topi80

Na film běžela upoutávka, ve které nechyběl obraz, jak si dědkové posílají po vodě tác s nějakým tím tekutým občerstvením. Jeden záběr stačil, abych si film z večerní nabídky vybral. A nelitoval jsem. Působí zvláštní exotickou atmosférou, která uklidňuje a současně nechává viset ve vzduchu předtuchu, že tohle všechno má svůj konec. Ač jsem film viděl vícekrát, nedokážu si vybavit větší množství scén, ale jeho atmosféru mám v sobě už navždy. A jsem rád, že v tom nejsem sám a že si Čínská lázeň okruh vděčných diváků našla.

Nádherný film. Stallone vytvořil ve svém scénáři jednu z nejúžasnějších postav filmové historie. Jeho Rocky ještě není černobíle patetický jako Stalloneho pozdější hrdinové. Je to prostě správný chlap, který se protlouká životem, jak to jde, a poté se mu naskytne životní šance. Všechno je dokonalé od začátku do konce. Rozhodně nejsem milovník bojových sportů (a lidi, kteří je provozují ve mně za běžných okolností budí značné nesympatie), ale s Rockym bych zašel na pivo hned. Je to takový správňák a kliďas, který se i přes tyto vlastnosti naučil přežít v drsném prostředí městského předměstí. Chodí světem a žvaní úplně obecná moudra, která však v jeho podání ztrácí svou klišovitost a jsou povýšena na něco, co nemohu popsat. Stallone je se svou rolí zcela srostlý a věříte mu úplně všechno. Motiv balení Adrien mi při prvním shlédnutí přišel neuvěřitelně komický (korunovaný scénou bruslení), ale se stoupajícím počtem zhlédnutí vyplouvá na povrch jedna z nejkřehčích romancí, jaké kdy byly filmově stvárněny. Kolem Rockyho se se pohybují všelijací podivíni. Jedním je trenér, kterému snad nemůže do hlavy vidět ani Stallone jakožto autor scénáře, druhým je samozřejmě bratr jeho nastávající Adrien. Ten je důkazem toho, že v prostředí, ve kterém Rocky vyrostl, si opravdu kamarády moc nevybíráte. A vše pomalu spěje k velkému boxerskému zápasu, který je už tady v prvním díle nasnímán tak, že kdo kdy sérii filmů o Rockym viděl, toho už nikdy opravdový profesionální box nemůže uspokojit. Klobouk dolů, jeden z nejlepších filmů všech dob.

