Jeden z mých oblíbených filmů s Leem. Předvádí komplexnost své osobnosti a neuvěřitelnou sílu a rychlost vzhledem ke své váze. Absolutně neskutečné je téměř dekapitační nahulení roundhousovým kickem s charakteristickým zvukovým projevem. Všechny ty grimasy, křik, postoje, držení rukou, poskoky, to prostě Leemu nikdo neodpáře, patří to k němu stejně jako mamutí kozy k Bolo Yeungovi...
Neřekl bych, že jsem se bavil úplně božsky, ale rozhodně se jednalo o slušnou podívanou. V podstatě mi vadili pouze dvě věci. Scénáristé z písemky z řeckých bájí a pověstí obdrželi pravděbodobně dělo, protože hlavním Théseovým počinem bylo, jak všichni víme, najít v nekonečném labyrintu Mínotaura, ukončit ho, vymotat se z pomocí nitě ven, vyměnit plachty a odplout domů. Narážím na to, že Théseus zde má fakt úplně jinou prácičku, i když i na ten labyrint dojde. Jenomže je to otázka asi 30 vteřin, kdy Theo projde třemi zákoutími a podle krvácejícího chodidla se vrátí zpět. Tfujtajbl. Druhá věc, sem tam mi to přišlo prázdné, prostě záběr ukázkově prázdný jako sklenice od piva, po jejíž vnitřní straně stékají zbytky pěny. Jinak je to good. Vizuálně zcela úchvatné, není to stylizované tak jako Třístovka, ale má to nádherné kompoziční ladění, barvy, tvary, reliéfy, styl. Konečně jsem viděl perfektní Olymp a vizuální ztvárnění Bohů, tak, jak bych si je představoval. Herci jsou zásluhou Rourka a Cavilla složkou velice podstatnou, po prvním akčním vystoupení Cavilla jsem si s nadšením uvědomil, že tenhle týpek hraje nového Supermana. A tím se dostávám k akční stránce, soubojům, choreografii. A také ke jménu Jean Frenette. Tohle jméno bylo napsané na židli Choreograf bojových scén. A tenhle 5-ti násobný mistr světa v karate film výrazně obohatil. Théseus tak v celistvých (pěkných!) záběrech rychle a efektně spájí dohromady prvky aikida, kobuda, kyudo, kenjutsu a v závěru i jiujitsu. A závěrečný souboj mezi Bohy a Titány, to je masakrální eRková řežba! Prostě vizuálně a akčně výborný. Scénář, dialogy, kontinuita, vztahy, to mohlo být o fous lepší. Celkově spokojenost. 75 miliónů dolarů(rozpočet)/216 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) eRko!
I na potřetí poměrně zdařilý vyhulený výplach, který těch pětaosmdesát minut funguje asi tak, jak má, pár scén je vyloženě přestřelených, ale zase je fakt, že se pohybujeme v areálu s hustotou zajointování přibližně jeden joint na tři metry čtvereční. Zbytečně krátká a sestříhaná byla scéna s jeptiškami, tam se mohla kamera zkouřeného kameramana na chvíli zastavit nebo alespoň o trochu zpomalit. Jinak zde padla snad všechna klišé z top desítky nejklišovitějších scén ever a víc k tomu nemám co říct. Spíš ta padesátka by byla objektivnější, ale čert to vem.
Středověký hrad posedlý démonem. Tvrdá, hlasitá, možná až otravná hudba. Řada technických vychytávek a důmyslných zbraní. Rhona "Polootevřená pusa" Mitra. A především Christopher Lambert metající gymnastické řady přemetů, salt a hvězd bez rukou a střílející ostré šípy z kuší a úsečné hlášky z huby. Kdyby souboje nevypadali jako kydání hnoje, normálně bych dal tři hvězdičky, protože atmosféru to má.
Projížděl jsem si filmografii Toma Hardyho (po shlédnutí Wariora se pro mě stal jedním z nejvyhledávanějších herců) a narazil jsem na tento snímek a jelikož se mi vždycky líbily pověsti a báje, řekl jsem si, že Minotaura zkusím. Už ze zdejšího hodnocení a z převážné většiny obsazení bylo jasné, že půjde o béčkovou záležitost a také to tak bylo, v podstatě jsou k vidění ultralevné kulisy, hlavní část trávíme v labyrintu, který tvoří asi tak sedm chodeb a Minotaurův brloh. Až překvapivě dobře vypadá samotná obluda, když se poprvé objeví v celé své kráse před kamerou, nečekaně pokývete hlavou. Sem tam vystoupí z šedi béčkové průměrnosti atmosférický záblesk, jedna či dvě lekačky mají něco do sebe, Todd přidává do filmu trochu démona, no a Hardy, to je takovej klučík, kterej buď teprve zahajuje trénink pro začátečníky nebo svoje velehory s názvem Horní Trapézy ukrývá pod tunikou...
Gary McKendry rouboval. Nejprve za kůru, pak do rozštěpu a nakonec na klínek. A pak začal roubovat na rouby. A vzniknul z toho spletenec na houby. V závěru jsem na celé dění v podstatě rezignoval, postavy se neochvějně orientovaly ve všem a já jenom seděl a posílal permanentně oči v sloup. Zhruba v polovině filmu předvedou dvě ústřední postavy poměrně dlouhý fight, ale ... kameraman den před natáčením zřejmě trénoval na Powerplatu svoje ochablé tělo a teď se mu ruce klepaly úplně neskutečně, takže zase jsem měl ze souboje co?? Jedno ukázkový hovno. Bože proč?? Statham si odehrál svoje, spíše se střílí než mlátí, ale hlavně, že je to zamotaný jako jedna ukázková mumie. Takže poměrně značné zklamání. 50% 70 miliónů dolarů/51 miliónů dolarů
Ode dneška trénuju zásadně za zvuků Beethovenovy Ódy na radost. A víte, že ve Státech existuje nový druh trestu smrti?? Nazývá se Oktogon a spočívá v tom, že Vás vhodí do zápasnické klece spolu s Tomem Hardym... Asi bych měl poděkovat za to, že jsem 67% melancholik, přívalové emoční vlny se tak dají vnímat intenzivněji a že jich tady byl rozbouřený oceán. Herecké výkony, které zde byly k vidění, se sejdou možná jednou dvakrát do roka, souboje v kleci působí dobře, pořád jsou sice ještě kousek jinde než skutečnost, ale už to není alespoň tak okatě nahrané jako před dvaceti lety v Rockym. Dost řečí, nemá smysl říkat víc, důležitější je stejně to, co zůstane v každém po skončení filmu, takže si to všichni užijte, protože něco podobného se asi nebude opakovat dost dlouho. Pětihvězdičkové dvouhodinové vytržení z reality.
Budete chtít porazit Arnolda Schwarzeneggera na páku, složit Mariusze Pudzianowského v ringu, přechytračit Stephena Hawkinga nebo ukazovat Stevie Wonderovi svoji sbírku harmonik?? Ne, nebudete. Proč?? Protože to je naprosto zbytečná práce! Zbytečně investovaná energie, čas a v případě Arnolda a Mariusze i koledování si o nějakou zlomeninu. Asi chápete, co mám na mysli. Že jako nejzbytečnější věc roku v Hollywoodu bylo točit remake (prý prequel) ke Carpenterově Věci. Za svým názorem si stojím i po shlédnutí filmu. Jakmile víte, vo co go, co se chystá, je konec. To by to musel zfilmovat někdo sakra dobře, aby to zaujalo i přesto, že víte, co přesně se v podstatě stane. Úplně průserový to nakonec není, ale bohužel chybí ty nejdůležitější prvky jako třeba: nejistota, paranoia, pocit bezmoci, atmosféra, apod. A pár povedených efektů to příliš nezachrání. Mohl bych o tom napsat ještě tak pět řádků, ale... nepřijde Vám to zbytečné?? Mně jo. Takže čus, doufám, že se za rok nebudu muset rozčilovat u filmu Čelisti: Zrození...
