Nesouhlasím s tím, že se jedná o film, který díky režisérovi a hercům měl velké ambice, ale stal se z něj jen průměrný a klišovitý snímek, kterých již bylo natočeno mnoho. Mě se právě líbil svou obyčejností. Vše přece nemusí končit ohromým happy endem nebo velkou tragédií. Že Jamie Foxx ve své postavě lehce schizofrénního muzikanta a bezdomovce nevzbuzuje soucit? No a co? Copak se musí vždy zmáčet hromada kapesníků slzami nad nešťastným osudem? Naopak, právě svou otravností byl Foxx velmi uvěřitelný. A Robert Downey Jr. mu byl velmi dobrým parťákem.
Ne, není to oscarová pecka, ale to tyhle velmi pěkné obyčejné příběhy nebývají.
Opět výrazně originálně neotřelá myšlenka, ale to už u Nolana nepřekvapí. Jen divák musí být neustále ve střehu, aby s ním udržel krok a neztratil se v těch mnoha vrstvách, které jsou předkládány a kupí se na sebe, vedle sebe i přes sebe, aby v konečném důsledku byly složeny v jeden kompaktní celek. Snít sen ve snu a přecházet z jedné snové vrstvy do jiné a v jednu chvíli být současně hned v pěti snových rovinách, navíc v různých časových i fyzikálních podmínkách, to už dá hlavě zabrat. Nolan to však zvládl přehledně a srozumitelně.
I když, nějaké výtky jsou. Snad ze strachu, že ne každý hned pochopí, je první půlka spíš vysvětlovací a zasvěcovací a tudíž i trochu statická. To polovina druhá, to už je jinačí jízda. Jenže snad právě díky tomu všemu vysvětlování a ukazování se tak taky trochu ztrácí i napětí.
Přesto je Počátek špičkový a originální krimi thriller, který vás pohltí. Teď abych se bál usnout…, kdo ví, kdo se mi do snu vetře.
Jinak brilantní herec Philip Seymour Hoffman také zatoužil zkusit si i režii a natočil příběh, který důvěrně znal, neboť jej už léta hraje i v divadle. Minimalistický příběh dvou párů, z nichž jeden se pozvolna a potichu dává dohromady, zatímco ten druhý se pomalu a nahlas rozpadá, pravděpodobně velmi dobře funguje na jevišti, avšak pro filmové plátno to je docela málo. Ale na druhé straně je dobré zase vidět film, který na rozdíl od mainstreamové hollywodské produkce, nekončí happy-endem, ale prostě běžnou životní realitou.
Film Alois Nebel má unikátní výtvarné pojetí, to se mu rozhodně upřít nedá a povedlo se tak dobře, že se vizuálně skutečně podobá stejnojmennému komiksu, který mu byl předlohou. Výtvarná podoba filmu je zajímavá i tím, že se nenudíte, i když se toho zrovna na plátně moc neděje, protože můžete, stejně jako například já, hrát například hru "kdo je kdo (postava - herec)". Děj je tady totiž problém. Ten film má samozřejmě příběh a dokonce i snad zajímavý, jenže tvůrci jej neumí odvyprávět. Pár věcí tak působí dost chaoticky, nelogicky a tomu, kdo nečetl předlohu prostě jen tak nedocvaknou. Chvilku drama, chvíli thriller a do toho ještě, zřejmě jako tmel, vetknuta také trocha té romantiky s Květou. Němci, Rusi, revoluce... Nicméně i přes tyto výhrady k ději musím hodnotit film spíše jako nadprůměrný, protože po výtvarné stránce to bylo originálně neotřelé, atmosféra krásně syrově depresivní, výborný Miroslav Krobot, který z postavy Aloise Nebela udělal kafkovsky nemluvného, uzavřeného hrdinu a opomenout nelze ani hudbu, z níž vzešel výborný soundtrack.
Paul Walker a Vin Diesel z jedničky se vrátili, na režisérskou sesli si sedl Justin Lin, který má na triku už tokijskou trojku a vznikla z toho slušně nadupaná, řemeslně dobře odvedená podívaná.
