rakosabasta

Těžko se to popisuje, ale jako by film připomínal spousty a spousty klasických filmů a příběhů druhé poloviny 20. století, spoustu žánrů a postupů různých evropských filmů; a přitom je to naplněný film se svým vlastním “životem”.

Atmosféra, uvěřitelnost v psychologii postav i příběhu, aktuálnost. Film, kde “cesta” je cílem a o cíl vůbec nejde. Katarze pro učitele… určitě.

Hrozně moc na velké ploše. Neustálé “aha” momenty, které tak nějak “aha” momenty nebyly. Možná to vnímám podivnou etickou rovinou, která mi probublává v hlavě. Měl-li film za cíl “donutit” mě fandit, aby se na plátně už konečně se ten “hřib” ukázal, pak se mu to povedlo… i ten vnitřní “uj” efekt poté. Ale kvůli neuvěřitelnému množství postav a vztahů je prakticky nemožné pobrat úplně zcela motivace všech a udělat si v hlavě pořádnou mapu, k čemuž film také navádí… Možná až to uvidím dvakrát, třikrát… akorát nevím, jestli ho chci tolikrát vidět.