KarelR

Krucinál, tak tohle bolelo. Godzilla se od začátku vydávala za atmosférický a (v rámci blockbusterových možností) realistický biják. Cestou se ale něco pokazilo a do kin doráží katastrofa v trochu jiném slova smyslu. Ani by tak nevadilo, že ústřední monstrum přichází extrémně pozdě a vlastně toho moc nepředvede. Mnohem horší je, že postavy, které mají člověka k největší atrakci filmu dovést, vůbec netáhnou. Bryanu Cranstonovi nejspíš vždycky zapnuli kameru a pak šli na kafe s tím, že přece ví, co dělá. Zbytek osazenstva si potom rozdělil znuděné (David Strathaim), nevyužité (Elizabeth Olsen) nebo totálně wtf postavy (Ken Watanabe), kolem kterých se děje jedna pitomost za druhou. A není to ani dramatické, ani napínavé a až na pár výjimek ani příliš zábavné. Jistě, třeba Pacific Rim byl také ohromně hloupý. Jenže se to v něm alespoň často řezalo a bylo jasné, že jde o dětinskou poctu žánru, která se vůbec nebere vážně. Tady se bohužel veškeré ambice o jakousi serióznost rozplizávají pod nánosem podivných armádních rozhodnutí, nefunkčních žánrových kliček a patetických dialogů. A ačkoliv je jasné, že Edwards zcela záměrně točil civilnější dospělý film, a ne akční výplach, jednoduše nemá příběh ani postavy na to, abyste se jím nechali vtáhnout. Což sebekvalitnější triky prostě nikdy nemůžou nahradit... (5/10)

O něco horší než jednička. Webba totiž stále nezajímá, že točí comicsový blockbuster, a vesele si to štráduje do náctiletého romantického dramatu. To je ale přes veškerou snahu ústřední dvojky poněkud liché a šokuje akorát tím, že stejně jako Stmívání jasně říká: "Stalkování je vlastně děsně romantická věc!" Peter při něm navíc řeší prakticky to samé jako v Raimiho dvojce, to ale vůbec není hlavní kámen úrazu. Ten spočívá v tom, že do Webbovy rozervané romance vbíhá houf dalších dějových linií, které skončí buď dost zkratkovitě nebo (stejně jako minule) vyšumí do ztracena. A potom sem někdo vpašoval pár akčních scén z next-gen videohry, které se snaží o uťápnutou hravost Spideyho animovaných seriálů. Výsledkem je zbytečně dlouhé a docela přelidněné drama, ve kterém se vtipkuje ještě méně než minule, takže příliš letní zábavy nečekejte. Spidey chce zkrátka být temnější a vážnější, bohužel u toho ale znovu zapomíná na to, že by měl akci a humoru (když už tam kvůli popcornovým parametrům musí být) věnovat stejnou péči jako zasmušilému rozjímání. Přičtěte si k tomu mizerné záporáky, lacině nafouknuté finále a fakt, že je tu zdaleka největším borcem Richard Parker... a dostanete ucházející blockbusterovou jednohubku, která rozhodně patří mezi to horší ze současné žánrové nabídky. Že by to vyšlo až napotřetí?

Pro Kristovy rány, to jako vážně, pane Pfister? Jedno Stalo se nám nestačilo? Bitva o nejhorší film roku začíná a Transcendence rozhodně patří mezi favority na "vítěze". Takhle idiotská sci-fi s tak vážnou tváří tu už dlouho nebyla, a to na nás Hollywood v posledních letech zkoušel ledacos. Jak tedy vypadá to nejzlejší vysokorozpočtové dno? Inu, banda absolutně nezajímavých postav se dvě hodiny cachtá v totálně nesmyslném pokusu o jímavě hluboký, tragicky romantický a drtivě osudový snímek, jehož scénář musel někdo vypáčit z třicet let zamčeného šuplíku. Bohužel ale nenašel poklad, nýbrž spálení hodný štos pisatelské impotence, kterou snad museli rozpoznat i v cateringu. Znáte ten pocit, že byste sebelepší hollywoodský scénář rozstřelili třemi dobře mířenými otázkami? U Transcendence vymyslíte tři nové každých pět minut, což je prakticky to jediné, co drží vaši pozornost. Jinak jen valíte bulvy, co všechno Pfister a jeho parta prodávají s kamennou tváří, a zoufale přemítáte nad tím, jestli se Christopher Nolan někdy obtěžoval zeptat, čemu to vlastně propůjčil "výkonně producentskou" záštitu. Dal bych půl království za videozáznam jeho výrazu, až bude na Transcendence koukat. A ano... určitě by to byla zajímavější podívaná než prvotřídně stupidní debut jeho dvorního kameramana. (3/10)

Místy docela vtipná (Arkin!), ale jinak bolestivě nakašírovaná důchodcovská sešlost, ve které si všichni odpouštějí megahříchy skoro na potkání, protože... mají blbou paměť či co?

