raider.minoo

Proč? Proč jen ze sebe Rowan Atkinson začal dělat takovýho vola, když předtím tak geniálně ztvárnil Black Addera? Od břitkého černého humoru se přešlo k vtipným ksichtíkům a vznikla tak mánie, kterou jsem nikdy nepochopila.

Woody si tentokrát připravil vizuálně a hudebně velmi podmanivou látku, podbarvenou silným sentimentem, a já s radostí vzpomínala s ním. V době vzniku filmu mohli diváci kult kolem rádia vnímat jako předchůdce televizní obsese, zatímco dnes tomu třetí rozměr dodává silný rozmach internetu. I když jsou to stále ty stejné pořady, sketche, dramata, reklamy a celebrity (ať už to má jakoukoliv formu - lidé se prostě nezmění), přesto je dodnes něco magického na tom pouze přitisknout ucho k přijímači, zaposlouchat se do tónů vašeho oblíbeného pořadu (nejlépe za deštivého nedělního odpoledne) a všemi ostatními smysly moci vypnout.

Usměvavý buran Joe Buck přijde se svým kravím kufříkem a tranzistorem do New Yorku a očekává zde kdovíjakou kariéru a život jak z pohlednice. Naproti tomu brzy zjišťuje, že v mašinérii velkoměsta není prostor pro všechny - pokud nejednáš rychle a obratně, skončíš na mizině jako nezdařilý vedlejší produkt. Politická moc se na konci šedesátých let soustředí hlavně na Vietnamskou válku a v ulicích je špína a chaos. Do toho se logicky zaplétá guláš drog a hudebních a uměleckých směrů, ve kterých celé masy hledají svoji individualitu a vysvobození z krutosti reality. Joe se potkává s lidmi mnoha sociálních vrstev a všichni ho chtějí akorát tak podvést - či svést. Nakonec ho náhoda spřátelí s Ricem, se kterým tyto časy (pro New York nejtemnější) prožívají v rozpadlém domě společně. Midnight Cowboy svoji dobu vystihuje dokonale (hlavně za pomoci skvělé kamery, osvětlení a dobře vybraných lokalit natáčení) a herci v hlavních rolích (Jon Voight a Dustin Hoffman) jsou nezapomenutelní.