Jackie Chan se zase jednou vrátil natočit film domů do Číny. I když jeho postava nevybočila z klišovité škatulky venkovských prosťáčků, kteří toho mají pod čepicí mnohem víc, než se na první pohled zdá, přeci jen je tahle čínská historicko-válečná sranda mnohem lepší než mnohé z jeho hollywodských trháků, především těch z devadesátých let. Na stará kolena, kdy své tajtrlíkování Jackie omezil na minimum nezbytně nutné, se zdá, že nastartoval znova svou kariéru a to v mnohem příjemnější a koukatelnější poloze.
Spíše z nostalgie k originálu z roku 1981 jsem se podíval na tyhle nové Titány a raději nic pozoruhodného nečekal. Taky se nic nekonalo. Perseus sice nepotřeboval pomoc Bohů, ale zcela jistě by se mu šikla nějaká ta pomoc zejména v podobě lepšího scénáře. Takhle z toho vznikl jen nahodilý slepenec řeckých pověstí a bájí, kdy se tu bez nějaké bližší souvislosti a vysvětlení náhle objevují jednou čarodějnice-vědmy, podruhé Medůza, pak Calibos, škorpióni, Kraken, Pegasus... jako když v lunaparku náhodně jdete z jedné atrakce na druhou. Do toho sem tam nějaká ta bitka. Ale to je málo, na dobrý film to nestačí.
Nekorunovaným králem béčkových filmů je bezesporu Robert Rodriguez. A Mačeta já překrásné béčko, se skvělým béčkovým hereckým obsazením a herci si tu krásně zablbnou. Jsem nadšen. Prakticky už od první scény hektolitry umělé krve stříkají proudem a usekané hlavy, ruce, nohy a další části lidského těla padají jedna za druhou, jak na běžícím pásu. A stejně jako hlavy a údy padají i hlášky. Přitom je to pořád jen předkrm. Na konci nás prostě čeká pěkně vysoká fůra mrtvol.
Každý, kdo ten film nebude brát vážně, tak si užije náramnou porci zábavy.
Politické drama ve sportovním filmu, nebo sportovní drama ve filmu politickém? Vlastně na tom nezáleží, protože ať chceme či ne, sport a politika se vzájemně ovlivňují a když to jde tím správným směrem, nemusí to být zrovna na škodu.
Tady se navíc na režisérskou židli posadil mistr Clint Eastwood a já už si nejsem jistý, jestli vůči němu nejsem až příliš nekritický, zda mu až příliš nefandím, ale prostě nějak neznám špatný film, který by on režíroval. Jen dobré, velmi dobré a pak ještě lepší.
V tomhle filmu, natočeném podle skutečných událostí, to měl o malounko snažší v tom, že měl na place skvělého Morgana Freemana a skvělého Matta Damona. V této sestavě pak vám už nezbývalo nic jiného než fandit společně s prezidentem Nelsonem Mandelou (Freeman) ragbyovému týmu Springboks (národní tým Jihoafrické republiky) vedenému kapitánem Francoisem Pienaarem (Damon) na mistrovství světa v ragby v roce 1995. Ragbyové mistrovství světa, které pro JAR znamenalo něco podobného jako pro nás hokejové Nagano. I když v případě jihoafričanů šlo asi i o něco víc.
Číňani uměli vždycky točit pěkné historické válečné filmy, plné stylově pojatých a choreograficky vyladěných bojových scén, vizuálně bez chybičky. Jen už to tak jaksi zevšednělo.
Street dance se mi líbí, ale v tomhle filmu jsou dlouhé pauzy mezi několika hodně slušnými tanečními čísly vyplněny idotsky tupou vatou o tom, jak se jedna hezká mladá dívka pohybuje mezi dvěma mladými chlapci, z nichž jeden je milý a hodný sirotek, starající se o své kamarády, se kterými bydlí ve skladišti, kdežto ten druhý je bohatý, ale zlý, prohnilý a bezcharakterní frajírek. Jak to asi dopadne? Tanec dobrý, ale to ostatní zkrátka nestojí za nic.
Nejsem si jistý, jestli ten film by získal tolik hodnotících hvězdiček na různých filmových servrech, pokud by nebyl zrovna o Facebooku. Měl by tolik, kdyby byl třaba o výrobně kuličkových ložisk někde v Indii? Protože jinak mě život Zuckerberga zas až tak zajímavý a úžasný nepřipadá. Otázkou je, nakolik je tento filmový příběh pravdivý. Sám Mark tvrdí, že vůbec, že autentické jsou pouze mikiny a trička. Ale asi ani nemohl říct, že pravdivý je, protože nikdo by o sobě přece neřekl, že je hajzlík.
