Tomyfrok

Room mi vyrazil dech svojí neotřelostí a Jacobem Tremblayem v dětské roli. Vlastně to byl celou dobu hlavně ten ukřičený klouček, co mě tolik poutalo k obrazovce. Postavu pětiletého Jacka, jenž nikdy nespatřil slunce ani stromy, jiné lidi, budovy, zvířata a vše další, co denně potkáváme, jinak než skrze televizní obrazovku, zahrál bravůrně. Film mj. o tom, že svět venku nemusí končit vesmírem, protože pro každého je hranice neznáma někde jinde. Naštěstí si ji však můžeme sami posunout, o což byli malý Jack s mámou okradeni stěnami jednoho pokoje. V hlavě se toho ale může odehrát ještě mnohem víc. A co je pak reálné? Celkově výborné psychologické drama s propracovanými postavami, které ve mně zanechalo výraznou stopu. Kvituji čtyři zasloužené oskarové nominace a určitě někdy uvidím znova. P.S. Ten pokoj mi pak fakt přišel o hodně menší. (85 %)

Poctivá slátanina, napadlo mě nejprve. Ale ani moudřejšího rána to nevidím příliš odlišně. Crowe si vybral téma mladíků, tří synů, kteří bojovali ve válce daleko od domova za něco, co se jich vlastně ani moc netýkalo, a v zemi, jež byla úplně odlišná. Soudobé podobenství z toho čiší, ale poučení už méně. O tom to totiž není. Ústřední je zde otec hledající syny, a to je právě Russell. On sám je skvělý - jako vždy. Když kope studnu uprostřed pouště, skoro bych mu tam šel pomoct, jenže je na to sám, stejně jako na celý film. Jak už tu někdo poznamenal Water Diviner postrádá propracovanější scénář a někdy se až sype pod rukama. Jednotlivé scény jsou slepovány jen pro efekt, a ten se příliš nedostavuje, nebo jen v náznacích. Russellovi postupy nejsou zlé, ale využívá je jen ojediněle, a jakmile se na plátně objeví kdokoli jiný (hlavně Kurylenková!), začne to drhnout. Russell tam pak působí až příliš výrazně, jako by byl jen průvodcem po tehdejší Osmanské říši, jako by převyšoval všechny i film sám. Raději bych Croweho dál viděl jen jako herce, kde mě tolik baví, ale kdo ví, cesta naděje tam je. Jen to asi bude chtít lepší čuch na lidi kolem sebe. (50 %)

Absolutní patlanice! Napadlo mě v první chvíli, ale nechal jsem si to uležet přes noc a možná nebudu až tak kritický. Hned první scény naznačily hlavní problém: do morku kosti nesympatické postavy, u nichž jsem vzal postupně na milost snad jen jedinou. Jejich totální nasazení bylo pěkným odrazem naivity mladistvých, ale ve snímku to vypadá spíš jako nekončící mejdan střídající se pravidelně s vystřízlivěním z krutosti války. Několik povedených scén, většinou těch vojenských – v "kuchyni" nebo závěr ve zničeném domě – zastiňuje mnohem větší příděl těch WTF momentů, které mají být zřejmě originální a zpomalenou kamerou, s všude prolétajícími kulkami pod taktovkou současné hudby mají navodit pocit modernosti. Ale tenhle mišmaš mě prostě nebere. Celý film je pak jen sbírkou těchto nesourodých obrazů, jež jako by náhodou vytváří pocit souslednosti. Ten je vidět např. ve zběsilé romantické lince. Ty mám jinak docela rád, ale zde je nesmyslná a ždímaná do absurdna, stejně tak jako chování ústředních postav. Válka byla hrozná a ideály vzaly zajisté rychle za své, jenže mně vyprávění v podobě tohoto syrového polotovaru příliš nezachutnalo. (40 %)