"Říct či neříct. To je, oč tu běží." O tom je film, jehož zápletkou je dilema hlavního hrdiny, jestli říct či ne svému nejlepšímu kamarádovi o nevěře jeho ženy. Nějak se film plácá v tom, jestli to má být komedie nebo drama, ale není to nijak špatné, i když od režiséra Howardova formátu bych asi nejen já čekal něco víc.
Je pravda, že někdy mají filmy jisté tajemství nebo třeba skryté poselství a je docela fajn nad tím dumat sám nebo s přáteli. Možná je pro někoho takový i tenhle film, možná skrývá jakési nevyřčené významy. Ano, zhlédl jsem to, zamyslel jsem se a podle mě je tam úplný kulový a kde nic není, ani smrt nebere. Vizuálně je to docela dobré, ale jen to je na dvouhodinový film poněkud málo.
Nepatřím zrovna ke znalcům streetartu (některé věci se mi líbí, jiné ne), ale tenhle dokument, který je jakousi hrou, jíž prohlédnout není snadné a ani to nemá smysl, protože jakýmisi loutkami jsme my sami, se dost povedl a hned bych měl chuť někde ozdobit nějakou zeď.
I přes docela dlouhou stopáž mi film přišel poněkud zkratkovitý. Ale celkový dojem je kladný a klobouk dolů před tím, co ti lidé na své dlouhé cestě dokázali.
Balkánský nářez toho nejtěžšího kalibru. Možná to ne každý zvládne, ale kdo ano, ten se bude u tohoto pro mě nejlepšího Kusturicova filmu skvěle bavit od začátku do konce.
Zázrak je, že jsem tenhle film dokoukal. Zpočátku se to neslo na neorealistické vlně, kterou mám docela rád, ale pak se z toho stala jakási báchorka, která mě nedokázala vůbec zaujmout. Možná to mělo mít nějaké symboly, ale ty mi spolehlivě unikaly v jakémsi balastu, který se roztáhl jako mlha slzného plynu. Takového Vittoria De Siku nemám rád.
Americký zločin nenechá asi nikoho zcela chladným. Je natočen podle skutečných událostí, které byly opravdu otřesné. Zřejmě se mnoha lidem bude při sledování filmu otvírat pověstná kudla v kapse. Catherine Keener zahrála skvěle vskutku démonickou postavu. Není to příjemný film, protože to, co se tenkrát v Idianě stalo, nad tím zůstává rozum stát. Výborně natočené a klobouk dolů před herci, kteří tohle dokázali odehrát.
Není to až tak blbé, jak by se mohlo zdát. Jde o docela zručně natočené béčko, které má švih a spád, takže velice nenáročná zábava na jedno zhlédnutí. I to někdy postačí.
Připadal jsem si jak v jeepu na velmi nerovném povrchu. Chvilka klidné jízdy - film dobře šlape, má fajn atmosféru, a pak najednou bum, rána do palice, jeep najel na hromadu šutrů - film se změnil v cosi, co vůbec neladilo, když tu najednou zase klidná jízda. Hrozná nevyrovnanost filmu děsně škodí. Banderas není špatný, zápletka také ne, ale jaksi se to zvrtlo a pointa byla poněkud směšná, o což tvůrcům jistě nešlo.
Začalo to zajímavě, pokračovalo to docela zajímavě, a pak najednou zlom a byla z toho úplně obyčejná honička, která zajímavá vůbec nebyla. Škoda, protože to fakt začínalo víc než slibně.
Film velmi lehce balancuje na pomezí mezi komedií a dramatem, přičemž komediální linka je velmi příjemná, lechtá bránici a nutí k uvolněným úsměvům, zatímco ta dramatická trochu skřípe, a to hlavně kvůli hereckému představiteli rozháraného mladíka, protože ono totiž nestačí nahodit na začátku smutně naštvaný výraz a vydržet s ním až do konce, aby to byl nějaký dobrý herecký projev. Ale dá se to zvládnout a film rozhodně není žádnou ztrátou času. A nevěřte popisu filmu, protože nejde o stupidní wrestling, co tam provozují, ale o řeckořímský zápas.