Mimořádně vyvedená marvelovka, která mi za šérého podzimního odpoledne sednula jako agentu Furymu páska přes oko. Sympaťák Chris Evans táhne s přehledem celý film kupředu, dvě hodiny utečou bez nějakého výraznějšího záseku, akční scény vypadají skvěle, bojištěm létá štít z vibrania, vybuchují tanky a megatanky a všude se to hemží nacisty s dezintegrátory. Nezdálo se mi to rozvláčné, nudné, ani vizuálně omšelé, naopak stylizace do retra mi vyloženě vyhovovala, přišlo mi to celé jako splněný sen nebo životní dobrodružstvé malého chlapce a nepotřeboval jsem zde vůbec kulervoucí hlášky, vtip či přetechnizovanost. Prostě jsem si sednul a užíval si to. Aby si film člověk vychutnal, musí být správně nalazený. Dnes to vyšlo více než dobře. 140 miliónů dolarů(rozpočet)/368 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)
Barbar Conan Johna Milliuse je legenda. Barbar Conan Marcuse Nispela působí jako poslední jednohubka na talíři, kterou teda ještě sežvejkáte, ale žaludku se tohle sousto už moc trávit nechce a prodloužená mícha začíná silně uvažovat o regurgitaci. Opravdu jsem nečekal, že by z nového Conana mohlo být něco většího, jasně, na režisérské sesli trůní Kozí mozek, jeden z nejhorších režisérů současnosti, takže je vše téměř jasné. Není to sice taková šlichta jako Cesta bojovníka, není to ale ani dobrý film. Akční scény jsou přehledné asi jako bangladéšská tržnice, střih tradičně zakrývá jakžtakž choregrafii, Conan ovládá asi 14 druhů bojových umění včetně wrestlingu, kenda, aikida nebo allkampfjutsu. K tomu přidává prvky parkouru, sílu asi čtyřiceti koní a tvrdé hlášky. Jason Momoa je totiž to jediné, kvůli čemu lze film bez poškození sítnice přežít. Ano, Schwarzeneggerovi by stačilo škubnout pravou kozou a Momoa by letěl zpět v čase až do zahrady Hesperidek, ale své role se zhostil slušně. Povedly se též kostýmy... a tím končím. Pak už je to starý blbý Nispel. Jak říkám, jednohubka, podruhý to nedám. Bye, Conan. 90 miliónů dolarů(rozpočet)/48 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)
Víte, za co dávám tu jednu hvězdičku?? Ještě se mi totiž nestalo, aby jedna z hlavních postav filmu vyslovila větu, kterou jsem měl v tu chvíli na jazyku. Konkrétně se jedná o záběr, kdy Samuel L. Jackson schová hlavu do dlaní a řekne: "Stáhněte hudbu... titulky... a končíme..." Fakt, tohle jsem si přeříkával v hlavě od nějaký dvacátý minuty. Netušil jsem, jak moc se dá v dnešní době zprasit arénovka. A ještě si to ti blbečci dají do názvu. Pane Arnolde Chone, stuntmana si klidně dělejte dál, ale už nikdy proboha nelezte do židle s nápisem ´fight coordinator´. Co to mělo jako bejt?? V dnešní době toto?? Viděl jste poslední dobou nějaká videa na youtubu?? Ne?? Tak si tam zadejte třeba Cyril Raffaelli, Damien Walters nebo Scott Adkins a jestli se z toho ihned neposerete, tak vězte, že tohle chtějí dnes akční fandové vidět. Ne nějaké ušmudlané rány pěstí, které zaprvé nedopadají a zadruhé se jako smyčka stále opakují. Příběhy arénovek jsou téměř vždy dost jednoduché, ale tohle bylo snad napsané za jednu kouřovou popolední pauzu. Tohle mě fakt nebaví a skoro bych řekl, že až uráží. Už aby se dal sehnat ten The Raid...
Nebudu opakovat to, co zde píší ostatní, zaprvé s nimi ve všem souhlasím, mají úplnou pravdu a zadruhé si ušetřím víc místa pro přivítání nového akčního hrdiny. Staří akční hrdinové postupně odcházejí do zaslouženého důchodu, cestu si ještě zpomalují povětšinou nekoukatelnými zhovadilostmi a my, akční fandové, na ně chtíc nechtíc musíme koukat, protože těch nových akčních hrdinů, potažmo jejich filmů moc nepřibývá. Když budu vyjmenovávat, tak tu máme Michaela Jai Whitea (43 let, taky už mu moc bojových filmových let nezbývá), Scotta Adkinse (35 let), Lateefa Crowdera (33 let), Tonyho Jaa (35 let, ten ale zmizel kdesi v džungli) a Iko Uwaise (28 let, zatím spíše neznámý). Vyjádřeno číslem: pět. To není moc. Proto jsem rád, že k nim mohu definitivně přiřadit dalšího Nepostradatelného. Ladies and gentleman, představuji chilské chubasco: Marko Zaror. Ačkoliv jsem viděl Kiltro až po Undisputed 3 a Miragemanovi, až teď jsem si uvědomil, že Marka by si měli začít filmaři všímat mnohem víc a umožnit mu lepší role, lepší příběh, kameru a střih, celkově mnohem lepší film než ve kterých musí učinkovat. Všechno je to pouze zástěrka pro jeho bojové dovednosti, které jsou naprosto impozantní. A jak už předvedl v Undisputed, s klidem a směle se může řadit k Titánům jako je třeba Adkins nebo Crowder. Díky vysoké postavě (184 cm) a akorátnímu osvalení vypadají jeho pohyby neuvěřitelně ladně a díky variabilní bojové průpravě zase obdivuhodně výbušně a mrštně. Mnohé prvky z karate, taekwonda, capoeiry nebo kobuda jsou provedeny tak rychle, že to oni očima nestíhám zaznamenat a když se jeho tělo vznese do vzduchu, zamotá se jako palačinka, aby vzápětí vystřelilo paži nebo nohu do ksichtu protivníka, oněmím úžasem. Stačí se podívat na mnohá jeho tréninková videa, na kterých předvádí všechny druhy salt, s rotacemi a vruty, z nichž švihá nohama jako bičem a musíte uznat, že tohle je prostě nová akční superstar. Navíc jeho vzezření a look je pro akčního hrdinu ideální. Takže film sám o sobě má sračkový nádech i výdech, ale Marko Zaror, to je fakt nová akční bestie.
U všech kopů z otoček: bylo to fakt dobrý! Já měl velkej strach, aby z toho nevylezlo něco ve stylu posledních sraček devadesátkových velkotitánů (Seagal, Lundgren, JCVD). Ne, bylo to fakt v pohodě a v podstatě všichni, až na výjimky, odvedli poctivou práci. Tak předně Michael Jai White - předvedl obstojnou režii, ale hlavně (a to musí zajímat všechny akční fandy) vypadá znovu ve výborné formě a kondici (po Tactical Force, kde bych ho přirovnal k leklému kaprovi), ukazuje opět kvalitní muskulaturu a především špičkově zužitkovává Stovallovu nápaditou choreografii. Tolik technik z brazilského jiujitsu obsahujících drobná efektní vylepšení jsem snad nikde neviděl. Nejlepší fight si Jai White schová téměř na konec filmu, kdy v poutech zlikviduje asi pětici policistů, přičemž asi dva manévry vypadají fakt brutálně dobře. Ono je to skoro výhradně jenom o tréninku a soubojích, protože jakmile se řeší postavy, jejich motivace, závazky, nabírá to mocný klišovitý dech. Ze čtveřice Whiteovo tréninkových studentů se mi bojově zamlouval Scottie Epstein, pitbull, co do každýho řeže pěstma, nohama, ve všech pozicích a úhlech, a taky se mi líbil Alex Meraz, který hodně využíval capoeiru a vesměs velice šikovně. Impozantně působí též Todd Duffee, metr devadesát vysoký a 114 kg vážící tank, který ve skutečnosti drží rekord za nejrychlejší k.o. v UFC, což bylo ve filmu hezky připomenuto. Hudba tradičně raperská, střih a kamera klidná, nic se parkinsonovsky neklepe, koukáme na zápasy v příjemných celistvých záběrech. Takže celkově spokojenost, dávám stejně jako v případě prvního dílu 70%, na kvalitu Florentinovských Undisputed to sice nemá, ale i tak fajnové. trochu více slov o filmu...
Tak tentokrát jsem na to vydržel koukat celý tři vteřiny a pak jsem to musel vypnout, o vteřinu víc a horko těžko bych to rozchodil... po týdnu hecování jsem se rozhodl zbytek alespoň "proklikat"... a nemyslím si, že bych si tímto způsobem shlédnutý film od Bezmozka Nepoučitelného nemohl dovolit ohodnotit. Celá trilogie stojí za... ne nestojí... ona nestojí, ona leží... leží v tak velký hromadě hnoje, že by to ten německej blb přehazoval 13 let... Sbohem... navždy...
Tancharoen po Rebirthu znovu dokazuje, že by byl vhodným obroditelem staré legendy. Moc pěkně se na to kouká, občas jsou ty dialogy trochu klišovité, na druhou stranu akce vypadá dobře (a to je hlavní), není pod ní podepsaný totiž nikdo jiný než Larnell Stovall, především u posledního dílu, kde hraje prim capoeira a metají se tu mortal shutada, je zřejmý jeho cit pro dynamiku, načasování, návaznost a prolínání technik. Navíc se sešla i slušná parta herců, takže Tancharoen drží v ruce snad všechna esa. No jo, jenže Hollywood je Hollywood. Snad teda u nového celovečeráku, který jistojistě přijde, nenajdu jméno Markus Nispel. V tom případě utíkám do paralelního světa...
Všichni, kdo se podíleli na tomhle exkrementu, by měli po žních táhnout k Turkovi a zbytek svýho filmovýho života zalejvat hrábě. V týhle odpadní stoce by nepřežil ani zmutovanej aligátor, protože tohle trhá oči, uši a hlavně akční srdce. Strašlivě zmatený, v podstatě neviditelný, díky střihači, kameře a tmě v podstatě nemožný identifikovat co že se to vůbec děje. To není ani krok zpátky, tohle je rovnou skok do hoven.
Tak si to celou dobu mašírovalo ke třem videobéčkovým hvězdám a pak přišel závěr, kterej to všechno tak zmrvil, že jsem vzteky jedný hvězdě ukopal všech pět cípů a snížil tak hodnocení na dvě. Né že bych konec nějak zásadně popřel dění ve filmu, ale byl zvolen krajně nevhodně. Prostě se z ničeho nic najednou všechno vyřešilo, máme tu automobil, co bourá pouhým otočením volantu a to tak, že provede asi 75 vrutů a samotné zakončení scény nese přívlastek nejklišovitější z klišovitých. Přitom předchozích 70 minut jsem sledoval nenáročnou gangsterskou zábavu, žánru odpovídající herecký výkony, sem tam nějakej fight a celé se to zahalovalo mírně zfetovanou atmosférou. Škoda. P.S.: Val Kilmer musí bejt nemocnej, není jinak možný, aby někdo vypadal jako blonďatá přerostlá panda. A souboj s Hectorem měl být vrchol filmu, ne?? Něco tak špatnýho už nechci dlouho vidět...
