Jim_Beam

Je to vlastně prototyp blockbusteru, plný klišé a 100x viděného, nicméně to vše je poskládáno do tak působivého celku, že jde o vrchol svého žánru. Zasazení do vodního světa dalo příležitost ukázat další krásy Cameronovi imaginace. Bojem těch, kteří žijí v souladu s přírodou, proti těm, jimž je příroda kolem jedno, navazuje 2. díl na ekologickou notu prvního, hlavní téma 2. dílu je ale za mne jinde a je jím rodina. Možná bude tato linka na někoho působit pateticky, nicméně od té doby, co mám sám dítě, mně vyobrazení vztahu rodič - dítě, a to v různých podobách, celkem spolehlivě trefuje na komoru. Kdybych třeba tento film viděl pár let zpátky, hodnotil bych jinak, nicméně dnes jsme se potkali v ten pravý čas.

Zatímco 1. díl série mě příjemně překvapil, když hlavní mužská postava působila spíše příjemně divně, 2. díl je brutální sešup dolů. Celý díl je plný velkých slov o lásce, ona miluje upíra, upír miluje ji, ale chce ji chránit, tak jí řekne, že ji nemiluje, vlk ji taky miluje a chce ji chránit před upírem, ona má vlka ráda, ale když miluje upíra, nemůže být s vlkem, ale vlastně, když ji upír odkopl, nešlo by to? Ne, nešlo. Takže je to vlastně strašně sladkobolné, všichni jsou rozervaní, všichni mají tajemství, které nesmí prozradit, ale nakonec prozradí.

Za mě příjemné překvapení. V rámci svého žánru nadprůměrné, když žánr pominu, není na tom nic, co by mě pohoršovalo a má to fajn atmosféru. Osobně se domnívám, že průměrné nízké hodnocení je dáno vnímáním filmu na základě předchozího očekávání v kombinaci s obavami přiznat, že to bylo fajn. Půlka komentářů se nese v duchu - čekal jsem blbost, ale bylo to dobrý - lup 2 či 3 hvězdy. Tím neříkám, že se to musí každému líbit, nejde rozhodně o milník kinematografie, ale spousta hodnotících dle mého podhodnocuje, aby snad nesklidili posměch. Za mě, když bych to připodobnil k hudbě, jde o velice kvalitní pop, který ačkoli nejste milovník popu, vám utkví v hlavě.

Nebýt části filmu, která se věnuje duševní nemoci ženy hlavního hrdiny, bylo by moje hodnocení vyšší. Ne, že bych nevěřil, že daná situace mohla manželce přivodit její stav, ale ve filmu nebylo z mého pohledu dost prostoru na vykreslení celé věci. V těchto pasážích film ztrácí atmosféru. První část filmu až do propuštění na kauci byla z mého pohledu skvěle vystavěná. Nevěřícnost, odevzdanost a bezmocnost hlavního hrdiny byla podána skvěle, čemuž hodně pomohla kamera (zvlášť část v cele na stanici a pak ve vazební věznici, kdy pomocí mnoha detailů je precizně vyobrazen vnitnřní stav obviněného) a hudba. V další části už ale film ztrácí svoji naléhavost, když vykreslení dopadů do osobního života Mannyho Balestrera nebylo tak intenzivní, aby mělo stejný emocionální dopad, jako první část filmu.

5* pro Miloše Formana...

Pitomý a falešný seriál. Snaží se působit na úrovni, ale ve výsledku je to jen hloupá příručka pro střední školy na téma "sebevražda není cesta a vaše jednání může vaše spolužáky zraňovat". Mnoho situací a stejně tak i dialogů je umělých, počínaje základním konceptem natočení 7 kazet před sebevraždou, který lze ještě při dobré vůli jakž takž pochopit, přes několik z Důvodů, které jsou zcela malicherné, až po 12. a 13. díl a způsoby, jakými byly rozhodující situace v těchto případech navozeny. Po dopsání komentáře jsem mrknul na komentáře jiných uživatelů a mohl bych se podepsat pod komentář J˙A˙S˙M jen s tím rozdílem, že nepovažuje seriál za skvěle vygradovaný, když to, jakým způsobem se Hannah dostala vstříc 12. důvodu mi přijde jako neskutečný scénáristický nesmysl.

