U tohoto filmu můžeme mluvit o jeho přínosu své době, představovat si, jak působil na tehdejší publikum, z dnešního hlediska ale jen tak prošumí, nijak moc neokouzlí, na druhou stranu s ohledem na svou "délku" nenudí, ani nemůže ničím moc vadit. Pokud tedy obecně hodnotíte na základě pocitů, nemáte co hodnotit, řeknete si fajn, viděl jsem kousíček historie kinematografie a tím to tak asi končí. Takže pro mě v tomhle případě bez hodnocení.
Nemyslím si, že by se tento snímek zrovna vydařil. Bohužel některé ztvárnění postav působí dost naivně (zejména postavy J. Obermeirové a E. Schorma) a taktéž ztvárnění vysokoškolských studentů čtyřicátníky nepůsobí moc věrohodně. Z těchto, ale i dalších jiných důvodů není pro mne filmový Žert nijak výjimečným filmem... Pokud jde o srovnání filmu s knihou, zaostává film nejen ve výše zmíněných prvcích, ale i v tom, že je Ludvík Jahn představen spíše jako ryzí cynik a jeho charakter postrádá složitost jeho knižního předobrazu (čímž nechci říct, že by v knize byl jednoznačně kladným hrdinou). V čem však film zůstává knize nejvíce dlužen, je výpověď, kterou s sebou nese (,což je z velké míry dáno velkým osekáním příběhu, kdy některé postavy a s nimi související dějové linky nejsou ve filmu vůbec a jiné jsou nevyužity - postava J. Hanzlíka a dalších vojáků). Film se snaží, a snad se mu to i do jisté míry daří, podat výpověď o absurditě doby, ve které se odehrává, jeho předloha je však mnohem více výpovědí o lidských bytostech a rysech jejich povahy, což je mně osobně mnohem bližší.
Příběh o ničem, vizuálně marný, dialogy tragický k smíchu - jen malá ukázka (není to zcela přesně, ale zhruba takhle nějak ten rozhovor probíhal:
Žena v obleku jeptišky: Víte, jsem jeptiška.
Fotograf: Ano, já vím.
Žena v obleku jeptišky: Jsem ráda, že vám nevadí, že jsem jeptiška.
Tak tohle byl jeden z vrcholných okamžiků. Všechno bylo tak špatně, že si ten film koledoval o odpad. Jediný, co ho od něj zachránilo, je, že nehodnotím filmy, který jsem neviděl celý, a na tohle jsem vydržel koukat asi hodinu.
Dokonalý popis dynamiky lidského života, toho neustálého "od někud někam", neustálého koloběhu života. A také odhalení nejzákladnější podstaty filmu, jako média a umění, které je jako jediné schopno zachytit dynamiku neustále se opakujícího, ale ve svých variacích též neopakovatelného lidského bytí. Navíc Muž s kinoaparátem ukazuje hodnotu filmu i tím, že zdůrazňuje nekonečné množství různých úhlů pohledu, kterými film může svět nahlížet a kterých mi lidé, obyčejní diváci lidského života, nejsme schopni.
Díl, který se od předchozích částí Dekalogu výrazně liší. Má zcela jinou náladu, změnilo se prostředí, zacházení s vizuální stránkou a i hudba je výrazně odlišná od "běžné" hudby, která zaznívá v Kieslowského filmech. Tentokrát nemám obvyklý pocit, že jsem viděl film s duchovním (ne ve smyslu náboženském) rozměrem, v tomto případě se jedná o vyhrocené lidské drama. Kdybych nevěděl, že to točil Kieslowski, řekl bych, že je to film Bergmanův, a nutno říct, že kdyby ho skutečně natočil on, řadil by se po bok jeho nejlepších věcí. 4,5*
"Kratší verze" Krátkého filmu o lásce není správné pojmenování Dekalogu VI. Při porovnání se sice mohou filmy zdát stejné, ale jejich vyznění je především s ohledem na rozdílný konec diametrálně odlišné. Takže když už porovnávat, tak ne "kratší verze", ale "jiná verze". A pro mě i slabší.