Scott Adkins a jeho dětský idol Jean Claude van Damme ve filmu Ernieho Barbarashe. Nebo to lze říct i jinak. Pomstychtivý zabiják s pořádně utaženým akčním obojkem a jeho dětský idol, ataxo- a koniofobický vrhač nožů ve filmu podprůměrného béčkaře s kontakty v Rumunsku. Dneska tohle prostě nemůže fungovat. Divák chce v tomto typu filmu vidět především kvalitní akci: svižné přestřelky a nápadité fighty jeden na jednoho. Tyto dva stěžejní prvky by měly být střídavě navlékány jako korálky na tenkou nit představující ucházející (neurážející) příběh. Mám pocit, že zde nefunguje dobře ani jedno. Hlavně se tu více mluví a mazlí se želvami než koná. Van Damme se pokouší o vážné herectví, ale já ho mám zafixovaného jako mistra Roznožek, na druhou stranu mu asi došlo, že adduktory by mu u podobných fines mohly popraskat, proto bere do rukou víc pistole a nože. Adkins zůstal hodně daleko za svými nejlepšími technikami, připadal mi jako granát, co nechce vybuchnout (asi se po place producíroval Chuck Norris). Má pár osobních soubojů, trvajících v průměru 5,5 vteřiny, nepředvede nic z arzenálu svých náročnějších technik a myslím, že chtěl svému idolu sekundovat v herectví. Vzájemný duel JCVD vs SA vypadá jako půlminuta neškodných tahanic staršího a mladšího bráchy. Kdepak fyzično. Příběh je občas natahovaný zbytečně dlouhými upovídanými scénami, dobré momenty (emoce, nápad) se tu najdou tak tři čtyři. Celkově zklamání, táhne se to jako Hubba Bubba, chybí víc akce, iritují mě ty arabské nebo jaké nápěvy, jednolitý filtr mi nijak nevadil. Dám střed, přesně 50% a když vidím, kdo točí Six Bullets a The Package, předem to odpískávám. Isaacu, prosím Tě, pusť se co nejdřív do tý čtyřky, vždyť i Scott nedávno prohlásil, že by do toho určitě šel, tak na tom začni makat, protože nic jiného mě v současnosti asi nerozdmýchá.
Mě vomejou. Já sehnat do jednoho filmu Jai White a Stone Colda, tak je postavím před kameru a 90 minut je nechám řezat do komparzistů. Ale Adamo Cultraro ne. Ten je radši navleče do kevlarových vest, aby se v nich 90 minut producírovali po poschoďovém hangáru. Souboje muž proti muži tu jsou, ale... (teď máte dvě možnosti: buď si přečtete slušnější verzi mého názoru na natočení pěstních fightů nebo tu méně slušnou, varinta první začíná písmeny PG, varianta druhá začíná velkým písmenem R)... PG: ...ale rejža se rozhodnul, že z nich moc neuvidíme, proto se jeho oblíbeným prvkem stalo to, že jakmile rozjede nějaký souboj, po třech čtyřech ranách ho prostřihne buďto s děním někde jinde nebo s nějakým jiným soubojem. Stejně je to ale slabota ukrutná, Jai White vystřelí pár svých rychlých otoček, viditelně ochabnul na svalovině, hodnotím ho 40%, Stone Cold zase má jenom pěsti, nepředvede žádnou techniku ze svého repertoáru, Stunneru ve filmu se asi nikdy nedočkám. Kamera a střih klasicky na zvracení. R:...ale ten režisérskej buzík se totálně posral. Tak neuvěřitelně slabý fighty bych nenatočil, ani kdybych měl k dispozici Pata a Mata. Jai White seschl jako vodník, co po kalbě zapomene vlízt zpátky do rybníka, jediný co předvede, tak jsou dvě tři rychlejší otočky, na to Ti ale, šéfe, chčiju, koukni se, co jsi předváděl, když proti Tobě stál Boyka. Stone Colda ani snad nebaví ty obří pracky zvedat k hlavě, takže sledujeme nudné pěstní výměny, bez špetky inovace, jako bejt rejžou, tak se zebliju do krve, kdybych si to pustil, strašný hovno z nutrie, obrovská šeď a zajebaná nuda, nebaví mě to ani koutkem oka se na to dívat, je to pomalý, rozplizlý, prostě sračka. Samozřejmě vypitá kamera se sjetým střihačem nadělala ze všeho šrot. Navíc jejich protivníci jsou nějací padesátníci z ruskýho baru. Špína, co vleze pod nehet, kam jen to jde.... Dámy a pánové, rozpočet 8,4 mega!!! Já myslel, že si ukroutím hlavu, když jsem to číslo uviděl. Tipoval bych to na 17 tisíc dolarů maximálně, ten děj byl tak otřesnej, tak lacinej, tak zkurveně jednoduchej, nebylo tam nic, kvůli čemu by měl bejt rozpočet takovej. Hvězdičku dám za pár vtipnejch momentů a hlášek, jinak obrovský zklamání. Pěknej nedělní večer všem. Shit.
13 mrtvých a dalších 6 eliminovaných. To je prosím pěkně bilance tajfunu jménem Joe Linwood, který se přehnal skrze jeden malý exotický ostrov. A bylo to představení vcelku příjemné, slušně natočené, samozřejmě s buketem totálního béčka. Vše jede podle šablony, při střelbě se příliš často zásobníky nevyměňují, střelci snad do jednoho mají diagnostikováno dobrých 6 dioptrií na každém oku a kuší asi bez kontaktních čoček. Takové klasické direct-to-video kolapsy. Hlavní hrdina vcelku sympaťák, Lara Cox neuvěřitelně sexy, Michael Rooker to sem tam odlehčuje hláškou. Skoro všechno bylo k vidění už tisíckrát, na druhou stranu mě Roel Reiné nijak neurazil, úplně v pohodě jsem to dokoukal, proto je 50% zcela zasloužených.
Dostihnout film v době jeho vzniku, pravděpodobně bych teď s narychlo sestrojenými nunchaky pokosil stromy a keře kolem celého našeho bloku. V dnešní době je to však totální videobéčko se scénářem vystihujícím děj v jedné holé větě. Zbytek obstarávají souboje, které si vystačí se dvěma kopy, dvěma údery, dvěma kryty a tohle se točí dokola cca 65 minut z celé stopáže. Pokud Cook vezme do pracek nunchaky, které mu snad podal samotný Bruce Lee, je na co se koukat, jedná se o nejpovedější scény filmu. Jinak žalostně sledujeme, jak se bojovníci i po 68 inkasovaných ranách bleskově zvednou/otočí/uhnou, aby následně zasadili další bombu, která tomu druhému zase nic neudělá. Ony totiž ty rány moc na soupeře nedopadají. Jak tu mnozí píší, po některých hláškách jsem fakt vybuchnul smíchy, zvláště Mainframe chrlí meganásery. Závěrečný boj mi připomínal hru na Commodore 64 Karate, kdy jeden kope, druhej se nekreje, ale jen čumí, až dostane ránu, pak se zvedne, kopne a ten první čumí, až dostane ránu a takhle asi 5 minut dokola. Nejlepším Cookovým snímkem zůstává nadále Double Blast.
Prvně je třeba říci, že všechna dobrodružství kolem Ježka v kleci si v mé hlavě vyryla několikeré nesmazatelné paměťové stopy. Foglarovkami jsem jako kluk žil a zejména Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří a Tajemství Velkého Vonta jsem přečetl nesčetněkrát a vždy jsem si vše živě představoval. Musím přiznat, že jako malému mi seriál naháněl občas nefalšovaný strach. Samozřejmě mluvím o Širokkovi, který svým antré každý díl seriálu otvíral. Ta jeho bezforemná bílá šraboška s výřezy pro oči byla prostě hrůzu nahánějící. Ale i všechno další bylo jaksi tajemné a záhadné. Hlas Radoslava Brzobohatého, tajuplná čtvrt Stínadla a její nespočetné uličky, zákoutí, plácky, dvory a pavlače. Obdivoval jsem Rychlé šípy a chodil na odpolední toulky za město se švihadlem obtočeným kolem pasu. Nejvíc jsem jim ale záviděl to, že můžou prozkoumávat tak nepřístupnou část města, jakou Stínadla byla. Že přišli na kloub něčemu, o čem ani místní vontové neměli potuchy, že byli nebojácní, ale zároveň čestní. A že se dokázali postavit Širokkovi, co má ruce jako svěráky...
Tak takhle nějak si představuju absolutní zlo, co Vás stáhne s sebou do Jámy zhnusení a donutí si šílenstvím strhat kombinačkama všechny nehty a sekáčkem vydloubnout obě oči. Tohle se fakt moc často nevidí, v podstatě si to může pevně potřást rukou s neandrtálcema z Asylumu. Vožralá zpatlanina několika scén a lokací, které se furt dokola střídají, do toho tam pořád někam běhá rádoby hezounek s mečem, kterej si asi myslí, že je Robert Pattinson, v naprosto nic neříkajících záběrech seká mečem do zombíků, kterých je tu asi miliarda. Efekty vyvolávají stejné pocity, asi jako když v pondělí ráno zaspíte a v tom ukrutným spěchu se nestihnete vysrat a v autě to na vás přijde. Nemůžete zastavit, protože už o pět minut meškáte podělanou pracovní schůzku, která je jen jednou měsíčně a samozřejmě bezpodmínečně povinná. Pocit dost nahovno, doslova. A když jsem pak zjistil, že Lateef Crowder, kvůli kterému jsem toto mamrdství absolvoval, hraje tu zkurveně rozmatlanou kreaturu, co vypadá asi jako kdybyste se dívali na postavu Predátora po šestnácti pivech, tzn. vidíte, jak se to pohybuje (ty techniky capoeira přehlédnout nejdou, ale nic nadprůměrného), ale obrys postavy je rozmlžený jako horizont v šestatřiceti stupních, tak bych se fakt autorům nejradši vysr.l do ksichtu. Doufám, že už máte tak trochu obrázek a že se na to nikdy... nikdy... nikdy nepodíváte. Anebo jo, mrkněte na to a jestli to přežijete, napište pár slov, rád si přečtu názor každého, kdo tohle dá.