Tenhle Almodóvarův film není jako ty ostatní, dalo by se říct, že je "normálnější" a tím pádem i méně "almodóvarovský", ale to je jen zdání. Divák zvyklý na Almodóvarovy filmy prostě cosi očekává, ale Pedro najednou jako by ubral plyn a vůbec to není na škodu. Prostý námět, žádné extravagance, pohoda a příjemný pocit ze sledování filmu. Tenhle kousek mě vyloženě potěšil.
Myslím, že jde o poněkud přeceněný krátký film. Pouze to, že je natočen v jednom záběru a promítán obráceně, z něj nedělá něco originálního. Příběh s pointou totiž nijak originální není. Takže jde spíš o průměrný film a studentskou blbůstku.
Film stejného režiséra, jako animované Archy. Tentokrát jsme opět kdesi v budoucnosti, atmosféra je vystižená velmi dobře, ale příběh poněkdu hapruje, nakonec jako by vyzníval do ztracena, což je škoda. Nějakou pointu by si film zasloužil a ne to jen tak neslaně nemastně ukončit.
Tahle kapela měla jepičí život, ale film se vcelku povedl, i když šlo v podstatě o mnohokrát viděné schéma vzestupu a pádu. Příjemně mě překvapila Dakota Fanningová, kterou jsem znal jako velmi dobrou dětskou herečku. Takže, naladit se rockově a hurá na film, nuda a vopuz to určitě nebude.
Škoda posledních cca 20 minut, tam nějak přestal film fungovat, jako by tvůrci nevěděli, jak to ukončit. Ovšem jinak je to film, který svou syrovostí a brutalitou (spíše tou psychologickou než fyzickou) zaleze divákovi pořádně pod kůži a přitom to rozhodně není film útočící prvoplánově na nižší pudy obecenstva. Tenhle příběh z totality počátku 80. let rozhodně není nějakou selankou. Zcela vážně úkázal, co byla státní moc zač. Ne že bychom to ve většině případů nevěděli, ale ono nikdy neuškodí připomenout si to.
To se takhle jednho dne ocitnete v rakvi kdesi v irácké poušti a teď, co s tím. Fakt koukáte hodinu a půl na člověka v rakvi a nejsou ani použity nějaké vzpomínky, abychom na chvíli "vyletěli". Ne, pořád v té těsné bedně. A ono to parádně funguje, má to spád i gradaci, žádná hluchá místa. Zřejmě nic pro klaustrofobiky, ale jinak jsem byl příjemně překvapený.
I přes vysoká hodnocení musím říct, že tento film mě zoufale nudil a dokoukat ho do konce byl nadlidský výkon. Stupidita snad v každém záběr a ač mi není černý humor cizí, tady jsem se nedokázal ani pousmát.
V jednu chvíli to vypadalo, že je tu docela dobrý film a že Adam Sandler dokonce předvede i něco z dramatického herectví, ale pak se najednou všichni zjančili a vyšlo z toho cosi těžko identifikovatelného, místy na hranici trapnosti dovedeného. Škoda, velká škoda, že to podělali.
Docela příjemná komedie, která sice neoplývá scénami útočícími na bránici, ale rozhodně to není žádná nuda, i když se člověk jen tak pousmívá. Nejde o žádné zásadní dílo v rámci žánru, ale to vůbec nevadí.
Adaptace druhé části Pagnolovy knihy Živá voda. Opět výborné herecké výkony a skvělá režie. I atmosféra filmu konvenovala s knihou. Jen mi to tentokrát přišlo maličko "odfláknuté", jako by všichni až moc chvátali, aby už to měli po kupě, rychle do střižny a pak na plátno. No ale stejně je to velmi dobrý film a chuť vyrazit do Provence je při každém zhlédnutí hodně silná.
Živá voda od Marcela Pagnola patří k mým velmi oblíbeným knihám. Tento film je adaptací její první části a musím říct, že se skvěle povedla. Perfektně vybraní herci hráli své postavy tak, že zapadaly do představy, jíž si čtenář udělá při čtení knihy. Stejně tak vybrané lokality navozovaly atmosféru městečka Bastides v knize. Claude Berri odvedl velmi dobrou práci a mě nezbývá než říct: Merci beaucoup!
