kiv

Téměř dokonalé dílo. Jediný film předávající Kristův příběh v autentických či realitě blízkých obrazech a dimenzích. Vizuální zpracování je bezchybné, velmi pečlivý byl také výběr postav. Problémem je, že nevěřící nikdy nemohou tento film docenit a snaží se v něm hledat potřebná schémata nebo naopak nepotřebná cliché, tak, jak postupují při hodnocení jiných filmů. Možná by se měli hodnocení zcela zdržet, neboť ve filmu nejspíš ani nerozeznají skvělý podklad pro rozjímání: trojí ucelený motiv mše svaté, bolestného růžence a křížové cesty. Věřící je třeba upozornit, že se stále jedná zejména o obraz člověka. Při kontemplaci bychom si neměli pouze nechat běžet před očima dechberoucí výjevy z filmu. Je to lákavé a nenamáhavé, chybí tomu však Božský rozměr. A mimochodem: nezapomeňme, že Ježíš dost možná nejvíce trpěl v Getsemanské zahradě, nikoli pod bičem či na kříži.

Ze strany tvůrců snad až nezamýšleně geniální satira. Motiv krátké povídky od Karla Michala je zde výborně rozpracován do podoby, která kvalitou zcela zastiňuje předlohu. Plejáda vynikajících českých herců své doby ztvárňuje figurky z městečka 60. let, které se vypořádává s historií i se socialistickou současností. Postava bílé paní pouze ozvláštňuje zápletku a vytváří symbol, jehož nejvýznamněší výstup je v samotném závěru. Leitmotivem filmu je všeprostupující intelektuální a morální rozklad české společnosti s mnohými, občas až nebezpečnými, odkazy na komunistický teror v 50. letech ("malý zázrak ve prospěch místní fary..." apod.). Bezpočet narážek na komunistická myšlenková schémata, atributy a hesla. Fantastickou postavou je Václav Voska v roli apatického psychiatra. Josef Bek jakoby se očišťoval od svých dřívějších rolí v mizerných komunistických filmech - hraje tupého, ale o to agilnějšího aparátčíka. Ilja Prachař jako funcionář připomíná svého kolaboranta z pozdějšího Herzova Spalovače mrtvol. Zdeněk Řehoř v nepříliš nápadné, ale přesto významné roli oportunistického faráře, u kterého již víra v Boha ustopila z pragmatických důvodů do pozadí. Čestmír Řanda jako typicky česky "předposraný" úředníček. Milým oživením je i Vladimír Menšík jako příslušník Veřejné bezpečnosti. Standardně vynikající jsou Miloš Kopecký a Vlastimil Brodský, roztomile pitomá Andula v podání Jiřiny Bohdalové. Pouze dojem z Rudolfa Hrušínského - přes jeho jako vždy skvěle vyjádřenou filmovou postavu (zde předseda MNV) - místy svoji roli fláká (očividně čte projev z papíru, opilecké sražení židle ze stolu je velmi nepovedeně zahrané - zcela evidentně strčené rukou apod.). To jsou však nepodstatné detaily. Celkově se jedná o unikátní zrcadlo nastavené naší nedávné historii a ve své podstatě jeden z nejostřejších a nejodvážnějších protikomunistických filmů. Lidé považující film pouze za nějakou maloměstskou taškařici, toto dílo nepochopili. Z toho také pramení občasné nedocenění filmu, který má krom jiného i svoji specificky podmanivou atmosféru.

Rozpohybované Dorého ilustrace k Dantovu veledílu. Vzhledem k roku vzniku neuvěřitelné. Hudební doprovod od Tangerine Dream považuji za povedený a velmi působivý.

Skutečně strhující portrét charakterního závodníka. Nikdy mne fenomén F1 příliš nezajímal (s výjimkou krátkého období, kdy soupeřil Senna s Prostem - a já tehdy fandil tomu pacholkovi Prostovi!), proto jsem se dlouho rozhoupával ke shlédnutí tohoto dokumentu. A byl jsem z toho opravdu větvi. Marně vzpomínám dokument, který by se mi za poslední roky vryl více.