Mám rád tyhle naháněčky skrz kluzké hory, mokré lesy a nevyzpytatelné bažiny. Wrestlingová superstar Stone Cold to má navíc mnohem těžší než všichni ostatní, vláčet s sebou totiž tolik svalové hmoty navíc, to chce fyzičku jako hrom. Jeho krk začíná mít rozměry kmenu nějakého stoletého sekvojovce, toho by neuškrtila ani anakonda velká, to by jí dřív popraskaly žebra. Jednoduchý a totálně béčkový scénář nás a skupinku hlavních postav po několika minutách přivádí právě do hustého porostu, ze kterého mohou vyjít pouze ti nejsilnější. První polovina filmu působí jaksi rozvláčně, motivace jednotlivých členů gangu mi nejsou dost jasné (chtějí prachy nebo ránu do hlavy díky svým kecům a činům??), ale jakmile si situace zvrhne v moji oblíbenou partii jeden proti všem, začne to mít drsný náboj. A v tu chvíli mi naskakují scény jako lesní šachy v Rambovi nebo lov na Matta Huntera z Pomsty. Začínají létat šípy, nohy a břicha penetrují kusy dřev a čtyřkolky se parkují zásadně do ksichtů hlavních lumpů. Souboj Steve Austin vs Gary Daniels, na který jsem se těšil od začátku filmu, se... chvilka napětí... poměrně vydařil (střih a kamera toho nicméně zazdila dost). Tvrdý, drsný, bolestivý, jako kdyby se rubal mamut s krakaticí. Austin má svaly, Daniels čáry (a rychlé nohy). Gil Bellows mi nesedl, jako hlavní záporák mi přišel necharismatický, spíš směšný. Na nedělní dopoledne ale docela dobré a proto se odvažuji dát celých 50%.
Jo, kdyby tu tak bych Steven Seagal... i když by jeho obrovité tělo plošinu pravděpodobně naklánělo ze strany na stranu, určitě by padouchy likvidoval mnohem poutavějším stylem než Eddie Griffin. Přitom právě takováto lokace vypadá úplně ideálně pro hru na kočku a myši. Samé chodby, průlezy, plošiny, potrubí, zákoutí. Jenže tohle byla tragédie. Záporáci museli postrádat mninimálně dva ze svých pěti smyslů, jinak by se tam Eddie nemohl takhle producírovat, vždyť by ho objevili do dvou sekund. Akce jeden na jednoho strašně mizerná, při střílení se většinou míří kamkoliv jen ne na terč a nelogičností víc než minut ve stopáži. Dokoukat se to dalo, ale hnůj je to pořádnej...
Tak pro toto sobotní dopoledne jsem si vybral vskutku nevídaný kousek. Mirageman. Neměl jsem pro to jiný důvod než ten shlédnout v akci představitele Raula ´Dolor´ Quinonese z filmu Undisputed 3 - Marka Zarora. Kdyby mi bylo 13 let, pravděpodobně bych teď otravoval mámu, aby mi upletla modrou škrabošku a vyšila na tričko písmeno M. Zbytek víkendu bych pak nejspíš běhal po městě, skákal přes schody, plácky a metal hvězdy přes obrubníky. Dnes mi to přijde jako šílená bizarnost, na druhou stranu postava Zarora to bere strašlivě vážně a svému konání věří. I když to celé vypadá jako obludná hňupovitost a triviálnost, je se na co koukat, jelikož v Chile neměří rychlost ani v km/h ani v mílích za hodinu, ale jednoduše v ´zarorech´. Protože rychlejší než údery a kopy Marka je už jenom teleport. Využívá se i akrobatických technik, vysokých kopů, otoček, atd. No jako určitě si tohle budu pamatovat, jednak pro tu směšnou masku, ale hlavně pro chilskou raketu, která bude v akčním žánru stoupat hodně vysoko...
Nebudu pět pětihvězdičkové chorály na film, nýbrž na ojedinělý divácký zážitek. Moc dobře si jsem vědom toho, že film není stoprocentní. Každý tu donekonečna omílá infantilnost, stupiditu nebo nudu a souhlasím, že pár scén, fórků, či gest bylo jaksi nehodících se... ale když se ve scénáři objevilo magické slovo ´Akce!´, musel jsem se ujišťovat, že jsem se nezbláznil a nesním nějaký fantasmagorický sen, ve kterém si lze představit úplně všechno, ale že fakt zírám na plátno z řady E. Akce bortí všechny představy a kdo říká, že chybí byť jen jediná scéna hodná zapamatování, doporučil bych mu magnetickou rezonanci, neboť není jisté, jestli mu v hlavě místo mozkomíšního moku nečvachtá terkelice. Vizuálů je tolik, že by je na korbu svého Dodge nenaložil ani Chuck Norris. Všechno vypadá neuvěřitelně úžasně a když se celá akční scéna ve vyhrocený moment zpomalí, nezbývá než zalapat po dechu. Samozřejmě to již nikdy nebude tak úderné, fantastické a jedinečné jako transformace Blackouta nebo Scorponokův výskok z duny, ale kurva jak může někdo napsat, že to vypadá obyčejně, nudně, šablonovitě nebo že to není dechberoucí?? Akce je megamonstrózní!! Scéna na dálnici vypadá tak úžasně a obsahuje tak cool momenty, že lepší už snad může být jen to, kdyby mě ráno cestou do práce předjel na silnici Bonecrusher. Chicagské transinferno vypadá tak na půl miliardy dolarů! Souboje mají skvělou choreografii, dramatičnost, údernost, film vybalí i totálně emočně překrásné scény (pomalý remix tracku Arrival Earth v kompozici s Archou a příjezdem Autobotů ke kosmodromu). Shia LaBeouf znovu velkým tahounem, Rosie mi neseděla. Filmu jako takovému dávám 80%, ale za to, že mě znovu (a doufám, že né naposledy) a kompletně vytáhnul z reality všedního dne a vrátil zpět v čase do dětství, dávám ultimátních 100%. Říkejte si všichni co chcete, Bayovo skutečné jméno musí být Benjamin Prime, jinak nevím teda... nálož jako kráva, co natrhne prdel jakékoliv vizuální konkurenci v nejbližších pěti letech... nebo než přijde další díl... 195 miliónů dolarů(rozpočet)/1122 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)/366 miliónů dolarů(čistý zisk z kinoprojekcí)
Ještě větší magořina než jsme doufali... brutálně mě iritovaly ty uřvaný a rozjívený dámičky, příběh je zase nudným slepencem spousty rádoby vtipných situací, gagů, krátkých soubojů, pitvoření se atd. Fighty snad až na jeden mají charakter několikavteřinové záležitosti, nutno poznamenat však, že i v těch málo okamžicích předvede Jackie snad vždy nějakou parádičku, kvůli které stojí za to absolvovat danou scénu opakovaně. A najde se i pár kaskadérských kousků, které zavání zlámanými prsty, žebry a naraženou kostrčí. A to kurwa fakt bolí... Jackie, máš můj obdiv, ale za přihlouplý scénář a bandu uječených bab nemůžu dát víc než tři pěticípé...
Film samotný se dle mého veze na vlně trailerového úspěchu, protože si nepamatuju upoutávku, při které by sál rozechvívaly decibely vyřehtaných diváků. Smáli se všichni, hodně a fakt nahlas. Ale během filmu jsem už nic podobného nezažil, prvotní wau moment z Paula, jeho vzezření, chování, prupovídek (těch nejlepších) a hlas Setha trailer logicky vybalil a tak už jenom sleduju, jak se hlavní postavy převalují v klasickém hollywoodském scénáři a občas se pousměju nad nějakým fórkem. Bohužel ale ty nejvtipnější, ty fakt prďácký narvali tvůrci do těch 140-ti vteřin, který mají natáhnout lidi do sedaček multikin. Jinak prostě pohodovka, řekl bych klasická Peggovka, příjemná, herecky zábavná komedie.
Kdybych se chtěl zbavit automobilu, který by se svojí kvalitou vyrovnal filmu Kazatel, nedal bych ho ani do autobazaru, ale ani na vrakoviště. Nenechal bych ho utopit v místní řece, ani nepustil ze skály. Prostě bych ho nechal stát na ulici, napsal na něj Na prodej, cena 20 tisíc. O víc bych se nestaral, protože víc si to nezaslouží. Stejně jako Kazatel. Naprosto obyčejnej a všední film, který ničím nevyniká, stojí asi třikrát víc, než vypadá a nezanechal ve mě jedinou emoci nebo vzpomínku. Skončí to, vypne se to a jdu dál. Nemám důvod se ohlížet nebo o něm přemýšlet. Přesto na úplný odpis není, díky Bettanymu a Urbanovi jsem to dokoukal bez újmy na zdraví. Toť vše. 60 miliónů dolarů(rozpočet)/69,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)
Moje komentáře
Drak přichází (1973)
Jeden z mých oblíbených filmů s Leem. Předvádí komplexnost své osobnosti a neuvěřitelnou sílu a rychlost vzhledem ke své váze. Absolutně neskutečné je téměř dekapitační nahulení roundhousovým kickem s charakteristickým zvukovým projevem. Všechny ty grimasy, křik, postoje, držení rukou, poskoky, to prostě Leemu nikdo neodpáře, patří to k němu stejně jako mamutí kozy k Bolo Yeungovi...