Žánr muzikál je podle mne složitý a málokterému se povede, aby hudební a taneční scény nevyzněly jen jako klip, který je do filmu vložen, aby mohl být označen žánrem muzikál. Dle mého mají hudební/taneční části film posouvat a zejména vyjadřovat emoci, hudbou je vyjadřováno to, co v "běžném" filmu slovy a kamerou. O to víc mne u La La Landu mrzí, že jeho muzikálové části jsou pro mne skvělé a film přestává fungovat právě tam, kde se muzikál vytrácí. Z necelé první poloviny, konkrétně zimy a jara jsem byl nadšený, s létem a podzimem se ale vytratila muzikálová čísla a film začal ztrácet na tempu. Možná kdyby to odcizení hlavních postav nebylo podáno čistě jako drama, ale opět "muzikálovými" prostředky, fungoval by film i dál. V poslední části sice film zase nabírá na tempu a závěr je krásně smutný, to ale nic nemění na tom, že v důsledku zakolísání v žánru film nefunguje beze zbytku jako celek… Viděno znovu a vše je jinak. Bez výhrad a díky za to, že i v dnešní době jsou a hlavně se prosadí tvůrci jako Chazelle.

Ačkoli mám celou sérii rád, necitím sentiment, který by snad zastíral moje vnímání filmu. Na můj vkus je film až moc kýčovitý a jeho největší slabinou je závěrečný boxerský zápas. Sly se evidentně snažil snímat moderněji, moc mu to ale nevyšlo. Množství kýčovitých filtrů, množství prostřihů na Mary, syna, Paulieho, jak na Rockyho volají naivní pokřiky, vzpomínky na Adrien, prostřihy na růže, průpovídka k sobě samému a celková choreografie zápasu působí neskutečně blbě a z celého zápasu dělají jen šaškárnu. Když se pak člověk po skončení filmu se špatným pocitem z nepovedeného konce vrací v myšlenkách před ten zápas, uvědomí si, že předchozí děj byl sice koukatelný, jednotlivé dějové linky byly ale nedotažené. Linka s Mary a jejím synem ukazuje Rockyho jen jako hodnýho chlapíka a vlastně filmu nic nepřináší, taktéž dějová linka se synem nikam moc nevede a má pouze za cíl umožnit říct pár mouder a vytřískat trošku emocí ze smíření otce a syna. V důsledku této vaty je pak neskutečně odbyto rozhodnutí Rockyho se vrátit, domluvení zápasu a trénink. Vlastně jako by film měl dvě části první o životě starého boxera po skončení kariéry, rmoutícího se ze smrti manželky, a pak druhou část, ve které je domluvení zápasu, rychle odbytý trénink a pak zápas. Bohužel na mě film působil tak, že přeskočil z fáze 1 do fáze 2 ne úplně plynule. Celkově tedy Rocky Balboa zklamání.

V komentáři k tomuto filmu samozřejmě nejde nezmínit Hitchcocka. Inspirace jím je jasná, zdvojení osob je jak vystřižené z Vertiga, osobně se mi líbil způsob nasnímání a Hermannova hudba. V čem ale tenhle film výrazně oproti své inspiraci pokulhává, je tempo. Vlastně od vyústění původního únosu se film neskutečně vleče a aspoň náznak atmosféry mu dodává jen hudba. Takže ve výsledku hezky nasnímaná, hezky zahraná (myslím hudební složku) nuda.

V podstatě dokonalý film, který má pro mě osobně jednu jedinou chybu - předlohu. Už si zcela přesně nevybavuju děj knižního Procesu, ale způsob zpracování mi přijde precizní a pocitově a atmosférou film tomu, jak si předlohu vybavuji, odpovídá. Pokud bych neřešil obsah, ale pouze formu, a nehodnotil emocionální dopady filmu na moji osobu, bylo by to na 5*. Ale vzhledem k tomu, že hodnotím právě pocitově, je hodnocení, jaké je. Kafka obecně a Proces jako takový už vůbec není úplně pro mě. Na můj vkus je příliš odtažitý, strohý a absurdní a kromě bezútěšnosti a úzkosti z něj nic moc necítím. Konkrétně v případě tohoto příběhu mám problém se vcítit do hlavní postavy, spíše než jako příběh konkrétní osoby na mě působí Proces jako nějaké podobenství. A ten chlad, který na mě z toho příběhu dýchá, je důvod mého hodnocení. Pokud ale někdo má rád Kafku a jeho knihu, lze vřele doporučit.