HAL
Tomáš Mičák
okres Zlín
Insane man in insane world
email pozpátku: t.kacim (a) seznam.cz
44 bodů
okres Zlín
Insane man in insane world
email pozpátku: t.kacim (a) seznam.cz
44 bodů
Moje komentáře
Andaluský pes (1929)
Při nemalé pověsti a věhlasu Andaluského Psa jsem doufal že v něm bude těch bizarních surealismů a makabrózních perverzí ještě víc. Nicméně i tak je to nadmíru zajímavá podívaná, a dílo hodné uznání, za tak milé vymezování se konvencím a podřadným měřítkům myšlenkové prostoduchosti a dobrého vkusu už v samotných počátcích kinematografie.
Ocelová pěst (2011)
Real Steel my ass. Celkově premisa filmu je zoufale pitomá (máte futuristickou budoucnost se supersilnými roboty, co s tím uděláte - no přece úplně obyčejný box, ve kterém jen místo krve teče chladící kapalina!) a ani milonkrát viděný příběh, ani postavy to nezachraňují. Spíš tedy naopak - celou dobu jsem doufal že toho malého smrada nějaký robot "omylem" rozšlape, hlavně při jeho tanečních vystoupeních (Disney Channel hadra). A Jackman se taky moc nepochlapil, nejen že se nechá celý film postrkovat od výše zmíněného smrada, ale ještě je zoufale nudný i při soubojích... snad aspoň částečně až na ten poslední. Ale na druhou stranu, pořád je lepší když se stará o otravné parchantě s robůtkem, než kdyby dělal babysittera prdícím nemluvňatům... 5/10
Aeon Flux (2005)
Ultraviolet, Resident Evil, Underworld, Aeon Flux - hot chick v hlavní roli, stylizovaný vizuál, videoklipová akce a příběh dostatečně ohebný, aby to všechno slepil alespoň přibližně dohromady. To je dosti primitivní, ale oblíbený recept na lehkou teen zábavu - a u Aeon Flux by fungovat taky mohl, protože přiznejme si, jen málo holek bylo ve své době víc hot než Charlize Theron, a u prvního pokusu Milly Jovovich se zombie apokalypsou se dalo zabavit velice slušně. Jenže to by musela být Karyn Kusama alespoň stejně schopná režisérka jako W.S. Anderson (jakkoli je to ve spojitosti s jeho osobou oxymoron) a umět natočit na pohled líbivou akci... což ale zoufale neumí. Předvádí jen střihově zmatený bordel se směšnou kinetikou, který navíc ještě umocňuje hloupě nepropracovaná a přebarvičkovaná stylizace futuristického světa. A přitom paradoxně, samotný příběh je na poměry filmů tohoto typu poměrně schopný, jen málokterého fanouška sci-fi by nutil k harakiri na rozdíl od mnoha jiných filmů, a vize upadajícího dystopického světa tu není o nic horší než například v Equilibrium... ale zase, kdo by se na to proboha chtěl dívat, když si může přečíst originální komiks, a nemusí se přitom otravovat s mizerně natočeným filmem. Zas tak moc hot ta Charlize přece jen není. 5/10
Nebezpečná metoda (2011)
Na to jaký býval Cronenberg úchyl mohl v myšlenkové perverzi a tlačení na pilu temných zákoutí lidské psýchy trochu přitlačit, ale budiž, i tak potěšil, když už nenadchnul (ale potenciál na to měl). 8/10
Cesta na Měsíc (1902)
Mile surealistické, pročež do značné míry i nadčasové.