Válka Bohů (2011)
Neřekl bych, že jsem se bavil úplně božsky, ale rozhodně se jednalo o slušnou podívanou. V podstatě mi vadili pouze dvě věci. Scénáristé z písemky z řeckých bájí a pověstí obdrželi pravděbodobně dělo, protože hlavním Théseovým počinem bylo, jak všichni víme, najít v nekonečném labyrintu Mínotaura, ukončit ho, vymotat se z pomocí nitě ven, vyměnit plachty a odplout domů. Narážím na to, že Théseus zde má fakt úplně jinou prácičku, i když i na ten labyrint dojde. Jenomže je to otázka asi 30 vteřin, kdy Theo projde třemi zákoutími a podle krvácejícího chodidla se vrátí zpět. Tfujtajbl. Druhá věc, sem tam mi to přišlo prázdné, prostě záběr ukázkově prázdný jako sklenice od piva, po jejíž vnitřní straně stékají zbytky pěny. Jinak je to good. Vizuálně zcela úchvatné, není to stylizované tak jako Třístovka, ale má to nádherné kompoziční ladění, barvy, tvary, reliéfy, styl. Konečně jsem viděl perfektní Olymp a vizuální ztvárnění Bohů, tak, jak bych si je představoval. Herci jsou zásluhou Rourka a Cavilla složkou velice podstatnou, po prvním akčním vystoupení Cavilla jsem si s nadšením uvědomil, že tenhle týpek hraje nového Supermana. A tím se dostávám k akční stránce, soubojům, choreografii. A také ke jménu Jean Frenette. Tohle jméno bylo napsané na židli Choreograf bojových scén. A tenhle 5-ti násobný mistr světa v karate film výrazně obohatil. Théseus tak v celistvých (pěkných!) záběrech rychle a efektně spájí dohromady prvky aikida, kobuda, kyudo, kenjutsu a v závěru i jiujitsu. A závěrečný souboj mezi Bohy a Titány, to je masakrální eRková řežba! Prostě vizuálně a akčně výborný. Scénář, dialogy, kontinuita, vztahy, to mohlo být o fous lepší. Celkově spokojenost. 75 miliónů dolarů(rozpočet)/216 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) eRko!
Very Harold & Kumar 3D Christmas, A (2011)
I na potřetí poměrně zdařilý vyhulený výplach, který těch pětaosmdesát minut funguje asi tak, jak má, pár scén je vyloženě přestřelených, ale zase je fakt, že se pohybujeme v areálu s hustotou zajointování přibližně jeden joint na tři metry čtvereční. Zbytečně krátká a sestříhaná byla scéna s jeptiškami, tam se mohla kamera zkouřeného kameramana na chvíli zastavit nebo alespoň o trochu zpomalit. Jinak zde padla snad všechna klišé z top desítky nejklišovitějších scén ever a víc k tomu nemám co říct. Spíš ta padesátka by byla objektivnější, ale čert to vem.
Beowulf (1999)
Středověký hrad posedlý démonem. Tvrdá, hlasitá, možná až otravná hudba. Řada technických vychytávek a důmyslných zbraní. Rhona "Polootevřená pusa" Mitra. A především Christopher Lambert metající gymnastické řady přemetů, salt a hvězd bez rukou a střílející ostré šípy z kuší a úsečné hlášky z huby. Kdyby souboje nevypadali jako kydání hnoje, normálně bych dal tři hvězdičky, protože atmosféru to má.
Minotaur (2006)
Projížděl jsem si filmografii Toma Hardyho (po shlédnutí Wariora se pro mě stal jedním z nejvyhledávanějších herců) a narazil jsem na tento snímek a jelikož se mi vždycky líbily pověsti a báje, řekl jsem si, že Minotaura zkusím. Už ze zdejšího hodnocení a z převážné většiny obsazení bylo jasné, že půjde o béčkovou záležitost a také to tak bylo, v podstatě jsou k vidění ultralevné kulisy, hlavní část trávíme v labyrintu, který tvoří asi tak sedm chodeb a Minotaurův brloh. Až překvapivě dobře vypadá samotná obluda, když se poprvé objeví v celé své kráse před kamerou, nečekaně pokývete hlavou. Sem tam vystoupí z šedi béčkové průměrnosti atmosférický záblesk, jedna či dvě lekačky mají něco do sebe, Todd přidává do filmu trochu démona, no a Hardy, to je takovej klučík, kterej buď teprve zahajuje trénink pro začátečníky nebo svoje velehory s názvem Horní Trapézy ukrývá pod tunikou...
Elitní zabijáci (2011)
Gary McKendry rouboval. Nejprve za kůru, pak do rozštěpu a nakonec na klínek. A pak začal roubovat na rouby. A vzniknul z toho spletenec na houby. V závěru jsem na celé dění v podstatě rezignoval, postavy se neochvějně orientovaly ve všem a já jenom seděl a posílal permanentně oči v sloup. Zhruba v polovině filmu předvedou dvě ústřední postavy poměrně dlouhý fight, ale ... kameraman den před natáčením zřejmě trénoval na Powerplatu svoje ochablé tělo a teď se mu ruce klepaly úplně neskutečně, takže zase jsem měl ze souboje co?? Jedno ukázkový hovno. Bože proč?? Statham si odehrál svoje, spíše se střílí než mlátí, ale hlavně, že je to zamotaný jako jedna ukázková mumie. Takže poměrně značné zklamání. 50% 70 miliónů dolarů/51 miliónů dolarů
Warrior (2011)
Ode dneška trénuju zásadně za zvuků Beethovenovy Ódy na radost. A víte, že ve Státech existuje nový druh trestu smrti?? Nazývá se Oktogon a spočívá v tom, že Vás vhodí do zápasnické klece spolu s Tomem Hardym... Asi bych měl poděkovat za to, že jsem 67% melancholik, přívalové emoční vlny se tak dají vnímat intenzivněji a že jich tady byl rozbouřený oceán. Herecké výkony, které zde byly k vidění, se sejdou možná jednou dvakrát do roka, souboje v kleci působí dobře, pořád jsou sice ještě kousek jinde než skutečnost, ale už to není alespoň tak okatě nahrané jako před dvaceti lety v Rockym. Dost řečí, nemá smysl říkat víc, důležitější je stejně to, co zůstane v každém po skončení filmu, takže si to všichni užijte, protože něco podobného se asi nebude opakovat dost dlouho. Pětihvězdičkové dvouhodinové vytržení z reality.
Věc: Počátek (2011)
Budete chtít porazit Arnolda Schwarzeneggera na páku, složit Mariusze Pudzianowského v ringu, přechytračit Stephena Hawkinga nebo ukazovat Stevie Wonderovi svoji sbírku harmonik?? Ne, nebudete. Proč?? Protože to je naprosto zbytečná práce! Zbytečně investovaná energie, čas a v případě Arnolda a Mariusze i koledování si o nějakou zlomeninu. Asi chápete, co mám na mysli. Že jako nejzbytečnější věc roku v Hollywoodu bylo točit remake (prý prequel) ke Carpenterově Věci. Za svým názorem si stojím i po shlédnutí filmu. Jakmile víte, vo co go, co se chystá, je konec. To by to musel zfilmovat někdo sakra dobře, aby to zaujalo i přesto, že víte, co přesně se v podstatě stane. Úplně průserový to nakonec není, ale bohužel chybí ty nejdůležitější prvky jako třeba: nejistota, paranoia, pocit bezmoci, atmosféra, apod. A pár povedených efektů to příliš nezachrání. Mohl bych o tom napsat ještě tak pět řádků, ale... nepřijde Vám to zbytečné?? Mně jo. Takže čus, doufám, že se za rok nebudu muset rozčilovat u filmu Čelisti: Zrození...
Captain America: První Avenger (2011)
Mimořádně vyvedená marvelovka, která mi za šérého podzimního odpoledne sednula jako agentu Furymu páska přes oko. Sympaťák Chris Evans táhne s přehledem celý film kupředu, dvě hodiny utečou bez nějakého výraznějšího záseku, akční scény vypadají skvěle, bojištěm létá štít z vibrania, vybuchují tanky a megatanky a všude se to hemží nacisty s dezintegrátory. Nezdálo se mi to rozvláčné, nudné, ani vizuálně omšelé, naopak stylizace do retra mi vyloženě vyhovovala, přišlo mi to celé jako splněný sen nebo životní dobrodružstvé malého chlapce a nepotřeboval jsem zde vůbec kulervoucí hlášky, vtip či přetechnizovanost. Prostě jsem si sednul a užíval si to. Aby si film člověk vychutnal, musí být správně nalazený. Dnes to vyšlo více než dobře. 140 miliónů dolarů(rozpočet)/368 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)
Barbar Conan (2011)
Barbar Conan Johna Milliuse je legenda. Barbar Conan Marcuse Nispela působí jako poslední jednohubka na talíři, kterou teda ještě sežvejkáte, ale žaludku se tohle sousto už moc trávit nechce a prodloužená mícha začíná silně uvažovat o regurgitaci. Opravdu jsem nečekal, že by z nového Conana mohlo být něco většího, jasně, na režisérské sesli trůní Kozí mozek, jeden z nejhorších režisérů současnosti, takže je vše téměř jasné. Není to sice taková šlichta jako Cesta bojovníka, není to ale ani dobrý film. Akční scény jsou přehledné asi jako bangladéšská tržnice, střih tradičně zakrývá jakžtakž choregrafii, Conan ovládá asi 14 druhů bojových umění včetně wrestlingu, kenda, aikida nebo allkampfjutsu. K tomu přidává prvky parkouru, sílu asi čtyřiceti koní a tvrdé hlášky. Jason Momoa je totiž to jediné, kvůli čemu lze film bez poškození sítnice přežít. Ano, Schwarzeneggerovi by stačilo škubnout pravou kozou a Momoa by letěl zpět v čase až do zahrady Hesperidek, ale své role se zhostil slušně. Povedly se též kostýmy... a tím končím. Pak už je to starý blbý Nispel. Jak říkám, jednohubka, podruhý to nedám. Bye, Conan. 90 miliónů dolarů(rozpočet)/48 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)
Aréna (video film) (2011)
Víte, za co dávám tu jednu hvězdičku?? Ještě se mi totiž nestalo, aby jedna z hlavních postav filmu vyslovila větu, kterou jsem měl v tu chvíli na jazyku. Konkrétně se jedná o záběr, kdy Samuel L. Jackson schová hlavu do dlaní a řekne: "Stáhněte hudbu... titulky... a končíme..." Fakt, tohle jsem si přeříkával v hlavě od nějaký dvacátý minuty. Netušil jsem, jak moc se dá v dnešní době zprasit arénovka. A ještě si to ti blbečci dají do názvu. Pane Arnolde Chone, stuntmana si klidně dělejte dál, ale už nikdy proboha nelezte do židle s nápisem ´fight coordinator´. Co to mělo jako bejt?? V dnešní době toto?? Viděl jste poslední dobou nějaká videa na youtubu?? Ne?? Tak si tam zadejte třeba Cyril Raffaelli, Damien Walters nebo Scott Adkins a jestli se z toho ihned neposerete, tak vězte, že tohle chtějí dnes akční fandové vidět. Ne nějaké ušmudlané rány pěstí, které zaprvé nedopadají a zadruhé se jako smyčka stále opakují. Příběhy arénovek jsou téměř vždy dost jednoduché, ale tohle bylo snad napsané za jednu kouřovou popolední pauzu. Tohle mě fakt nebaví a skoro bych řekl, že až uráží. Už aby se dal sehnat ten The Raid...