Můj první 3D zážitek... Takže co jsem u něj zjistil. Je nádherné "to" sledovat, ale pořád je to jen hračka, forma, která sama o sobě film nedělá. A podle mě by se Avatar obešel i bez téhle hračky, možná by nenalákal tolik lidí do kina, možná by malinko méně vynikl nádherný svět Pandory, pořád by ale Avatar byl dobrým filmem. To, co ho dělá dobrým, není jeho třetí rozměr, ale fantazie Jamese Camerona, která zrodila dechbroucí svět, a dobrý příběh. Už mnohokrát jsem četl a slyšel, jak je příběh jednoduchoučký. Podle mě ale příběh tohoto filmu je stejně důležitou součástí celku jako vizuál. Je sice jednoduchý, pokud jednoduchostí myslíme, že se dá shrnout třemi větami, ale jeho jednoduchost nic nemění na tom, že je ten příběh silný. Nemyslím si, že každý příběh musí být komplikovaný, nebo kdo ví jak originální, důležité je, aby v divákovi vzbudil emoce. A to se Avataru, alespoň v mém případě, povedlo sakra dobře.
Na tenhle film, myslím, nejlíp sedí označení "uřvaný". Od začátku do konce se neustále někdo přeřvává, Cary Grant je se svým prodlužováním posledního slova každé věty nejen nepřirozený, ale i otravný a nesnesitelný, a ostatní postavy nejsou o moc lepší. Jediné, co si z tohohle filmu odnáším, je bolest hlavy a údiv nad tak vysokým hodnocením.
Zatím nejlepší Almodóvar, kterýho jsem viděl. Skvělej příběh, skvěle vyprávěnej a skvěle zahranej. Místama jsem u toho filmu cítil, že se dívám na příběh z dob klasickýho hollywoodu 40. let v moderním španělském hávu, a to se mi na něm líbilo asi nejvíc.
Malá ukázka neobyčejné fantazie a všímavosti k obyčejnému pana Jeuneta a zároveň předkrm pro pozdější Amélii, která využívala postupu, na kterém je tento filmek založen.
Vizuálně nádhernej film, zvlášť prolog je ukázkou výnikajícího spojení hudby a obrazu. Tématicky už je to pro mě problematičtější. Až do části předcházející epilogu se film tvářil přinejmenším nejednoznačně a u mě "vyhrávala" interpretace - ztráta nejbližšího a sebeobviňování se z jeho ztráty, která se mi líbila. Bohužel však byla tahle interpretace závěrem zbourána a vyznění filmu se posunulo do roviny, jež odpovídá názvu filmu, v němž závěrečné písmeno je znázorněno znakem pro ženu.
Copak o to, Coppola točit umí a její filmy rozhodně nepostrádají originalitu, což platí i pro Marii Antoinettu. Bohužel však veškerá nápaditost tohoto filmu byla zabita dlouhou stopáží, a tak ani krásné záběry, kterých tu bylo poměrně dost, a zajímavé spojení historického tématu se současnou hudbou nemohly zabránit tomu, aby se divák místama nudil.
Formálně dosti podobné, emocionálně však zcela odlišné od Kunderovy povídky... Filmové podání přesně kopíruje děj knihy, ovšem zatímco v povídce mě baví a odsejpá, ve filmu se vleče a nudí. Obdobně je to i s hlavní postavou, v povídce ji chápu a dokážu se s ní ztotožnit, ve filmu je mi nesympatická a místama mě štve. Bez ohledu na srovnání s knižní předlohou jsou to pro mě jasné 2*.
Ze začátku byl tenhle film celkem koukatelnej, ale ke konci už mě nebavil a přišel mi pořád stejnej. Hlavní potíž ale spočívá v tom, že to celé na mě působí jako exhibice autorů, kteří tak trochu pozapomínají na diváka. Podle dalších hodnocení to vypadá, že jiným se ta exhibice líbila, nebo v tomto filmu viděli něco víc. Já bohužel nic víc neviděl a nejsem příznivcem exhibic.
Tomuhle filmu prostě nejde nedat 5*. Šlape od začátku do konce, má výbornej příběh, skvělý gagy, dokonalý "akční" scény, který by obstály zcela určitě i dnes, i špetku tý romantiky... Jsem uchvácen.
Neřekl bych, že tenhle film je čistým dramatem, alespoň ne nějakým pochmurným. Cítil jsem z něho okouzlení filmem, potažmo divadlem a zjistil jsem, že filmaři jsou děti a blázni, což s sebou nese vnitřní svobodu i démony, které není snadné zkrotit.
