Balakriele

PILOT: Proc to nebrat jako komedii? Protoze byste si pak zbytecne lamali hlavu nad tim, proc takovyhle serialy vubec vznikaji... Beru to s nadhledem a uzivam si to!

Hooper zvládl zpracování muzikálové adaptace dokonale a přesvědčivě. Nutno podotknout, že se opravdu jedná o adaptaci na muzikál, tzn. Hooper pracoval pouze s libretem dua Boublil&Schonberg. Z tohoto důvodu není vůbec na místě hodnotit dějové propasti, kvůli kterým si zbytek děje hold musíme domyslet. Pro zaplnění těchto děr slouží zfilmované knižní adaptace... (kde vám ovšem nezazpívá Hugh Jackman :-)

Che...kdyby prvních deset minut bylo stejných jako poslední dvě, hodnocení by bylo bývalo dopadlo úplně jinak!

Tak konečně to mělo nějakou úroveň! Jan Budař samozřejmě nepřekvapil - stejně přirozený a vtipný jako vždy. Kluci z taneční skupiny byli fakt cool nápad. I když se po třech, čtyřech tanečcích mohla zdát choreografie trošičku podobná, rozhodně nekazili dojem. Děkovačky byly někdy trapný, no, ale s tím už nejde nic dělat. P.S. Děkuju moc akademikům za Lva pro Elišku Balzerovou, protože ta si to určitě zasloužila!!!!

Do třetice všeho dobrého? Buď tvůrci sáhli po dost nezajímavých pohádkách nebo jsem vyrostla z loutkových animáků. Spíš to prvni... Taky mi pořád vrtá hlavou, proč se tvůrci tak nešťastně rozhodli dát nejméně povedený a nejnudnější příběh na začátek. U mě tedy rozhodně zafungoval Hallo-efekt, takže jsem se až do konce fimfárového maratonu nemohla zbavit dojmu, že jsem měla brášku vzít na něco jiného :( ze všech tří pohádek uritě nejpovedenější Rozum a štěstí.

V první řadě jsem se neuvěřitelně bavila! Rango a latrína, Rango a valčík, Rango a…s každou podobnou situací přišla nezastavitelná salva smíchu. Tenhle nový animák se však svému divákovi nechce zavděčit laciným a vlezlým humorem, nechce mu předhodit škatulkově vycharakterizovanou hlavní postavu na míru. Rango nechce být a hlavně ve výsledku ani není sladkou pohádkou s happyendem. Za humornými situacemi je totiž skryto něco, z čeho by nám rozhodně do smíchu být nemělo...

Trochu přitažené za vlasy, pravda, ale jinak docela cool nápad na ukázku toho, co jsme my lidi vlastne zač...

Musím se přiznat, že ihned po opuštění kinosálu jsem měla jeden z těch pocitů, kdy prostě víte (tušíte), že jste viděli něco opravdu silného, nepředvídatelného, originálního, šokujícího...něco, co jste už hodně dlouho neviděli (možná vůbec ještě nikdy). Pak jdete domů a říkáte si, že hned jak se dostanete na ČSFD napaříte filmu 5 hvězdiček. Ano, přesně tohle jsem udělala... jenže přes noc se všechno uleží v hlavě a ráno se zeptáte sami sebe - opravdu mě to tak dostalo? Bylo to opravdu tak silné? Dají se pocity z tohoto filmu srovnávat s pocity jiných pětihvězdičkových filmů? Možná jsem moc náročná, ale na rovinu musím říct, že ne...Černá labuť je nádherný film - skvěle vymyšlený příběh, skvělá Natalie, skvělý balet, skvělý Tchaikovsky - osobně Portman obdivuji, že něco tak náročného dokázala přivézt k dokonalosti, protože "It was perfect..." A samotný konec? Vyvrcholení přeměny bílé labutě v černou byl naprosto famózní! Ale prostě mi chyběl onen faktor vyvolávající trvalejší nezapomenutelný pocit z filmu...

Vůči filmům, které jsou do nebeských výšin vychvalovány již před jejich samotným uvedením na plátno, jsem většinou dosti skeptická, jelikož v těchto snímcích (velmi často i nechtěně) narazím na skutečnosti, které představě o novém "Superfilmu" prostě odporují. Ovšem letošní oskarový snímek je pro mě výjimkou. Zdá se, že T. Hooper našel recept jak natočit kvalitní historické drama, aniž by připomínalo suchý přepis učebnic dějepisu. Tedy drama, které s sebou nepřináší nudu vyvolávající životopisné pasáže o hlavních postavách, zbytečné probírání politických problémů bez jakýchkoliv souvislostí atd. Králova řeč je nesmírně krásně a lidsky natočený příběh (ne kapitola z učebnice Britské dějiny II.) okořeněný lehkým, avšak o to účinnějším, anglickým humorem. O ztvárnění hlavních postav (Colin Firth a Geoffrey Rush) snad netřeba polemizovat a za Helen B. Carter, kterou jsem už hodně dlouhou dobu neviděla "normálně" nalíčenou a ošacenou:), jsem tvůrcům opravdu vděčná. A co říci k hudbě? Při závěrečné scéně jsem se prostě neudržela a spolu s Lionelem v rytmu dirigovala Bartieho, aby nekoktal! Tak krásné to bylo...

Začátek je pěkně rozjetý - hodně otázek, hodně vyhýbavých odpovědí. Pak ale přijde střed a máte pocit, že se koupete v pudinku. Proč vlastně samotnému divákovi dojde až na konci, o co vlastně PŘESNĚ jde? Možné negativum tohoto snímku? A nebo také ne...co když tvůrcům šlo právě o tohle? Celou dobu pokládáte tu samou a velmi jednoduchou otázku. Odpověď na ní však dlouho nepřichází. Ta přijde až na závěr. A věřte mi, ta vás srazí do kolen...