Kiltro (2006)
Nebudu opakovat to, co zde píší ostatní, zaprvé s nimi ve všem souhlasím, mají úplnou pravdu a zadruhé si ušetřím víc místa pro přivítání nového akčního hrdiny. Staří akční hrdinové postupně odcházejí do zaslouženého důchodu, cestu si ještě zpomalují povětšinou nekoukatelnými zhovadilostmi a my, akční fandové, na ně chtíc nechtíc musíme koukat, protože těch nových akčních hrdinů, potažmo jejich filmů moc nepřibývá. Když budu vyjmenovávat, tak tu máme Michaela Jai Whitea (43 let, taky už mu moc bojových filmových let nezbývá), Scotta Adkinse (35 let), Lateefa Crowdera (33 let), Tonyho Jaa (35 let, ten ale zmizel kdesi v džungli) a Iko Uwaise (28 let, zatím spíše neznámý). Vyjádřeno číslem: pět. To není moc. Proto jsem rád, že k nim mohu definitivně přiřadit dalšího Nepostradatelného. Ladies and gentleman, představuji chilské chubasco: Marko Zaror. Ačkoliv jsem viděl Kiltro až po Undisputed 3 a Miragemanovi, až teď jsem si uvědomil, že Marka by si měli začít filmaři všímat mnohem víc a umožnit mu lepší role, lepší příběh, kameru a střih, celkově mnohem lepší film než ve kterých musí učinkovat. Všechno je to pouze zástěrka pro jeho bojové dovednosti, které jsou naprosto impozantní. A jak už předvedl v Undisputed, s klidem a směle se může řadit k Titánům jako je třeba Adkins nebo Crowder. Díky vysoké postavě (184 cm) a akorátnímu osvalení vypadají jeho pohyby neuvěřitelně ladně a díky variabilní bojové průpravě zase obdivuhodně výbušně a mrštně. Mnohé prvky z karate, taekwonda, capoeiry nebo kobuda jsou provedeny tak rychle, že to oni očima nestíhám zaznamenat a když se jeho tělo vznese do vzduchu, zamotá se jako palačinka, aby vzápětí vystřelilo paži nebo nohu do ksichtu protivníka, oněmím úžasem. Stačí se podívat na mnohá jeho tréninková videa, na kterých předvádí všechny druhy salt, s rotacemi a vruty, z nichž švihá nohama jako bičem a musíte uznat, že tohle je prostě nová akční superstar. Navíc jeho vzezření a look je pro akčního hrdinu ideální. Takže film sám o sobě má sračkový nádech i výdech, ale Marko Zaror, to je fakt nová akční bestie.
Never Back Down 2: The Beatdown (video film) (2011)
U všech kopů z otoček: bylo to fakt dobrý! Já měl velkej strach, aby z toho nevylezlo něco ve stylu posledních sraček devadesátkových velkotitánů (Seagal, Lundgren, JCVD). Ne, bylo to fakt v pohodě a v podstatě všichni, až na výjimky, odvedli poctivou práci. Tak předně Michael Jai White - předvedl obstojnou režii, ale hlavně (a to musí zajímat všechny akční fandy) vypadá znovu ve výborné formě a kondici (po Tactical Force, kde bych ho přirovnal k leklému kaprovi), ukazuje opět kvalitní muskulaturu a především špičkově zužitkovává Stovallovu nápaditou choreografii. Tolik technik z brazilského jiujitsu obsahujících drobná efektní vylepšení jsem snad nikde neviděl. Nejlepší fight si Jai White schová téměř na konec filmu, kdy v poutech zlikviduje asi pětici policistů, přičemž asi dva manévry vypadají fakt brutálně dobře. Ono je to skoro výhradně jenom o tréninku a soubojích, protože jakmile se řeší postavy, jejich motivace, závazky, nabírá to mocný klišovitý dech. Ze čtveřice Whiteovo tréninkových studentů se mi bojově zamlouval Scottie Epstein, pitbull, co do každýho řeže pěstma, nohama, ve všech pozicích a úhlech, a taky se mi líbil Alex Meraz, který hodně využíval capoeiru a vesměs velice šikovně. Impozantně působí též Todd Duffee, metr devadesát vysoký a 114 kg vážící tank, který ve skutečnosti drží rekord za nejrychlejší k.o. v UFC, což bylo ve filmu hezky připomenuto. Hudba tradičně raperská, střih a kamera klidná, nic se parkinsonovsky neklepe, koukáme na zápasy v příjemných celistvých záběrech. Takže celkově spokojenost, dávám stejně jako v případě prvního dílu 70%, na kvalitu Florentinovských Undisputed to sice nemá, ale i tak fajnové. trochu více slov o filmu...
BloodRayne: The Third Reich (2010)
odpad!Tak tentokrát jsem na to vydržel koukat celý tři vteřiny a pak jsem to musel vypnout, o vteřinu víc a horko těžko bych to rozchodil... po týdnu hecování jsem se rozhodl zbytek alespoň "proklikat"... a nemyslím si, že bych si tímto způsobem shlédnutý film od Bezmozka Nepoučitelného nemohl dovolit ohodnotit. Celá trilogie stojí za... ne nestojí... ona nestojí, ona leží... leží v tak velký hromadě hnoje, že by to ten německej blb přehazoval 13 let... Sbohem... navždy...
Mortal Kombat: Legacy (TV seriál) (2011)
Tancharoen po Rebirthu znovu dokazuje, že by byl vhodným obroditelem staré legendy. Moc pěkně se na to kouká, občas jsou ty dialogy trochu klišovité, na druhou stranu akce vypadá dobře (a to je hlavní), není pod ní podepsaný totiž nikdo jiný než Larnell Stovall, především u posledního dílu, kde hraje prim capoeira a metají se tu mortal shutada, je zřejmý jeho cit pro dynamiku, načasování, návaznost a prolínání technik. Navíc se sešla i slušná parta herců, takže Tancharoen drží v ruce snad všechna esa. No jo, jenže Hollywood je Hollywood. Snad teda u nového celovečeráku, který jistojistě přijde, nenajdu jméno Markus Nispel. V tom případě utíkám do paralelního světa...
Stranger, The (2010)
odpad!Všichni, kdo se podíleli na tomhle exkrementu, by měli po žních táhnout k Turkovi a zbytek svýho filmovýho života zalejvat hrábě. V týhle odpadní stoce by nepřežil ani zmutovanej aligátor, protože tohle trhá oči, uši a hlavně akční srdce. Strašlivě zmatený, v podstatě neviditelný, díky střihači, kameře a tmě v podstatě nemožný identifikovat co že se to vůbec děje. To není ani krok zpátky, tohle je rovnou skok do hoven.
Krvavá odplata (video film) (2011)
Tak si to celou dobu mašírovalo ke třem videobéčkovým hvězdám a pak přišel závěr, kterej to všechno tak zmrvil, že jsem vzteky jedný hvězdě ukopal všech pět cípů a snížil tak hodnocení na dvě. Né že bych konec nějak zásadně popřel dění ve filmu, ale byl zvolen krajně nevhodně. Prostě se z ničeho nic najednou všechno vyřešilo, máme tu automobil, co bourá pouhým otočením volantu a to tak, že provede asi 75 vrutů a samotné zakončení scény nese přívlastek nejklišovitější z klišovitých. Přitom předchozích 70 minut jsem sledoval nenáročnou gangsterskou zábavu, žánru odpovídající herecký výkony, sem tam nějakej fight a celé se to zahalovalo mírně zfetovanou atmosférou. Škoda. P.S.: Val Kilmer musí bejt nemocnej, není jinak možný, aby někdo vypadal jako blonďatá přerostlá panda. A souboj s Hectorem měl být vrchol filmu, ne?? Něco tak špatnýho už nechci dlouho vidět...
