Garch

Znovu Netflixu někam zmizel monstrózní rozpočet? TV seriál pro čínského diváka? asi jsem dorehydratoval.

V oblacích kouře z cigaret se událo hodně silného. Tvůrci si toho naložili, ale přiblížení realitě zvládli dle mého mínění světově. PS Zde hejtovaná určitá pomalost děje je odměřená precizně - byly to přece úmorné dva roky. Klobouček za Petra Uhlíka a Petra Lněničku, Který je pro mě překvapením roku.

Předloha pro hru Carmageddon. A ještě nenabušený Sylvester Stallone.

Hodně, hodně toho věděli o psychických problémech.

Neskončili silným finále třetí řady. Museli to vytahovat z paty. Ze starých čajových sáčků zalili druháka vlažnou vodou. A za těch finálních deset minut, za ty nejsem zrovna dvakrát rád.

Poněkud tendenční dokument, skladbou nepřímo odsuzující bulvární upíry a evidentního hajzlíka, kterého Amy bezmezně milovala a pro něj i kvůli němu vlastně složila ty nejúžasnější skladby. Také nezapomínejme na tatínka - hamižného impresária. Nicméně, jen to zatím nejlepší dokument o Amy Winehouse, Užasná, nadčasová skladatelka a naprosto jedinečná zpěvačka s božským talentem, nadpozemským zpěvem a duší, která pamatuje věky. Zároveň, ale i stále křehká holka, která příživníky a příšerný tlak „slávy“ prostě neměla šanci zvládnout. A zpívat bolestné příběhy pořád znovu a znovu, na stále stadiónovatějších koncertech, kdy posluchači vlastně ani nechtějí nové věci... Její osud v mnohém připomíná Kurta Cobaina.    PS Dokument překvapuje vynikajícím zvukem a střihem. Velice potěšilo, že se Asif Kapadia zcela vyvaroval „mluvících hlav“ a celý film postavil na autentických záběrech, komentářích blízkých osob a skvělé hudbě.

Po deseti letech dá vám 4.* - Dejvičáci to prostě s trapností umí. Trojanův záporák je na světový film, tak, jako Krobot vždy.

Nevím zda úmyslně, zaplněno většinou přehrávajícími postavami z nejstarších Allenových filmů, včetně autora samého. V dialozích z herců bez přemýšlení padají jeho stand-upové hlášky a trefná moudra. Kamera, kostýmy, lokace, hra s barvami a odstíny, střih, to vše je prostě skvělé, ale tak nějak až moc. Přijde mi to trpce bizarní. Jako by chtěl Woody Allen, s možnostmi, které má k dispozici dnes, natočit svůj film z před padesáti lety. Podobné pocity jsem měl u jeho novějších filmů vícekrát, ovšem Deštivý den v New Yorku je esence. Mám tvorbu Woody Allena natolik rád, že vůbec nevím, jaké dát hodnocení.

Horor, ani náhodou. Pokud se za něj nebere americká směsice modlářství, skautských zásad a pokrytectví, v klasickém: "Nevěř tomu co vidíš. Není to vůbec tak, jak to vypadá."

Je to prostě žánr, a řežba dle osmdesátek (!). Jistě, petrolíni ze zkříženými sekyrami (The Wall hadra) a Stallone v tak tmavých brýlích, že mu v akci chybí jen Dlouhý a Široký. To ale vůbec nevadí. Sly si napsal "drsného Harryho" podle Ramba, a po těch letech, kdy jsem to viděl jako kluk, a později, a teď, tak si říkám, že možná příště změním na plnou palbu :) ....PS a ty hlášky: "Odpálím bombu" - "Jo, Já tady nenakupuju". "Není to dobrý pro tvý zdraví" - "Co?" - "Já". A ta hlavní, která spojuje s Přáním smrti: "Ty jsi nemoc. A já jsem lék". ....PPS tak jo - pět ;)