Nejsem si jistý, jestli jsem tomu filmu nedal 6 bodů z 10 jen proto, že mám G+ prostě radši. Budu si muset asi počkat, až někdo natočí film o Larrym Pageovi nebo Sergeyi Brinovi. Nebo o obou.
Krásná fikce o tom, jak možná mohl vzniknout jeden slavný obraz holandského malíře Johannese Vermeera. Vizuálně dokonalé především díky kameře Eduarda Serry... a samozřejmě, i díky kráse Scarlett Johansson, na kterou se vždycky moc pěkně kouká. Avšak tady to není jen o tváři, podala i pozoruhodný herecký výkon, přičemž většinou na to stačila pouhá obličejová mimika.
Tak je to takový hezký cestopisný film, ale to je tak asi vše. Jinak řekněme si to na rovinu, Liz Gilbertová (hlavní hrdinka) je pošahaná ženská, která neví co chce a uteče pokaždé, když se objeví problém. To není nic proti Julii Roberts, protože ta ji zahrála dobře a bez ní by to z průměrného byl nejspíš hodně podprůměrný film. Ale když to vezmeme pozpátku, tak bylo natočeno mnohem lepších romancí, než je milování na Bali, meditace v Indii byla dost velká nuda, a jediné, co se mi líbilo a bavilo mě, tak bylo jídlo v Itálii, protože při něm se opravdu sbíhaly sliny. A to je málo. Škoda, protože jinak to mělo docela slibný potenciál, třebas i v mužském hereckém obsazení - James Franco, Richard Jenkins, Javier Bardem. Jenže ani jeden neměl co hrát. Vlastně, když nad tím tak přemýšlím, tak pokud bych chtěl vidět nějaký ten pěkný cestopis, tak mi National Geographic Channel asi nabídne mnohem lepší podívanou.
Pěkné kostýmové retro, slušná detektivka, velmi dobrý thriller, vynikající drama. Jako by tu bylo několik filmů, ale režisér Clint Eastwood je velmi umně spojil jen v jeden. Ostatně jeho velice soustředěné převýprávění závažných témat mě ještě v žádném jeho filmu, kdy se ujal režie, nezklamalo. Jediné s čím jsem měl trošku problém bylo obsazení Angeliny Jolie do hlavní role. Ne, nezahrála ji špatně, byla dobrá, velmi dobrá, přesto mi tam v té hučce z dvacátých-třicátých let minulého století nějak neseděla. Tak proto jen 4 a půl hvězdičky či 9 bodů z 10.
Neurazí, nenadchne. Jen rutina, nijak nevybočující z průměru předchozích částí. Děje velmi poskrovnu, zombíků za to přehršel, takže Milla má celý film na to je střílet, sekat a krájet prakticky kontinuálně. Toť vše. Uvidíte, zapomenete.
Tak tohle byl velmi slušný akčňák! Co na tom, že místy sice vykrádá jiné filmy a místy jsou zvraty tak šílené, že si budete ťukat na čelo. Důležité je, že svou funkci plní - baví. A navíc to Angelině Jolie s pistolí sakra sekne!
Satirická absurditka, ve které to sice občas zaskřípalo, ale je tak ujetá, že já se občas opravdu smál. Svět prostě potřebuje nějaké ty Jedi-e (sakra, jak se to vlastně skloňuje?).
Komedie, při níž si člověk vzpomene na tu šílenou absurditu, ve které jsme žili a na což už, možná bohužel, možná naštěstí zapomínáme. Až je z toho pak smutno. Ondřej Trojan toho netočí moc, ale to co natočí vždycky stojí za to.
Kdyby mi někdo řekl, že se mi bude líbit dvouhodinová politická (víceméně) konverzačka, tak bych jej nejspíš moc vážně nebral. Jenže tohle mě přilepilo do křesla a opravdu se líbilo.
Ještě pár takových pěkných filmů a ze mě se snad stane milovník country. Jeff Bridges ovšem zraje jako víno a tohle byl v jeho podání vskutku herecký koncert.
Je fakt, že Travoltova holá hlava a z ní vypouštěné hlášky jsou sice působivé, ale jinak se jedná o typickou průměrnou bessonovštinu. Kupa akce, která je však bez ladu a skladu a tak se dá u ní vypnout. Když skonči titulky, tak na film rázem zapomenete. Snad jen Charlie Wax vám pár dní vydrží...