Určitě se dá najít spousta výhrad a tenhle film s klidným svědomím sepsout. Ale já si nemůžu pomoct, mně se prostě a jednoduše i se všemi svými chybami a koncem, kterému spousta lidí "neuvěří", líbil a zanechal ve mně velice příjemný pocit. Řekněme, že pro nás idealisty, kterým občas nějaký ten trošičku naivní film nevadí, může přivézt takový vlak do Yumy velice pěkný zážitek.
No nevím, nevím. Nepřišlo mi to moc povedené. Některé gagy celkem fajn, jiné méně, ať už ale byly dobré či špatné, bylo jich jako šafránu, což je s ohledem na komediální žánr stylizovaný do grotesky, dost velký nedostatek... A zesměšnění pisálků, kteří neumí nic, ale přesto se snaží dělat mnoho, často i to, co neumí opravdu dokonale, je sice slušný nápad, ale způsob, jakým byl prezentován, mi přišel umělý a hlavně nudný.
Ačkoli jsem k Lynchovi krapet nedůvěřivý, musím uznat, že tenhle seriál je skvělej. Osobně mám radši druhou sérii, ale i první je výborná, takový velice chutný předkrm. Jedna z věcí, která mě velice zaujala, je obrovská žánrová rozmanitost. Tenhle seriál není jen mysteriózním dramatem, ale shledávám v něm i spoustu dalších žánrů. Svou absurditou občas sklouzává až ke grotesce, příběhy některých postav jsou zase romancemi a tak dále. Někdy jsou tyto žánrové "odkazy" laskavé, někdy mi zas připadaly mírně parodující, ať už však byly jakékoli, vždy byly zábavné a skvěle sloužily celku, který výborně vygradoval posledním dílem plným napínavé atmosféry.
Ztvárnit jednotlivé tváře Boba Dylana různými herci, jimž jsou propůjčena jména některých slavných (ale i neslavných) osob, s nimiž se mohl Dylan identifikovat a jejichž povahové rysy mu byly vlastní, je moc pěkný nápad. Bohužel ale tímhle moc pěkným nápadem to všechno končí. Přeskakování mezi jednotlivými charaktery je dosti chaotické a párkrát i doprovázené zbytečnými obezličkami, linie s R. Gerem mi přišla celkem zbytečná a celkově na mě ten film působí neuceleným dojmem a kromě výše zmíněného nápadu s různými "tvářemi" mě ničím nezaujal. Pokud bych měl hodnotit nápad, bylo by hodnocení mnohem vyšší, bohužel však je ten záměr srážen slaboučkým provedením.
Skvělej film, kterej je především výbornou zábavou, se skvělou atmosférou, která vás nenechá na chvíli vydechnout. Ani chvíli jsem se nenudil a byl jsem nadšen. Toto nadšení bylo větší, než u všech předešlých (pozdějších) filmů od Coenovejch, ačkoli třeba způsob, kterým se Coeni dobrali k "výpovědi" v Tahle země není pro starý, byl skvostnej a v tomto ohledu je TZNPS krapet lepší.
Tenhle film mě absolutně minul. Málem jsem se u něj ukousal nudou a za celou dobu jsem nepřišel na to, o co se tvůrci snažili. Jediné, co mě napadlo, že jde o nepovedenou snahu napodobit Amélii. Každopádně mě ten film hrozně nebavil a hlavní postava mě svou negativitou příšerně štvala, ke konci se sice přeci jen stala trochu snesitelnou, přesto mi však stála přišla nesympatická...
Celkově to bylo docela fajn, škoda začátku a pár dalších momentů, které na mě působily krapet rozpačitě. Z těchto chvil jsem cítil křečovitou snahu o vtip, která se projevovala především umělostí situace, z níž měl vtip vzejít. Škoda, jinak to bylo pěkné.
Dlouho jsem váhal mezi 4 a 3 * a nejprve jsem dal i 4. Problém tohoto filmu je v tom, že téma je velice silné, a tak svádí člověka k vysokému hodnocení, pokud jde však o způsob zpracování, jedná se při nejlepším o zcela tradiční dokument, který nijak nevybočuje z průměru.
