ALchemik

U tohoto filmu mne zaujala lehkost a uvolněnost konverzace mezi Romy a Alainem. Působily tak, jako by byli skutečná dvojice, žijící spolu léta. (No jo, tak mně hned nekamenujte, že jsem to zjistil až teď). Napínavý film od začátku až do konce.

Prostě nádhera, že by mi snad slza ukanula...

Před deseti lety jsem tento film v polovině stopáže vypnul. Zaujala mne tenkrát jen písnička od Davida Bowieho v synchronizaci s rychle ubíhajícími pruhy na silnici... Tentokrát jsem ho dal celý, ale možná jsem ho vůbec nepochopil, jestli o to vlastně vůbec jde. Hlavní hrdina podle mně zřejmě trpěl schizofreníí. Anebo ten rejža?

Tento film se mi opravdu vryl do paměti už v osmdesátých letech, kdy mi rodiče dovolili ho sledovat v pozdní noční hodině. Od té doby, když mám chuť na kvalitní francouzkou detektivku (a zároveň i vtipnou), pustím si právě tuhle. A vstřebávám vše, co zůstalo ležet tam v osmdesátých letech na gauči v desetiltým klukovi...

I když drsný, tak přesto krásný film. A ruku na srdce: kdo z nás v sobě necítil něco podobného jako chtít vzít spravedlnost do svých rukou a snažit se přitom neproniknout přes tenkou hranici zločinu? Bergman to vždy umí krásně vystihnout se vším všudy.

Krása!

Nádhera!

Najednou nevím, co napsat. Dostalo mě to po všech stránkách a zbyla dokonale naplněná vesmírná prázdnota...

Tohle je opravdu dokonalý film, který stojí od začátku do konce na excelentním výkonu Karla Högera.