betelgeuse

Vynikající, skvostně natočená epická freska o vyprávění, zážitek srovnatelný s Rivettovým filmem CÉLINA A JULIE SI VYJELY NA LODI.

Jeden z nejlepších filmů všech dob.

Jak to vidím já, běžný divák, resp. filmový "nadšenec" je konzument, který, pokud dostane něco jiného, než co čeká, si stěžuje a křičí, zatímco cinefil (= ten, kdo má film rád a proto se předpokládá, že mu i rozumí) bere v potaz i tu možnost, že chyba může být v něm, nikoliv ve filmu. Proto se vyhýbá citovým odsudkům, nekape z něj frustrace „podvedeného“ zákazníka a využívá možnosti opakovaných shlédnutí. Co mnoha filmovým "nadšencům" vyčítám, je špatná argumentační kultura, nedostatek pokory a neschopnost rozlišovat mezi dobrým a špatným uměním – Jarmuschův poslední film je vším, jenom ne tím špatným.

Sice ne-umění, ale pořád lepší a hlavně prospěšnější film než např. díla populárního nihilizmu (WANTED, DEXTER apod.).

Dětský Star Trek.

Svěží závan expresivní exotiky do jindy aseptického akademizmu... tohle musí být jeden z nejlepších Wylerových filmů.

Simulátor školní reality, který je pravdivější než reality show.

Byl by to lepší film, kdyby se paní Garsonová tolik dramaticky neksichtila (svícením vybělená antická socha s pozvedlým pravým obočím) a Wyler ji tak ochotně nenastavoval kameru...

Za Loseyho ztvárnění horizontálních vztahů (lásky či přátelství) bych nedal ani halíř, ale jakmile - to ho skutečně zajímá - se dostane na vertikální vztahy (nadřazenosti, manipulace, násilí), stává se skutečně zajímavým; další z fascinujících mužských postav žijících v omylu...

Právě potenciálně nanicovaté látky (drama dospívání) ukazují nejlépe, nakolik je pro film důležitý dobrý režisér: pište si... M-U-L-L-I-G-A-N.