Myšlenka lidí, kteří žijí životy, které je nebaví a neví, jak z toho, je celkem dobrá, bohužel však způsob, jakým je podána, je nešťastný. Dlouhé záběry, kterými je celý film prošpikován, bývají v některých jiných snímcích fajn. Jejich úskalí však spočívá v tom, že se to s nimi musí umět. A mně nepřijde, že by to autoři tohoto díla uměli. 2* za pár scén, které mezi vší tou nudou aspoň trochu pobavily a za pěkných posledních 20 minut. Bohužel 20 minut nedělá film...
Jako celek moc pěkné, některé scény pak velice lidské, laskavé, hřejivé, smutné a dojemné... A když se na to díváte s někým, koho máte rádi a kdo ten film má rád, je váš zážitek o to větší a přemýšlíte o 5*... Nakonec však zvítězilo moje puntičkářství, to však nic nemění na tom, že tenhle filmek stojí za vidění. (Jinak tento komentář byl psán "na zakázku" jedné kouzelné, báječné, nádherné, úžasné ... slečny :)))
Moc pěkná vizuální a hudební stránka, chvílemi velmi vtipné, bohužel však také se spoustou hluchých míst. A když se člověk zamyslí, tak přes označení komedie a spousty humoru, je myšlenka tohoto filmu v podstatě velice smutná...
Tak tady se s mnoha lidmi neshodnu... Ale nemůžeme se shodnout vždy a na všem, že? :) Ten film mě bavil, to ne že ne, ale nijak výrazně mě zase nevzal, téma sice zajímavý, ale když už se budu chtít podívat na něco takto tématicky zaměřeného, mrknu raději na Kieslowského Náhodu...
Moje komentáře
Rough Sea at Dover (1895)
U tohoto filmu můžeme mluvit o jeho přínosu své době, představovat si, jak působil na tehdejší publikum, z dnešního hlediska ale jen tak prošumí, nijak moc neokouzlí, na druhou stranu s ohledem na svou "délku" nenudí, ani nemůže ničím moc vadit. Pokud tedy obecně hodnotíte na základě pocitů, nemáte co hodnotit, řeknete si fajn, viděl jsem kousíček historie kinematografie a tím to tak asi končí. Takže pro mě v tomhle případě bez hodnocení.
Žert (1968)
Nemyslím si, že by se tento snímek zrovna vydařil. Bohužel některé ztvárnění postav působí dost naivně (zejména postavy J. Obermeirové a E. Schorma) a taktéž ztvárnění vysokoškolských studentů čtyřicátníky nepůsobí moc věrohodně. Z těchto, ale i dalších jiných důvodů není pro mne filmový Žert nijak výjimečným filmem... Pokud jde o srovnání filmu s knihou, zaostává film nejen ve výše zmíněných prvcích, ale i v tom, že je Ludvík Jahn představen spíše jako ryzí cynik a jeho charakter postrádá složitost jeho knižního předobrazu (čímž nechci říct, že by v knize byl jednoznačně kladným hrdinou). V čem však film zůstává knize nejvíce dlužen, je výpověď, kterou s sebou nese (,což je z velké míry dáno velkým osekáním příběhu, kdy některé postavy a s nimi související dějové linky nejsou ve filmu vůbec a jiné jsou nevyužity - postava J. Hanzlíka a dalších vojáků). Film se snaží, a snad se mu to i do jisté míry daří, podat výpověď o absurditě doby, ve které se odehrává, jeho předloha je však mnohem více výpovědí o lidských bytostech a rysech jejich povahy, což je mně osobně mnohem bližší.
Podivný případ Angeliky (2010)
Příběh o ničem, vizuálně marný, dialogy tragický k smíchu - jen malá ukázka (není to zcela přesně, ale zhruba takhle nějak ten rozhovor probíhal: Žena v obleku jeptišky: Víte, jsem jeptiška. Fotograf: Ano, já vím. Žena v obleku jeptišky: Jsem ráda, že vám nevadí, že jsem jeptiška. Tak tohle byl jeden z vrcholných okamžiků. Všechno bylo tak špatně, že si ten film koledoval o odpad. Jediný, co ho od něj zachránilo, je, že nehodnotím filmy, který jsem neviděl celý, a na tohle jsem vydržel koukat asi hodinu.
Muž s kinoaparátem (1929)
Dokonalý popis dynamiky lidského života, toho neustálého "od někud někam", neustálého koloběhu života. A také odhalení nejzákladnější podstaty filmu, jako média a umění, které je jako jediné schopno zachytit dynamiku neustále se opakujícího, ale ve svých variacích též neopakovatelného lidského bytí. Navíc Muž s kinoaparátem ukazuje hodnotu filmu i tím, že zdůrazňuje nekonečné množství různých úhlů pohledu, kterými film může svět nahlížet a kterých mi lidé, obyčejní diváci lidského života, nejsme schopni.
