Nechci filmy příliš užívat jako lék na všední den. Někdy si sice chodím do kina odpočinout, ale ty snímky, které mám opravdu rád, nechápu jako nějaké náhražkové jinosvěty, kam se je možné před realitou schovat, ale spíš jako průvodce, jako příručky ke světu. Nestačí mi se jen bavit, ani smyslová krása sama nestačí - pokud neodkazuje k tomu, co očím je neviditelné. Od filmu čekám, že bude nejen krásný, ale i pravdivý a dobrý, že bude pojmenovávat skutečnost (byť symbolicky) a třeba mi i pomůže stát se o něco moudřejším, statečnějším a méně sobeckým. S filmovými postavami, které svědčí životem (ať už jsou fiktivní nebo ne) - třeba s Babette, Georgem Baileym, Filipem Nerim, Sophií Schollovou, Monikou či Gilbertem Grapem - se pak v duchu rád setkávám i mimo plátno a radím se s nimi na cestě - na cestě dospívání z dětinskosti a dospěláctví k duchovní dospělosti a duchovnímu dětství. Každý adolescent přece potřebuje vzory... i když jde o adolescenci spirituální, co trvá celý život.

Na vysvětlenou, proč v hodnoceních tak rozhazuji hvězdičkami a proč má evaluační štědrost neodpovídá Gaussově křivce: přečetl jsem si onehdy slova kardinála Špidlíka, že život je příliš krátký na to, abychom četli knihy, které jsou pouze dobré. Platí to určitě i o filmech. Učím se je tedy sledovat bez poživačnosti a dobře si volit. Obvykle se dívám jen na jeden týdně a potom ho trávím. Nevytloukám požitek požitkem - spoustu (i kvalitních) snímků raději míjím. K osvědčeným se zas naopak vracím třeba každý rok. Většina filmové produkce nestojí za to, aby vůbec byla viděna, a ta díla, které naopak za zhlédnutí stojí, stojí obvykle i za opakované. Taková vyhledávám a potom jim zůstávám věrný. Vzhledem k docela slušné předběžné selekci není divu, že hvězdičkuji štědře - a protože mi mé vlastní benevolentní škatulkování připadá málo vypovídající, snažím se co nejčastěji psát také komentáře.

zajímavé odkazy:

Arts and Faith - Dobré, ač nepříliš vzhledné, stránky zabývající se vztahem víry a (zejména filmového) umění. Nachází se zde také seznam TOP 100 duchovních filmů, který samozřejmě obsahuje i podivnosti, ale vzato kolem a kolem je spíš inspirativní než pitomý.

Decent Films - Plnotučně katolický americký kritik Steven D. Greydanus se pokouší hodnotit filmy nejen po stránce estetické, ale též spirituální a morální. Může to znít podivně, ale docela se mu to daří. Přiznám se, že si mě po určitém prvotním oťukávání získal. Často dokáže přesnými slovy vyjádřit věci, které tuším, ale pojmenovat nedovedu. Je mu nutno přiznat inteligenci a obratný styl a vedle obého i dotek moudrosti. Rozhodně to není nějaký zatrpklý štváč, co se unavuje brojením proti zkaženostem. Jen škoda, že plýtvá tolik energie na recenzování blockbusterů a rodinných filmů a více se nevěnuje třeba evropské kinematografii.

Looking Closer - Zajímavé recenze z pera amerického spisovatele a kritika Jeffreyho Overstreeta.

The Fifty Best Catholic Movies of All Time - Žebříčky bývají ošidné, ale tenhle se mi zdá být celkem povedený.