Nejlepší marvelovka, především ale nejlepší akčňák poslední doby. Druhý Kapitán Amerika je přehlídkou bezmála fenomenální popcornové akce, která ladně zapadá do skvěle fungujícího politického thrilleru. Je otázkou, nakolik vás tahle marvelácká trefa do černého dokáže opravdu překvapit (internet přeci jen zalila tuna spoilerů a předlohu četl kdekdo). O šokující twisty tu ale naštěstí nejde zdaleka tolik jako o vyvážený a patřičně osobní příběh, který dává nové vrstvy nejen Kapovi a Black Widow, ale především celému marveláckému univerzu. Poslední třetina filmu sice uhne do tak trochu vynucených blockbusterových vod, které bratrům Russových sedí o něco méně než hrátky na ostrý sedmdesátkový napínák. Obratně dávkované střípků humoru, ždímání Kapovy morální síly a náležitě osudové momenty nicméně vždycky dokáží odvést pozornost od povinné obří destrukce zpátky tam, kde by měla být především - k odhodlanému hlavnímu hrdinovi, který ze správňáka v americké vlajce vyrostl v zatraceně zajímavou filmovou postavu. (9/10)

Nevím, jestli by z toho měl Darren Aronofsky radost, ale moje první myšlenky po skončení Noema byly "hm, ale jo, bylo to fajn". Což asi není úplně ideální reakce na syrové veledrama o zkáze lidstva, ve kterém umře víc nebožáků než ve většině filmů Rolanda Emmericha. Noe je ale s výjimkou závěrečné thrillerové půlhodinky, která dokonale osvětluje Aronofskyho zájem o tenhle projekt, "jen" velkolepou přehlídkou kvalitního herectví. Všichni s výjimkou přebytečného Douglase "Ježíše" Bootha jedou na maximum (hlavně Emma!), bohužel se ale musejí pohybovat v jasně nalajnovaném příběhu, jehož veškerý vzletný přesah prostě nenahradí impulzivní touhu po něčem šokujícím, neotřelém nebo vyloženě strhujícím. Aronofsky zkrátka odříká, co mu Bible káže, vetkne si do toho pár ne zas tak kontroverzních prvků, a v závěru se na chvíli lahodně vrátí ke svým trýznivým kořenům. No a to je vše, přátelé, čekání na jeho další nevyzpytatelné mistrovské dílo tedy pokračuje. (6/10)

... a blůčka prakticky zejou bonusovou prázdnotou... :/

Když nejdivočejší z režírujících Andersonů naládoval mušketýry do létajících vzducholodí, byla z toho celkem vítaně přepálená akční komedie, která by klidně unesla pokračování. Místo toho ale bohužel dostáváme katastrofický (neplést s katastrofálním) mix Gladiátora a Titanicu, na který se zbytečně mrhalo časem a penězi. Výsledek je totiž očekávaně tupá blockbusterová šlichta, kterou humor ani dobrodružství nespasí. Proč? Protože tu prostě nejsou. Anderson se totiž neobratně pokouší o vypjaté historické drama, které pochopitelně osciluje mezi směšnou televizní fraškou a béčkovým akčním výplachem, v němž je sice spousta sekání a padání, ale nezajímá vás byť jediná postava. Ještě že má scénář docela koule, příběh kvapně ubíhá a v poslední třetině se všechno velikášsky digibortí. I tak se ale Pompeje těžko škrábají do ultraklišovitého průměru, který si zvráceně užívá tak maximálně Kiefer. Proto je velká škoda, že ho zabíjí podivný dabing. S Trojanem by celé určitě bylo o třídu "lepší"!

Další přehlídka andersonovské podivnosti? Z části určitě. Grandhotel Budapešť je ale především nahláškovaná komedie s geniálním Ralphem Fiennesem, která chytne a už nepustí. Wes v ní opět srší brilantními nápady a nezapomenutelnými postavičkami, nejvíc ale potěší, že to všechno slévá do nostalgického koktejlu plného bláznivých ingrediencí, ze kterého budete usrkávat s velikým úsměvem na tváři. Paráda! (9/10)

No, bitch! 130 minut (!) romantického tokání a upachtěných dialogů, mezi kterými probleskne několik fajnově vyhlížejících automobilových estrád? Nevím, jestli měl Scott Waugh někdy soudnost (jeho polodokumentární prvotina Act of Valor mě minula), ale tady jí rozhodně vykazuje naprosté minimum. Což zhruba dorovnává jeho kreativní myšlení, které spočívá v totálně bezmezné věrnosti hernímu materiálu. Need for Speed totiž doslova vypadá jako čím dál tím vyčpělejší předloha, která je zajímavá akorát ve chvílích, kdy mačkáte čudlíky na ovladači. Ten ale v kině jaksi nedostanete, takže smíte jen nevěřícně čučet na ten nejohranější příběh o pomstě, kterou vykonává banda přitroublých frajírků, od nichž by si Dominic Toretto nenechal opravit ani blatník. Nesympatické, nesmyslné (neplést s nerealistickým), s asi nejmimóznější rolí Michaela Keatona... vážně si raději pusťte tvůrci adorovaný Bullittův případ. (4/10)