Velmi dobré drama z vietnamské války natočené podle skutečného příběhu. Místy to sice sklouzává k jisté patetičnosti a tam, kde by měla nastoupit akce, se dočkáme skoro béčkové záležitosti, nicméně předevší dvojice Hackman a Glover udržují film na vysoké úrovni.
Hebká kůže nepatí k mým nejoblíbenějším Truffautovým filmům, přesto jde o snímek nepopiratelných kvalit jak po režijní, tak po herecké stránce, a proto ho hodnotím velmi vysoko a rád se k němu vracím, protože stojí za to sledovat Truffautovu práci s kompozicí jednotlivých scén, ať už je kamera statická nebo v pohybu.
Tento film je pokládán za klasiku, ale musím říct, že mě nijak nenadchl. Všichni v tom městě jsou takové směšné figurky, kterých je člověku spíš líto, a když je pak sejme vychytralý chlápek, který to umí s mečem, nedochází k žádné satisfakci. Oč lepší je remake Pro hrst dolarů. Takže celkově spíš zklamání.
Velmi silný dokument o devastaci člověka drogou. Možná aspoň pár budoucích potenciálních adeptů na experimentování s tvrdými drogami by mohl odradit, což by bylo velkým plusem. Jinak film dobře natočený, místy možná až příliš vlezle, ale to je asi pro každého jinde ta míra, co ještě jde a kam už radši ne.
Moje komentáře
Dilema (2011)
"Říct či neříct. To je, oč tu běží." O tom je film, jehož zápletkou je dilema hlavního hrdiny, jestli říct či ne svému nejlepšímu kamarádovi o nevěře jeho ženy. Nějak se film plácá v tom, jestli to má být komedie nebo drama, ale není to nijak špatné, i když od režiséra Howardova formátu bych asi nejen já čekal něco víc.
Jsem číslo čtyři (2011)
Vynechal bych ty pseudozvířecí potvory a je to vcelku hodně nenáročná zábava na chvíle, kdy se hlavě nechce vůbec přemýšlet.
Melancholia (2011)
Je pravda, že někdy mají filmy jisté tajemství nebo třeba skryté poselství a je docela fajn nad tím dumat sám nebo s přáteli. Možná je pro někoho takový i tenhle film, možná skrývá jakési nevyřčené významy. Ano, zhlédl jsem to, zamyslel jsem se a podle mě je tam úplný kulový a kde nic není, ani smrt nebere. Vizuálně je to docela dobré, ale jen to je na dvouhodinový film poněkud málo.
Banksy: Exit Through the Gift Shop (2010)
Nepatřím zrovna ke znalcům streetartu (některé věci se mi líbí, jiné ne), ale tenhle dokument, který je jakousi hrou, jíž prohlédnout není snadné a ani to nemá smysl, protože jakýmisi loutkami jsme my sami, se dost povedl a hned bych měl chuť někde ozdobit nějakou zeď.
Útěk ze Sibiře (2010)
I přes docela dlouhou stopáž mi film přišel poněkud zkratkovitý. Ale celkový dojem je kladný a klobouk dolů před tím, co ti lidé na své dlouhé cestě dokázali.
Czech Made Man (2011)
Spíš průměrná komedie, která sice nenudí, ale také nijak zvlášť nenadchne.
Černá kočka, bílý kocour (1998)
Balkánský nářez toho nejtěžšího kalibru. Možná to ne každý zvládne, ale kdo ano, ten se bude u tohoto pro mě nejlepšího Kusturicova filmu skvěle bavit od začátku do konce.
Zázrak v Miláně (1951)
Zázrak je, že jsem tenhle film dokoukal. Zpočátku se to neslo na neorealistické vlně, kterou mám docela rád, ale pak se z toho stala jakási báchorka, která mě nedokázala vůbec zaujmout. Možná to mělo mít nějaké symboly, ale ty mi spolehlivě unikaly v jakémsi balastu, který se roztáhl jako mlha slzného plynu. Takového Vittoria De Siku nemám rád.