Dekalog VII (TV film) (1988)
Díl, který se od předchozích částí Dekalogu výrazně liší. Má zcela jinou náladu, změnilo se prostředí, zacházení s vizuální stránkou a i hudba je výrazně odlišná od "běžné" hudby, která zaznívá v Kieslowského filmech. Tentokrát nemám obvyklý pocit, že jsem viděl film s duchovním (ne ve smyslu náboženském) rozměrem, v tomto případě se jedná o vyhrocené lidské drama. Kdybych nevěděl, že to točil Kieslowski, řekl bych, že je to film Bergmanův, a nutno říct, že kdyby ho skutečně natočil on, řadil by se po bok jeho nejlepších věcí. 4,5*
Dekalog VI (TV film) (1988)
"Kratší verze" Krátkého filmu o lásce není správné pojmenování Dekalogu VI. Při porovnání se sice mohou filmy zdát stejné, ale jejich vyznění je především s ohledem na rozdílný konec diametrálně odlišné. Takže když už porovnávat, tak ne "kratší verze", ale "jiná verze". A pro mě i slabší.
Avatar (2009)
Můj první 3D zážitek... Takže co jsem u něj zjistil. Je nádherné "to" sledovat, ale pořád je to jen hračka, forma, která sama o sobě film nedělá. A podle mě by se Avatar obešel i bez téhle hračky, možná by nenalákal tolik lidí do kina, možná by malinko méně vynikl nádherný svět Pandory, pořád by ale Avatar byl dobrým filmem. To, co ho dělá dobrým, není jeho třetí rozměr, ale fantazie Jamese Camerona, která zrodila dechbroucí svět, a dobrý příběh. Už mnohokrát jsem četl a slyšel, jak je příběh jednoduchoučký. Podle mě ale příběh tohoto filmu je stejně důležitou součástí celku jako vizuál. Je sice jednoduchý, pokud jednoduchostí myslíme, že se dá shrnout třemi větami, ale jeho jednoduchost nic nemění na tom, že je ten příběh silný. Nemyslím si, že každý příběh musí být komplikovaný, nebo kdo ví jak originální, důležité je, aby v divákovi vzbudil emoce. A to se Avataru, alespoň v mém případě, povedlo sakra dobře.
Jeho dívka Pátek (1940)
Na tenhle film, myslím, nejlíp sedí označení "uřvaný". Od začátku do konce se neustále někdo přeřvává, Cary Grant je se svým prodlužováním posledního slova každé věty nejen nepřirozený, ale i otravný a nesnesitelný, a ostatní postavy nejsou o moc lepší. Jediné, co si z tohohle filmu odnáším, je bolest hlavy a údiv nad tak vysokým hodnocením.
Rozervaná objetí (2009)
Zatím nejlepší Almodóvar, kterýho jsem viděl. Skvělej příběh, skvěle vyprávěnej a skvěle zahranej. Místama jsem u toho filmu cítil, že se dívám na příběh z dob klasickýho hollywoodu 40. let v moderním španělském hávu, a to se mi na něm líbilo asi nejvíc.
Foutaises (1989)
Malá ukázka neobyčejné fantazie a všímavosti k obyčejnému pana Jeuneta a zároveň předkrm pro pozdější Amélii, která využívala postupu, na kterém je tento filmek založen.
Antikrist (2009)
Vizuálně nádhernej film, zvlášť prolog je ukázkou výnikajícího spojení hudby a obrazu. Tématicky už je to pro mě problematičtější. Až do části předcházející epilogu se film tvářil přinejmenším nejednoznačně a u mě "vyhrávala" interpretace - ztráta nejbližšího a sebeobviňování se z jeho ztráty, která se mi líbila. Bohužel však byla tahle interpretace závěrem zbourána a vyznění filmu se posunulo do roviny, jež odpovídá názvu filmu, v němž závěrečné písmeno je znázorněno znakem pro ženu.
Sbal prachy a vypadni (1998)
Stylová záležitost plná vtipu doplněná skvělým hudebním doprovodem, kterej místama výrazně přispívá k dotváření humorný stránky filmu.
