zelvopyr

Proč vzít na milost tuhle značně nenápaditou věc, lineární, s od začátku tušenou pointou... to jsou dost sympatičtí snad všichni herci. Což nebývá zvykem, naopak v obdobných slátaninách ba i výrazně oceňovanějších kusech typu Insidious bývají mnohem větší slabinou. No a snad docela přívětivě vypadající udělátko na komunikaci s duchy. Ale to je hrozně málo...

Zvykli jsme si, že "západní" filmy mají jednotné vyznění, nějakou zápletkou se dostane k poučení. Tedy např. nedělej nemorální věci, protože na tebe dojde. Nevysmívej se těm, co mají menší kliku, protože se to může stát i tobě. Snaž se a makej, a tvůj sen se splní. Anebo chmurný příběh s odstrašujícím koncem. Atd., prostě většinou má film zápletku a pointu a (happy)end. Pokud narazím na většinou asijský film, kde je toto schéma popřeno, je to občas zajímavý zážitek. Zde se stalo totéž, ale zjevně kvůli stáří filmu. Scénář resignuje na stavbu knihy a morální témata v ní výborně podaná. Ukazuje, jako bývalo obvyklé, takový cirkus, estrádu (viz můj komentář ke Zloději z Baghdádu), hrbáče, zrůdy, mordy, šokézní pokusy na lidech, žoviálního barona, příliš málo charakterního doktora, lůzu... A nemá to pořádný dramatický oblouk. Z dnešního pohledu, čert vem technické provedení, je to slabé, protože málo vyhraněné do jakékoli polohy.

Žerte drogy, jsou cool.

Nekonečně se vlekoucí epizody, nevyrovnané herecké výkony, logika dostávající na pozadí více a více. V úvodní sérii byl docela vtipný posun, kterak si Michael udělal na papíře plán, přišel do reality a sypala se mu jedna věc za druhou. Pak musel improvizovat a celé se to trochu podobalo šachové partii, kdy se kvalitní soupeři navzájem drží pod krkem a jednotlivé tahy si vynucují. Dojem kazila nevěrohodnost postavy Michaela i Lincolna, páni na své postavy herecky neměli (až do konce seriálu). Skvělé byly postavy snad jen T-baga (místy karikatura) a Kellermana. Nejhlavnější dojem ze seriálu je příšerná černobílost postav a tak nějak až moc zarputilost zápletky... Druhá řada přišla s uvedením Generála na scénu, jeho dlouho němé vystupování bylo velmi stylové, krom něj Kim. A rozhodně Mahone, který seriál posunul do reálného herectví a dal mu konečně lidskou stránku (nemyslím toto slovo nějak zvlášť pozitivně). Druhou sérií měl seriál skončit. Třetí série byl krok do podprůměrnosti, zmizela druhá scéna zákulisí státu a Společnosti, zbyla trapná věznice, kde mě osudy uvězněných nějak moc nezajímaly. Zbyl nějaký ten humor, přibyla notně přestřelená padouchyně. Na druhou stranu to chvíli vypadalo, že z Bellicka bude hodně zajímavá postava, ale byly to jen epizodické záchvěvy. Až někde ke konci série mě konečně přestával štvát Sucre. Čtvrtá série, co dodat. Vata a bezradnost. Hlavně zápletka byla špatně, to herci už celkem věděli, co představují, a odváděli svůj standard. Až na paní matku, která si nemohla pomoci a musela hrát mrchu z kolumbijské telenovely se vším všudy, co k tomu patří. Překombinovanost si podávala ruku s filmařským diletantstvím. Vcelku hodnotím jak hodnotím, možná tvrdě. Budiž to výstrahou za takto zahozenou šanci :)

Silnější 3; hlavní moje výhrada ale není ani k hercům ani příběhu, ale jen obtížně ukrytelnému natahování. Ona ta historka s jednoduchou zápletkou a jediným odvedením pozornosti prostě víc než 20 minut nedá, tedy dvojnásob dlouhá expozice s napůl zbytečným představováním postav je zkrátka přestřelená...

