TwoFace

— It's not personal. It's strictly business. — Legendární, nesmrtelná, kultovní a dokonalá klasika. F. F. Coppolovi se povedlo skvělé a věrně zfilmovat úžasnou knižní předlohu a celá trilogie Kmotr je naprosto zaslouženě jeden z klenotů kinematografie. Moc, respekt, zrada, pomsta, ale hlavně rodina. Kmotr je především příběhem o rodině a o tom, že rodina je silnější, než vše ostatní. Příběh dynastie Corleonů je jako z vystřižen z antického Říma. Perfektní hudební doprovod (který úžasně vyčnívá především ve scénách na Sicílii) na diváka skvělé přenáší atmosféru cti, respektu a tradic. Život organizovaného zločinu je sice zidealizován, přesto však končí tak jako vždy – smrtí, zničenou rodinou a mocným a respektovaným mužem, který ale ve skutečnosti ztratil vše. Síla Kmotra kromě dokonalé režie, perfektního scénáře a skvělé hudbě tkví hlavně v bezchybných hereckých výkonech. Al Pacino a Marlon Brando (a Robert De Niro) jsou ve svých rolích dokonalí. Proměnu Michaela z nevinného a slušného mladíka v nejmocnějšího mafiánského bosse je Pacinovou zásluhou a zásluhou bezchybného scénáře naprosto dechberouci sledovat. Závěrečné scény všech tří filmů jsou i beze slov a podkresleny pouze hudbou, jedny z nejlepších a nejsilnějších a o Michaelovi vypovídají naprosto vše. Kmotr je zkrátka nezapomenutelnou, věčnou a dokonalou trilogií, a především první dvě části jsou kulturní povinností pro všechny.

— Rorschach's journal, October 12th, 1985: Tonight, a comedian died in New York… — Jestli chcete dokonale převést komiks na filmové plátno, řekněte Zacku Snyderovi. Jeho adaptace jednoho z nejdůležitějších a nejoceňovanějších komiksových příběhů všech dob je mistrovské dílo. Tři hodiny dlouhá, efektivní a dospělá inteligentní podívaná s netradiční narativní strukturou, která po celou dobu nedá vydechnout, předkládá témata k zamyšlení a věrně převádí komiksové panely do filmových scén. Na klaďase a záporáky se tu nehraje, svět se potácí na pokraji jaderné války a příběh, který je zpočátku netradiční detektivkou, rychle zvyšuje sázky, žene se vpřed do morálně šedého, překvapujícího finále a stejně jako brilantní předloha je tou nejlepší a nejpropracovanější dekonstrukcí superhrdinského žánru, která kdy vznikla. Veškeré změny v příběhu jej dle mého ještě vylepšují a dávají větší smysl. Tomu všemu se dostalo dokonalého technického zpracování podtrženého Snyderovým nezaměnitelným režisérským rukopisem, skvěle padnoucím soundtrackem a hereckým obsazením, které skoro jako by z oka vypadlo původním komiksovým postavám. Stejně jako komiks, i jeho filmová adaptace předběhla svou dobu. Watchmen lze právem označit za jednu z nejlepších komiksových filmů vůbec a co se věrnosti předloze týče, nejspíše i jako tu nejlepší. — What happened to the American Dream? It came true! You're looking at it. —

— Say "what" again, I dare you, I double dare you, motherfucker, say "what" one more Goddamn time! — Dokonalý film se skvělým scénářem a naprosto skvělými hláškami. Nejkultovnější z kultovních filmů 90. let. Vlastně jsem nenašel nic, co bych filmu vytknul a proto dávám nejvyšší hodnocení, protože tohle je jeden z mála filmů, co si to zaslouží. Navíc vidět tenhle film na velkém plátně bylo neskutečné. – (29.5.2014)

— I think his world had vanished long before he ever entered it. — Bláznivá směsice skvělých nápadů odehrávající se ve svém vlastním malém milém světě, se skvělým hereckým obsazením, v čele s naprosto úžasným Ralphem Fiennesem. Poetické, místy bizarní, místy připomínající disneyovku. Co okamžitě zaujme je kamera a úžasný střih, obojí dělající z filmu umělecké dílo.