Interstella 5555: The 5tory of the 5ecret 5tar 5ystem (2003)
Muzikál, videoklip, kritika hudebního průmyslu? Nejspíš jsem viděl úplně jiný film než všichni ostatní zde. Interstella 5555 má s videoklipem společné jen to že se v něm nemluví, o nějaké stylovém obrazu vytvořeném jen pro právě znějící hudbu nemůže být vůbec řeč, je to celé jen primirivní hodinu dlouhý film o zlém techno-mágovi který z jedné galaxie unese populární kapelu proto, aby z ní v galaxii jiné udělal jinou populární kapelu a vyhrál s ní hudební cenu, se kterou chce z neznámého důvod vykonat nějaký magický rituál. Jak v tomto někdo může vidět inteligentní satiru opravdu netuším, já viděl jen nesmírně natahovanou a hloupu epizodku silně připomínající podřadné animované akční seriály pro děti, kterými nás pravidelně už od osmdesátkých let krmí dětské televizní kanály (dnes například Jetix a Minimax), jen s tím rozdílem že toto má "jinou" zvukovou složku. Samotná diskohudba je vcelku fajn, ale neexistuje žádný důvod pro to ji "poslouchat" v této podobě. Když už Daft Punk ve filmu, tak například v Tronovi, který jednak mnohem lépe souzní s jejich tvorbou, a hlavně je sám o sobě mnohem lepším filmem. Každopádně v žebříčku "nejlepších sci-fi" toto absolutně nemá co dělat, je to v žánru zhruba na stejné výši jako animovaný seriál Transformers. 5/10
Rychle a zběsile: Tokijská jízda (2006)
Až se bude při posledním soudu rozhodovat o nejhorším obsazení hlavní role v akčním filmu všech dob, tak Lucas Black má první pozici jistou - tak ošklivému a zoufale nesympatickému nýmandovi nepatří do ruky volant, ale maximálně tak smeták a práce podřadného uklízeče. Navíc tu z něj dělá neschopné jelito i stupidní scénář filmu, neb v něm hlavní hrdina pravidelně v každém závodě řídí hůř než Forrest Gump po lobotomii a likviduje jedno auto za druhým, aby z něj pak najednou v tom finálním byl jako zázrakem nejlepší jezdec na kontinentu. Ale i přesto si Tokyo Drift pověst jednoho z nejhorších akčních filmů poslední dekády nezaslouží, i přes mizerně obsazenou hlavní roli, dementní scénář, mimo akci nudnou režii a nejodpudivější soundtrack všech dob... i přesto je pořád o dost zábavnější než odporná dvojka. Jednak tím že svou bizarností zkrátka ani nemůže nudit, a jednak tím že akční závody jsou překvapivě docela fajn. Justin Lin sice na počátku své kariéry nepopiratelně byl těžká lama, ale tady už pomalu začal vystrkovat růžky s pár velice zajímavými nápady a schopně dynamickou akcí. Jako rozcvička před velkým během v podobě čtvrtého a hlavně pátého dílu serie tedy relativně snesitelné. A pro příznivce Need for Speed: Underground také zajímavé tím v jaké symbióze herní a filmová série jsou - první Underground vysloveně stavěl na nápadech Fast and Furious, zatímco Tokyo Drift zase obráceně otevřeně vykrádá Underground 2 - neb právě odtud přišly závody s japonskými miniautíčky se kterými se jezdí zásadně dveřmi napřed a spotřeba pneumatik na kilometr se blíží dvucifernému číslu. 5/10
Innocence (2004)
Vizuálně bezchybně vybroušené dílo, které je ale oproti dokonalosti prvního Ghost in the Shell velkým zklamáním. Příběh, ač díky vysvětlení v posledních minutách začne dávat docela dobrý smysl, je vyprávěn značně nepřehledně, a hlavně obalen spoustou "velkých a moudrých" filosofujících citátů, které ale hloubku filmu jen předstírají, masivní důraz na ně jen maskuje že vyšší myšlenky skryté za sci-fi detektivním příběhem jsou ve své podstatě velmi primitivní a s duširvoucím prvním dílem tedy nesnesou srovnání. 7/10
Con Air (1997)
Esence devadesátkové akce - blbý příběh, kýčovitá kamera věčně do oranžova, "obyčejný chlap" ve špatnou dobu na špatném místě, a kolem něj spousta hodně vyšinutých magorů, při jejichž řádění ještě režiséři ani producenti tolik nekrotili přepálený bodycount, obří exploze a permanentní fuckování. Nicolas Cage je tu při tak luxusním obsazení "vedlejších" rolí poněkud matný, ale i tak svou přepíčenou skautíkovostí nemálo baví... a ve chvíli kdy se před kamerou začnou předhánět permanentně přehrávající záporáci s hodně velkou chutí si do něčeho zastřílet, tak je to pro fanouška cheesy akce hotový koncert. 8/10
Krvavá neděle (2002)