Při vší úctě k Protektorovi, o Kawasakiho růži nemluvě, jsou pro mne 3 sezóny v pekle jednoznačně filmem roku 2009. Vzhledem ke všem třem snímkům pak lze říci, že to byl velmi dobrý ročník českého filmu.
Dobrou zprávou je, že Doktor od Jezera hrochů je asi tak o 100% lepší než trilogie Kameňáků. Je to však dobrá zpráva jediná, protože i tak tahle komedie za mnoho nestojí. Troškův buranský humor je totiž na míle vzdálený humoru Švandrlíkovu, jenž je založen především na kvalitním lidovém jazyku. Ten se do filmu, bohužel, přenést nepodařilo, i když herecké obsazení bylo kvailitní. Jenže pod tímhle režijním vedením vlastně nebylo co hrát.
Rádoby romantická akční komedie, ve které však nefunguje prakticky vůbec nic. Schází vtipné dialogy, nefunguje chemie mezi Butlerem a Aniston a kromě toho, že on honí ji, tak není vůbec jasné o co v tom filmu vlastně jde. Příliš dlouhé, příliš nudné.
Moje komentáře
Sólista (2009)
Nesouhlasím s tím, že se jedná o film, který díky režisérovi a hercům měl velké ambice, ale stal se z něj jen průměrný a klišovitý snímek, kterých již bylo natočeno mnoho. Mě se právě líbil svou obyčejností. Vše přece nemusí končit ohromým happy endem nebo velkou tragédií. Že Jamie Foxx ve své postavě lehce schizofrénního muzikanta a bezdomovce nevzbuzuje soucit? No a co? Copak se musí vždy zmáčet hromada kapesníků slzami nad nešťastným osudem? Naopak, právě svou otravností byl Foxx velmi uvěřitelný. A Robert Downey Jr. mu byl velmi dobrým parťákem. Ne, není to oscarová pecka, ale to tyhle velmi pěkné obyčejné příběhy nebývají.
Počátek (2010)
Opět výrazně originálně neotřelá myšlenka, ale to už u Nolana nepřekvapí. Jen divák musí být neustále ve střehu, aby s ním udržel krok a neztratil se v těch mnoha vrstvách, které jsou předkládány a kupí se na sebe, vedle sebe i přes sebe, aby v konečném důsledku byly složeny v jeden kompaktní celek. Snít sen ve snu a přecházet z jedné snové vrstvy do jiné a v jednu chvíli být současně hned v pěti snových rovinách, navíc v různých časových i fyzikálních podmínkách, to už dá hlavě zabrat. Nolan to však zvládl přehledně a srozumitelně. I když, nějaké výtky jsou. Snad ze strachu, že ne každý hned pochopí, je první půlka spíš vysvětlovací a zasvěcovací a tudíž i trochu statická. To polovina druhá, to už je jinačí jízda. Jenže snad právě díky tomu všemu vysvětlování a ukazování se tak taky trochu ztrácí i napětí. Přesto je Počátek špičkový a originální krimi thriller, který vás pohltí. Teď abych se bál usnout…, kdo ví, kdo se mi do snu vetře.
Jack se chystá vyplout (2010)
Jinak brilantní herec Philip Seymour Hoffman také zatoužil zkusit si i režii a natočil příběh, který důvěrně znal, neboť jej už léta hraje i v divadle. Minimalistický příběh dvou párů, z nichž jeden se pozvolna a potichu dává dohromady, zatímco ten druhý se pomalu a nahlas rozpadá, pravděpodobně velmi dobře funguje na jevišti, avšak pro filmové plátno to je docela málo. Ale na druhé straně je dobré zase vidět film, který na rozdíl od mainstreamové hollywodské produkce, nekončí happy-endem, ale prostě běžnou životní realitou.