Marie Antoinetta (2006)
Copak o to, Coppola točit umí a její filmy rozhodně nepostrádají originalitu, což platí i pro Marii Antoinettu. Bohužel však veškerá nápaditost tohoto filmu byla zabita dlouhou stopáží, a tak ani krásné záběry, kterých tu bylo poměrně dost, a zajímavé spojení historického tématu se současnou hudbou nemohly zabránit tomu, aby se divák místama nudil.
Nikdo se nebude smát (1965)
Formálně dosti podobné, emocionálně však zcela odlišné od Kunderovy povídky... Filmové podání přesně kopíruje děj knihy, ovšem zatímco v povídce mě baví a odsejpá, ve filmu se vleče a nudí. Obdobně je to i s hlavní postavou, v povídce ji chápu a dokážu se s ní ztotožnit, ve filmu je mi nesympatická a místama mě štve. Bez ohledu na srovnání s knižní předlohou jsou to pro mě jasné 2*.
Taková zvláštní rodinka (2001)
Velice zvláštní - "svého druhu parodie" na soap opery a rodinné ságy, která ve mě vyvolala velice silné pocity, jež s parodiemi nemají co dělat.
Sedmikrásky (1966)
Ze začátku byl tenhle film celkem koukatelnej, ale ke konci už mě nebavil a přišel mi pořád stejnej. Hlavní potíž ale spočívá v tom, že to celé na mě působí jako exhibice autorů, kteří tak trochu pozapomínají na diváka. Podle dalších hodnocení to vypadá, že jiným se ta exhibice líbila, nebo v tomto filmu viděli něco víc. Já bohužel nic víc neviděl a nejsem příznivcem exhibic.
Frigo jako Sherlock Holmes (1924)
Tomuhle filmu prostě nejde nedat 5*. Šlape od začátku do konce, má výbornej příběh, skvělý gagy, dokonalý "akční" scény, který by obstály zcela určitě i dnes, i špetku tý romantiky... Jsem uchvácen.
Larmar och gör sig till (TV film) (1997)
Neřekl bych, že tenhle film je čistým dramatem, alespoň ne nějakým pochmurným. Cítil jsem z něho okouzlení filmem, potažmo divadlem a zjistil jsem, že filmaři jsou děti a blázni, což s sebou nese vnitřní svobodu i démony, které není snadné zkrotit.
3:10 Vlak do Yumy (2007)
Určitě se dá najít spousta výhrad a tenhle film s klidným svědomím sepsout. Ale já si nemůžu pomoct, mně se prostě a jednoduše i se všemi svými chybami a koncem, kterému spousta lidí "neuvěří", líbil a zanechal ve mně velice příjemný pocit. Řekněme, že pro nás idealisty, kterým občas nějaký ten trošičku naivní film nevadí, může přivézt takový vlak do Yumy velice pěkný zážitek.
A co všechny ty ženy (1964)
No nevím, nevím. Nepřišlo mi to moc povedené. Některé gagy celkem fajn, jiné méně, ať už ale byly dobré či špatné, bylo jich jako šafránu, což je s ohledem na komediální žánr stylizovaný do grotesky, dost velký nedostatek... A zesměšnění pisálků, kteří neumí nic, ale přesto se snaží dělat mnoho, často i to, co neumí opravdu dokonale, je sice slušný nápad, ale způsob, jakým byl prezentován, mi přišel umělý a hlavně nudný.
Městečko Twin Peaks (TV seriál) (1990)
Ačkoli jsem k Lynchovi krapet nedůvěřivý, musím uznat, že tenhle seriál je skvělej. Osobně mám radši druhou sérii, ale i první je výborná, takový velice chutný předkrm. Jedna z věcí, která mě velice zaujala, je obrovská žánrová rozmanitost. Tenhle seriál není jen mysteriózním dramatem, ale shledávám v něm i spoustu dalších žánrů. Svou absurditou občas sklouzává až ke grotesce, příběhy některých postav jsou zase romancemi a tak dále. Někdy jsou tyto žánrové "odkazy" laskavé, někdy mi zas připadaly mírně parodující, ať už však byly jakékoli, vždy byly zábavné a skvěle sloužily celku, který výborně vygradoval posledním dílem plným napínavé atmosféry.