Poněkud jednostranné, ale podle všeho nikoli nepravdivé. Tudíž nemůžu Greengrassovi upřít že svou snahu o autenticitu dovedl dál a lépe než jsem kdy ve filmu viděl. Povedenější než Let číslo 93... i když tady je oprávněnost jednostrannosti pohledu na celý konflikt mnohem diskutabilnější. 8/10
Muži, kteří nenávidí ženy (2011)
Vynikající detektivka z Fincherovsky temného světa, ale trochu postrádající Fincherovskou hloubku. Při zkoumání zla v lidech jen lehce škrábe skalpelem po povrchu, do hlubin svalových tkání a životních orgánů se nezanoří... nebo alespoň ne tolik jak jsem doufal. Sraní na pokrytecké konvence se Fincher naštěstí drží stále a vykreslení nesmírně zajímavých postav je hodně povedené, obzvlášť v případě Lisbeth, tohle jsou zkrátka věci ve kterých byl Fincher vždy velice silný. Ve svých nejlepších filmech byl nicméně stejně silný i v myšlenkovém a pocitovém přesahu, který na první pohled přímočarému příběhu dokázal přidat, a v tomto Muži, kteří nenávidí ženy tolik neuchvacují, naopak se nejvíc blíží jeho čistokrevně žánrovému Úkrytu. Jen na rozdíl od něj tolik nepracují s drtivým napětím, ale spíš s mrazivým severským chladem a detektivním hledáním souvislostí. 8/10
Vejdi do prázdna (2009)
Subjektivní délka filmu s ubíhající stopáží narůstá exponenciální řadou, ale i tak je to fascinující a prožití-hodný trip. Nicméně stále "jen trip", nic víc, utopení nehluboké mozaiky dekadentně reálných a sadisticky krutých příběhů ve zprvu uchvacující, ale časem repetivně ubíjející záplavě barev, kamerových veletočů a narativních hrátek. 7/10
Jeden musí z kola ven (2011)
Brilantní špionážní mozaika, pří níž je skutečně vrcholné divácké potěšení sledovat jak se ze stovek různých kousků skládá jediný křišťálově čistý obraz. Spletitým propletenec vztahů proplouvá bez hlasité akce, ale spíš s tichým dialogem, který je v paranoidní atmosféře nedůvěry mnohem údernější než jakákoli přestřelka... a všechna čest režisérovi i scénáristům - i přes velké množství postav, dějovým pod-linií a složitých geopolitických her je všechno velmi přehledné a zároveň napínavé. Dokonalý film pro každého kdo se o špionážní válku mezi Západem a Východem zajímá trochu hlouběji než jen sledováním v televizi reprízovaných Bondovek. (Studená válka? Jak ironické to pojmenování - děsivě mrazivá a zároveň až příliš horká v mnoha ohledech byla). 9/10
Bláznivá, zatracená láska (2011)
Romantické komedie jsou v podstatě těžce spotřební zboží - každý rok jich pár přijde, většinou si jako vejce vejci podobných, zamíchají pár filmovými osudy, lidé se pobaví, a za týden už o nich zase nikdo neví. Crazy, Stupid, Love není zas tak moc velká vyjímka, není to film který si budu pouštět každý rok znovu a znovu... ale na rozdíl od mnoha jiných je alespoň dost chytře napsaná a obsazená tak kvalitními herci, že velmi příjemně baví a přitom neuráží svou jednoduchostí. Příběh samozřejmě není ničím jiným než zaplétáním klasického gordického uzlu vztahů v dynamickém (a místy nesmírně vtipném) stylu jízdy na horské dráze, jehož rozetnutí bohužel nešetří sentimentem... ale koho by tu zajímal příběh, že. Milostné eskapády a skvěle vypointované slovní výměny v jejich průběhu, to je oč tu běží - a to tu funguje na výbornou. 8/10
Nákaza (2011)
Totální paranoia z fyzického kontaktu. Steven Soderberg zkoumá průběh smrtící epidemie s tak nezvykle brutálním chladem a neemotivnostostí, že filmu působí až nepatřičně nepříjemně a dehumanizovaně. Silně dokumentární styl mu pomáhá budovat mrazivou atmosféru rezonující ještě mnoho hodin po filmu... ale nezbytně taky narušuje dramatičnost vyznění filmového vyprávění, protože gradace napětí kulminuje spolu s rozmachem nemoci velmi dlouho před závěrem filmu, a zbytek je tedy spíš už jen pozvolný dojezd. Byť se tomu Soderberg do značné míry snažil zabránit následnou snahou o opatrný vhled do fungování farmaceutických společností a distribuování žádaného léku, ale je to příliš zjednodušené a povrchní vedlejší téma vedle samotného šíření nemoci a boji proti ní, takže nedokáže zdaleka tak silně zaujmout. Každopádně je to nejsugestivnější a nejuvěřitelnější film o smrtící epidemii jaký jsem kdy potkal (a trochu se mi nabízí srovnání s Threads v žánru vyloženě apokalyptických filmů). 8/10
Experiment (2001)