— I am Paul Muad'Dib Atreides, Duke of Arrakis. The Hand of God be my witness, I am the Voice from the Outer World! I will lead you to paradise! — Tam, kde první část z velké části působila komornějším dojmem, je druhá část Duny velkolepější snad ve všech ohledech – více akce, monumentálnější scény, osudovost a epičnost. Villeneuve do toho šel naplno, předčil sám sebe a svůj první díl a přinesl dokonalou filmovou adaptaci legendárního románu a dokonalý filmový zážitek podobný Návratu krále. Víceméně platí vše, co platilo i o první části. I druhá Duna je nádherně natočené umělecké dílo, skoro artové sci-fi s dechberoucím vizuálem a hudbou, fantastickými hereckými výkony a jedná se o skvělou a věrnou adaptaci, která ctí předlohu (i když se samozřejmě oproti knize mnoho změn z pochopitelných důvodů událo). Nebudu se tedy moc opakovat (viz komentář k první části) a vyzdvihnu prostě fakt, že každá scéna od momentu, kdy Paul vypije Vodu života a převezme roli mesiáše, až do chvíle kdy se stane imperátorem a rozpoutá džihád, je každá scéna dechberoucím filmovým zážitkem. Scény, kdy se Muad'Dib naplno ujímá své role mesiáše jsou neuvěřitelné a mrazivé, Timothée Chalamet je jako Muad'Dib naprosto dokonalý. Jakou moc má víra a fanatismus a jak nebezpečné je následovat proroky a hrdiny? Za jakých okolností je správné tuto moc vzít a využít a jak snadno může snaha konat dobro vést ke krveprolití? Duna úžasně převrací klasickou hrdinovu cestu a doufám proto, že se dočkáme i třetí části příběhu – následků Muad'Dibova džihádu a hlavně toho, jak se hrdina a mesiáš vypořádá s hrůzami, které byly jeho jménem způsobeny. Duna je komplexní filozofické sci-fi navždy zapsané do historie a těší mě, že o filmové adaptaci lze nyní říct to samé a že své předloze dělá velkou čest. Villeneuveho Duna je svým významem pro kinematografii jako další Jacksonův Pán prstenů, už teď jde o kultovní klasiku, která bude dávána za zářný příklad a která zcela jistě bude v dnešní záplavě generických a špatných blockbusterů po zásluze sklízet jedno ocenění za druhým. — Lead them to paradise… —

— My planet Arrakis is so beautiful when the sun is low. Rolling over the sands, you can see Spice in the air. — Nejnovější filmové zpracování legendární Duny je vizuálně naprosto dokonalé dílo a příklad toho, jak má vypadat správná adaptace. Filmová sci-fi estetika dovedená k dokonalosti, jeden záběr hezčí než druhý, Zimmerova naprosto fenomenální a unikátní hudba (možná jeho nejlepší soundtrack vůbec) a herecké obsazení rovněž výborné (Timothée Chalamet jako Paul Atreides je naprosto bezchybný). Všechno, od hudby až po architekturu a technologii, působí cize a vzdáleně, ale zároveň velmi povědomě a uvěřitelně, jako skutečně pocházející z naší tisíce let daleké budoucnosti. Duna jakožto artový blockbuster opravdu působí a vypadá výjimečně. Což je v dnešní době skutečně téměř zázrak – jeden by čekal, že půjde o adaptaci velmi zjednodušenou, ale naštěstí tomu tak není. Jde o dospělé a seriózní filozofické sci-fi pro vyspělé diváky, které se svým stylem a výslednou originalitou zvysoka povyšuje nad všechny mainstreamové žánrové trendy. I když Villeneuvova Duna některé příběhové linky zkracuje či vypouští, a mnoho věcí a postav zjednodušuje, a jiné naopak přidává a dovysvětluje, stále se podařilo zachovat jistou komplexnost narativu a rovněž svojí atmosférou, snovostí a cize povědomou, přesto zvláštní estetikou dokonale zachycuje a přenáší legendární knihu a její svět na filmové plátno. Znalost knižní předlohy velmi doporučuji. Mnoho momentů a scén, především Paulovy vize, a vlastně celý film, mají na diváka úplně jiný dopad, když ví, jak se budě děj dále vyvíjet a jaký osud čeká jednotlivé postavy. Po prvním zhlédnutí jsem byl z filmu rozpačitý, jakmile jsem se ale ponořil do knih a zamiloval si je, naplno jsem si zamiloval i film. Největší výtku tak mám jako nedočkavý divák spíše jen k tomu, že film působí jako dlouhý úvod končící v momentě, kdy celý příběh vlastně pořádně začíná, čemuž explicitně dává za pravdu i samotný závěr. Druhá část prostě měla být natočena zároveň s první a jít tak do kin přesně po roce (stejně jako to bylo v případě filmového Pána prstenů). Vůbec ale nepochybuji o tom, že až Villeneuve za pár let svou plánovanou trilogii dotočí, stane se jeho filmová Duna stejně kultovní a oceňovanou adaptací jako již zmíněný Jacksonův Pán prstenů (po druhé části je zcela jasné, že ano). Koneckonců, Duna je pro sci-fi to, co je Pán prstenů pro fantasy, a už bylo načase, aby se jí dostalo kvalitního a vysoce oceňovaného filmového zpracování. Neuvěřitelně moc se těším na pokračování, na závěr druhého dílu a především na díl třetí a jeho dekonstrukci celé, diváky neznalými předlohy očekávané, hrdinovy cesty i převrácení mesiášského příběhu (už teď si dokážu živě představit, jak dechberoucně budou zajisté vypadat scény fremenského džihádu či scéna Muad'Dibova odchodu do pouště). Těch šest Oscarů je naprosto zasloužených. Z posledních let mě nenapadá žádný film, který by si je zasloužil více. — My road leads into the desert. I can see it. —

