zelvopyr

Pochmurná, autentická série epizod s dokonalou atmosférou staršího Japonska. Ke komentářům ostatních bych ještě dodal, že desetihvězdičková úroveň souvisí krom hvězdných výkonů s parádními scénáři, pod kterými je podepsaný filmař, který má co říci, Goša Hideo. Nejednoznačná postava mimo obvyklé škatulky je Kiichi Hogan -- mistr Wakayama utáhne vše svým výkonem. A to ani nemusí mluvit! Povšimnutíhodný detail je, že víc než polovina lidí, co zde hodnotila, si dala dílo do oblíbené desítky...

♥ Tohle není příběh o nějaké trapné perverzitě, ale o lásce bez ohledu na společnost a následky, o smutku a bezvýchodnosti. ...ve světle velmi silných emocí z celého díla si tak říkám, jak moc je vše, co jsem na toto téma zatím viděl nebo četl, povrchní a mělké... tohle nemohla Yoshida Motoi jen tak napsat, jak je to silné -- to musela prožít... do cca osmého dílu jsem kroutil hlavou, jak strašně pomalu postupuje děj, že seriál prostě jen skvělá uvěřitelnost neutáhne... ale pak mě to vzalo za srdce, až mi z toho je i po pár dnech dost špatně... jsem asi nějak moc empatický // Ukazuje se, jak moc se nedá vyznat v emocích japonců, jediná slušně čitelná osoba je krom otce Chidori. // PS: mangu jsem přečetl jedním dechem, lišila se jen málo (ale v něčem velmi podstatně -- hlavní asi, že děj nebyl zhuštěn do cca 3/4 roku, ale přes 2). Více komentářů a vysvětlivek, se spojlery, v diskusi. /// zejména poslední díl je tak nabit symbolikou a náznaky, že mi snad rupne hlava... /// nejlepší příběh o lásce vůbec.

Uf, dostal mě snad už první díl -- na to, jak moc je to "pro děti", jsou hrozně dobře postavené postavy... charakter jednotlivých, i relativně vedlejších, je úplně plnokrevný.... O přátelství a oddanosti až za hrob, proti-válečná a pro-přírodní klasika.... A taky o dědečcích.

Zatraceně silná odpověď na Tajemnou záři nad Pacifikem... Ale ne, nejde ani trochu o legrácku nebo honění si trika, jak má teď Japonsko vybavenou armádu (teda Sebeobranu). Akce se jen nenaznačí a nevycouvá se bezradně z příběhu. Postupně se nám dostává během realistické zápletky při jediné scifi premise solidních interpretací japonských názorů za války. Reálie a data jsou velmi přesné, ale hlavně ti, kteří neznali, dostanou souvislosti, proč se co dělo, jaké byly nálady mezi velením pro válku a proti válce. A rozhodnutí jednotlivců neuvěřitelně domyšlená... Pro zájemce o historii vojenství neocenitelné. A možná i pro sociology a psychology. ... jo a kdybyste někdo nepochopil můj subjektivní dojem... to bylo tak dobré, že jsem místy zapomínal dýchat.

Americe i světu moc chybí osobnost formátu Sagana, který dokázal svým enthusiasmem, hyperaktivitou a především vhledem napříč disciplínami strhnout diváky, nadšence, celé veřejné mínění... Dokonce až tak, že pomohl na svět mnoha vesmírným projektům, na které by jinak nikdo nedal peníze. Některé od začátku vymyslel, za některé loboval, až je prosadil, některé inspiroval. Dost možná hlavně jemu vděčíme za to, že útlum vesmírného programu ze 70. let nepadl až k nule. Cosmos, tento mind-opener pro naprosté laiky, v máločem naštve odborníka. Přes Saganův neotřelý, subjektivní názor na leccos na nebi i na zemi, jde o špičkového, brilantního, velmi vzdělaného člověka s darem sdělovat. Jeho elegance na pokraji narcisismu a afektovaný přednes je tak trochu trademark :) | P.S. zde měla nekompromisně zasáhnout Asociace pro ochranu jablek: zhruba v každém druhém dílu nějaké přijde k úhoně, jsou mučena, dělají se na nich pokusy a vivisekce...