Beze mě: Šest tváří Boba Dylana (2007)
Ztvárnit jednotlivé tváře Boba Dylana různými herci, jimž jsou propůjčena jména některých slavných (ale i neslavných) osob, s nimiž se mohl Dylan identifikovat a jejichž povahové rysy mu byly vlastní, je moc pěkný nápad. Bohužel ale tímhle moc pěkným nápadem to všechno končí. Přeskakování mezi jednotlivými charaktery je dosti chaotické a párkrát i doprovázené zbytečnými obezličkami, linie s R. Gerem mi přišla celkem zbytečná a celkově na mě ten film působí neuceleným dojmem a kromě výše zmíněného nápadu s různými "tvářemi" mě ničím nezaujal. Pokud bych měl hodnotit nápad, bylo by hodnocení mnohem vyšší, bohužel však je ten záměr srážen slaboučkým provedením.
Zbytečná krutost (1984)
Skvělej film, kterej je především výbornou zábavou, se skvělou atmosférou, která vás nenechá na chvíli vydechnout. Ani chvíli jsem se nenudil a byl jsem nadšen. Toto nadšení bylo větší, než u všech předešlých (pozdějších) filmů od Coenovejch, ačkoli třeba způsob, kterým se Coeni dobrali k "výpovědi" v Tahle země není pro starý, byl skvostnej a v tomto ohledu je TZNPS krapet lepší.
Mořská víla (2007)
Tenhle film mě absolutně minul. Málem jsem se u něj ukousal nudou a za celou dobu jsem nepřišel na to, o co se tvůrci snažili. Jediné, co mě napadlo, že jde o nepovedenou snahu napodobit Amélii. Každopádně mě ten film hrozně nebavil a hlavní postava mě svou negativitou příšerně štvala, ke konci se sice přeci jen stala trochu snesitelnou, přesto mi však stála přišla nesympatická...
Konečně spolu (2007)
Celkově to bylo docela fajn, škoda začátku a pár dalších momentů, které na mě působily krapet rozpačitě. Z těchto chvil jsem cítil křečovitou snahu o vtip, která se projevovala především umělostí situace, z níž měl vtip vzejít. Škoda, jinak to bylo pěkné.
Zapomenuté transporty do Estonska (2007)
Dlouho jsem váhal mezi 4 a 3 * a nejprve jsem dal i 4. Problém tohoto filmu je v tom, že téma je velice silné, a tak svádí člověka k vysokému hodnocení, pokud jde však o způsob zpracování, jedná se při nejlepším o zcela tradiční dokument, který nijak nevybočuje z průměru.
Podzimní tance (2007)
Myšlenka lidí, kteří žijí životy, které je nebaví a neví, jak z toho, je celkem dobrá, bohužel však způsob, jakým je podána, je nešťastný. Dlouhé záběry, kterými je celý film prošpikován, bývají v některých jiných snímcích fajn. Jejich úskalí však spočívá v tom, že se to s nimi musí umět. A mně nepřijde, že by to autoři tohoto díla uměli. 2* za pár scén, které mezi vší tou nudou aspoň trochu pobavily a za pěkných posledních 20 minut. Bohužel 20 minut nedělá film...
Šťastné chvíle (2001)
Jako celek moc pěkné, některé scény pak velice lidské, laskavé, hřejivé, smutné a dojemné... A když se na to díváte s někým, koho máte rádi a kdo ten film má rád, je váš zážitek o to větší a přemýšlíte o 5*... Nakonec však zvítězilo moje puntičkářství, to však nic nemění na tom, že tenhle filmek stojí za vidění. (Jinak tento komentář byl psán "na zakázku" jedné kouzelné, báječné, nádherné, úžasné ... slečny :)))
Dravci a vrabci (1966)
Moc pěkná vizuální a hudební stránka, chvílemi velmi vtipné, bohužel však také se spoustou hluchých míst. A když se člověk zamyslí, tak přes označení komedie a spousty humoru, je myšlenka tohoto filmu v podstatě velice smutná...
Lola běží o život (1998)
Tak tady se s mnoha lidmi neshodnu... Ale nemůžeme se shodnout vždy a na všem, že? :) Ten film mě bavil, to ne že ne, ale nijak výrazně mě zase nevzal, téma sice zajímavý, ale když už se budu chtít podívat na něco takto tématicky zaměřeného, mrknu raději na Kieslowského Náhodu...