Assassination Games (2011)
Scott Adkins a jeho dětský idol Jean Claude van Damme ve filmu Ernieho Barbarashe. Nebo to lze říct i jinak. Pomstychtivý zabiják s pořádně utaženým akčním obojkem a jeho dětský idol, ataxo- a koniofobický vrhač nožů ve filmu podprůměrného béčkaře s kontakty v Rumunsku. Dneska tohle prostě nemůže fungovat. Divák chce v tomto typu filmu vidět především kvalitní akci: svižné přestřelky a nápadité fighty jeden na jednoho. Tyto dva stěžejní prvky by měly být střídavě navlékány jako korálky na tenkou nit představující ucházející (neurážející) příběh. Mám pocit, že zde nefunguje dobře ani jedno. Hlavně se tu více mluví a mazlí se želvami než koná. Van Damme se pokouší o vážné herectví, ale já ho mám zafixovaného jako mistra Roznožek, na druhou stranu mu asi došlo, že adduktory by mu u podobných fines mohly popraskat, proto bere do rukou víc pistole a nože. Adkins zůstal hodně daleko za svými nejlepšími technikami, připadal mi jako granát, co nechce vybuchnout (asi se po place producíroval Chuck Norris). Má pár osobních soubojů, trvajících v průměru 5,5 vteřiny, nepředvede nic z arzenálu svých náročnějších technik a myslím, že chtěl svému idolu sekundovat v herectví. Vzájemný duel JCVD vs SA vypadá jako půlminuta neškodných tahanic staršího a mladšího bráchy. Kdepak fyzično. Příběh je občas natahovaný zbytečně dlouhými upovídanými scénami, dobré momenty (emoce, nápad) se tu najdou tak tři čtyři. Celkově zklamání, táhne se to jako Hubba Bubba, chybí víc akce, iritují mě ty arabské nebo jaké nápěvy, jednolitý filtr mi nijak nevadil. Dám střed, přesně 50% a když vidím, kdo točí Six Bullets a The Package, předem to odpískávám. Isaacu, prosím Tě, pusť se co nejdřív do tý čtyřky, vždyť i Scott nedávno prohlásil, že by do toho určitě šel, tak na tom začni makat, protože nic jiného mě v současnosti asi nerozdmýchá.
Hangar 14 (2011)
Mě vomejou. Já sehnat do jednoho filmu Jai White a Stone Colda, tak je postavím před kameru a 90 minut je nechám řezat do komparzistů. Ale Adamo Cultraro ne. Ten je radši navleče do kevlarových vest, aby se v nich 90 minut producírovali po poschoďovém hangáru. Souboje muž proti muži tu jsou, ale... (teď máte dvě možnosti: buď si přečtete slušnější verzi mého názoru na natočení pěstních fightů nebo tu méně slušnou, varinta první začíná písmeny PG, varianta druhá začíná velkým písmenem R)... PG: ...ale rejža se rozhodnul, že z nich moc neuvidíme, proto se jeho oblíbeným prvkem stalo to, že jakmile rozjede nějaký souboj, po třech čtyřech ranách ho prostřihne buďto s děním někde jinde nebo s nějakým jiným soubojem. Stejně je to ale slabota ukrutná, Jai White vystřelí pár svých rychlých otoček, viditelně ochabnul na svalovině, hodnotím ho 40%, Stone Cold zase má jenom pěsti, nepředvede žádnou techniku ze svého repertoáru, Stunneru ve filmu se asi nikdy nedočkám. Kamera a střih klasicky na zvracení. R:...ale ten režisérskej buzík se totálně posral. Tak neuvěřitelně slabý fighty bych nenatočil, ani kdybych měl k dispozici Pata a Mata. Jai White seschl jako vodník, co po kalbě zapomene vlízt zpátky do rybníka, jediný co předvede, tak jsou dvě tři rychlejší otočky, na to Ti ale, šéfe, chčiju, koukni se, co jsi předváděl, když proti Tobě stál Boyka. Stone Colda ani snad nebaví ty obří pracky zvedat k hlavě, takže sledujeme nudné pěstní výměny, bez špetky inovace, jako bejt rejžou, tak se zebliju do krve, kdybych si to pustil, strašný hovno z nutrie, obrovská šeď a zajebaná nuda, nebaví mě to ani koutkem oka se na to dívat, je to pomalý, rozplizlý, prostě sračka. Samozřejmě vypitá kamera se sjetým střihačem nadělala ze všeho šrot. Navíc jejich protivníci jsou nějací padesátníci z ruskýho baru. Špína, co vleze pod nehet, kam jen to jde.... Dámy a pánové, rozpočet 8,4 mega!!! Já myslel, že si ukroutím hlavu, když jsem to číslo uviděl. Tipoval bych to na 17 tisíc dolarů maximálně, ten děj byl tak otřesnej, tak lacinej, tak zkurveně jednoduchej, nebylo tam nic, kvůli čemu by měl bejt rozpočet takovej. Hvězdičku dám za pár vtipnejch momentů a hlášek, jinak obrovský zklamání. Pěknej nedělní večer všem. Shit.
Marine 2, The (video film) (2009)
13 mrtvých a dalších 6 eliminovaných. To je prosím pěkně bilance tajfunu jménem Joe Linwood, který se přehnal skrze jeden malý exotický ostrov. A bylo to představení vcelku příjemné, slušně natočené, samozřejmě s buketem totálního béčka. Vše jede podle šablony, při střelbě se příliš často zásobníky nevyměňují, střelci snad do jednoho mají diagnostikováno dobrých 6 dioptrií na každém oku a kuší asi bez kontaktních čoček. Takové klasické direct-to-video kolapsy. Hlavní hrdina vcelku sympaťák, Lara Cox neuvěřitelně sexy, Michael Rooker to sem tam odlehčuje hláškou. Skoro všechno bylo k vidění už tisíckrát, na druhou stranu mě Roel Reiné nijak neurazil, úplně v pohodě jsem to dokoukal, proto je 50% zcela zasloužených.
Věčná pěst (1991)
Dostihnout film v době jeho vzniku, pravděpodobně bych teď s narychlo sestrojenými nunchaky pokosil stromy a keře kolem celého našeho bloku. V dnešní době je to však totální videobéčko se scénářem vystihujícím děj v jedné holé větě. Zbytek obstarávají souboje, které si vystačí se dvěma kopy, dvěma údery, dvěma kryty a tohle se točí dokola cca 65 minut z celé stopáže. Pokud Cook vezme do pracek nunchaky, které mu snad podal samotný Bruce Lee, je na co se koukat, jedná se o nejpovedější scény filmu. Jinak žalostně sledujeme, jak se bojovníci i po 68 inkasovaných ranách bleskově zvednou/otočí/uhnou, aby následně zasadili další bombu, která tomu druhému zase nic neudělá. Ony totiž ty rány moc na soupeře nedopadají. Jak tu mnozí píší, po některých hláškách jsem fakt vybuchnul smíchy, zvláště Mainframe chrlí meganásery. Závěrečný boj mi připomínal hru na Commodore 64 Karate, kdy jeden kope, druhej se nekreje, ale jen čumí, až dostane ránu, pak se zvedne, kopne a ten první čumí, až dostane ránu a takhle asi 5 minut dokola. Nejlepším Cookovým snímkem zůstává nadále Double Blast.
Záhada hlavolamu (TV seriál) (1969)
Prvně je třeba říci, že všechna dobrodružství kolem Ježka v kleci si v mé hlavě vyryla několikeré nesmazatelné paměťové stopy. Foglarovkami jsem jako kluk žil a zejména Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří a Tajemství Velkého Vonta jsem přečetl nesčetněkrát a vždy jsem si vše živě představoval. Musím přiznat, že jako malému mi seriál naháněl občas nefalšovaný strach. Samozřejmě mluvím o Širokkovi, který svým antré každý díl seriálu otvíral. Ta jeho bezforemná bílá šraboška s výřezy pro oči byla prostě hrůzu nahánějící. Ale i všechno další bylo jaksi tajemné a záhadné. Hlas Radoslava Brzobohatého, tajuplná čtvrt Stínadla a její nespočetné uličky, zákoutí, plácky, dvory a pavlače. Obdivoval jsem Rychlé šípy a chodil na odpolední toulky za město se švihadlem obtočeným kolem pasu. Nejvíc jsem jim ale záviděl to, že můžou prozkoumávat tak nepřístupnou část města, jakou Stínadla byla. Že přišli na kloub něčemu, o čem ani místní vontové neměli potuchy, že byli nebojácní, ale zároveň čestní. A že se dokázali postavit Širokkovi, co má ruce jako svěráky...
Fading of the Cries (2011)
odpad!Tak takhle nějak si představuju absolutní zlo, co Vás stáhne s sebou do Jámy zhnusení a donutí si šílenstvím strhat kombinačkama všechny nehty a sekáčkem vydloubnout obě oči. Tohle se fakt moc často nevidí, v podstatě si to může pevně potřást rukou s neandrtálcema z Asylumu. Vožralá zpatlanina několika scén a lokací, které se furt dokola střídají, do toho tam pořád někam běhá rádoby hezounek s mečem, kterej si asi myslí, že je Robert Pattinson, v naprosto nic neříkajících záběrech seká mečem do zombíků, kterých je tu asi miliarda. Efekty vyvolávají stejné pocity, asi jako když v pondělí ráno zaspíte a v tom ukrutným spěchu se nestihnete vysrat a v autě to na vás přijde. Nemůžete zastavit, protože už o pět minut meškáte podělanou pracovní schůzku, která je jen jednou měsíčně a samozřejmě bezpodmínečně povinná. Pocit dost nahovno, doslova. A když jsem pak zjistil, že Lateef Crowder, kvůli kterému jsem toto mamrdství absolvoval, hraje tu zkurveně rozmatlanou kreaturu, co vypadá asi jako kdybyste se dívali na postavu Predátora po šestnácti pivech, tzn. vidíte, jak se to pohybuje (ty techniky capoeira přehlédnout nejdou, ale nic nadprůměrného), ale obrys postavy je rozmlžený jako horizont v šestatřiceti stupních, tak bych se fakt autorům nejradši vysr.l do ksichtu. Doufám, že už máte tak trochu obrázek a že se na to nikdy... nikdy... nikdy nepodíváte. Anebo jo, mrkněte na to a jestli to přežijete, napište pár slov, rád si přečtu názor každého, kdo tohle dá.