Alois Nebel (2011)
Film Alois Nebel má unikátní výtvarné pojetí, to se mu rozhodně upřít nedá a povedlo se tak dobře, že se vizuálně skutečně podobá stejnojmennému komiksu, který mu byl předlohou. Výtvarná podoba filmu je zajímavá i tím, že se nenudíte, i když se toho zrovna na plátně moc neděje, protože můžete, stejně jako například já, hrát například hru "kdo je kdo (postava - herec)". Děj je tady totiž problém. Ten film má samozřejmě příběh a dokonce i snad zajímavý, jenže tvůrci jej neumí odvyprávět. Pár věcí tak působí dost chaoticky, nelogicky a tomu, kdo nečetl předlohu prostě jen tak nedocvaknou. Chvilku drama, chvíli thriller a do toho ještě, zřejmě jako tmel, vetknuta také trocha té romantiky s Květou. Němci, Rusi, revoluce... Nicméně i přes tyto výhrady k ději musím hodnotit film spíše jako nadprůměrný, protože po výtvarné stránce to bylo originálně neotřelé, atmosféra krásně syrově depresivní, výborný Miroslav Krobot, který z postavy Aloise Nebela udělal kafkovsky nemluvného, uzavřeného hrdinu a opomenout nelze ani hudbu, z níž vzešel výborný soundtrack.
Rychlí a zběsilí (2009)
Paul Walker a Vin Diesel z jedničky se vrátili, na režisérskou sesli si sedl Justin Lin, který má na triku už tokijskou trojku a vznikla z toho slušně nadupaná, řemeslně dobře odvedená podívaná.
Malý Velký Bojovník (2010)
Jackie Chan se zase jednou vrátil natočit film domů do Číny. I když jeho postava nevybočila z klišovité škatulky venkovských prosťáčků, kteří toho mají pod čepicí mnohem víc, než se na první pohled zdá, přeci jen je tahle čínská historicko-válečná sranda mnohem lepší než mnohé z jeho hollywodských trháků, především těch z devadesátých let. Na stará kolena, kdy své tajtrlíkování Jackie omezil na minimum nezbytně nutné, se zdá, že nastartoval znova svou kariéru a to v mnohem příjemnější a koukatelnější poloze.
Souboj Titánů (2010)
Spíše z nostalgie k originálu z roku 1981 jsem se podíval na tyhle nové Titány a raději nic pozoruhodného nečekal. Taky se nic nekonalo. Perseus sice nepotřeboval pomoc Bohů, ale zcela jistě by se mu šikla nějaká ta pomoc zejména v podobě lepšího scénáře. Takhle z toho vznikl jen nahodilý slepenec řeckých pověstí a bájí, kdy se tu bez nějaké bližší souvislosti a vysvětlení náhle objevují jednou čarodějnice-vědmy, podruhé Medůza, pak Calibos, škorpióni, Kraken, Pegasus... jako když v lunaparku náhodně jdete z jedné atrakce na druhou. Do toho sem tam nějaká ta bitka. Ale to je málo, na dobrý film to nestačí.
Machete (2010)
Nekorunovaným králem béčkových filmů je bezesporu Robert Rodriguez. A Mačeta já překrásné béčko, se skvělým béčkovým hereckým obsazením a herci si tu krásně zablbnou. Jsem nadšen. Prakticky už od první scény hektolitry umělé krve stříkají proudem a usekané hlavy, ruce, nohy a další části lidského těla padají jedna za druhou, jak na běžícím pásu. A stejně jako hlavy a údy padají i hlášky. Přitom je to pořád jen předkrm. Na konci nás prostě čeká pěkně vysoká fůra mrtvol. Každý, kdo ten film nebude brát vážně, tak si užije náramnou porci zábavy.
Invictus: Neporažený (2009)
Politické drama ve sportovním filmu, nebo sportovní drama ve filmu politickém? Vlastně na tom nezáleží, protože ať chceme či ne, sport a politika se vzájemně ovlivňují a když to jde tím správným směrem, nemusí to být zrovna na škodu. Tady se navíc na režisérskou židli posadil mistr Clint Eastwood a já už si nejsem jistý, jestli vůči němu nejsem až příliš nekritický, zda mu až příliš nefandím, ale prostě nějak neznám špatný film, který by on režíroval. Jen dobré, velmi dobré a pak ještě lepší. V tomhle filmu, natočeném podle skutečných událostí, to měl o malounko snažší v tom, že měl na place skvělého Morgana Freemana a skvělého Matta Damona. V této sestavě pak vám už nezbývalo nic jiného než fandit společně s prezidentem Nelsonem Mandelou (Freeman) ragbyovému týmu Springboks (národní tým Jihoafrické republiky) vedenému kapitánem Francoisem Pienaarem (Damon) na mistrovství světa v ragby v roce 1995. Ragbyové mistrovství světa, které pro JAR znamenalo něco podobného jako pro nás hokejové Nagano. I když v případě jihoafričanů šlo asi i o něco víc.