Skvostné zakončení série, které si vzalo z celého díla to nejlepší. Nevím věru, co vychválit dříve. Snad se mi sem všechno vejde. Je tady stará známá atmosféra, která si uchovává pochmurnost a současně romantiku, kterou divák nasál v prvním dílu. Když se k tomu přidá pár "osmdesátkových" záběrů na noční (leč značně ošuntělé) město, je vše dokonalé a vy s tím prostředím splynete. Ale časy se přesto mění. Všechno vystihuje Rockyho hláška v baru na otázku, jak se mu tam líbí. Líbí se mu tam pořád, jen se tam nějak mění lidi. Ale u něho se něčeho takového bát nemusíme. Vždy tam patřil a patří tam i nadále. Mezi ty oprýskané budovy, mezi kterými se protlouká ve svém typickém klobouku. Stále ho doprovází jeho kumpán Pauli, jemuž už stáří také otupilo hrany, ale během filmu ze sebe vysype několik povedených hlášek. Je dobře, že se tady nenechal Stallone strhnout ke klasické klišovitosti a že jsme Rockyho v tomto šestém dílu nenašli jako nějakou trosku v zapadlé díře (byť oficiální popis filmu to tak skoro popisuje). Naopak, je majitelem prosperující restaurace, která si může dovolit zaměstnávat několik lidí (a občas zdarma pohostit I nějakého vagabunda z řad bývalých amatérských boxerů) a nedostatkem klientely očividně netrpí. Sám Rocky neváhá a vděčné návštěvníky dokáže pobavit nějakou boxerskou historkou, ve které se nebojí dělat si legraci sám ze sebe. A to mu sedí. V jiných scénách ze sebe dál sype na všechny strany obecná moudra (2 z nich se dokonce po uvedení filmu zařadila mezi evergreeny motivačních školitelů všeho druhu) a vy zjišťujete, že ho v jeho vrásčité podobě máte stejně rádi jako na začátku celého boomu. Management kolem soupeře je tentokrát méně křečovitý než v nechvalné pětce, i když to už se dá méně říci o jeho motivacích. Soupeř sám o sobě zajímavý není, v tomto dílu jde o souboj, který svádí Rocky sám se sebou a vlastně sám ani neví proč. Ani zápletka se synem bojujícím s otcovým stínem nebyla nijak trapná. Co se mi zpětně jeví jako trochu zbytečné, je to, že barmanka je právě malá Mary. Ale asi byl dobrý úmysl najít co nejvíce pout s prvním dílem. Ostatně, Rockyho dvoření, vztah ke zvířatům (kdy si z útulku odvede nejošklivějšího psa), tady všechno koresponduje s jedničkou, aniž bychom však měli pocit jakéhokoliv vnucování. Závěrečný souboj… No, je prostě takový, jaký má být, náhoda pomůže, že se z marketingově zaměřené exhibice stává napínavá záležitost. Možná to měl Stallone natočit dříve, jeho tvář už přecejenom v souboji působí nepatřičně. Ale vzhledem k tomu, že vytvořil dílo, které se vyrovná kultovní jedničce (pravda, bez jedničky by tento díl takovými superlativy asi zahrnut nebyl), nelze než smeknout a poděkovat za perfektní zážitek. Už teď se těším, až budu za pár let sledovat v televizi dvacátou reprízu. Díky, Rocky.

Ze skvělých filmů zlidoví spousta hlášek. Ale tento zlidověl celý. A není divu. Idylka socialistické vesnice, nablýskané vejtřasky, letadlo čmelák, Máj, sedmý schod, načechraný pilíř a vše zastřešující JZD. Takhle si pamatuji vesnice z mého dětství...

Film s velice srozumitelnou zápletkou. Vraťte nám naši buginu. Bum, prásk, třísk, bum, plesk. Parádní jízda s Budem Spencerem a Terencem Hillem, ve kterém si ale jednu z nejlepších scén ukradl pro sebe vraždící houslista.

Na tyhle dva prostě nedám dopustit. Ve westernu lítají nejen pěsti, ale i kolty, už v tomto filmu jako by si ústřední dvojice střílela i sama ze sebe (i svých ještě budoucích filmů). Padouchové jsou opravdu pořádní špinavci, osadníci tradičně zcela neškodní, Hill je i tady za rošťáka, ale do toho je pořádně líný (což je v jiných filmech doménou Spencera). A samozřejmě se hláškuje na všechny strany, "stará kurva" už je jenom třešničkou na dortu. Nádhera.

Bez zaváhání plný počet. Ale byl bych nerad, kdyby se důvody smrskly pouze na to, že jsem (ostatně jako řada jiných podobně štědrých hodnotitelů) fanatickým rockovým a metalovým fanouškem. Ono to nestačí, já mohu vytasit ještě těžší kalibr, jsem totiž i muzikant. A shodou náhod stejně geniální a stejně nedoceněný jako hrdinové tohoto filmu. A aby toho nebylo málo, dokážu-li se stylizovat do jednoho z hrdinů, tak musím říci, že v jednu dobu (jako začínající kapela), kdy jsme byli tříčlenní, se projevování jednotlivých členů této filmové sestavy a jednotlivých členů té naší sestavy až nebezpečně shodovalo. Ale to, že jsem tento film povýšil téměř na autobiografii, zdaleka nesvědčí o mé neobjektivitě. Toto dílo je totiž od začátku do konce prošpikované perfektními hláškami, z nichž mnohé ocení pouze člověk, který trochu pozadí fungování kapel zná. Hlášek typu "Hele, tady hrají tihle? Těm jsme nakopali prdel, když jsme spolu hráli před rokem," nebo "Víš jaký to je, když několik let hraješ koncerty jenom pro svou holku a holky muzikantů z ostatních kapel?" jsem za svůj život vyslechl stovky. Ale nemusíte být zasvěceni, nehorázná sranda by to mohla být i pro ty, kteří s tímto prostředím nemají ani fanouškovskou zkušenost a spokojí se s tím, že se na hlavní hrdiny budou dívat jako na nějaká podivínská hovada z jiného světa. Přesto si netroufnu odhadnout, zda tuto poklonu věčné pubertě a metaláckému hovadství dokážou ocenit i lidé, kterým je toto prostředí úplně neznámé.