Hunt to Kill (2010)
Mám rád tyhle naháněčky skrz kluzké hory, mokré lesy a nevyzpytatelné bažiny. Wrestlingová superstar Stone Cold to má navíc mnohem těžší než všichni ostatní, vláčet s sebou totiž tolik svalové hmoty navíc, to chce fyzičku jako hrom. Jeho krk začíná mít rozměry kmenu nějakého stoletého sekvojovce, toho by neuškrtila ani anakonda velká, to by jí dřív popraskaly žebra. Jednoduchý a totálně béčkový scénář nás a skupinku hlavních postav po několika minutách přivádí právě do hustého porostu, ze kterého mohou vyjít pouze ti nejsilnější. První polovina filmu působí jaksi rozvláčně, motivace jednotlivých členů gangu mi nejsou dost jasné (chtějí prachy nebo ránu do hlavy díky svým kecům a činům??), ale jakmile si situace zvrhne v moji oblíbenou partii jeden proti všem, začne to mít drsný náboj. A v tu chvíli mi naskakují scény jako lesní šachy v Rambovi nebo lov na Matta Huntera z Pomsty. Začínají létat šípy, nohy a břicha penetrují kusy dřev a čtyřkolky se parkují zásadně do ksichtů hlavních lumpů. Souboj Steve Austin vs Gary Daniels, na který jsem se těšil od začátku filmu, se... chvilka napětí... poměrně vydařil (střih a kamera toho nicméně zazdila dost). Tvrdý, drsný, bolestivý, jako kdyby se rubal mamut s krakaticí. Austin má svaly, Daniels čáry (a rychlé nohy). Gil Bellows mi nesedl, jako hlavní záporák mi přišel necharismatický, spíš směšný. Na nedělní dopoledne ale docela dobré a proto se odvažuji dát celých 50%.
Boj o plošinu (2004)
Jo, kdyby tu tak bych Steven Seagal... i když by jeho obrovité tělo plošinu pravděpodobně naklánělo ze strany na stranu, určitě by padouchy likvidoval mnohem poutavějším stylem než Eddie Griffin. Přitom právě takováto lokace vypadá úplně ideálně pro hru na kočku a myši. Samé chodby, průlezy, plošiny, potrubí, zákoutí. Jenže tohle byla tragédie. Záporáci museli postrádat mninimálně dva ze svých pěti smyslů, jinak by se tam Eddie nemohl takhle producírovat, vždyť by ho objevili do dvou sekund. Akce jeden na jednoho strašně mizerná, při střílení se většinou míří kamkoliv jen ne na terč a nelogičností víc než minut ve stopáži. Dokoukat se to dalo, ale hnůj je to pořádnej...
Mirageman (2007)
Tak pro toto sobotní dopoledne jsem si vybral vskutku nevídaný kousek. Mirageman. Neměl jsem pro to jiný důvod než ten shlédnout v akci představitele Raula ´Dolor´ Quinonese z filmu Undisputed 3 - Marka Zarora. Kdyby mi bylo 13 let, pravděpodobně bych teď otravoval mámu, aby mi upletla modrou škrabošku a vyšila na tričko písmeno M. Zbytek víkendu bych pak nejspíš běhal po městě, skákal přes schody, plácky a metal hvězdy přes obrubníky. Dnes mi to přijde jako šílená bizarnost, na druhou stranu postava Zarora to bere strašlivě vážně a svému konání věří. I když to celé vypadá jako obludná hňupovitost a triviálnost, je se na co koukat, jelikož v Chile neměří rychlost ani v km/h ani v mílích za hodinu, ale jednoduše v ´zarorech´. Protože rychlejší než údery a kopy Marka je už jenom teleport. Využívá se i akrobatických technik, vysokých kopů, otoček, atd. No jako určitě si tohle budu pamatovat, jednak pro tu směšnou masku, ale hlavně pro chilskou raketu, která bude v akčním žánru stoupat hodně vysoko...
Transformers 3 (2011)
Nebudu pět pětihvězdičkové chorály na film, nýbrž na ojedinělý divácký zážitek. Moc dobře si jsem vědom toho, že film není stoprocentní. Každý tu donekonečna omílá infantilnost, stupiditu nebo nudu a souhlasím, že pár scén, fórků, či gest bylo jaksi nehodících se... ale když se ve scénáři objevilo magické slovo ´Akce!´, musel jsem se ujišťovat, že jsem se nezbláznil a nesním nějaký fantasmagorický sen, ve kterém si lze představit úplně všechno, ale že fakt zírám na plátno z řady E. Akce bortí všechny představy a kdo říká, že chybí byť jen jediná scéna hodná zapamatování, doporučil bych mu magnetickou rezonanci, neboť není jisté, jestli mu v hlavě místo mozkomíšního moku nečvachtá terkelice. Vizuálů je tolik, že by je na korbu svého Dodge nenaložil ani Chuck Norris. Všechno vypadá neuvěřitelně úžasně a když se celá akční scéna ve vyhrocený moment zpomalí, nezbývá než zalapat po dechu. Samozřejmě to již nikdy nebude tak úderné, fantastické a jedinečné jako transformace Blackouta nebo Scorponokův výskok z duny, ale kurva jak může někdo napsat, že to vypadá obyčejně, nudně, šablonovitě nebo že to není dechberoucí?? Akce je megamonstrózní!! Scéna na dálnici vypadá tak úžasně a obsahuje tak cool momenty, že lepší už snad může být jen to, kdyby mě ráno cestou do práce předjel na silnici Bonecrusher. Chicagské transinferno vypadá tak na půl miliardy dolarů! Souboje mají skvělou choreografii, dramatičnost, údernost, film vybalí i totálně emočně překrásné scény (pomalý remix tracku Arrival Earth v kompozici s Archou a příjezdem Autobotů ke kosmodromu). Shia LaBeouf znovu velkým tahounem, Rosie mi neseděla. Filmu jako takovému dávám 80%, ale za to, že mě znovu (a doufám, že né naposledy) a kompletně vytáhnul z reality všedního dne a vrátil zpět v čase do dětství, dávám ultimátních 100%. Říkejte si všichni co chcete, Bayovo skutečné jméno musí být Benjamin Prime, jinak nevím teda... nálož jako kráva, co natrhne prdel jakékoliv vizuální konkurenci v nejbližších pěti letech... nebo než přijde další díl... 195 miliónů dolarů(rozpočet)/1122 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)/366 miliónů dolarů(čistý zisk z kinoprojekcí)
Božská relikvie 2 (1991)
Ještě větší magořina než jsme doufali... brutálně mě iritovaly ty uřvaný a rozjívený dámičky, příběh je zase nudným slepencem spousty rádoby vtipných situací, gagů, krátkých soubojů, pitvoření se atd. Fighty snad až na jeden mají charakter několikavteřinové záležitosti, nutno poznamenat však, že i v těch málo okamžicích předvede Jackie snad vždy nějakou parádičku, kvůli které stojí za to absolvovat danou scénu opakovaně. A najde se i pár kaskadérských kousků, které zavání zlámanými prsty, žebry a naraženou kostrčí. A to kurwa fakt bolí... Jackie, máš můj obdiv, ale za přihlouplý scénář a bandu uječených bab nemůžu dát víc než tři pěticípé...
Paul (2011)
Film samotný se dle mého veze na vlně trailerového úspěchu, protože si nepamatuju upoutávku, při které by sál rozechvívaly decibely vyřehtaných diváků. Smáli se všichni, hodně a fakt nahlas. Ale během filmu jsem už nic podobného nezažil, prvotní wau moment z Paula, jeho vzezření, chování, prupovídek (těch nejlepších) a hlas Setha trailer logicky vybalil a tak už jenom sleduju, jak se hlavní postavy převalují v klasickém hollywoodském scénáři a občas se pousměju nad nějakým fórkem. Bohužel ale ty nejvtipnější, ty fakt prďácký narvali tvůrci do těch 140-ti vteřin, který mají natáhnout lidi do sedaček multikin. Jinak prostě pohodovka, řekl bych klasická Peggovka, příjemná, herecky zábavná komedie.
Kazatel (2011)
Kdybych se chtěl zbavit automobilu, který by se svojí kvalitou vyrovnal filmu Kazatel, nedal bych ho ani do autobazaru, ale ani na vrakoviště. Nenechal bych ho utopit v místní řece, ani nepustil ze skály. Prostě bych ho nechal stát na ulici, napsal na něj Na prodej, cena 20 tisíc. O víc bych se nestaral, protože víc si to nezaslouží. Stejně jako Kazatel. Naprosto obyčejnej a všední film, který ničím nevyniká, stojí asi třikrát víc, než vypadá a nezanechal ve mě jedinou emoci nebo vzpomínku. Skončí to, vypne se to a jdu dál. Nemám důvod se ohlížet nebo o něm přemýšlet. Přesto na úplný odpis není, díky Bettanymu a Urbanovi jsem to dokoukal bez újmy na zdraví. Toť vše. 60 miliónů dolarů(rozpočet)/69,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)