Válečníci (2007)
Číňani uměli vždycky točit pěkné historické válečné filmy, plné stylově pojatých a choreograficky vyladěných bojových scén, vizuálně bez chybičky. Jen už to tak jaksi zevšednělo.
Let's Dance 3D (2010)
Street dance se mi líbí, ale v tomhle filmu jsou dlouhé pauzy mezi několika hodně slušnými tanečními čísly vyplněny idotsky tupou vatou o tom, jak se jedna hezká mladá dívka pohybuje mezi dvěma mladými chlapci, z nichž jeden je milý a hodný sirotek, starající se o své kamarády, se kterými bydlí ve skladišti, kdežto ten druhý je bohatý, ale zlý, prohnilý a bezcharakterní frajírek. Jak to asi dopadne? Tanec dobrý, ale to ostatní zkrátka nestojí za nic.
The Social Network (2010)
Nejsem si jistý, jestli ten film by získal tolik hodnotících hvězdiček na různých filmových servrech, pokud by nebyl zrovna o Facebooku. Měl by tolik, kdyby byl třaba o výrobně kuličkových ložisk někde v Indii? Protože jinak mě život Zuckerberga zas až tak zajímavý a úžasný nepřipadá. Otázkou je, nakolik je tento filmový příběh pravdivý. Sám Mark tvrdí, že vůbec, že autentické jsou pouze mikiny a trička. Ale asi ani nemohl říct, že pravdivý je, protože nikdo by o sobě přece neřekl, že je hajzlík. Nejsem si jistý, jestli jsem tomu filmu nedal 6 bodů z 10 jen proto, že mám G+ prostě radši. Budu si muset asi počkat, až někdo natočí film o Larrym Pageovi nebo Sergeyi Brinovi. Nebo o obou.
Dívka s perlou (2003)
Krásná fikce o tom, jak možná mohl vzniknout jeden slavný obraz holandského malíře Johannese Vermeera. Vizuálně dokonalé především díky kameře Eduarda Serry... a samozřejmě, i díky kráse Scarlett Johansson, na kterou se vždycky moc pěkně kouká. Avšak tady to není jen o tváři, podala i pozoruhodný herecký výkon, přičemž většinou na to stačila pouhá obličejová mimika.
Jíst, meditovat, milovat (2010)
Tak je to takový hezký cestopisný film, ale to je tak asi vše. Jinak řekněme si to na rovinu, Liz Gilbertová (hlavní hrdinka) je pošahaná ženská, která neví co chce a uteče pokaždé, když se objeví problém. To není nic proti Julii Roberts, protože ta ji zahrála dobře a bez ní by to z průměrného byl nejspíš hodně podprůměrný film. Ale když to vezmeme pozpátku, tak bylo natočeno mnohem lepších romancí, než je milování na Bali, meditace v Indii byla dost velká nuda, a jediné, co se mi líbilo a bavilo mě, tak bylo jídlo v Itálii, protože při něm se opravdu sbíhaly sliny. A to je málo. Škoda, protože jinak to mělo docela slibný potenciál, třebas i v mužském hereckém obsazení - James Franco, Richard Jenkins, Javier Bardem. Jenže ani jeden neměl co hrát. Vlastně, když nad tím tak přemýšlím, tak pokud bych chtěl vidět nějaký ten pěkný cestopis, tak mi National Geographic Channel asi nabídne mnohem lepší podívanou.
Výměna (2008)
Pěkné kostýmové retro, slušná detektivka, velmi dobrý thriller, vynikající drama. Jako by tu bylo několik filmů, ale režisér Clint Eastwood je velmi umně spojil jen v jeden. Ostatně jeho velice soustředěné převýprávění závažných témat mě ještě v žádném jeho filmu, kdy se ujal režie, nezklamalo. Jediné s čím jsem měl trošku problém bylo obsazení Angeliny Jolie do hlavní role. Ne, nezahrála ji špatně, byla dobrá, velmi dobrá, přesto mi tam v té hučce z dvacátých-třicátých let minulého století nějak neseděla. Tak proto jen 4 a půl hvězdičky či 9 bodů z 10.
