revere

Všeho moc - jedno velké nic. Moc blbin na drama, moc krutosti na komedii. Moc honiček, moc ran rozdaných i obdržených. Moc záběrů před bluescreenem. Jak se tak dívám na svá hodnocení, Indy u mne spadl postupně z pěti na jednu hvězdu. Z prstu vycucaný motiv, nenápaditý děj, hloupé rozuzlení, trapný závěr. K čemu to všechno?

Naprosto marný, prázdný film. Zbytečné akční scény připomínají 20 let staré hry na PC. Děj se mohl odehrávat kdekoliv, na Aljašce nebo v činžáku na Žižkově. Stejně by to nijak nepomohlo.

Zajímavý pohled na předválečné, nacismem prostupující Německo. V samotném příběhu ale záměry filmařů až příliš trčely z děje, servírovaného bez větší invence, podobně jako dort ve tvaru Eigeru návštěvníkům horského hotelu. To doplňuje nevhodný, lacině provedený originální plakát a ještě lacinější, česky polopatický distribuční název, který je vlastně do jisté míry spoilerem a z nás, diváků, činí již předem krvelačné hyeny, podobné konzumentům zmíněného dortu. Nejvíce mi imponoval závěrečný komentář, shrnující informaci o následném zdolání stěny skupinou německo-rakouských horolezců o dva roky později, komentář s lakonickým dovětkem "... a poslední problém Alp byl vyřešen". A neupřímně znějící poznámka z úst novináře Araua (Ulrich Tukur) o "velké tragédii". Upřímně, já ji tu také nikde neviděl. Na velké tragédie narážíme v životě každou chvíli, bohužel. Ale pokud parta adrenalínových borců vyrazí riskovat životy jen proto, aby byla extrémním způsobem první tam, kam už pomalu jezdí vlak, nečiní tak ve prospěch vyššího morálního zájmu, kupí chybu za chybou a nakonec zahyne? Tady se jedná o zákonité naplnění míry pravděpodobnosti, tedy o něco, co se dalo a mělo předpokládat a s čím se muselo počítat, asi tak, jako když hrajete ruskou ruletu. (Pardon, "Vražednou pistoli".)