První kapitola skončila, já si tu nastavil ** a měl jsem v úmyslu to smazat. Říkal jsem si WTF, 12 už mi dávno není, proč bych na to jako měl koukat? Pak jsem si ale říkal, že přeci jen ten opening, na který jsem byl navnaděn, je až od 2. dílu. Tak jsem koukal na 2. díl, během kterého se Rjůdži vysmál stereotypu Taigy, vysvětlil jí, že jsou si rovni, a začal jí říkat křestním (což je hodně intimní). A ona to vzala, i když pro statut quo, své křehké sebevědomí a pro okolí si své kecy nechala... A zrodilo se zajímavé pouto... Nezdá se mi, že tu jde o rabukome a o vztah dvou protiv a vyřešení kdo s kým skončí... Spíš je to hrozně moc úhlů pohledu, jaké rozmanité podoby může mít silné přátelství... vpodstatě ve všech aspektech... jak udělat něco nezištně bez ohledu na vlastní prospěch předvádí 7 lidí... na okraj, stále obdivuji přezdívku tenori taiga... přenosná, kapesní, doslova vezoucí se na ruce (dá se říct, že Rjůdžiho, že?). Nejsilnější melodramatické momenty... ve 4/5 19. epizody, a samozřejmě v anime nevídaná scéna (v ložnici). |•| Edit: ano, v jedné diskusi jsem četl větu, proč je toto anime výjimečné: because it´s pure.

No vida, pak že to nejde. Všechno se nemusí doslova vysvětlit, někdy stačí nastínit. Skvělá práce s postavami, víc než skvělá. Žádné zkratky ani kompromisní zaoblení dramatického oblouku.

Díly jsou si vzásadě podobné (ostatně stejně jako všechny předchozí filmy). Někam doputuje, udělá z místní zlé yakuzy nejdřív pitomce a hned pak tence nakrájenou sekanou. Přesto nejsou "na jedno brdo". Katsu, přes ta kvanta Zatóičů, která už odehrál, rozhodně nevykrádá sám sebe. Ne, dává do role nadále velmi hodně. Zdá se být neuvěřitelné, že při tom všem vrcholovém chlastání, braní drog a prohánění ženských, po něm zbylo takové množství odehraných filmů a dílů seriálů, zpravidla dost nadprůměr. Krom toho nazpíval spoustu písní (k tomuto seriálu také -- intonačně ne úplně perfektně, ale velmi působivě). Inu, mohu jen smeknout. P.S.: edit u 10. dílu: tady už mi přijde jako i v reálu HODNĚ zručný masér, to bych si nechal líbit.

Dal jsem si nyní podruhé kompletní BSG. Zabralo to dost času, ale nelituji. A myslím, že až nyní mohu pořádně hodnotit -- děj napoprvé natolik vtáhl, že třeba vůči Gaiovi Baltarovi zahranému Jamesem Callisem jsem měl odpor, nenávist a fóbii. Napodruhé naopak oceňuji, jak procítěně je zahraný a považuji jej za nejživotnější postavu celého seriálu (nejlepší scéna seriálu je vášnivý rozbor otroctví s centurionem - tedy kromě Airlocks of madam president)... Co říci o světě Galaktiky -- snaží se být velice realistický, spolu s kamerou a svícením se to poměrně daří velikánským množstvím detailů jak ukazovaných, tak zmiňovaných. Milá je docela propracovaná mytologie a relativně domyšlená psychologie. Jen jsou na můj vkus ty postavy občas moc přemoudřelé a lidi, jejichž největší zálibou je vytloukat si mozek boxem a alkoholem, mají neustále vrcholně dějinotvorné proslovy. 73 dílů má většinou vynikající úroveň, i když troše té vaty se taky nevyhne -- ale není to nepřežitelně mnoho. A navíc třeba v často zmiňovaném boxovacím dílu je přece krásně ukázán kličkující milostný vztah mezi několika z hlavních postav, a dává mu konečně nějakou uvěřitelnost. Seriál o lásce, duchovnosti a naději. Seriál s největším počtem mrtvých ze všech filmových či literárních děl v dějinách. Seriál, ve kterém v krvi umírají ženy a děti. Seriál, ve kterém vaše oblíbené postavy dělají neodpustitelné věci, pro které je na chvíli nebo napořád začnete nenávidět. Seriál, ve kterém si řeknete, že to, k čemu se schyluje, se přece nemůže stát -- a ono se to pak stane.