Natascha

Donnie určitě patří do mé filmové top5. Děj, který v sobě kombinuje prvky skoro všech představitelných žánrů, přesto není přeplácanou míchanicí, občas se tváří jako lehčí oddechovka, jindy si nad ním lámete hlavu, to vše ale prožíváte s bezbřehou fascinací (u mne to tak aspoň bylo). O Jakeu Gyllenhaalovi snad nemá cenu mluvit – naprosto si v roli Donnieho nedovedu představit někoho jiného. Výborná původní hudba i vybrané písničky (díky Donniemu jsem objevila výbornou kapelku Echo and the Bunnymen). Filmu můžu vytknout snad jedinou věc – už jsem ho viděla nekolikrát, pokaždé jsem objevila nové spojitosti (což je skvělé, tohle postupné objevování miluju), bohužel ho znám už skoro nazpaměť a pak úplně ztrácím chuť v budoucnu jej vidět znova. Nemá ten film být tak dokonalý;-)

Tak tomu říkám jízda! Barvičky, písničky a k tomu Ewan McGregor;-) Často se píše a říká, že Moulin Rouge je na hranici kýče, což určitě je (zejména Sloní salónek hraje všemi barvami), málokterý film ale ve mně vyvolává takové nadšení. Hudebně je to sice mišmaš, který se jen tak nevidí, ale stejně jsou to všechno hitovky, které člověka rozproudí, nebo chytí za srdíčko:-) Obsazení skvělé, Ewan McGregor je fešák a před shlédnutím jsem netušila, jak skvěle zpívá, Nicole Kidman je přesvědčivá jako femme fatale i citlivá a milující dívčina, Richard Roxburgh je patřičně slizký, Jim Broadbent působí jako starostlivý taťulda i pořádný despota atd. Na konci jsem si hezky pobrečela a byla jsem spokojená. Pro mne bezkonkurenčních 5*.

Napoprvé jsem toto veledílo neocenila tak, jak bych měla. Teprve po druhém shlédnutí na mě vyplul ten satirický, ale zároveň neskutečně depresivní tón filmu, kamera, kde každé okénko může být samostatným uměleckým dílem, skvělá hudba, která je výrazná, ale přesto naprosto přesně zapadá do atmosféry filmu.