Hodně hustý thriller, velká škoda že se v závěru zvrhlo v akčnější naháněčku místo do té doby čistě psychologického teroru. 8/10
Moneyball (2011)
Srovnání Moneyball se Social Network kupodivu není tak docela od věci... nicméně ve světě počítačových sítí se vyznám zhruba o milion procent lépe než ve světě baseballu, takže je jen logické že jsem si Fincherů film užil mnohem víc (a hlavně - je to film nepoměrně lepší). Tady se naštěstí moc nehraje na sportovní drama o divných lidech blbnoucích kvůli divné hře, ale jde spíš o ekonomické pozadí věci, což mimochodem nádherně ukazuje i to jak brutálně bizarní svět profesionálních sportů je, a jak brutálně moc tento svět przní původně idealistickou "sportovní myšlenku" a vůbec celý koncept fandění oblíbeným týmům. Ale stranou od poloretardovaných fanoušků - Moneyball je zábavný právě ve chvíli kdy celý skort zredukuje na soustavu rovnic a na pozici nejdůležitější postavy postaví nikoli nabušeného hráče, ale tlustého nerda (hraného přijemně civilním Jonahem Hillem - ve chvíli kdy se nesnaží dělat humory kupodivu není na přesdržku) a už kvůli takovému uchopení tématu si zaslouží pozornost i od lidí kterým baseball nic neříká. I když k nejlepším filmům roku rozhodně nepatří (ale holt oscarová akademie má tahle témata ráda, takže to nepochybně bude jeden z favoritů) 7/10
Nepohodlný (2005)
Až příliš sentimentální a angažované na to aby se film dokázal prokousat skrz můj krunýř přemýšlivého pragmatika. Méně prvoplánovité agitace a víc logičnosti bych tedy jen uvítal... ale lhal bych kdybych tvrdil že film je hloupý či špatně natočený. 7/10
Alphaville (1965)
Zajímavá dystopie, ale příliš antidivácká i na mne. Možná mi to jen nesedlo do nálady, možná jsem od něčeho takto známého čekal že mne bude "aspoň trochu" bavit, možná to prostě jen opravdu není žádný zázrak (myšlenkově i emotivně). 6/10
Zkurvená generace (1995)
Parta rádobyhustých blbů v road movie, která by hrozně moc chtěla být provokativní. Jenže není, je jen pitomá, samoúčelně hnusná, a hlavně ve všem hrozně moc chtěná. 4/10
Cradle of Fear (video film) (2001)
odpad!Jestli se zoufalci z Cradle of Filth chtěli pokusit o natočení ultimátního hororu, tak se jim to rozhodně povedlo - dívat se na Cradle of Fear opravdu je HOROR, a přál jsem si u toho zemřít stejně brutální smrtí jako ty postavy v něm, i smrt by totiž byla mnohem příjemnější než se na to dál dívat. Nejhorší je že to ani není vtipné, jen zoufale dementní, nudné a odpudivě ubohé (a vrchní kripl Dani Filth tomu ve všech svých scénách jen nasazuje korunu). Jeden z nejhorších filmů s jakými jsem se kdy setkal 0/10
Opravdová kuráž (2010)
Coeni ty své, tak trochu bizarní a tak trochu drsné, postavičky uměli oživovat vždycky s hodně velkou grácií, a True Grit není žádná vyjímka, ale že by v něm dokázali pořádně chytnout za srdce a rvát hlavy? To ani náhodou. Zábavný příběh bez hlouběji se zařezávající dochuti, který je nejlepším westernem posledních víceméně let jen proto, že nemá žádnou konkurenci. 8/10
Sucker Punch (2011)
Vizuální fetišismus über alles. 7/10
Zdrojový kód (2011)
Chytře napsáno, chytře zrežírováno a s citem odehráno - tedy parádní věc a od Moon určitě o krok dál... ale pořád ještě ne dost daleko. Stále ještě v tom vidím spíš nesmírně nápaditou a zábavnou jednohubku, která dokáže zaujmout podobně jako dobrá sci-fi povídka, ale hloubky myšlenkového a emocionálního dopadu jako ty nejlepší romány zkrátka ani omylem nedosahuje. O filmu jsem předem věděl minimum a u většiny stopáže jsem se tetelil blahem jak dítě na řetízkáči, ale o žádný direct na solar nešlo. A není to jen vinou toho, že logika mechanismu "cestování v čase" je tam až do samého katarzivního závěru velmi chatrná. Nicméně v podstatě jediné co bych filmu vyloženě vytknul je prapodivné utnutí příběhové linie s atentátníkem - nebyla sice tím hlavním a nejdůležitějším v příběhu filmu jako celku, ale alespoň trochu dramatičtější vyvrcholení a minikatarzi si zasloužila. Nemluvě o tom že "motivace" hlavního záporáka je svou dementností až k smíchu, tady se scénárista opravdu moc nepředvedl. 8/10
Blízká setkání třetího druhu (1977)
Miluji starého Spielberga... a jeho dětské okouzlení fascinujícím neznámem.
