Wolfvater

S nesrovnatelným nesrovnávejme. Nesrovnávejme s tím, co jsme viděli. Nejděme k tomu odvahu. Proč? Jaký je smysl? Můžeš se ptát namísto abys šel a možná na smysl narazil. Možná ne. Na konci nemusíš potkat to, co tam čekáš. Dokonce tam nemusíš potkat vůbec nic. A pak možná zjistíš, že toto je dokonalé. 5 hvězd může být někdy málo.

Jednoznačně můj top film. Nikdy nezapomenu na pocity, které ve mně zanechal při prvním setkání a to již něco znamená! Film, který jako by neměl malých (vedlejších) rolí. Pochopitelně zde jsou, ale herci (nejen) ve vedlejších rolích hrají jako o život. A hlavní role, to snad ani nemusím psát, lépe to zahrát nebylo možné. Úžasný výběr hudby!!! Ve spojení s dějem nešlo snad lépe zvolit a při soundtracku v samém závěru filmu, kde Will Sampson (Náčelník) utíká z blázince, mi vždy běhá mráz po zádech.

Nedat 5 hvězd něčemu takovému, to bych musel bejt blbej! Fakt paráda. A když si to pustíte ještě navíc na dušičky...

Rád bych napsal nějaké superlativy, ale slova jsou málo na vyjádření dojmů. Zkrátka zkuste se na to podívat sami a empatii zapojte na plný výkon. Pak filmu prominete nějakou tu chybku, protože pocity, které vám dá, to překonají mnohonásobně.

Pro mne je film hluboká filozofie. Taková, co bolí. Taková, co hladí. Taková, co hřeje i mrazí. Řízne a hojí. Dává a bere. A najednou stát na počátku, vědět o všem, dobrém i zlém, ale hlavně znovu vzpomenout, proč to na počátku bylo takové, jaké bylo... A jak by se dalo vše udělat jinak, kdyby... Nemluvím pouze o lásce (osudové), je mnohem více vztahů, které člověk za svého života naváže, není to jenom láska milenecká. Kdyby člověk věděl, že s někým mluví naposledy, skutečně naposledy, neřekl by ještě něco? ... "Co kdybys tentokrát zůstal?" "Už jsem odešel! Vzpomínky jsou pryč!"

Režie, kamera, scénář, herci... eh, kecy, kecy, kecy!!! U takového snímku platí jen jediné, buď tě oslovuje, nebo neoslovuje. Mne oslovil ihned prvním záběrem. Neumím to vysvětlit, ale hned první záběr byl jako potkat kamaráda, kterého člověk 20 let neviděl, leč první pohled do očí prozradí, že je pořád stejný a člověk jen naváže hovor tam, kde jej před dvaceti lety přerušil, jako by žádných 20 let mezi tím nebylo. Málokdy mi něco tak moc sedne. Za dlouhých zimních večerů se naň podívám rád opět. Dávám do oblíbených, přehlížím nedostatky (jsou-li vůbec jaké) a jednoznačně za 100%.