rakosabasta

Těžko se to popisuje, ale jako by film připomínal spousty a spousty klasických filmů a příběhů druhé poloviny 20. století, spoustu žánrů a postupů různých evropských filmů; a přitom je to naplněný film se svým vlastním “životem”.

Atmosféra, uvěřitelnost v psychologii postav i příběhu, aktuálnost. Film, kde “cesta” je cílem a o cíl vůbec nejde. Katarze pro učitele… určitě.

Hrozně moc na velké ploše. Neustálé “aha” momenty, které tak nějak “aha” momenty nebyly. Možná to vnímám podivnou etickou rovinou, která mi probublává v hlavě. Měl-li film za cíl “donutit” mě fandit, aby se na plátně už konečně se ten “hřib” ukázal, pak se mu to povedlo… i ten vnitřní “uj” efekt poté. Ale kvůli neuvěřitelnému množství postav a vztahů je prakticky nemožné pobrat úplně zcela motivace všech a udělat si v hlavě pořádnou mapu, k čemuž film také navádí… Možná až to uvidím dvakrát, třikrát… akorát nevím, jestli ho chci tolikrát vidět.

Nemůžu se rozhodnout mezi 3* a 4*. Při zpětném převyprávění je to všechno jasné, pochopitelné… ale během sledování se dějí věci, které jednoho nutí se zarazit “proč” a “proč”, takže to trochu strhává pozornost od “jak”… a přitom to “jak” je dost fajn. Mám podezřní, že tvůrci se snažili hrát komorním pojetím na strunku americký film á la evropský… a tak jim ve střižně spadlo pod stůl několik logických/doplňujících/více snad naznačujících přechodů… a to mi přijde dost škoda. Zvlášť, když se jedná o - svým tématem - hodně aktuální psychothriller.

Film tlačí na atmošku až tak moc, že ji přetlakem lehce ztrácí. Časové prolínačky jsou moc fajn a fungují zajímavě. I pohled na procesy 50. let zase z jiného úhlu. A inspiraci Kafkovým Procesem… Jenže jako divákovi mi chybí něco jako expozice či větší provázání s protagonistou - Arvédem, jakoby se pan režisér úmyslně vyhýbal rozhodnutí, jestli svému protagonistovi fandí, nebo jde proti němu. Škoda.

Skvělý film. Aktuální a stále jen opatrně otevírané téma sexuality jako “normální” součásti lidského života s nadstavbou rozevírání kleštiček věku. Pro všechny sexuální bytosti všeho věku… Poklona před Emmou Thompson, že se nebála do tohoto filmu - projektu - jít!

Roztomilá mystická věcička. Ideálně, když na ni jdete, aniž víte na co a bojíte se dalšího “art” filmu… a nejlepš je samozřejmě úplný závěr, který vám otevře další otázky. kviff

Překvapení pro mě v rámci kviff. Exotika pouště, vztah k životu, k sobě samotnému, i k rodině… ekologický problém, změna… spousta témat, která ve spoustě “art filmů” na kviff 2022 zazněla a byla zpracována až nekoukatelně… tady jsou a nepustí vás je nesledovat. Celou dobu oscilujete mezi myšlenkou na to, je-li to fakt “film” nebo dokument.

Vtipně zpracované, emancipační… a zároveň smutné, jestli to je stále téma dnes. Mnohem zajímavější by byl, kdyby existoval tak 25-30 let zpátky.

Náhodná skrumáž záběrů (peníze, sýry, rodina, byty, kavárny, kouření), náhodní lidé v skoro náhodném městě… jestli vám to dohromady hodí aspoň dojem ze “změny generace, potřeby se setkávat u jídla”… tak je to ono - jen by to tedy mohlo být v 10 min a nikoli v 81… I když - chválím, že to nebylo delší!!! Režisér točí ART, nikoli filmy, které potřebují jakoukoli strukturu, nedejbože scénář a základní myšlenku (vývod z Q&A)…