Slepičí úlet (2000)
Geniální parodie na útěkářské filmy a jeden z nejlepších animáků posledních dvaceti let. Naprostá většina Pixarovek Aardmanovkám jen smutně a z dálky kouká na záda. 9/10
Všichni prezidentovi muži (1976)
Utnutí závěru kauzy je až drasticky prudké, ale jinak filmu není co vytknout. Dokonale funkční politický thriller o nejvýznamějším novinářském případu historie. 9/10
Dragons: Gift of the Night Fury (video film) (2011)
"How to train your dragon je boží" vs. "vánoční speciály bývají napřesdržku" => Výsledek je víceméně vítězství dobré zábavy, vánoční skotačení s dětmi all over je bez větších problémů k přežití, a zbytek je pořád super.
Prci, prci, prcičky (1999)
Screw this, Prcičky jsou fajn (tedy až na ten český název). Redefinovaly vlastní žánr a přitom v něm trvale zůstaly i nejlepším filmem. Co na tom že většina ostatních "Prcičkovských" komedií jsou podřadné zmetky, debut bratrů Weitzových na rozdíl od nich nesklouzává do bahna stupidní a samoúčelné vulgarity, ale zůstává tak akorát na hraně - s bizarními úlety s penetrováním koláčů, i s bez problémů funkčním příběhem o přátelství a dalších univerzálně platných hodnotách, přičemž je film stále mnohem víc vtipný než trapný. A hlavně nezjednodušuje celý ten životní úsek "getting laid" na prosté getting laid, ale s nadhledem shrnuje celou krásu a tragedii postpubertálního dospívání, takže je mi i trochu líto, že jsem jím v těch letech, kdy pro mně byl nejaktuálnější, v podstatě pohrdal. Na rozdíl od jeho následovníků si první American Pie odsuzování nezaslouží. 7/10
Mission Impossible - Ghost Protocol (2011)
Série Mission: Impossible byla vždycky trochu podvyživeným bratříčkem jak nadsazenějších Bondovek, tak i později realističtějších Bourneovek, ale Tomovo charisma a hračičkářský přístup hodně rozdílných režisérů dělaly svoje dost na to, aby všechny díly vzbuzovaly dost velkou pozornost. A nový přírůstek do ní s podtitulem Ghost Protocol v tom není moc velkou vyjímkou, s tím že tedy patří v rámci série rozhodně do té povedenější poloviny. Tah na branku nemá zdaleka dokonalý, jako by se občas nemohl rozhodnou jestli chce být víc komedií (hodně povedenou), nebo dramatem (ehm, ne tak povedeným), a epičnost akce a tempo filmu v poslední třetině spíš klesá než aby gradovalo... ale je to lapidárně řečeno furt skvělá zábava, s parádní špionskou akci a hladce do ní zapadající komikou. Tu přitom kupodivu netahá před kameru zdaleka jen Simon Pegg - hlavně Rennerovi to v odlehčené poloze jde o dost líp než jeho pokusy o emotivní herectví. Jen ten závěr je trochu rozplizlý, a digitální triky trochu hnusné... 8/10