M0NCA

Čtyři v tom mi jasně otevřeli oči v tom, že být v tom není moc velká řachanda. Mateřství, a vůbec rodičovství s sebou nese velká úskalí, která si nastávající maminy (o tatíncích ani nemluvě) absolutně vůbec neuvědomují. S rostoucím pupíkem se to fantazíruje, jak "přijdu, vyprdnu a jdu" nebo jaký budeme s partnerem "power couple". Mimísek vám všechny ty vaše škatulky, systémy a řády roztrhá na malé kousíčky a ty pak všechny sní. A o tomhle ten dokument měl asi být, ukázat, že ať si pořídíte dítě z náhodné známosti, s cizincem nebo s top manažerem, nikdy to nebude jenom růžové.

Komedie stará jako já a stejně tak dokonalá! Benigniho humor dokáže být neuvěřitelně laskavý i v případě sexuálního běsnění masového vraha. Zápletka asi nepřekvapí, nicméně pokud vám ji někdo naservíruje způsobem, kdy je sebehloupější fórek k popukání, je to prostě zážitek. A bez okolků přiznávám, že kdykoliv se Roberto podívá do kamery, já jihnu... P.S. Jakékoliv lešení pro mě teď znamená asociaci s Monstrem! :)

Nějak si to nemůžu odpustit, ale tohle byla, kurva, dost dobrá jízda! Tři hodiny se jen tak kocháte tím, jak si DiCaprio dává tu tuhle a tu támhletu drogu, občas obsouloží nějakou tu kurtizánu, párkrát i svou manželku, a u toho všeho se dost dobře baví, protože mít tolik peněz je vlastně nehorázná psina ve všech směrech. Nečekala jsem nic hlubokýho nebo dramatickýho a přesně to jsem taky dostala, 180 minutový exkurz do světa chlapíka, co si vytvořil svoje pravidla hry, a tak to má bejt, kámo!

Tak teda pardon, ale mě tihle Průměrňákovi vážně baví. Nejen proto, že v nich díl od dílů víc a víc vidím svou rodinu, ale prostě proto, že ten bezprostřední humor (zejména díky Frankie) zasazený do každodenních situací je neskutečně odzbrojující a nemůžete říct ani popel. Nevlezle komické a na nic si nehrající. Tohle není rodina ze škatulky, které byste záviděli načinčaný dům, rozkošné dětičky a rodinnou pohodu. Tohle jsme my a já to tak chci! Jedu to teď potřetí a pořád se mi nic neokoukalo.

Čtyři hvězdy jen to sviští. A co jako? Walter nepřináší nic nového, odhalujícího nebo bůhvíjak intelektuálního, ale on se o to vlastně ani nesnaží. Hned na začátku vám řekne, čím chce být - tím milým filmem, ze kterého bude optimismus prýštit už k pokladnám kina. A tak to má přeci být. Tenhle fotoeditor totiž prožije báječných 16 dní a nikoho nezajímá, jak je to všechno vlastně možné a krindy pindy.... Mimochodem, Ben Stiller vážně zraje. Profesně i vzhledově :)

Jako jasný, lidi mají rádi různý prasárničky, zvrhlosti a podivnosti, ale tohle je hodně silný kafe. Takhle, ať si doma dělá kdo chce, co chce, ale ať s tím, sakra, neleze do televize. V tomhle dokumentu totiž tu paní pije benzín, támhle pána eroticky přitahují balónky a vedle je paní závislá na zvětšování zadku... I když, na Amíky možná pořád celkem slabý. Hodnotit si snad ani netroufám, balancuju někde mezi odpadem a plným počtem za ten námět.

Kontroverzní dokument nechávající diváka nahlédnout pod pokličku praktik dámských společníků? Ale kdeže. Jeden díl, který jsem zvládla, mě nechal podívat se tak akorát na kolonoskopii dvou absolutně nezajímavých gigolů vedoucích rozhovory na úrovni třetí třídy zvláštní školy. Eklhaft. Avizovaná překvapující upřímnost a provokativnost se konala tak akorát v případě zavádění hadičky do zadku... Vážně jsem čekala o dost víc.

"Když vidím svět rudě, sednu do taxíku a jedu k Tiffanymu, tam se mi nemůže stát nic ošklivýho a dušička má pokoj." Tohle máme s Holly společné, jen s tím rozdílem, že když vidím svět rudě já, nesedám do taxíku, ale k televizi. Dušička má pokoj díky oné sofistikované lehkomyslnosti a rozpustilosti, která Audrey jako Lulamae dokonale sedí. Postava, kterou milují stejně tak muži jako ženy. A v tomhle případě možná i ženy o něco víc... Každá totiž sníme o newyorském životě Holly Golightlyové aspoň na jeden den.

Alexis Bledel opět tak trochu v roli Rory Gilmorové - okaté slečny dokonalé. V tomhle případě se ale ten bravůrně nalinkovaný svět úspěšné odpromované studentky začne pomalu hroutit při hledání práce. Všechno celkem milé, na oddychový sobotní film v pyžamu příjemné, ale to povyšování přátelství na lásku pod heslem "jakmile mi někdo zmizí ze života, uvědomím si, že ho celý život strašně miluju" mi svou přeslazeností kazí zuby...

V rámci škatulky "jakýkoliv hudební počin ze střední" určitě nadprůměr. Tenhle čas od času vtipný, čas od času milý a čas od času nesnesitelný outsider má čas od času mimořádně vybraný hudební vkus, vzápětí ale holduje naprosto šílené tuctové hudbě o jakýchsi rytířích a teplém objetí. Chvílemi se vám chce tleskat, že mají konečně puboši kvalitní hubení film s docela roztomilou citovou zápletkou, hned na to se vám chce zvracet ze všeho toho teatrálního patosu. Nevyrovnané jako duše cílové skupiny... Třetí hvězda za Bowieho.