Americký zločin (2007)
Americký zločin nenechá asi nikoho zcela chladným. Je natočen podle skutečných událostí, které byly opravdu otřesné. Zřejmě se mnoha lidem bude při sledování filmu otvírat pověstná kudla v kapse. Catherine Keener zahrála skvěle vskutku démonickou postavu. Není to příjemný film, protože to, co se tenkrát v Idianě stalo, nad tím zůstává rozum stát. Výborně natočené a klobouk dolů před herci, kteří tohle dokázali odehrát.
Kazatel (2011)
Není to až tak blbé, jak by se mohlo zdát. Jde o docela zručně natočené béčko, které má švih a spád, takže velice nenáročná zábava na jedno zhlédnutí. I to někdy postačí.
Hledání zmizelých (2011)
Připadal jsem si jak v jeepu na velmi nerovném povrchu. Chvilka klidné jízdy - film dobře šlape, má fajn atmosféru, a pak najednou bum, rána do palice, jeep najel na hromadu šutrů - film se změnil v cosi, co vůbec neladilo, když tu najednou zase klidná jízda. Hrozná nevyrovnanost filmu děsně škodí. Banderas není špatný, zápletka také ne, ale jaksi se to zvrtlo a pointa byla poněkud směšná, o což tvůrcům jistě nešlo.
Hanna (2011)
Začalo to zajímavě, pokračovalo to docela zajímavě, a pak najednou zlom a byla z toho úplně obyčejná honička, která zajímavá vůbec nebyla. Škoda, protože to fakt začínalo víc než slibně.
Win Win (2011)
Film velmi lehce balancuje na pomezí mezi komedií a dramatem, přičemž komediální linka je velmi příjemná, lechtá bránici a nutí k uvolněným úsměvům, zatímco ta dramatická trochu skřípe, a to hlavně kvůli hereckému představiteli rozháraného mladíka, protože ono totiž nestačí nahodit na začátku smutně naštvaný výraz a vydržet s ním až do konce, aby to byl nějaký dobrý herecký projev. Ale dá se to zvládnout a film rozhodně není žádnou ztrátou času. A nevěřte popisu filmu, protože nejde o stupidní wrestling, co tam provozují, ale o řeckořímský zápas.
Rozervaná objetí (2009)
Tenhle Almodóvarův film není jako ty ostatní, dalo by se říct, že je "normálnější" a tím pádem i méně "almodóvarovský", ale to je jen zdání. Divák zvyklý na Almodóvarovy filmy prostě cosi očekává, ale Pedro najednou jako by ubral plyn a vůbec to není na škodu. Prostý námět, žádné extravagance, pohoda a příjemný pocit ze sledování filmu. Tenhle kousek mě vyloženě potěšil.
Tik ťak (studentský film) (2011)
Myslím, že jde o poněkud přeceněný krátký film. Pouze to, že je natočen v jednom záběru a promítán obráceně, z něj nedělá něco originálního. Příběh s pointou totiž nijak originální není. Takže jde spíš o průměrný film a studentskou blbůstku.
Arka (2007)
Krátký animovaný film, který má slušnou postapokalyptickou atmosféru a velmi překvapující pointu. Určitě stojí za zhlédnutí.
3rd Letter, The (2010)
Film stejného režiséra, jako animované Archy. Tentokrát jsme opět kdesi v budoucnosti, atmosféra je vystižená velmi dobře, ale příběh poněkdu hapruje, nakonec jako by vyzníval do ztracena, což je škoda. Nějakou pointu by si film zasloužil a ne to jen tak neslaně nemastně ukončit.
The Runaways (2010)
Tahle kapela měla jepičí život, ale film se vcelku povedl, i když šlo v podstatě o mnohokrát viděné schéma vzestupu a pádu. Příjemně mě překvapila Dakota Fanningová, kterou jsem znal jako velmi dobrou dětskou herečku. Takže, naladit se rockově a hurá na film, nuda a vopuz to určitě nebude.
Pouta (2009)
Škoda posledních cca 20 minut, tam nějak přestal film fungovat, jako by tvůrci nevěděli, jak to ukončit. Ovšem jinak je to film, který svou syrovostí a brutalitou (spíše tou psychologickou než fyzickou) zaleze divákovi pořádně pod kůži a přitom to rozhodně není film útočící prvoplánově na nižší pudy obecenstva. Tenhle příběh z totality počátku 80. let rozhodně není nějakou selankou. Zcela vážně úkázal, co byla státní moc zač. Ne že bychom to ve většině případů nevěděli, ale ono nikdy neuškodí připomenout si to.
