Moji oblíbení režiséři

• Peter Weir Vážím si tohoto Australana už proto, že v samém spotřebním srdci Ameriky dokáže natáčet filmy sice komerčně úspěšné, ale přitom bez výjimky chytré. Dokonce i klukovské dobrodružství Master and Commander má mílový náskok před běžnou popcornouvou zábavou; ani nemluvě o Svědkovi či Truman Show, kde se člověk na jedné straně baví u thrilleru a komedie a na druhé straně musí dumat tu o smyslu pacifismu, tu o vlivu médií na náš život. Miluji též tajuplnou, lyrickou, burne-jonesovskou atmosféru Pikniku na Hanging Rock a také svět adolescentních snů a ideálů, který Weir vykouzlil ve Společnosti mrtvých básníků. A i Gallipoli i Zelenou kartu i další mám rád.

• Krzysztof Kieslowski Režisér otázek a skrytých souvislostí. Ve svých nejlepších počinech (v Dekalogu, Veronice, v Červené a Modré) kolem sebe namísto moralizujících vykřičníků a konstatujících teček plnými hrstmi hazí otazníky. Umí být tajemný; poukazuje na nesamozřejmé a nutí mě myslet.

• Andrzej Wajda Kieslowski umí otazníky, Wajda je zas mistr vykřičníků - je to přísný a přesný svědek 20. století. Ve svých nejlepších dílech je nejen umělecky nápaditý, ale zároveň ukazuje vítězství a prohry lidských charakterů tváří tvář válce nebo totalitní moci. I česká kinematografie by potřebovalanějakého takového režiséra, který by měl odvahu otvírat zanícené dějinné jizvy a jehož filmy by mohly být zpovědními zrcadly.

• Joe Wright Těší mě, že na filmové plátno přenáší literání klasiku i to, jak to činí - s jakou formální brilancí, s jakým výrazovým bohatstvím a přitom vkusem. Dokáže být originální a zároveň věrný originálu. Zvláště na Pýchu a předsudek se nemůžu vynakoukat. Na jeho další počin čekám přímo toužebně...

• Stanley Kubrick Oceňuji jeho preciznost, perfekcionistmus, formální brilantnost a závažnost výpovědi. Nenatočil jediný vysloveně špatný film. Přes všechny kvality mu však schází empatie - od svých hrdinů si zachovává odstup a hledí na ně okem chladného analyzátora.

• Andrej Tarkovskij Duchovní lyrice jeho filmů ne vždy rozumím, ale stejně se k ní musím vracet. Mohlo mi být tak jedenáct, když jsem prvně viděl Stalkera - nechápal jsem tehdy nic, ale stejně zůstal přimrazený k televizi a od filmu pak odcházel s pocitem, že svět kolem je mnohem záhadnější místo než se na první pohled zdá. Později jsem se s Tarkovským seznámil blíže a pochopil víc... a přitom skrze něj dál žasnu .

• Nick Park Díky za Wallace a Gromita!

• Jason Reitman Natáčí filmy plné ironie, nadsázky, černého humoru, které však nakonec vždycky nějak skrytě vyjadřují k důležitým morálním nebo i duchovním otázkám a nutí člověka, aby se ptal. Dokáže být nevybíravě vtipný, aniž by se posmíval svým postavám. Jeho nečekané spojení smíchu a zamyšlení mě zatím vždycky bavilo - zejména v Juno - a těším se na Reitmanovy další počiny.

• František Vláčil st. Česká kinematografie má samé schopné režiséry komedií - ať už laskavých, ironických, potrhlých či černých - ale jen jednoho velkého filmového básníka. Mám-li vybrat alespoň jednu naši osobnost mezi své oblíbené, pak mezi mnohými jinými zasloužilými, zvolím právě Františka Vláčila, který dokázal pro Čechy natočit filmy přemýšlivé, lyrické a vážné, takové jako nikdo druhý. Díky zejména za Markétu a Adelheid!

• Terrence Malick Viděl jsem zatím jen dva jeho filmy (což je skoro polovina veškeré jeho tvorby) a byl jsem uchvácen kamerou, hudbou i zvukem, ale především kontemplativní, krásu zjevující a zároveň tázavou atmosférou. Malick odhaluje, co bych jinak nezahlédl. Rád se učím hledět na svět spolu s ním.