Nechal jsem si komentář velmi dlouho ležet v hlavě, film jsem viděl před řadou týdnů. Bezprostředně jsem jej komentoval jen takto: "Horizont události je podstatný v tom, že za něj nedohlédnete." a úvahou o příhodnosti a samovysvětlujícím názvosloví ve fyzice, tj. horizont jako fyzický horizont, rozdíl mezi power a force a absenci téhož v češtině a tudíž daleko horší pochopitelností fyzikálních konceptů v češtině. V Interstellaru se Nolanovi podobně jako v předchozích filmech povedlo rozhýbat "emotivní reakci" diváka. A nazval bych ji asi nejvíc nostalgií. Nostalgií po tom, kdy být pilotem ještě znamenalo být průkopníkem, dobyvatelem, dobrodruhem. Ne řidičem velkého autobusu s křídly nebo skoro zbytečným osazenstvem mašiny na zabíjení napěchované elektronikou, kde jste operátorem. Nostalgií po časech, kdy Země byla méně šílená, méně přelidněná, na zdroje se tlačilo méně nadoraz a bývalo něco jako pohoda. Nostalgií po časech, kdy se vážně zdálo, že můžeme jít kupředu a ne ustupovat z dobývání vesmíru a rezignovat na velké ideály. Rodinné přesahy mě spíš rušily, snaha nacpat do všech filmů Caina také. Ale McConaughey byla sázka na jistotu, protože uhrál i poněkud chatrné scény tak bravurně, že jsem mu je bral. Koneckonců, myslím, že podstatná je ta mnou zmíněná emoce, která ve mně trvá, ne ten z velké části krokolomně vykonstruovaný děj plný deus ex-machina a nepravděpodobných souvislostí. Silný film.

Ale ne, zfilmování jak se říká kultovního animáku přece nemůže fungovat tak, že nutíte herce napodobovat komiku kresleného filmu do posledního detailu, kopírovat celé scény, kvůli kterým je ovšem nutné sestříhat děj na desetinu, aby to časově vyšlo... To, co fungovalo ve stylizovaném seriálu na jedničku (mám ho v oblíbených vysoko), Shyalaman nepochopil. To jest, silné postavy, které doslova hýbají světem. Místo toho se soustředil na smrtelně vážně pojatý vizuální projekt, který zničil vtip, poetiku, spád, mystiku a tak vůbec. Chjo. Předloha je natolik neotřelá a domyšlená, že kdo ji nezná, toho tato zmrzačenina jistě může i tak oslovit. Ale já to nedávám...

Hezká hříčka, dobří herci, jenže trochu slabé, s minutovou diskusí a pointou až moc triviální a nedůstojnou... je jasné, že hype dělá své, nicméně opět jako zatím všechy pokusy na toto téma (ano, včetně Pozemšťana) povrchní, na úrovni seminárky z filosofie na některé univerzitě sponzorované eurodluhem...

Ochotnictví na hranici bolesti :-( Ze zhruba 120 scifi béček z padesátých let, co jsem viděl, v pořadí někde dost za stovkou :,( S původními cat-women se vůbec nedá srovnat. I když, nebýt strašného Tommyho Cooka, byla by to prostě jen destilovaná bezbarvá nicota. Věrohodnost nebo vědeckost vůbec nehodnotím, to není z našeho vesmíru. || "-- I think... " "-- Don't think, baby, just be beautiful."

Až takovou nastavovanou kaši jedničky jsem nečekal. Škoda vedlejšího karetního příběhu, u kterého jsem naivně nevěřil, že se nedočkám pointy. Udělat ve vrcholně stylizovaném komiksu ještě karikaturní herectví, to mi moc nesedlo. Zkrátka, Rodriguez dotáhl vítězství formy nad obsahem (nic než Grindhouse) do důsledného konce. Někomu to může stačit, protože si jde na rozpohybovaný kvalitní komiks bez dalších ambicí, no... a někdo jde na film. Půl hodiny vyprsená odkvétající Eva Green, která ale opravdu nemá co na sebe, je hrozně chabá náplast na vyšší očekávání. // P.S. překladatel pár idiomů těžce nepochopil, třeba condition v prvních větách fakt není podmínka, ale stav (velký rozdíl) atd. Doporučuji je nečíst, ostatně to odvádí pozornost od vizuálu.