Resident Evil: Afterlife (2010)
Neurazí, nenadchne. Jen rutina, nijak nevybočující z průměru předchozích částí. Děje velmi poskrovnu, zombíků za to přehršel, takže Milla má celý film na to je střílet, sekat a krájet prakticky kontinuálně. Toť vše. Uvidíte, zapomenete.
Salt (2010)
Tak tohle byl velmi slušný akčňák! Co na tom, že místy sice vykrádá jiné filmy a místy jsou zvraty tak šílené, že si budete ťukat na čelo. Důležité je, že svou funkci plní - baví. A navíc to Angelině Jolie s pistolí sakra sekne!
Parchanti (2010)
Tohle byla příjemná záležitost. Poctivé akční nahláškované béčko, které si na nic nehraje. Žádný zázrak, ale prostě fajn film.
Muži, co zírají na kozy (2009)
Satirická absurditka, ve které to sice občas zaskřípalo, ale je tak ujetá, že já se občas opravdu smál. Svět prostě potřebuje nějaké ty Jedi-e (sakra, jak se to vlastně skloňuje?).
Občanský průkaz (2010)
Komedie, při níž si člověk vzpomene na tu šílenou absurditu, ve které jsme žili a na což už, možná bohužel, možná naštěstí zapomínáme. Až je z toho pak smutno. Ondřej Trojan toho netočí moc, ale to co natočí vždycky stojí za to.
Duel Frost/Nixon (2008)
Kdyby mi někdo řekl, že se mi bude líbit dvouhodinová politická (víceméně) konverzačka, tak bych jej nejspíš moc vážně nebral. Jenže tohle mě přilepilo do křesla a opravdu se líbilo.
Crazy Heart (2009)
Ještě pár takových pěkných filmů a ze mě se snad stane milovník country. Jeff Bridges ovšem zraje jako víno a tohle byl v jeho podání vskutku herecký koncert.
Sherlock Holmes (2009)
Cože? Ten suchar Sherlock Holmes je tak vtipný a neváhá jít do pořádné akce! Jakto? Aha, tak on to natočil Guy Ritchie. Tak proto mě to tak bavilo.
Bez soucitu (2010)
Je fakt, že Travoltova holá hlava a z ní vypouštěné hlášky jsou sice působivé, ale jinak se jedná o typickou průměrnou bessonovštinu. Kupa akce, která je však bez ladu a skladu a tak se dá u ní vypnout. Když skonči titulky, tak na film rázem zapomenete. Snad jen Charlie Wax vám pár dní vydrží...
Rallye smrti (2008)
Blbina, béčko, videohra. Ano, to všechno platí. Ale pěkná blbina, akcí nadupané béčko a napínavá videohra. Tohle bavilo a nenudilo ani chviličku.
Politické kruhy (2009)
Velmi, velmi vtipná politická satira. Na tu jsou Britové zkrátka machří, že, pane ministře/premiére?
3 sezóny v pekle (2009)
Při vší úctě k Protektorovi, o Kawasakiho růži nemluvě, jsou pro mne 3 sezóny v pekle jednoznačně filmem roku 2009. Vzhledem ke všem třem snímkům pak lze říci, že to byl velmi dobrý ročník českého filmu.
Umírající zvíře (2008)
Zajímavé komorní drama, kde Penélope zastínila i Kinsleyho. Zraje nám děvče jako víno, jako ženská, ale především i jako herečka.
Doktor od jezera hrochů (2010)
Dobrou zprávou je, že Doktor od Jezera hrochů je asi tak o 100% lepší než trilogie Kameňáků. Je to však dobrá zpráva jediná, protože i tak tahle komedie za mnoho nestojí. Troškův buranský humor je totiž na míle vzdálený humoru Švandrlíkovu, jenž je založen především na kvalitním lidovém jazyku. Ten se do filmu, bohužel, přenést nepodařilo, i když herecké obsazení bylo kvailitní. Jenže pod tímhle režijním vedením vlastně nebylo co hrát.
Exmanželka za odměnu (2010)
Rádoby romantická akční komedie, ve které však nefunguje prakticky vůbec nic. Schází vtipné dialogy, nefunguje chemie mezi Butlerem a Aniston a kromě toho, že on honí ji, tak není vůbec jasné o co v tom filmu vlastně jde. Příliš dlouhé, příliš nudné.