsem to v roce 2011 znovu a pořád to má to, co mě už jako dítě tak uchvátilo. Pravda, tři a půl hodiny, to už je solidní macek, ale jelikož tady funguje snad každá scéna, nemám s tím žádný problém. Nevím co jiného než pět hvězd. Your eyes are full of hate, forty-one. That's good. Hate keeps a man alive. It gives him strength.