— As far back as I can remember, I always wanted to be a gangster. — Kultovní klasika mafiánských filmů, která inspirovala mnoho dalších děl, včetně naší české Mafie. Bezchybná režie a scénář, vynikající herecké výkony, ikonické scény, nezapomenutelné dialogy, černý humor, skvěle padnoucí soundtrack,… Tomuto filmu zkrátka není co vytknout. Goodfellas jsou nejvěrnějším filmovým pohledem do mafiánského života. Bez příkras a s morálním ponaučením. Tak, jak to ma být, a stylem, kterým to umí nejlépe jedině Scorsese. Bezpochyby jeden z nejlepších filmů všech dob.

— We're gonna be doin' one thing and one thing only… killin' Nazis. — Tenhle film prostě zbožňuju. Jeden z nejlepších Tarantinových počinů, jako vždy se skvělým scénářem a úžasnými herci, tentokrát v čele s bezchybným Bradem Pittem a Christophem Waltzem, na kterém je vidět, že si v roli Hanse Landy užíval každou sekundu. Úžasné hlášky, skvěle vypointované dialogy, bezchybně a nápaditě zrežírované scény, které budují napětí svou délkou, aby nakonec skončily často zcela nečekaně. Závěrečná věta zkrátka naprosto dokonale shrnuje celý film. „I think this just might be my masterpiece.“ To si tedy zatraceně piš, že je, Quentine.

— Let me tell you something. There's no nobility in poverty. I've been a poor man, and I've been a rich man. And I choose rich every fucking time. — The Wolf of Wall Street je bezpochyby jeden z nejlepších a nejzásadnějších filmů posledních let. O to víc mě překvapilo, že nedostal ani jednoho Oscara, hlavně pak Leonardo DiCaprio za jednu ze svých nejlepších rolí. Svižné tempo skvěle střídá vážné momenty s těmi vtipnými, často naprosto šílenými. Fantastické herecké výkony, bezchybná režie, skvělá kamera, sexy Margot Robbie, a ve středu toho všeho naprosto úžasný Leo DiCaprio v roli morálně pochybného Vlka z Wall Street. Chcete životopisný snímek, komediální drama, sociální kritiku nastavující zrcadlo kapitalismu, závidět boháčům jejich život, rozplývat se nad Margot Robbie, nebo jen sledovat, jak se DiCaprio a Jonah Hill sjíždějí vším možným? Tenhle film má všechno. Natáčet ho musel být neuvěřitelný zážitek, jak pro štáb, tak pro herce.

— Fuck off, Hitler! — Po přečtení knižní předlohy a až následném zhlédnutí filmu jsem moc rád, že Taika Waititi pro své filmové zpracování zvolil úplně jiný styl a dokonce do filmu vložil i sám sebe jako parodii na Hitlera. Vážné, napjaté a občas vcelku drsné momenty ve filmu přecházejí v komedii, satiru, až parodii a obráceně, a to klidně i v rámci jedné scény. Tenhle styl asi nesedne každému, ale mě tohle tragikomické pojetí nacismu neskutečně bavilo a dokázalo mě nahlas rozesmát. Scénář nácky a jejich ideologii skvěle zesměšňuje, zároveň se tento ujetý styl, který mi občas připomínal filmy Wese Andersona, skvěle prolíná s dramatem o lásce, dospívání a válce. A to i díky fantastickému hereckému obsazení, které režisér úžasně vede. No a navíc se natáčelo i v Česku. Za mě je Jojo Rabbit velmi příjemným překvapením; filmem, který mě bavil od začátku do konce a na který se vždy moc rád podívám a mohu ho jen doporučit.