Jestli tohle netočil někdo totálně zkouřený, tak nevím. Nemůžu jinak, zase mě ti dva totálně dostali. Budův zkoumavý pohled, zda mu jeho údajný jediný společník na jachtičce sežral všechny fazole a upil z plechovky piva, Dokonalé konverzační výměny mezi duem Spencer - Hill. Neuvěřitelně ujeté společenství domorodců na ostrově v čele s masakrózně vydementnělým náčelnickým synkem Hanullu, Japonec bránící pevnost 30 let po válce a neuvěřitelně komičtí piráti, kteří vypadali, jako by se z gay baru vydali rovnou na koncert Judas Priest. Nemohl jsem se dočkat, až dostanou pořádnou tradiční nakládačku. Rvačky tentokrát nejsou tak vtipné jako jindy (i když musím vyzdvihnout excelentní souboj Buda s Anullem), ale celá ta pohodička kolem to mnohonásobně vynahradí.

Sly ví moc dobře, co divák potřebuje, ale že se vyřádí až takhle, to jsem nečekal ani v nejsvětlejších oblastech své fantazie. Ještě ani nestihnete dosednout na sedačku, a už to lítá. Celá sebranka se vrhá do osvobozovací akce na strojích, které by dokázaly během jedné hodiny srovnat se zemí celý New York, nepřátele likvidují po desítkách a zničí vše, co se jim postaví do cesty, včetně opanceřovaných budov a já nevím, čeho ještě. Takový choreografický balet se jen tak nevidí. Zřejmě okoukáno od mistra Hitchcocka, který ve slavném Psychu také vypustil hlavní scénu na začátku. Ovšem, tady se dalo čekat, že u jedné řežby nezůstane. A taky že ne. Děj je naprosto perfektní, jako záporák zazářil Van Damme, který se svým pobočníkem vytvořil téměř komiksově černočernou dvojici záporáků, při jejichž počínání vám leckdy zmrzne úsměv. Hvězd je ve filmu tolik, že se na plátno ani nevejdou, takže je dobře, že si režisér uvědomil, že už jejich pouhá přítomnost je dostatečným zážitkem a nenechal se zlákat možností nechat každého vyniknout dle toho, co je komu vlastní. A možná právě toto bylo rozhodující v tom, že film má spád a ani na vteřinu se nezačnete nudit. I přesto zbyl prostor na pár vtípků střílejících si z hrdinů samotných i celého díla jako celku. I napodruhé se to povedlo a já smekám ještě hlouběji. Nezapomenutelná podívaná, kterou si kdykoliv znovu zopakuji. A neprošvihněte Arnieho elegantní otvírání auta.

Klasika infantilního humoru. Chcete-li pro tento film nadchnout další generaci, bude třeba jim ho pustit včas (tj. v dětském věku). Porovnání s dvojicí Spencer a Hill je v diskusním příspěvku takřka povinné, já musím říci, že nejvymazlenější je to, jakým způsobem Matouš v podání Antonia Cantafory (a samozřejmě s přispění fackovacího komparsu) dokázal zparodovat a tím vlastně ještě překonat Hillovo vynalézavé bitkaření.