Pohřben zaživa (2010)
To se takhle jednho dne ocitnete v rakvi kdesi v irácké poušti a teď, co s tím. Fakt koukáte hodinu a půl na člověka v rakvi a nejsou ani použity nějaké vzpomínky, abychom na chvíli "vyletěli". Ne, pořád v té těsné bedně. A ono to parádně funguje, má to spád i gradaci, žádná hluchá místa. Zřejmě nic pro klaustrofobiky, ale jinak jsem byl příjemně překvapený.
Louise-Michel (2008)
I přes vysoká hodnocení musím říct, že tento film mě zoufale nudil a dokoukat ho do konce byl nadlidský výkon. Stupidita snad v každém záběr a ač mi není černý humor cizí, tady jsem se nedokázal ani pousmát.
Překvapení! (studentský film) (2011)
Docela zručně natočený krátký film. Nic moc originálního, ale na studenta dobré.
Komici (2009)
V jednu chvíli to vypadalo, že je tu docela dobrý film a že Adam Sandler dokonce předvede i něco z dramatického herectví, ale pak se najednou všichni zjančili a vyšlo z toho cosi těžko identifikovatelného, místy na hranici trapnosti dovedeného. Škoda, velká škoda, že to podělali.
Holky z kalendáře (2003)
Docela příjemná komedie, která sice neoplývá scénami útočícími na bránici, ale rozhodně to není žádná nuda, i když se člověk jen tak pousmívá. Nejde o žádné zásadní dílo v rámci žánru, ale to vůbec nevadí.
Manon od pramene (1986)
Adaptace druhé části Pagnolovy knihy Živá voda. Opět výborné herecké výkony a skvělá režie. I atmosféra filmu konvenovala s knihou. Jen mi to tentokrát přišlo maličko "odfláknuté", jako by všichni až moc chvátali, aby už to měli po kupě, rychle do střižny a pak na plátno. No ale stejně je to velmi dobrý film a chuť vyrazit do Provence je při každém zhlédnutí hodně silná.
Jean od Floretty (1986)
Živá voda od Marcela Pagnola patří k mým velmi oblíbeným knihám. Tento film je adaptací její první části a musím říct, že se skvěle povedla. Perfektně vybraní herci hráli své postavy tak, že zapadaly do představy, jíž si čtenář udělá při čtení knihy. Stejně tak vybrané lokality navozovaly atmosféru městečka Bastides v knize. Claude Berri odvedl velmi dobrou práci a mě nezbývá než říct: Merci beaucoup!
Bat 21 (1988)
Velmi dobré drama z vietnamské války natočené podle skutečného příběhu. Místy to sice sklouzává k jisté patetičnosti a tam, kde by měla nastoupit akce, se dočkáme skoro béčkové záležitosti, nicméně předevší dvojice Hackman a Glover udržují film na vysoké úrovni.
Hebká kůže (1964)
Hebká kůže nepatí k mým nejoblíbenějším Truffautovým filmům, přesto jde o snímek nepopiratelných kvalit jak po režijní, tak po herecké stránce, a proto ho hodnotím velmi vysoko a rád se k němu vracím, protože stojí za to sledovat Truffautovu práci s kompozicí jednotlivých scén, ať už je kamera statická nebo v pohybu.
Tělesná stráž (1961)
Tento film je pokládán za klasiku, ale musím říct, že mě nijak nenadchl. Všichni v tom městě jsou takové směšné figurky, kterých je člověku spíš líto, a když je pak sejme vychytralý chlápek, který to umí s mečem, nedochází k žádné satisfakci. Oč lepší je remake Pro hrst dolarů. Takže celkově spíš zklamání.
Katka (2009)
Velmi silný dokument o devastaci člověka drogou. Možná aspoň pár budoucích potenciálních adeptů na experimentování s tvrdými drogami by mohl odradit, což by bylo velkým plusem. Jinak film dobře natočený, místy možná až příliš vlezle, ale to je asi pro každého jinde ta míra, co ještě jde a kam už radši ne.